Oheň....

Ještě pár posledních kapek....

Uffff, tak konečně po tří dnech

šílený nefunkčnosti mobilního internetu si snad dal říct a už to bude lepší. Ovšem druhá chybička která se vloudila je ta, že jsem si opět a podruhé už zapoměla doma stahovací kabel z foťáku do kompu, což znamená to, že sice něco (snad) nafotím, ovšem nebudu to moci uveřejnit do doby než se dostanu domů...takže mám jen pár možností a ty až vyčerpám tak nemám co dávat na blog...už minule jsem si říkala že si sem na chatu musím vzít druhý kabel pro takový případ, ovšem samozřejmě jsem si nevzala ani jeden....

---

---

Minule tu bylo poupě teď je tu plod....i tohle je dosna

Teplo....

Stříbrovlasý....

....se třpytkami kapek,

na plotě se pyšní.

Jak Gandalf šedý hovící si pod višní.

Jak stříbrná hlavička malého skřítka

se žlutou slunce v zádech ....

---

---

Jak tam můžou držet!...

Abych si trochu protáhla

ramena a záda vyběhla jsem předevčírem v okamžiku mezi dvěma slejváky kdy vyjímečně zasvitlo sluníčko na zahradu a vyfotila kapky na listech růží. Některé se držely tak zajímavě že jsem si říkala jak se tam udrží! Zvlášť když gravitace má své neměnné zákony. Třeby ale mají kytičky své fígle jak na ní vyzrát. Kdo ví....

---

Ostatně posuďte sami...

---

Doufám že vám těmi kapkami , kterých už je zase v poslední době až moc nezkazím náladu....

Zatím poslední práce....

Tohle je zatím na nějaký

čas poslední moje prácička. Za prvé odjíždím poustevničit do lesů a za druhé bych za chvilu byla zavalená vším možným co bych vyrobila no a za třetí vás s tím nemůžu taky pořád unavovat. Počítám že tohle nacpu mladýmu, proto i ty netradiční barvy....i když....samo že budu pátrat po zajímavých stuhách které třeba tady v provincii nemají. Na obhlídku internetových obchodů zatím nemám odvahu protože jak se znám dopadlo by to katastrofou....i když jako řešení to je fajn protože nemusím do města pro každou zvlášť....no uvidím.

29 / 52

1 / 13.9.13

No to je datumek přímo lahůdka pro pověrčivé! Nějak mi to došlo až když píšu jestli mi vůbec něco udělalo radost nebo ne. Ale udělalo. Dcera vezla do Prahy mamince některé moje výrobky z falešného patchworku a shodou náhod u ní byla na návštěvě známá které se to tak zalíbilo, že jí hned o dvě věci (chmelovou šišku a tu do sady ke kouli) obrala a prej co za to. Zaskočila mne tedy dost. Nedělala jsem to proto abych to prodala, ale jako dárek a navíc jsem nějak ani nevěděla kolik si honem říct už proto že jí znám odmala.Nakonec mi tam něco nechala tak bude zase na materiál.Ovšem jak znám maminu projde po celým baráku a pochlubí se a je jasné že hned každému řekne že to dělám....a druhá radost je z toho že se to mamině tak moc líbilo.

2/ 14.9.13

No co dneska najít za pozitivum v tom hnusným mokrým a upršeným dni....a zvlášť když mne dcera bombarduje fotkama z prosluněného výletu na Karlštejn!!!! Což je naprostá a čirá provokace!!!! Jedině to že jsem dodělala dvě koule se spirálovým vzorem které jsem tvořila dva dny a tedy hodně natahovaly mojí trpělivost a touha vyhodit všechno oknem ven, byla hodinu od hodiny a dalšího a dalšího rozebrání abych znovu začala, rostla a rostla...

3 / 15.9.13

Dneska se vrátila dcera z krátké dovolené a tak je zase trochu po klidu, přivezla nějaké zákusky a ještě z cesty volala bráchovi aby se tu stavil pro rakvičkové korpusy které si buď on nebo mi jemu na Mníšku v cukrárně kupujem. Má je moc rád a dokáže si je pěkně nenaplněné vychutnávat u kávy nebo čaje. A tak jsem byla mile překvapená když se tu objevil, protože o jejich dohodě jsem nevěděla. A ještě jsem navíc krom vynilkajícího zákusku dostala maličký polštářek s levandulí smíchanou s mátou s kterým se kráááásně usíná ....přímo z podhradí Karlštejna....

