20 srpna 2021

Dneska si dovolím malé ....

 


.... odbočení od kytiček k ručnímu tvoření.
Když se před šesti lety stěhoval dcery přítel k ní, přivezl k nám přepravku plnou starých zavařovacích sklenic, takových těch se skleněným víkem které se upevňovalo kovovou sponou, s tím že jsou po babičce a je mu líto je vyhodit. A že si z nich určitě něco vymyslím. V kůlně nepřekážely a pomalu na ně padal prach. Až vloni jsem pro ně sáhla a použila je jako lampičky do vánoční výzdoby truhlíků. No a letos, kdy se dcera dočkala vytoužené pergoly přišla jejich vrcholná chvíle. A nápad co s nimi nevznikl v mé hlavě, ale v její. Udělat z nich závěsné lucerničky do pergoly. Ne ledajaké, ale odrhané. Tak s tím jsem problém neměla, kdysi jsem tomuhle tvoření také propadla, ale problém byl v tom, že se díky kokotviru zavřely obchody a tentokrát i galanterie a já neměla kde koupit materiál. Ano, mohla jsem si ho objednat na netu, ale doprava jednoho přadénka by byla třikrát dražší než přadénko samo.
Takže se na sklenice dál snášel prach ...
Po otevření obchodů a několika týdnech jsem si konečně zaobstarala kýžený materiál. Odnesla ho nahoru do mého tvořivého pokoje a .... 
a zas se nic nedělo. Pokaždé když tu byla dcera tak jsem jí zapomněla ukázat to přadénko, jestli schvaluje barvu. Nekoupila jsem klasicky bílou, ale šedou, protože mají dům v šedošedé kombinaci a pak mi přišlo, že ta šedá se míň zašpiní, byť je pod pergolou. Až konečně vědomí operace ruky a následná delší doba rehabilitace mne konečně nakoply a já se dala do práce. Do uzlování jsem vpadla hned, jediný problém mi dělal jeden úplně obyčejný ripsový uzel, ten jsem nějak pořád motala špatně, ale nakonec i to se zvládlo. Horší to bylo s šikovností, nebo spíš nešikovností a bolestí ruky. Jak mám v tom kloubu mezeru a bolí to, je pro mne problém ne dělat těžkou práci, ale tu jemnou s jemnou motorikou. Takový úchop pro špetku soli je sakra bolestivý a špatně proveditelný, a to nemluvím o špendlení nebo šití jehlou. 
Nakonec jsem jí umotala lucerničky tři, s tím, že ještě mi tu sklenice zbyly a zbyl i materiál, takže když bude chtít, ještě jí určitě jednu udělám ....







Konečně jsem dokopala muže k tomu, že jsme šli vybrat nové lino do ložnice, protože koberec který tam je od nastěhování se sem je po šesti generacích štěňat hnus. Ne že bych byla takové prase, a koberec průběžně nečistila, jenže on je to takový divně udělaný koberec, každá skvrna která se vyčistila udělala takovou béžovou mapu (koberec sám je šedý) a když jste tu mapu chtěli odstranit, tím že jste jí vyčistili, udělala se další a větší. A tak pořád dokola. Několikrát jsem koberec proto vyčistila čističem celý, což mělo za následek že místo šedé byl béžovošedý. Nějak to lepidlo kterým je lepený, není to tkaný koberec, ale právě lepený, se při sebemenším navlhnutí prosáklo skrz a dělalo ty mapy. Navíc po letech se na krajích těch map udělal jakoby mastný povrch na který se chytal veškerý prach a nečistoty které už nešly ničím odstranit. 
A tak když přišli peníze za mužův úraz, jelo se vybírat. Včera nám lino dovezli a o víkendu jsem si rezervovala syna na pomoc s jeho pokládkou. Takže po třiceti letech se dočkám nové podlahy! Doufám, že v materiálu a provedení jsme zas nekoupili zajíce v pytli.




18 srpna 2021

Česneky ještě jednou ....

 


.... a na rok zase naposledy. Jediné které jsem
nevyfotila, je česnek kulatohlavý, zajímavý barevností. 
Tak zas příště ....

16 srpna 2021

Moje oblíbené ....

 


.... okrasné česneky mi letos dělaly radost.
Měla jsem o ně vážné obavy, aby mi v záhonu neshnily, po trojnásobné potopě, ale nakonec se ukázaly cibuloviny odolnějšími než některé trvalky. Jediný který mi letos nekvetl je ten krásně modrý. Za to mi přibyl do škály fialových barev i jeden bílý. Takže se v dalších článcích vrátíme zpátky v čase do doby jara ....

15 srpna 2021

S Litomyšlí se ještě neloučíme ....

