Určitě jste to už někdy zažili....
Je sobota, spíte sladkým spánkem spravedlivých a najednou
vám začne u ucha zvonit telefon. Nejdřív si říkate že se vám to zdá, posléze když ono vlezlé bzučení
nepřestává se leknete protože vám dojde že to je telefon. V sobotu ráno? Cože? Pak si uvědomíte že máte na cestě z noční dítko a tak se leknete co se stalo. Když vás to konečně donutí otevřít oko a mrknout na displej, zjistíte že vám ono dítko volá. A zase přemýšlíte jestli to vytípnout nebo vzít protože to taky může znamenat nějaký problém kvůli kterému volá domů Help Angličani! Převládne mateřský pud a telefon zvednete. Ozve se tam tím nejveselejším hláskem Stávej! Za chvíli jsem pro tebe, jedem fotit nahoru nad Litomyšl mraky a vycházející slunce....
ŠOK!!!!
Jednak proto že jede z noční, jednak proto že takové nabídky nebývají vůbec zvykem a jednak proto že máte pět minut na to se vyhrabat, obléknout, zajít na záchod auž je auto před domem.
Rozhodně ani na minutu ovšem nezaváháte a nenapadne vás říct Kašlu na to, ještě chvíli spím...
A tak jsme vyrazili zpět směrem Litomyšl. Tady všude byla mlha jak mlíko, a vcelku teplo. Čím víc jsme se blížily na místo určení byla hustší a hustší a já si říkla co probůh to dítě plaší. Ovšem až do okamžiku kdy jsme vyjely z lesa na volný prostor. Jako mávnutím kouzelného proutku mlha fuč a před náma se otevřel pohled do kraje kde se úžasně převalovaly mraky, vykukovaly z nich jen vyšší místa, to vše za doprovodu barevných hrátek na obloze jak se lámaly paprsky vycházejícího slunce skrze mraky a mlhu....
Rozhodně jsem nelitovala že jsem neodmítla....i když nahoře pěkně foukalo a prst mi málem přimrzal ke spoušti. Tady bylo pět nad nulou a tam -2°C, silnice pěkně klouzala, ale stálo to fakt za to!
Mlha před námi, tady u nás....za ducha se omlouvám, je to focené z auta a odráží se tam Tasmánský čert kterého má dcera nalepeného na palubce....
Přelom na kopci mezi námi a Litomyšlí
Pohled zpět na naší stranu
Tenhle pohled se mi tak zalíbil že jsem ho vycvakla několikrát...
....a pokaždé byl jiný.....
.....tady zlatilo sluníčko vršky stromů a pole....
.....a tady se zase změnila barevnost
Tady jsem litovala že nemám buď jiný objektiv nebo můj původní foťák. Nemohla jsem totiž víc zoomovat....ten objekt nad linií mraků je totiž vrtule od větrné elektrárny který mizel a objevoval se podle toho jak mlžno postupovalo.....
A zase z jasna do mlhy.....cesta zpět
Příště si dáme nějaké ty mraky nad krajinou....
.... a pak jsem konečně koupila deky na nový přehoz přes postel, velký a široký aby když se na ní válej psi( vím, neměli jsme je to učit, jenže...)byla pěkně celá zakrytá a dokopala jsem se po roce k ušití závěsů do koupelny na okno aby alespoň trochu ladily se sprchovým závěsem....
.