4/ 16.9.13

Tak nevím. Mělo být hezky a prší, mělo být ještě babí léto a najednou nebude, že prý celý měsíc má být studený a upršený...ach jo, to mi vážně nemůže vyjít jeden jediný týden tak aby bylo alespoň trochu teplo, sluníčko a dalo se fotit? Jsem moc zvědavá jak se mi to vyvrbí. Dneska jsem udělala mamče andělíčka z falešného patchworku a ještě přemýšlím o čertovi....a povedl se hned napoprvé a dokonce má i křídla z peří! Výhoda toho když je člověk hračička a prodává v rybařině....A jak jsem měla radost když jsem přišla i na další anělské atributy které jsem měla schované a v záloze z různých kytic které byly zdobené tu perličkami, tu hvězdičkami....já vím proč to nevyhodit!

5 / 17.9.13

Pro dnešek jediná radost. Že je labík v pořádku. On totiž v noci a celý dnešek zvracel a zvracel. Měla jsem strach jestli se něčím neotrávil, protože se dost často stává že máme na zahradě hozené nějaké zbytky jídla, které sem hází pocestní z chodníku a ráno když je pustím vyčurat nijak za nimi nechodím a nekontroluju to. Ale je to pro změnu u něj, gastritida. Takže injekce a zítra ještě jedna.....ale je hlavní že to není nic horšího

6 / 18.9.13

Sice ještě Báča trochu zvracel ale už ne tak moc jako včera. Ráno při pohledu ohromná radost, sluníčko a modrá obloha. Vystartovala jsem na zahradu nafotit zase nějaké kapičkové sluníčkové fotky. Dodělaný vánoční věnec pro maminku, jen už nezbylo na kouličku a zvonek. Ale to už se dá poslat poštou....ale tím to taky hasne. Venku už je zase zataženo a poprchává....

7/ 19.9.13

Že by se blýskalo na lepší časy, tedy na lepší počasí? Sluníčko je dneska o něco stálejším hostem na nebi a když zrovna nefučí pořád ještě má svou sílu a krásně hřeje....tak snad vydrží na obloze pár dalších dnů, až týden. A když ne tak ať sakra pořád neprší ....

Žlutě...

Andělíček a věnec na dveře, to vše pro mamču....

Jelikož se mamče moc

líbily ty věcičky co jsem jí poslala, slíbila jsem že jí udělám ještě něco dalšího. A udělala. Andělíčka a vánoční věnec na dveře. Původně jsem jí chtěla udělat zlatobéžovou kombinaci, ale ona chtěla klasické vánoční barvy, takže je červeno-zeleno-zlatý....plus kostkovaná též v červeno-zeleno-zlaté. Ještě k němu přijdou dodělat na zavěšení koulička a zvonek, jenže došel materiál a tak je dodělám později a i kdyby se nedostalo na další cestu do Prahy dají se poslat už poštou. Ovšem k tomu andělovi mne napadlo udělat čerta, jen si musím ještě pořídit žinylku na ruce, rohy a ocas...

Štve mne jak jsou zkreslené barvy, ta červená vypadá spíš jak oranžová, nicméně to je klasická rudá stuha.

Hádanka - jak to je správně....

Jak jsem říkala, i tahle hádanka

byla hodně jednoduchá. Skoro všichni a Jarmilka jako vždy první, jste uhodli, že je to přenosný gramofonek. Opravdu jak napsal Patrik přechůdce discmanu, protože jeho rozměry jsou na tehdejší dobu opravdu malé 16 x 9 x 6 cm! Stáří odhaduji tak na 70 - 80 let možná víc, je to po manželově babičce jejíž muž měl servis na rádia a takové věcičky i prodával. Měli obchod v Českém Brodě u Kolínské brány. Byly k němu speciální desky, takové velikosti aby se i s nimi dalo cestovat a nezabíraly místo a dodnes je mechanismus po natočení kličkou funkční. Jen bohužel nemůžu najít tu hlavní věc a to rameno s přenoskou na které se nasazoval ten "amplionek" na zesílení zvuku. Vím že by tu někde mělo být protože jsme ho párkrát měli složený, ale nepodařilo se mi objevit kde se skrývá....

Mám tyhle věcičky strašně ráda, protože ukazují šikovnost lidí kteří je vyráběli a kvalitu práce když ještě po tolika letech a různých peripetiích a kotrmelcích fungují!

V barvě lila.....

Hádej, hádej, hadači...pro pobavení

Nápad na tuto hádanku jsem

nosila v hlavě hodně dlouho. Stejně tak dlouho trvalo než jsem artefakt nafotila a ponacházela k němu součásti. Ale i tak není celý a obávám se že ty věcičky co k němu chybí jsou buď v nenávratnu anebo tak dokonale zabordelařené že nevím jestli se ještě někdy najdou...