 


.... ale podíváme se ještě do Klášterních zahrad.
To že jsme se tam vůbec ocitly, má na svědomí dcera a sbírka pro jednu těžce nemocnou holčičku trpící velmi agresivním typem leukémie vyžadující drahou léčbu. Kterou samozřejmě pojišťovna nehradí. Vždycky se mi otvírá kudla v kapse a mám sto chutí naše pohlavárstvo a pány poslance vyházet z oken na chodník za to, jaké si oni sami vyplácejí naprosto sprosté a neeticky vysoké platy a pojišťovny si staví obrovské komplexy luxusních budov a na druhé straně jsou takovéto případy, kdy se jen rodiče musí modlit, aby se podařilo díky solidaritě normálních lidí vybrat dost peněz na léčbu jejich dítěte. Podle mne to je hnus fialovej a ukázka toho jaká je tolik proklamovaná  "péče o lidi" našich představitelů.
Ale zpět k zahradám. Každé léto Zámecké návrší hostí nějaké umělecké instalace. Někdy zajímavé, někdy kontroverzní. Letos to jsou zajímavé skleněné plastiky které můžete vidět jak v zahradách , tak na terase hotelu Aplaus či v zámeckém parku ....

14 srpna 2021

To, že má ....

 


.... litomyšlský zámek jako další atrakci
přístupná sklepení jsem věděla, nicméně nikdy jsem tam nebyla. A to dokonce si jejich návštěvu můžete zpříjemnit nejen prohlídkou soch zdejšího rodáka, sochaře Olbrama Zoubka, ale i popíjením vína. Buď si ho zakoupíte u pokladny, anebo si posedíte ve sklepě ve vinotéce. Sbírka soch je velká, další najdete ještě před zámkem, v Klášterních zahradách a na hřbitově u sv. Anny. Nás tam zatáhla malá, že prý tam byli se školkou zpívat a že to bylo móc pěkné. jenže si to trochu popletla. Se školkou tam opravdu byli, ale ne ve sklepení, ale v jednom ze sálů v přízemí zámku. Svůj omyl zjistila hned na začátku, kdy se za námi zavřely dveře a před námi objevilo schodiště do útrob sklepení. Nicméně statečně, byť s bržděním pokračovala dál. Ovšem dole už to brždění začalo být viditelnější a silnější až nakonec z ní vypadlo že se bojí. Navíc měla promáchané šatky z brouzdaliště v Klášterních zahradách a ve sklepení byla citelná zima. Takže jsme to nakonec vzaly letem světem a zas hurá nahoru na sluníčko a do tepla. Já si tam stejně ještě zajdu v klidu a projdu si to ....

13 srpna 2021

Od motýlů zpátky ....

 


.... k bílé barvě. Ještě tu něco mám v zásobě
tak se můžete trochu zchladit při bílých obrázcích ....

12 srpna 2021

Už podruhé jsem ....

 


.... měla na zahradě vzácnou motýlí návštěvu.
navíc nikdy nepozorovanou. Po Lišaji vrbkovém to tentokrát byl Přástevník medvědí. Našla jsem ho v záhonu když jsem vytrhávala z levandule trávu, a najednou koukám cože to tam je za motýla. Vytáhla jsem si ho do prostoru a nafotila. Akorát ty potvory si vždycky najdou chvíli kdy mám nasazené některé starosklíčko, takže detailnější záběry jsou trochu nanic ....

08 srpna 2021

Komu se zelení ...

 


.... tomu prší i na fotkách. Tedy i když tady zatím neprší,
pršelo v noci a zřejmě i foukal hodně vítr, jenže to jsem tentokrát zaspala jak mimino. Ale co není teď, může být později. Mraky se honí stále, a občas z nich vykoukne sluníčko. No aspoň si zas můžu jít devastovat ruku a zkrášlovat záhon. Naštěstí není zima, takže se to ne zrovna letní počasí dá i snést. Rozhodně nemusím zapínat topení jako ve čtvrtek, kdy tedy byla v baráku solidní kosa jak se do zdí natáhla vlhkost propršeného dne. Včerejší krásné počasí jsem využila k pletí jedné a půl strany záhonu, ale před tím jsem hrdě vytáhla sekačku aby mi ovšem po posekání třetiny zahrady došel benzín. A tak jsem holt pokorně konečně zaklekla k tomu záhonu, kde musím srovnat a vyplít kraje kde jsem vyryla tulipány. Jak to tak vypadá, zas mi záhon o něco povyroste, protože ho musím pěkně zarovnat, teď má kraje jak nakopnutej had. Dlouho dneska dělat nebudu, zas mi dcera přiveze Bobuli, takže se budu muset věnovat jí. A popravdě dřív mne stopne ruka, která začne bolestivě stávkovat ....
 

07 srpna 2021

Propásla jsem .....

