47 / 52

1 /Pátek 17.1.14

Tvořím co to jde, a nějak mi nedochází že je teprve leden a tedy do setkání klubu ještě celé dva měsíce a pár dní.

Jenže mě to nedá, je to jak závislost...když nesedím a neřežu nebo nešpendlíkuju pořád mi něco chybí. Teď se budu muset navíc věnovat zase DPH což je z mého hlediska vyloženě vopruz a naprosto ztracený čas...ale jinak to nejde.

Skóre dne: Radost jak to pěkně jde

2/ Sobota 18.1.14

Jednoznačná radost z ranního focení trvá po celý den, navíc navečer se dcera dozvěděla že jí vyšel pronájem bytu v Litomyšli a od února se může nastěhovat. Mám smíšené pocity. Radost, úleva ale i strach. Jak to tu budu dál zvládat s mužem s kterým se čím dál víc odcizujeme.....navíc se budu muset zase spoléhat na autobusy a nevím jak to bude i s mýma útěkama na chatu, přece jen teď se ukazuje smečka jako trochu přítěž....tak pokud budu na chatě sama bude doma muž. Takže to vypadá na kyvadlovou dopravu. Jednou já, jednou on....ještě že si bude moct vzít sebou oba maiňáky....prostě klady i zápory. I když zatím těch záporů vidím o něco víc.

Skóre dne: Velká radost křížená malým bolem

3/ Neděle 19.1.14

Spřádání plánů co všechno bude potřeba do nového bytu, co zůstane doma a co se bude brát sebou. Co dovézt z chaty(mikrovlnka) a co už se nevejde. Jenže to je všechno radost pro dceru ovšem méně už pro mě....no jo, ale...prostě to tak je a nic s tím nenadělám....

Skóre dne: Tak nějak trochu se raduju....

4/ Pondělí 20.1.14

Papíry, papíry a papíry. Přiznání k DPH a příprava na daň z příjmu. Jak já tohle nesnáším. Mám odpor k jakýmkoli číslům a ještě s nimi pracovat....brrrr. A to ještě celou noc a celý den prší, je hnusně a začíná propadávat mezi kapkami sníh. Jedinou radost mám z tvořeníčka a jeho příprav....a návštěvy synka. Probírali stěhování....

Skóre dne: Radost určitá

5/ Úterý 21.1.14

Pokračování pondělka. Jak přes kopírák....

Jedině že se mi podařilo vytvořit už něco co je srovnatelné s tím co dělají žínky ve skupině už podstatně delší dobu než já.

Skóre dne: Něco by se našlo

6/ Středa 22.1.14

Přípravy na cestu na chatu, samozřejmě že když jsme tam nejeli bylo relativně teplo. Jen se tam musíme vydat začne mrznout. Mám v sobotu výstavu s Bobím a tak se holt nedá nic dělat....těším se i nětěším protože se tak trochu bojím jestli vůbec nějakej malej úspěch zaznamenáme.

Skóre dne:Radost z toho že se zas jednou podívám na chatu i když ten mráz mi sakra vadí

7/ Čtvrtek 23.1.14

Tak po dnešní noci vůbec nemám na nic náladu. Kvůli nějakému absurdnímu předsudku že chlap je vždy a za všech okolností tvrďák a tudíž jít s ohavným kašlem k doktorce je slabost hodná sraba, absolvoval muž solidní záchvat skoro by se dalo říct že astmatický a já do jedný v noci hlídala co se bude dít. Navíc po dlouhé době bez prášků na spaní vyfasoval nové a ty jsou zřejmě silnější protože díky tomu vůbec ač ve stavu bdělém, nebyl schopný mluvit alespoń trochu tak abych mu rozuměla, hýbat se a ani cokoli pochopit. Měla jsem strach jestli to nakonec není mrtvice....když pořád nebyl schopnej s kašláním přestat, podařilo se mi ho s vypětím všech sil dostat nahoru do pokoje protože jsem měla podezření že mu ten kašel zhoršuje přítomnost psů. Asi na tom nco bylo protože za chvíli se uklidnil a usnul. Ne tak já....chodila jsem ho každou chvíli kontrolovat a tak jestli jsem se vyspala tak čtyři hodiny tak to bylo moc. Ze stejného důvodu mně nepochopitelného trval i na tom že se pojede i když já byla dost proti a říkala jsem že stačí jet v pátek. Zvlášť když bylo vidět že ještě není opravdu O.K. Nakonec to dopadlo že jsem většinu cesty odřídia já i když jsme se nakonec museli vystřídat na posledních pár kilometrů protože mne začalo bolet to zlobivé rameno. Takže snad jen radost z toho že jsme dojeli v pořádku a z krásně namrzlých a bílých stromů po cestě opravňuje tohle lkaní zařadit do radostí....

Skóre dne:Hurá, přežili jsme!