06 srpna 2012

Já vím, už jich tu bylo dost, ale odolejte když jsou tak pěkní....

No jo, neodolala jsem a fotila a běhala jsem zase za těmi třepotálky jak se dalo....všichni už tu byli, jen jeden z nich ne, ale ten se povedl jen na jediném obrázku. Zásadně se usazoval na slunci tak, že z něj většinou nebylo nic vidět....





Byl krásně žlutý a neposedný...chvílemi splýval s barvou bodláků...
A nakonec bělásčí sněm, seděli na vlhkých hroudách zeminy a třepotali křídly, poletovali sem a tam aby se zase shlukli do malého hloučku....







Vrátím se v čase....

....protože mám ještě restík v obrázcích. Ty jsou z 30.7. kdy jsem šla hledat a to doslova a do písmene houby. Nejen že si to co já (je pondělí, tak po víkendu bude v lese volno) řeklo spousta lidí a v lese to bylo jak na Václaváku, ale navíc se ty houby opravdu mesely hledat. Strávila jsem v lese čtyři a půl hodiny a našla stejně hub jak když jsme byly s dcerou v lese dvě hodiny. Prostě nerostou!
Na začátku naší cesty s Bobešem na mne čekalo překvapení. Na cestě před námi si pochodovala srnečka...naštěstí vítr šel k nám tak nás nečuchala a chvíli byla vcelku klidná.


Pak se ale ale dala cestou mezi chatami dolů k přehradě a do lesa. Na kraji cesty rostl bodlák a i přes to, že to není žádný bůhvíjaký krasavec, já si ho vyfotila. I s broučkem který po něm spěchal.


Pak už jsme zalezli do lesa a vybírala jsem kudy vlastně jít. Z každé strany totiž spěchal někdo do lesa honem honem aby mu náhodou někdo jiný ty případné houby nevysbíral. Tak jsem zvolila trasu, po které chodím opravdu málo kdy a myslela jsem že tam moc lidí nebude. Velmi jsem se mýlila, dokonce i se psy tam chodili. Což bylo něco pro Bobeše a tak jsem ho musela pořád hlídat aby mi za nějakým neutekl. Tudíž jsem musela hlídat Bobeše, koukat po houbách a ještě fotit případné úlovky nebo okolní les či různé zajímavosti....roste tu hojně bělomech, který vytváří krásné bochánky a který chodím na podzim sbírat na mechové koule do kterých se náramně dobře zapichují různé větvičky z jehličnanů a dělají skvělé dekorace na vánoce....



Okolní les přecházel ze smíšeného přes jehličnatý po listnatý ale všude bylo vidět jak se vesele, ovšem na pohled nevesele kácelo....kupy větví, rozrytá zem....
Nechybělo ani kapradí ani poslední dokvétající náprstníky, či zajímavě obrostlý pařez. A pak jsem narazila dokonce na plavuň vidlačku. Ani jsem nevěděla že tu roste. Tak je pravdou, že jsme dorazili do míst kde zatím nikdy naše nohy a tlapky nespočinuly....









A i zde se našly stopy po lidech....Bobeš nevěřícně koukal a čuchal co je to za hnus...


Jsem ráda, že na ty fotky došlo až dneska, protože totožný záběr měl na svém blogu i Pavel, a nerada bych vypadala že se opičím, ale ten bodlák se čmeldou je prostě tak fotogenický...


A pak už jsme se jen nasměrovali z kopce dolů úvozem a hurá domů....tedy to jsem si myslela já....jenže člověk míní a v tomhle případě měnili zase motýlci....

Po chvilkách....

....fotím když ještě návštěva spí anebo se nemotám okolo sporáku. Vyběhnu na zahradu a snažím se ulovit nějaké obrázky...
Na kvetoucím ibišku si dávají do nosu snad všechny včelky z okolí a mají nasbíráno tolik pylu, až se pod ním ztrácejí nebo se pomalu potácejí od květu ke květu....








A ještě detail květu ibišku, je vidět jak velká pylová zrnka má...



04 srpna 2012

Výlet na Pastviny....

