Venku je přesně to ....

 

.... co jsme jako děti na prázdninách šíleně

nesnášeli. Zima a mokro, déšť na celý den. Chvilku provazy vody, pak zas jen vlezlé mrholení, ale celý den. Pokud  byl jen jeden, dalo se to přežít. Kanasta, šachy, člobrda nebo prší to pomohly skvěle zvládnout. Ale když to bylo víc dní za sebou, už nás to začalo nudit. Pro takové případy jsme vždy měli u chalupy v záloze zásobu borové kůry, z které jsme s bratránkem vyráběli lodní flotily a hned jak to bylo možné, nazuli jsme holiny, vzali si pláštěnky a hurá na rybník vyzkoušet kvalitu našich loďstev. 

Nemám k dispozici ani kůru, ani holiny a ani ten rybník. Nevím co máte k dispozici pro takové dny vy, možná také nějaké takové vzpomínky, ale aspoň si zkusíme zvednout náladu nějakými pěknými kvítky, byť v nich tedy sluníčka je poskrovnu, co říkáte? 

Včera jsem byla zas u ortopedky, protože v Matrixu došlo k nějakému šumu, a já v přesvědčení že mne už na operaci objednala čekala a čekala, a volala a tázala se co kdy bude, abych zjistila, že mne paní doktorka ačkoli jsme se dohodly neobjednala. Prý že mi řekla že mám za tři měsíce přijít na kontrolu. Neřekla, ale hádat jsem se nechtěla. Takže usoudila, že tři měsíce užívání prášků jako konzervativní léčby, ačkoli mi tvrdila, že v mém případě krom operace žádná léčba nepomůže, žádný výsledek nepřineslo, a konečně mne tedy na tu operaci nahlásila, v září .... někdy ....