 

.... I, propásla jsem J+K, a tak to L musím prostě zase dát.
O interpretech moc nepřemýšlím, prostě vždycky dám první kdo mne napadne. Zatím to povětšinou byli interpreti zahraniční, jen pár výjímek bylo z české hudební scény. Možná proto, že mne na ní moc zpěváků nebaví. Přin elku mne ale napadli hned tři výrazní představitelé české hudební scény. Josef Laufer, toho času těžce nemocný, Daniel Landa. Olga Lounová a skupina Lucie. Ze zahraničních tedy Led Zeppelin, patřící do mého rockového dinosauřího Jurského parku.
Ale zůstanu tentokrát doma. A to u zpěváka, který je taková trochu, no v posledních letech spíš hodně, kontroverzní postava. Nevím proč mnoho zpěváků, herců a sportovců zapomíná na staré dobré přísloví Ševče, drž se svého kopyta a pouštějí se ze zcela nevysvětlitelných důvodů do politiky. Tady se dokonale zdiskreditují a své, těžce vydřené úspěchy pohřbí pod hromadou politických sr*ček.
A takovou postavou je právě Daniel Landa. Jeho tvorba mne nikdy nic moc neříkala, on sám mi připadá jako pozér. Pořád jsem ho vnímala jako toho z Orlíku, holou lebku v bomberu a vysokých botách. Ovšem až do chvíle, kdy ho zcela nepravděpodobně oslovilo duo H+H a nenapsalo pro něj pár písní na své desky. A stalo se něco, co jsem nečekala. Z to "orlíkáře" se stal šansoniér. No, pravda, nedá se srovnávat z Brelem, Aznavourem nebo Becaudem, to i nedávno zesnulý František Segrado (taky objev dua H+H) zpíval ty šansony lépe, nicméně mne zaujal i nadchnul. A tak jsem pro písmeno L vybrala jeho šansoniérský převlek a písničku Díkůvzdání ....





05 srpna 2021

Venku je přesně to ....

 


.... co jsme jako děti na prázdninách šíleně
nesnášeli. Zima a mokro, déšť na celý den. Chvilku provazy vody, pak zas jen vlezlé mrholení, ale celý den. Pokud  byl jen jeden, dalo se to přežít. Kanasta, šachy, člobrda nebo prší to pomohly skvěle zvládnout. Ale když to bylo víc dní za sebou, už nás to začalo nudit. Pro takové případy jsme vždy měli u chalupy v záloze zásobu borové kůry, z které jsme s bratránkem vyráběli lodní flotily a hned jak to bylo možné, nazuli jsme holiny, vzali si pláštěnky a hurá na rybník vyzkoušet kvalitu našich loďstev. 
Nemám k dispozici ani kůru, ani holiny a ani ten rybník. Nevím co máte k dispozici pro takové dny vy, možná také nějaké takové vzpomínky, ale aspoň si zkusíme zvednout náladu nějakými pěknými kvítky, byť v nich tedy sluníčka je poskrovnu, co říkáte? 

03 srpna 2021

Sice už ....

 

.... mám sbaleno, a dávám dovolené
a chatičce sbohem, ale ještě tu mám pár obrázků, které do téhle dovolené patří. Nepsala jsem o mém prvním ani druhém houbovém úlovku, neukázala jsem vám ještě pár záběrů z cesty vlakem z Mšeného na naší ikonickou horu, a konečně ani na ten můj výtvor v podobě schodů (to jsem se vážně dlouho rozmýšlela jestli je to vůbec ke koukání, ale k té dovče to patří) a ani o tom, jak se plné léto může po ránu změnit ve vrcholný podzim.Takže  ....

01 srpna 2021

Lesní jezírko ....

 

.... které tu nikdy nebývalo a teď je. A ukazuje na to, 
jak moc jsou tu lesy plné vody. Aspoň tedy letos určitě. Jak se tu objevilo a začalo objevovat netuším, když jsem jako malá holka na chatu jezdila, nic v lese nebylo, a to jsme ho měli prolezlej skrz naskrz. Pravdou je, že v tomhle místě, kde teď to jezírko je, vždycky rostla taková zvláštní tráva, jezdili jsme na ní s kárkou a srpem, pak se sušila a babička s ní vycpávala slamníky na spaní. Tráva zůstala jen v pár trsech, za to se kolem ní objevila voda. Docela dost vody.