Ve čtvrtek jsme si udělaly holčičí jízdu na šlapadla na údolní přehradu Pastviny. Nemáme to zas tak moc daleko, nějakých třicet kilásků a jelikož bylo pěkně návrh dcery abychom jely jsem brala všemi deseti. Kamarádka nechtěla, má docela strach z hloubek a není si dvakrát ve vodě jistá, ale jela s náma její dcera. Sice trochu delší vypravování z její strany nám s dcerou trochu vadilo, ale nakonec jsme přeci jen vyrazily. Plavky samozřejmě nechyběly, ale co chybělo byl foťák. Nebyla jsem nikdy na tomhle druhu šlapadel a bláhově dala na dceru a nevzala si ho sebou. A litovala jsem, a hořce.... naštěstí můj telefon venku dělá dost slušné snímky takže jsem pár obrázků přeci jen udělala. Měly jsme štěstí i v tom, že jsme nemusely na šlapadlo čekat, při našem příchodu jich bylo zaparkováno volných osm takže jsme zaplatily za dvě apůl hodiny a vydaly se po přehradě. Tedy spíš po její části, je sice úzká, spíš jak trochu větší řeka za to hodně dlouhá a tak jsme vybraly místo na slunečném břehu kde jsme zaparkovaly šlapadlo na břeh a hurá do vody. Čistá, voňavá no prostě super pokoupáníčko. Pak jsme se ve šlapání vystřídaly a jely ještě o pár kilometrů dál kde jsme na travnatém břehu ještě jednou zakotvily a chvilku se ještě ráchaly. Já si nasbírala pod vodou obligátní pamětní kamínky vydaly jsme se na zpáteční cestu. Stálo to opravdu za to a pěkně jsme si to užily. Ve vzácné shodě....






Kachny tu byly všude a vůbec se nebály....



03 srpna 2012

Geniální zásah volavky popelavé...

Manželovo auto po přeletu jedn jediné volavky popelavé...




Opravdu to není barva jak by se podle množství zdálo.....byla to jen ta jedna volavka Překvapený

01 srpna 2012

Pozdrav všem...


Pár dnů si teď dám přestávku, nejsem nějak v psací kondici, a navíc se věnuji návštěvě takže ani na focení není čas. A opět se začíná trochu projevovat určité vyhoření, skorem až pomalu nechuť něco psát....tudíž platí to přání a zatím se mějte moc fajn....

29 července 2012

Udělám vám chutě....

Zrají nám kanadské borůvky a tak jsem se rozhodla že udělám tvarohové knedlíky. Mám totiž vynikající recept na nadýchané knedlíčky, skorem spíš jak kynuté než tuhé klasické tvarohové.... je to recept velmi jednoduchý a rychlý a výsledek je excelentní....

Tvarohové knedlíky:
3 vejce
2 pol. lžíce cukru
250 g másla
2 tvarohy (netučné)
150 g polohrubé mouky (dávám ale podle potřeby, aby se s těstem dalo pracovat)
ovoce dle sezóny na plnění....

Vejce, cukr a změklé máslo ušleháme do pěny (vejce pokud si vzpomenete vyndejte z lednice dřív, aby nebyla studená)
pak přisypeme mouku a zpracujeme těsto. Na půl hodiny dáme odpočinout do lednice a poté plníme ovocem které je zrovna čerstvé po ruce.
Děláme kouličky velikosti mandarinky a vaříme cca 8 minut. Já si většinou čas nehlídám, spíš si vždy jeden vyndám a rozříznu. Pak už jen pocukrovat, posypat či zalít kysanou smetanou a polít máslem...






Já a editory....

