Bez trnů růže žije dál, bez lásky člověk uvadá....

Stejně jak trnem růže zraní,

tak láska raní krutostí svou...

Jedna je krásná bez podmínek,

však druhá má jich na tisíc.

Stejně jak růže omámí vůní svou

láska omámí tě sliby...

Když vezmeš růži do dlaní, tak dopustíš se chyby.

Trny svými v okamžení, tvou dlaň proklaje.

Když ublíží ti láska tvoje, tvé srdce jí prokleje.

Stejně jak není růže bez trnů

není bez slzí láska,

Jedna tě barvou polaská,

však z druhé bolestí srdce praská.

Je velký rozdíl mezi námi,

bez trnů růže žije dál.

Však bez lásky člověk... navždy uvadá...

Zimně krajinové 2....

Než se předvedou další zmrzlé fotky, dáme si něco málo z krajiny.

Jelikož chodíme většinou stejnou trasou, žádné velké změny se nekonají.

Maximálně v olistění stromů, v ozelenění polí nebo sluníčko x zataženo.

Tak aby to nebylo úplně stejné, někdy si pohraju z barvičkou. Tu dám

černobílou krajinku, tu zas sépii, nebo zvolím trochu zbarvení do modra

či do zelena. Jediné co se tu valem mění jsou lesy, které ubývají pod pilami

majitelů.A to vcelku i rychle.

Takže se obávám, že za chvíli mi toho moc jiného k focení nezbyde

než jen ta pole....

Meandry na Srnovském potoce, alespoň část....

Použitý crossproces laděný do modra.

Zde byl použito pro změnu ladění do zelena a Ortonův efekt. Ten vytváří dojem malby,

záleží na tom jak moc silný se efekt použije.

Lesních cest je tu mraky, takže poskytují stálé téma....

Vzácná chvilka kdy vykouklo sluníčko

Pokoušela jsme se zachytit a nějak přijít na to jak zvýraznit ty paprsky....nepodařilo se. V reálu byly o hodně kontrastnější.

Když se přepne na režim Západ slunce. Barvy se stanou o dost výraznější a dramatičtější.

To jediné sluncem osvětlené místo zářilo do dálky. Bohužel postrádá snímek ostrost, jelikož byl nazoomován, co můj foťák dokáže. Tedy na optický zoom, na digitální by už to stálo vůbec za prd.

Navíc protější kopce byly v oparu....

A černobílé louky. Už se těším až budou pěkně zelené...

Poutník se mnou po cestách....Mates. Pro mne stále těžce vyfotitelný, aby nebyl rozmazaný.

jde to ale hodně těžce...

Lístkové....

Jediným zástupcem barev v přírodě jsou momentálně suché listy.

Jak na bucích tak na dubech. To že zůstává část listí na dubu je

normálka, to by ani nevznikla krásná Werichova pohádka,

ale nějak jsem si dřív nevšimla, že i na bucích. A co víc

dokonce i při pohledu do lesů je vidět mezi zelenými smrky a

borovicemi tu a tam stále zlatý modřín. Nevím co se změnilo ale

já se pamatuji, že modříny začínaly zlátnout už koncem prázdnin

a na zimu byly holé. Teď jak to kolem pozoruji některé neopadají,

a když tak až před jarem....je to jen můj dojem, nebo jste si toho všimli také?

Rhapsody in blue....

Po focení z minulé soboty jsem v neděli vytáhla protáhnout tělo a Matesa ven. Počasí nebylo nic moc, alespoň nesněžilo a nefoukalo, takže se nějak i to nehezké šedivo dalo snést. Vzala jsem tentokrát směr Srnovský potok a místa, kudy se dá jít právě jen v zimě, protože v létě jsou beznadějně zarostlá bodláky a kopřivami. Je to škoda, protože zrovna tam potok vytváří krásné meandry a tůňky. Všimla jsem si, že letos se daří ledovým útvarům ve tvaru zvonků, nebo je to možná tím, že jsem se tomu vloni tak nevěnovala? Kdo ví.....

Pojmenovala jsem tuto sérii jménem které jsem si vypůjčila z hudebního světa a tak doufám, že se na mne pan Gershwin tam někde nahoře zlobit nebude. Protože bylo pod mrakem a navíc ještě pod stromy, používala jsem blesk, který fotky zabarvoval do modrého odstínu. Tak jsem jen ještě trochu na modré přidala a vznikla ledová barva ledových skulptur.

Den blbec....

Dlouho jsem neměla blbej den. Tak ne že by byli v poslední době ty dny až tak úplně super, tak našly se vyjímky které za to stály, ale včerejšek se moc nepovedl. Začalo to tím, že mě dcera ve dvě ráno vyburcovala že nám někdo ukradl už oba okapové svody u dveří. O ten jeden se neúspěšně někdo pokoušel už na začátku listopadu jenže mu to buď nešlo, nebo ho něco vyrušilo. A než jsme to stačili nechat opravit tak se mu to, tedy spíš asi jim, podařilo.

Ráno jsem hned volala na policicii, samozřejmě s vědomím, že je to k ničemu, protože ani poprvé nikoho nechytli, jenže pojišťovna takový postup vyžaduje. Připadala jsem si jak trouba, když se ozvalo Už zase okapy? No pak jsem se na služebně při sepisování dozvěděla, že minulý týden v jiné vsi očesal nějaký "šikula" za noc osm domů...a pokud ho nikdo při činu nechytne je to na nic, policie je v tomhle malej pán, protože ve sběrnách se jim sice všichni dušujou že od jednotlivců takhle nevykupují, že jen od klempířů apod. jenže jak víme skutečnost je naprosto jiná....

