Vratislav ....

.... Wroclaw nebo také Breslau je čtvrté největší město Polska s 640 000 obyvatel. Je to turisticky nejnavštěvovanější město Polska a zároveň také jedno z nejstarších. Nejstarší dochované osídlení kmenem Slezanů na zdejším hradišti se datuje kolem roku 1000. Proč se jmenuje Vratislav jsou dvě možnosti. Pro nás by byla samozřejmě lepší rozšířenější verze, že to je po přemyslovském knížeti Vratislavu I. který na strategické křižovatce obchodních tras Via Regia a Jantarové stezce a navíc na řece Odře město založil. Ale také se může jmenovat po polském biskupovi Vratislavu.

Skvělá poloha městu zabezpečila rychlý ekonomický vývoj.  Vratislav vždy byla v úzkém vztahu k přemyslovským Čechám, ať ještě ke knížectví, nebo později jako království,  za vlády Václava II., Jana Lucemburského, Karla IV a nějaký čas ještě i za Václava IV.  patřilo celé Dolní Slezko a hlavně město Vratislav pod země Koruny české. Císařským výnosem Karla IV. byl zdejší arcibiskup jmenován císařem, a po dobu vlády Přemyslovců to většinou vždy  některý z Přemyslovců byl. Hlavně z jejich opavské větve. Ta díky nemanželskému, ale zlegitimizovaného původu vévody Mikuláše Opavského (syn Přemysla Otakara II. a Anežky z Kuenringu, pro nějž Přemysl vymohl u papeže dispens k následnictví, v případě že nebude mít syna z manželského lože) a z které pocházelo mnoho významných církevních činitelů nejbližších českým králům. Po Přemyslovcích ovládli město Jagellonci a po nich až do roku 1742 Habsburkové, kteří celé Dolní Slezsko prohráli v prusko - rakouské válce, a to se stalo součástí německého císařství. Vratislav se stala po Berlíně druhým nejvýznamnějším městem Německa. Vzhledem k poloze, ale za II.světové války na to doplatila protože jí Hitler vyhlásil Pevnostním městem Breslau, s povinností bránit se do posledního muže. Proto město potkal stejný osud jako Drážďany, celé centrum bylo vybombardované, většina památek lehla popelem, ale stejně jako Drážďany i ona vstala jako Fénix z popela a od 80. let 20.století se opět skví v celé své kráse ....

Tou cestou, tím směrem ....

.... bylo k vidění mnoho zajímavého i oku lahodícího. A jak je mým zvykem, fotím i během jízdy. To mne také dalo dohromady s tou paní z Chrudimi, která mi pak poslala fotky a vy je mohli, označené hvězdičkou, vidět v minulých článcích. Byly jsme jediné a ostatní nechápavě koukali co to vlastně fotíme. A hlavně proč...

Takže tyhle fotky použiju jako takový oslí můstek, protože jsme už opustili zámek a jedeme dál do Vratislavi. Jsou to fotky focené od začátku výletu, nejen z Polska ale i z Čech ....

Díky poloze zámku ....

.... Ksiaz na vysoké skále, není moc prostoru přímo u něj na nějaké zahradní experimenty, nicméně i tenhle problém stavitelé vyřešili velmi šalamounsky. Ve skále pod zámkem vylámali velkou plošinu kterou přeměnili na krásné terasy v podobě francouzských zahrad. Nejsou sice velké, jen tolik kolik dovolovala dispozice zámku, ale je to takové krásné pohlazení na duši. A i těle, obzvlášť když z vás leje pot, protože se tísníte v davu lidí a posunujete se k východu systémem krok, sun, krok. Ten závan čerstvého vzduchu který

vás ovane když se zastavíte v malé brance která vede ke schodišti dolů je něco, co v té chvíli vítáte nejvíc ....

Na chvilku ....

.... si od květů odskočíme do sféry výtvarné, byť i tady na ty květy dojde. Jak jsem už jednou předestřela, z expozice květů se v jedné z komnat přešlo do místní malé galerie výtvarné. Jestli stálé, nebo jen při příležitosti festivalu nevím, ale i zde to hrálo nejen barvami ale i květy. Ale dříve se podíváme na plátna, která bylo možné vidět v mnoha komnatách, a která mne (většinou to bylo světlem v obraze) zaujala ....

Orchideje ...

.... se objevily také v mnoha aranžmá, hlavně těch, které lemovaly schodiště a dveře do různých místností. Ale nejvíc jich bylo k vidění v několika prodejních stáncích. Opět jsem velmi dlouho přemýšlela a rozhodovala se, protože zde měli jak ascocendy tak vandy v krásných barvách a o mnoho levněji než v těch Drážďanech. Hodně, hodně jsem byla na vážkách, ale nevěděla jsem kolik a čeho zde bude ke koupi na zahradu, a tak jsem nakonec od toho úmyslu upustila ....

