Výcvaky ze zahrady....

V úterý se po ránu ukázalo na malou chvilku

sluníčko a jelikož v noci jemně mrzlo bylo na stromech a větvích trochu jinovatky.

Z nedostatku dalších příležitostí a s vědomím toho že se mi silně prázdní archív sem tedy vzala foťák

a šla něco zkusit vyfotit. Jsou to jen takové malé a "skoro" zimní miniaturky, nebo zastaveníčka u pár objektů které se mi zdály že stojí za to je vyfotit. Mě ta letošní zima svou podobou jako osobě vyhovuje. Žádné problémy s úklidem sněhu, psi nejsou po každé procházce samá sněhová koule, to bláto jim z pacek setřu o dost hravěji.

Možná jen příroda je rochu zmatená, to ano....

Za to jako jedinci - fotografovi mne leze na narvy. Je strašně nepohledná. Bláto, bordel, holé stromy. Zataženo, šedivo.....v tom se tedy opravdu těžko hledá inspirace. tedy mě. Vím že tu jsou tací kteří inspirací hýří a problémy s tím nemají. A takmusím brát za vděk tím co se mi kde nabídne a co mi připadá že za zvěčnění stojí.

Takže ty dnešní snímky berte jako takovou z nouze ctnost a žádné aspirace na umění. Sama zcela kriticky přiznávám že mívám i lepší dny....

Následující obrázky jsou focené specielně za účelem splnění daného téma měsíce ve fotoklubu které zní Struktury

Trochu šťavnaté zeleně....no i když koukám ven na trávu tak je taky pořád vcelku pěkně zelená......

....anebo pěkně ojíněná (můj oblíbený přízemní pohled)

Když jsem šla naposledy fotit koťata než půjdou z domu neodolala jsem tomuhle pohledu. Vlastně neodolám skoro nikdy. Naposledy byl pěkně zamlženej. Sice to není bůhví jaký krásný kout, spíš naopak, ale vždycky mne dostane ten odraz na hladině....

Když nemají olše listí, je patrný jejich krásný pyramidální tvar korun. Ovšem to okolí už je horší pohled. Nevím z jakého důvodu když obec dělala revitalizaci dětského hřiště vykácela nádherné asi třímetrové stříbrné smrky které byly nasázené okolo. Krásně kryly pletivo a uzavíraly jako zelenostříbrná zeď hřiště před okolím. A navíc těm olším dělaly pěkný doprovod. Dost mne to, a myslím že nejen mne naštvalo.