Pak jsem hned potěšila pána který nám to má spravovat s tím, že jsem mu řekla ať objednávku rovnou zdvojnásobí. Tak pro něj to bylo OPRAVDU potěšení, bude mít peníze a kšeft. Další věc která mne nepotěšila je zjištění, že si musím vyměnit řidičák, takže jsem jako další bod včerejšího programu ve městě měla zajít na inspektorát. Ačkoli v televizi ujišťovali že není žádný problém, že si jen zajdete na inspektorát, vyplníte žádost, úřednice vás rovnou vyfotí, takže vám odpadá nutnost ještě pobíhat po městě a nechat se fotit. Možná všude jinde, ne tak ve Třebové. Výsledek? Mám doma žádost a ještě musím k fotografovi....

Po celém dopoledni ztráveném pobíháním po různých institucích a čekání na polici jsem dorazila dom, abych zjistila, že mi po dvanácti letech umřel venkovní papoušek....Jak říkám, den blbec.

Druhý netradiční dárek k narozeninám....

Mám ráda netradiční dárky a někdy si toto přání splním....

Siesta....aneb pan Bobeš a jeho suita

NO COMMENT!

Nejde o optický klam, kocour je opravdu větší než pan Bobeš, a to ještě není úplně dospělý, pořád je to vlastně jen odrostlé kotě....

Květ kaktusu rodu Rhipsalis....

Jedním z kaktusů který mi pravidelně rozkvétá je také jeden z rodu Rhipsalis. Tyto kaktusy jsou zvláštní tím, že mají stonky složené z drobných oválných článků, takže vypadají jak navlečené korálky. U některých dosahují tyto "stonky" délky přes jeden metr. Ten můj patří mezi méně vrůstné blázny, za to ale pravidelně kvetoucí. Letos začal o něco později, většinou nasadí na květ pár dní potom, co ho přinesu z letnění venku, ale letos začal až začátkem ledna. Jeho květy nepatří ani mezi z největších ani z barevných, ale tím že vykvétá na koncích "stonků" jsou hned a dobře vidět. A letos se i pochlapil s množstvím. Jen se na rozdíl od třeba vánočních kaktusů jeho květy neudrží dlouho rozkvetlé, takže je sice plný poupat, ale v květu plně otevřený je vždy tak jeden dva květy....

Nebeské divadlo....

V sobotu bylo počasí na střídačku, chvíli chumelilo, chvíli ne a dokonce i chvilkami vylezlo sluníčko. Jenže se také konala jedna akce která mne stála celé dopoledne a jejíž výsledek uvidíte v pátek, navíc přijel i syn na opožděného silvestrovského pstruha k obědu takže z původně zamýšlené prochajdy nakonec sešlo. Ale k večeru se na obloze ukázalo tohle představení. No myslím, že zase po delší době pár mraků snesete.....

Bertechsgaden....centrum

Zatímco část výpravy se šla cáchat do termálních lázní, naše "rodinná" část se vydala na průzkum města. To jest na nějaký gáblík a popití v teple. Bertechsgaden má docela netradičně umístěné náměstí až na dost vysokém kopci, takže jsme se k němu propracovávali po několika schodištích. Ovšem stálo to za to. Syn jako železniční modelář prohlásil, že si připadá jak v nějaké obří modelářské prodejně, protože mu tak připadají místní domy. Je fakt, že kdo znal v Praze prodejnu německé firmy PIKO, či někdy do modelové železnice dělal, mi dá za pravdu. Domy jak ze škatulky, ozdobené balkony nezbytnými muškáty a tyrolskými karafiáty, jemné barvy fasád....

A všude neskutečně čisto. Až mi to připadalo skoro nelidský. Ne že by se mi stýskalo po tom bordelu který vládne tady po ulicích měst i vsí, ale co je moc....alespoň jeden jediný vajglík kdyby byl na zemi , tak bych si připadala jak v reálném světě....

Našli jsme si příjemně vyhlížející resauraci, což nebyl zase tak velký problém a s velkou radostí zalezli do jejího útulného a teplého lůna. A nastala komedie....jazyková bariéra některých účastníků zájezdu vedla k docela komickým situacím při objednávání (zvlášť když synův kamarád nevěděl jak vypadá v němčině napsaný kuřecí řízek). Ale obsuha vše s grácií a humorem zvládla a tak každý nakonec byl nadmíru spokojen. Já navíc s vynikajícím červeným vínem jehož několik džbánků padlo. Ono se tam víno totiž nepodávalo v jednotlivých sklínkách ale v čtyřdecových džbánečcích. Chutnalo mi a tak byly nakonec byly džbánečky tři, i když s tím posledním už mi pomohli i ostatní. Bylo nám tak fajn, že se nám ani nechtělo vylézat ven, ale udeřila hodina odjezdu takže jsme museli....

Nasoukali jsme se zase do nepohodlného autobusu, a dali vale této krásné části Německa....a v půl dvanácté v noci na neděli si nás manžel vyzvednul....Ty dvě probdělé noci se musely dohnat a tak jsme zalezli a dokud jsme nedohnali deficit, z peřin jsme nevystrčili ani frňák....

Řekněte sami, nevypadá to jak nějaký model?

Kruhák nad soutokem, zajímavé architektonické řešení....

Víc fotek z celého výletu najdete opět v galerii