Bonsaje ....

.... ve velkém množství a ve všech možných druzích byly také na zámku Ksiaz k vidění. A žádní prckové to nebyli. Nepředstavujte si ovšem zas že to byli nějací obři, jen zde nebyly takové ty mrňky malé, které se dají koupit v květinářstvích, ale krásné stromky. A hodně, hodně staré byly. Dokonce se v rámci výstavy  pořádaly i odborné kurzy, kde jste mohli vidět jak si upravit stromek který se vám líbí na bonsaj, či jak ho dál tvarovat. Tuším že to bylo každé dvě hodiny, takže jsme měli smůlu, žádná ukázka, a ono navíc v těch davech by stejně nebylo co vidět.

Bonsaj jste si i mohli koupit, docela mne překvapilo že za dost levný peníz. Ono ostatně vůbec v Polsku nakoupíte kytky oproti nám za velmi levno. No aby ne, stát zahradnictví štědře dotuje, každý kdo se zahradničení a školkařství věnuje, dostává od státu stoprocentní dotace. Však taky po cestě jsme těch menších, větších ale i velkých zahradnictví viděli hodně, stejně tak i sadů. To se pak nakupují kytky, keře a cibule. Když jsem pak vlezla tady u nás do zahradnictví, a viděla ty ceny, tak se mi protáčely panenky. A pochopila jsem, proč to moje sousedka je schopná absolvovat skoro každý rok ....

V modrých tónech ....

.... jsou poslední z květinových aranžmá. Dnes v trochu netradičním čase, páč tenhle týden sloužím od rána za kolegyni na dovolené, se rozloučíme s romantickými květinovými aranžmá polských floristů.

Ale zatím se ještě se zámkem loučit nebudeme. Ještě se podíváme na některé exempláře bonsají, které měly svou vlastní část výstavy, obrazy které mne na zámku něčím zaujaly, orchideje které se zde daly koupit a na zámecké terasy,  a pak se vydáme na cestu do čtvrtého největšího polského města Wroclavi (Vratislavi).

Pokaždé když někde vidím modrozelenou kombinaci, vzpomenu si na hlášku že Zelená a modrá, pro blázny dobrá. Ovšem zrovna u květin tohle pořekadlo vůbec neplatí. Naopak, modrá a zelená se skvěle doplňují ....

V růžovém tónu ...

.... a nejromantičtější budou následující aranžmá. Však také byly v tom nejhezčím pokoji. Ale růžová se táhla ve většině z aranžmá, hlavně díky liliím a pak, jak jinak, růžím. Z růží a mnoha dalších květů byla i krásná slavobrána do jednoho z prohlídkových okruhů, jenže v tak tmavé chodbě, že se nedala prostě nafotit bez toho, že by byla rozmazaná. Já už ten čas v ruce neudržela, obzvlášť když jsem neustále musela vybalancovávat sama sebe v tom davu lidí kolem ....

Ve znamení oranžové podruhé ....

.... a v modernějším pojetí. Ostatně umístění ve zcela prázdném interiéru si žádá něco výrazného. Jak v barvách, tak aranžích. 

Takže dnes zas květinové sloupy (floristi je zřejmě mají v oblibě) ve žhavé oranžové gerber, chryzantém a strelitzií ....

Ve znamení oranžové poprvé ....

.... a krásně zámecky. Protože co se týče oranžových aranžmá, byla k vidění jak taková ta "klasická" zámecká, která známe i z našich zámků, tak i aranžmá zcela moderní, ovšem stejně zajímavá a krásná. Obojí už se ale neslo ve znamení klasických květů. Růží anebo gerber. Jediné co v nich bylo pro mne překvapivé byly pivoňky v nádherných meruňkových odstínech. Nevím jestli to byly čistě pivoňky dřevité (japonské) nebo jejich křížení s pivoňkami bylinnými, ale rozhodně to byla barva krásná a u pivoňí nezvyklá ....

Ve žluté ....

.... jsou další obrázky ze zámku Ksiaz. Tentokrát jsou to taková trochu modernější pojetí, ale slibuju, že i ta klasická pohádková zámecká aranžmá uvidíte ....

V bílé ....

.... barvě jsou první aranžmá. Sice kdybych je brala podle toho kde jsem je fotila, byla by asi v posledním článku, nicméně já , tak trochu se držíc barevné škály, dávám je jako barvu startovní. Oproti jiným barvám jich tolik nebylo, bílá se používala spíš jako doplňková k jiným. O to ale byla zajímavější ....

Začínáme si ....