 Poprvé jsem to zaregistrovala před třemi lety, a od té doby po deštích je jezírko větší nebo menší, ale nezmizí docela. Když jsem se teď dívala na dokumenty o naší krajině, bylo tam řečeno, že voda má paměť a i po stoletích se najednou vrací tam kde kdysi byla a odkud zmizela nebo odkud jsme jí vyhnali. Možná to je případ i tohoto jezírka. A není samo, tentokrát když jsem se šla podívat na houby, bylo jich po lese víc. A vždy v místech kde roste ta zvláštní tráva.
Asi se vám už někdy stalo, že jste šli na troud suchým lesem a najednou k vám vítr přivál vůni vody, která ovšem nikde široko daleko nebyla. I mě se to dost často v lese na chatě stávalo, a tu vůni cítil i muž, nebyl to jen můj subjektivní pocit. Navíc z lodi jsme na tuhle vůni byli hodně naučení. Takže je možné, že ta voda tu pořád někde byla, ale pod povrchem, jen neměla tolik síly aby se dostala nahoru. Ale deštivé počasí jí pomohlo a ona se vrátila. Je to jen taková moje teorie, nejsem hydrolog.
Ať tak či tak, vznikla zajímavá místa k focení. Ovšem pokud máte na sobě něco, čím nepronikne komáří sosák. Jakmile se člověk u té vody zastavil, okamžitě byl oblepený komáry od hlavy k patě ....

30 července 2021

Vzhůru dolů ....

 

.... ze zahrad do další. Tentokrát do Valdštejnské.
Asi se budete smát, co jsem to za Pražáka, že neznal ani palácové zahrady a ani tu Valdštejnskou, pro kterého byl objev Vojanových sadů a Vrtbovské zahrady velkým překvapením. No ono je to dané dobou kdy jsem vlastně vyrůstala. To totiž byly palácové zahrady i některé další veřejnosti nepřístupné. A  když se zpřístupnily, už jsme v Praze dávno nebydleli. A s našimi jsme spíš prolejzali Petřín nebo centrum Prahy. A to taky úplně ne. Třeba Židovské město jsem taky neznala... 
Takže je vlastně objevuji až teď v pokročilém věku. Však se říká Lepší později než nikdy, že? A já se toho v některých věcech držím zuby nehty 😉 ....

28 července 2021

Hurá do zahrad ....

 

.... pod Hrad. No jo, zas a opět. A opět s Padesátkou.
 Konečně jsem jí mohla předat fotku, kterou si u mne objednala a koupila. Ovšem tentokrát do těch které se při minulých návštěvách ještě opravovaly. Ledeburská a Malá Pálffyovská. První mne nadchla, druhá zklamala. Jak je Velká Fürstenberská opravdu velká, vlastně největší ze všech zahrad komplexu, malá Fürstenberská  má nejkrásnější dekorativní výzdobu a je nejčlenitější, Kolovratská a Malá Pállfyovská, nově opravená, si zachovaly svůj ráz zahrad užitkových, tudíž na jejich terasách najdete jen trávu anebo ovocné stromky, poslední, Ledeburská je zahrada jakou si opravdu člověk u šlechtického paláce i když ve stísněných městských podmínkách představuje. Rovnou plochu s krásnou salla terrenou, ale i pravidelná schodiště s terasami osázenými květinami. A samozřejmě nesmí chybět fontány. No a to nejdůležitější! Nádherné výhledy na Prahu.
My to měly ještě okořeněné rachotem střelby ozývající se z Palachova náměstí. Ne, nešlo o žádný krvavý převrat, i když dle intenzity a častosti střelby by se tak dalo i usuzovat, ale o natáčení amerického filmu Gray Man který tu jako jedna ze tří amerických produkcí které momentálně využívají Prahu, v hlavní roli s Ryanem Goslingem natáčí podle stejnojmených thrilerů společnost Netflix. Jinak by jste ještě mohli v Praze narazit na Adama Sandlera a Orlanda Blooma, ten už je tu pomalu jak doma.
Tak mi dovolte pozvat vás opět na procházku do
 palácových zahrad ....

25 července 2021

Kostel sv. Jakuba, Ernestinum a ....

 

.... šlus. To je všechno, co je, alespoň pro mne na Příbrami
hodno dokumentace a co mne zaujalo. Kostel je na náměstí, takový mi na té velké dlážděné holé ploše připadá osamělý. Ovšem díky tomu se dá zas dobře fotit. A byl zavřený. Nějak nechápu systém. V Olomouci až na pravoslavný kostel všechno volně přístupné, a že těch kostelů a kaplí tam je dost. Příbram kostel jeden, na zóně pro turisty a zavřený. A to není jen tady. Já vím, že i v Praze či jiných městech nejsou všechny kostely přístupné úplně, ale dá se u mnoha nahlédnout do interiéru alespoň přes mříž v otevřených dveřích.
No, nic. Tak jsem si ho nafotila aspoň zvenku. Vlastně kousek za kostelem se nachází zámeček Ernestinum, budova na které je jasně vidět jak šel čas. Slouží jako infocentrum, obřadní síň i výstavní síň. Když jsem tam byla, zrovna probíhaly dvě svatby. A obě zřejmě milovníků veteránů, jak uvidíte z fotek ....