Vím, že někteří z vás nemají rádi nějak upravované fotky, maximálně že trochu přidají na jasu, nebo kontrastu případně si udělají výřez fotky když je okolo objektu víc balastu než je zdrávo. Ano beru to, a nemám jim to za zlé. A jsou tací, kterým jen samotná fotka je málo a rádi si jí něčím obzvláštní. Tu nějakým zajímavým a netradičním rámečkem tam zase nějakým efektem. A pak jsou nadšenci, kteří udělají z fotky původní fotku úplně jinou....
Já jsem v tomto směru duše hravá a tak si ráda někdy pohraju. A k tomu mi slouží různé on- line editory. Ano asi mě mnozí namítnou že to není ono, a že jedině ve Photoshopu, Gimpu, Photozoneru a podobných profi editorech je ta správná práce. Ano i oni mají pravdu, jenže já se přiznávám že tyto editory prostě NEOVLÁDÁM. A tak si hraju jen v těch on-linech.
Proč vlastně jsem s nimi začala? No jak jinak než kvůli blogu. Líbily se mi u některých blogerů různé koláže a tak jsem také chtěla něco podobného. A začala se pídit. Když mne od jedné známé přišly na mejl fotky u kterých bylo napsáno Zpracováno v Picasa zavětřila jsem a Picasu si nahrála. Fotky jsem začala upravovat v ní, ale stále mi chyběly ta možnost koláží, až jednou jsem si klikla i na odkaz na Picnik a tím okamžikem jsem propadla hraní si s fotkama. Jak koláže, tak různé efekty, rámečky prostě vše co jsem hledala. Jenže pak jako blesk z čistého nebe přišla zpráva že se Picnik ruší. A znovu začalo hledání náhradního editoru.
Těch on-line editorů je hodně, ale onu kompexnost jakou měl Picnik jich má jen málo, možná dva, tři.... Některé se soustředí jen na jeden efekt ovšem v mnoha podobách, jinde chybí to a v jiném zas ono. U Vendy jsem našla odkazy na některé editory a rozhodla se je jeden po druhém vyzkoušet. Sama Vendy mne poprosila o to abych jí řekla jak se mi který líbí a pozdává se mi práce s ním.

Takže tady je výběr těch které jsem vyzkoušela, či prohlédla:

Mám - li mluvit za sebe, tak mě vyhovuje jen pár z nich. Ne že by nebyly všechny zajímavé, ale pokud nechci zrovna předělávat fotky na nějaká veselá přání, či dělat animaci Bobeše tak, že se točí jak vodní vír, nemusím takový editor. Mám na mysli úpravy fotek které nejsou nijak násilné, ale při tom tu kterou fotku ještě víc vypíchnou.A pokud se jedná o možnost dělat koláže tak jich zas tolik není, které to umí. Zase tedy beru jen v těch které tu mám ve výběru. Dále beru v potaz to, že neumím anglicky a tak upřednostňuji ty editory kde není povídání až tak moc nutné, a těch pár výrazů už tak trochu znám. I to jak se dá vracet zpět hokus pokus který se nezdaří bez toho, že bych musela startovat celý proces znovu je měřítkem které ubírá či přidává na kladech. Jak jsem je tak procházela a zkoušela věci které mne zajímají, či mi připadají užitečné ustálil se můj výběr asi tak, že základ tvoří PICASA. Do té si fotky nahrávám, dělám základní opravy a některé další úpravy včetně koláží. Další editor který je mi hodně sympatický je PIXLR tam jsou asi úpravy nejsofistikovanější, žádné velké extrémy. Ne že by tam nebyly ale je takový krásně elegantní. PICMONKEY není sice obsáhlý co do počtu efektů a rámečků, má však dobré možnosti různých retuší a možnost dělat koláže s nebarevným (průsvitným) pozadím. PIZAP má ohromné množství předloh na koláže různých tvarů, spousty zajímavých pozadí ale co se týče klasických efektů, tam nejsou a navíc mi vadí že má přednastavené mezery v kolážích které jsou někdy dost velké. Lunapic už patří k těm vyšším levelům, tam se dá opravdu už upravovat fotky podobně jak ve Photoshopu ale má i spousty efektů, animací (ostatně v něm jsem si upravila svou fotku v záhlaví blogu) a jiných vychytávek. Snad jen to že malý výběr rámečku je trochu mínus. To jsou editory které používám už déle. Ale teď s těch dalších nově shlédnutých mi vyhovují TUXPI, FOTOMONTÁŽ a FOTOFLEXER. Zhruba všechny mají stejné efekty, možnost animace nebo ohromný výběr pozadí a rámečků. A FOTOMONTÁŽ a LUNAPIC jsou buď celé v češtině nebo se do češtiny dá přepnout.
Ještě jedna věc, výhodou těchto editorů je postup nahraj, klikni, ulož a je hotovo. Tudíž s nimi mohou pracovat i lidé, kteří nejsou moc kamarádi z počítačem, ale přesto by rádi někdy něco takového zkusili.

Zkuste se podívat a vyzkoušejte a hlavně se nebojte si hrát....