.... konečně prohlížet aranžmá na květinovém festivalu. Ostatně kvůli tomu jsem také na zámek Ksiaz hlavně jela (ne, kecám. Chtěla jsem si za levno nakoupit kytky 😉) abych se mohla kochat a srovnávat. Kochat se zas tak moc nedalo díky davům a srovnání s podobnou akcí která je každým rokem na zámku v Litomyšli taky nedopadlo pro Ksiaz zrovna lichotivě. Ale abych nebyla jen negativní, musím uznat že práce odvedli floristé spoustu a krásné. Jenže to bych nebyla já, hnidopich, abych si nenašla zas nějaké mínus. Na to, že výstava byla od 30.4. a já dorazila hned druhý den, mnoho květů už bylo uvadlých. A že to nebyla jen moje výtka, ale i sousedka se nad tím zrovna včera, když jsme si o tom povídaly, pozastavila. A říkala že vloni tam neustále chodila děvčata a uvadlé květy nahrazovaly okamžitě čerstvými. Já chápu, že těch květů tam bylo neskutečné množství a ve velmi roztažené expozici, takže to asi nestíhali měnit ....

Znáte takové to ....

.... jarní nadšení když se záhony začínají probouzet k životu, a vás po zimě svrbí prsty? Ono prvotní zhruba dvouměsíční bezmezné nadšení, kdy se těšíte i na tu šílenost jako je sekání trávy každých pět dní? Mě už to drží od března, šmejdím a rejdím po netu a koukám po eshopech, a sepisuji si co bych si potřebovala koupit. Jako každý rok po vypletí zjišťuju že mám na záhoně volná místa, kam ještě lze dosadit spoustu trvalek, jak vysokých tak i těch nízkých půdokryvných aby ten zatracenej plevel v okamžiku kdy nastane taková konstelace jako v poslední době, to jest mokro a teplo, nemohl bujet tak jak doposud.

Už při návštěvě Polska jsem něco nakoupila, a teď mě ještě navíc v tom zahradním šílenství určitým způsobem pošťuchuje i dcera, která taky běhá a nakupuje protože budou dělat výsadbu i před domem (ó, jak jsem dostávala držkovou když jsem jí říkala co všechno by tam bylo pěkné, a ona tvrdě trvala na tom, že né, že žádné kytky né) a já tedy běhám s ní. V pátek jsem tedy v rámci nařízeného klidu na lůžku nejen že hlídala Bobuli, ale ještě jsme odpoledne razily do zahradnictví. Když jsem viděla plný kufr květinek říkala jsem si A mám pokoj. Omyl! A velký... když jsem v sobotu už řádně odpočinutá vyrazila sázet, zjistila jsem že mám jakž takž dosázenou půlku záhonu, na druhé že zejí volné plochy a na další záhon už nevyšlo lautr vůbec nic. Aby toho nebylo málo, po malé úpravě se mi uvolnilo místo i před domem v záhonu a teď ještě musím vymyslet co tam. Vždycky se v duchu směju, když dcery partner říká že už se jejich úpravy blíží konci. Jak se chudák mýlí! Zahrada je nekonečný příběh vysazování, přesazování, dosazování, rozsazování, stříhání a dalších prací. A jelikož se zdá že dcera tuhle zelenou posedlost podědila zesílenou třemi generacemi genů, má se na co těšit. Jenže pak ten pocit, když si člověk sedne a rozhlídne se po nově vysazených rostlinkách, přesazených keřích, které najednou na novém místě vypadají úplně jinak, když mu běží hlavou plány na to jak a kde založit úplně nový záhon je i přes to, že je k smrti utahaný a necejtí záda a že máte hotovo, je úžasný.
Ten pocit jsem  měla včera po dvou dnech intenzivního zahradničení i já. 
Ovšem tak asi na pět minut....

Zcela nový pohled na zahradu který jsem objevila aneb Sedím si na konári a je mi dobre .... pro ty kdo si myslí že mám doma botanickou zahradu , tak tohle je moje vlastně celá okrasná část. Odtud je většina z mých květových fotek na blogu

Asi si sem nahoru budu muset vylézt během sezóny víckrát aby bylo vidět jak se zahrada během roku proměňuje ....

Co se týče ....

.... interiérů, je v mnoha případech znát, že Ksiaz byl nejdříve hrad a teprve potom byl přestavěn do pohodlnější zámecké podoby. Proto také bylo tak problematické množství těch lidí a i focení. Některé komnaty byly malé, tmavé a pomalu se do nich člověk ani s tím davem nevešel a moc z nich neviděl. Takže jsem se v mnoha případech soustředila spíš na nádherné stropy. Ty jsou také jediné co mnohdy po řádění nacistů a posléze Rusů zbylo. Přestože je zámek třetí největší v Polsku, přístupný není celý, protože ve vyšších patrech není žádný mobiliář. Opět jsem ovšem také zjistila, že mi chybí hodně široké sklo, na takové interiéry je to přímo nutnost. Inu budu se muset po nějakém poohlédnout ....