Jako hádanka si myslím to zase nebude vůbec těžké, je to spíš taková retro zajímavůstka a ukázka toho že všechno už tu jednou bylo, byť v méně sofistikované podobě, ale a to je hlavní dodneška to mechanicky funguje!!!

---

Máček, červený má fráček....

Je s podivem, že ač

všechny letní kytičky pomalu berou za své, tenhle bůhví odkud se sem dostavší mák už od června nepřetržitě kvete a kvete. Je malý, tak maximálně dvacet centi ale nesmírně vitální. Už jak se objevil poprvé, zakázala jsem ho sekat a on se za to odměňuje tím že z trávy neustále planou jeho šarlatové hlavičky jak z hedvábí....

---

A jedna slunečnicová..... v tom zamračenu....a deštivu

Trpělivost mizí v dáli....

.....a navíc já jí ani tolik nemám a startuju vcelku

brzy. A co že mne o ní připravilo? Jak jinak než činnost posledních čtrnácti dnů a to artyčokování či se spíš budu držet názvu falešný patchwork. Ty z vás které se dostaly na můj odkaz na stránky šikulek co se tímto baví a za jejichž partnerku jsem byla přijata (i další šikulka Janinka tam je) určitě zaregistrovaly koule se spirálovým vzorem. No a to bych nebyla já, v tomto se sebevědomím výše Everestu abych si neřekla Tak tohle dám levou zadní....(mít takové sebevědomí i v jiných věcech, co bych všechno dokázala a kde bych dneska byla)

Ovšem jak správně tušíte, nedala....

Ani levou ani pravou ani přední ani zadní. Mučila a trápila jsem se tu nad tím dva dny, večer se mi honily před očima koule všech tvarů a barev, přemýšlela jsem kde je chyba že se mi to už ve třetí řadě prostě tak rozjede že mi vznikají obr mezery mezi jednotlivými šupinami. Po šestém rozebrání už jsem chytala nerva tak že už vše málem letělo do popelnice. Jenže já se zabejčila a řekla si že dokud to nedám neskončím! No nakonec po dvou odpoledních, bolavých ramenou, zatuhlém krku a rozbolavělých prstech to jakž takž dopadlo. Ovšem pouze na dálku. Nutno pozorovat z minimální vzdálenosti půl metru a více a hlavně nebrat do rukou a neprohlížet....

Chvilku mne sice napadlo zkusit to třeba dělat na zakázku jakou kdo by chtěl barevnost, a asi by mne to i hodně bavilo, dokonce jsem viděla skvělé stojánky na které se ta koulička či jiný výrobek dá pověsit a postavit na poličku či stůl. Ale pak jsem si říkala že nevím jestli by o to byl zájem. Dneska si lidi kupují opravdu jen to co nutně potřebují. Moje švagrová je zářným příkladem jak se tímhle dá opravdu velice špatně uživit a jak všechno válcuje Čína svými levnými továrními výrobky.....asi bych zrovna v tomhle měla mít to sebevědomí větší, jenže si myslím že to není natolik dokonalé....

Bojuju sama se sebou....6

Čas letí jako splašený,

nechytím ho já a ani vy....

Slova z písničky Karla Gotta dokonale vystihují situaci. Než se stačí jeden vzpamatovat už je zase měsíc fuč. A s ním další rekapitulace mého (ne)snažení. Ano, ano, jsem lemra, přiznávám kašlu na dost věcí, navíc teď propadlá kouzlu ruční tvorby kašlu i na pohyb, zanedbávám procházky i smečku a o focení už vůbec nemluvím. Navíc s časem padání švestek a jablek nastává doba žemlovek, švestkových knedlíků, koláčů a štrúdlů. Navíc po odchodu syna se stále ještě učím vařit pro tři, sice u některých jídel už jsem to zvládla ale u těhle kazičů linie ještě tedy zrovna ne....a jako milovnice sladkého já prostě nemám silnou vůli tohle nedojídat či si nedávat ke kafi. Nicméně přes to přese všechno to pořád i když p-o-m-a-l-o-u-č-k-u jde dolů jak váhově tak centimetrově.

Rekapitulace 6. měsíce:14.8 Váha 83,7 - 84,7 14.9. 83,4-83,6 kg

HO 103 cm HO 102 cm

Pas 86 cm Pas 84 cm

Boky 106 cm Boky 105 cm

Takže mám do konce roku co dělat protože tu desítku dolů prostě musím dát!!!! Protože bych jinak byla hrozná lemra, zvlášť když se to tak dobře daří....a bez nějakých tvrdých opatření....