Dnes jen a jen příroda....

Po třech dnech absolutní nechuti k čemukoli a stavech "vypadlého" mozku, jsem se dnes vydala zase jednou na procházku. Vzala jsem pesany a vyrazila dřív než mě elán přejde...

---

Před dvanácti dny ještě bylo bodlákové pole jen zelené, teď už je celé rozkvetlé fialovými květy, a i když se to nezdá, některé dosahují bezmála výšky dvou metrů.

Ostropestřec mariánský má zajímavý zeleno - stříbrný dekor listů

V lese ještě dokvétaly poslední Náprstníky , věděli jste že se mu také říká elfí květina? Dřív lidé věřili, že elfové si z jeho květů dělají čepičky

Tyto červené korálky patří také bezince, keř se jmenuje Bez chebdí. Někde se z jeho plodů dělával ocet.

V potoce je tak nádherně čistá voda, že až svádí k napití, ale zkouší to jen hafani

Pokaždé když jdu touto cestou když svítí sluníčko, vždy mne fascinuje jakou hru světel a stínů mezi stromy dokáže

Vím, že základní chybou je fotografovat proti slunci, jenže mě to nedalo a toto pravidlo jsem schválně porušila, protože se mě líbilo jaký efekt vytvořilo

Kontrolor.....

Jak jsem psala recept měla jsem u toho kontrolu . Nedovedete si představit, jak je pracné psát s papouškem na hlavě a ještě při tom fotit....tak se omlouvám, že na té jedné fotce je trochu na kraji.

Ještě něco dobrého....

Mám spoustu vyzkoušených a osvědčených receptů, jak na jídla hlavní, tak na různé koláče a jiné sladkosti. A jsou prověřené lety a dvěma dětmi. Jedním z nich je švestkový koláč s mákem.Recept to není můj, to přiznávám, ale je z jednoho časopisu nicméně je opravdu vynikající. Takže až začnou švestky nebo blumy, s chutí do něj....

Na linecké těsto: 200 g másla, nebo rostlinného tuku

100 g moučkového cukru

300 g hladké mouky

1 vejce

Na náplň: 200 g mletého máku

70 g cukru krupice

50 g medu

50 g másla

200 ml mléka

500 g vypeckovaných švestek

Na drobenku: 100 g másla

100 g hrubé mouky

200 g cukru krupice

Změklé máslo propracujeme s ostatními surovinami v pevné těsto a necháme odležet v lednici.Takto připravené těsto rozválíme na tenký plát který propícháme vidličkou. Mléko, cukr, med a máslo přivedeme k varu, potom přisypeme mák, provaříme a necháme odstát dokud není vychladlý. Vycladlou makovou hmotu stříkáme buď sáčkem nebo klademe lžící v úhledných proužcích a do mezer skládáme vypeckované švestky. Nakonec posypeme drobenkou a pečeme při 180 stupních asi 30 minut. Když jde koláč optrně nadzvednout nožem a má zlatavou barvu je hotovo.....Dobrou chuť!

A ještě malá ukázka toho, že i pánové jsou na vytváření různých dobrůtek machři a o nápady u nich není nouze.....

Na Helloween jak dělané, i když tyhle prsty byly na čarodějnice .

Z jiného soudku....

Jak jsem tak zjistila, na většině blogů se tu a tam objevují i recepty na nějaké mňamky. Nedalo mě to a tak se chci o jeden recept také podělit. Je vcelku jednoduchý ale i dobrý....

Je to recept na krupicové knedlíky, s malou obměnou pak na přílohové krupicové noky.

Takže suroviny:20 dkg krupice, na knedlík hrubší, na noky dětskou

2 vejce

250 ml mléka

1 lžička soli

3 housky

50 g másla, nebo rostlinného tuku

půl prášku do pečiva

Základní postup jak na knedlíky, tak na noky je stejný. Dáme vařit mléko, do něj dáme rozpustit máslo, lžičku soli a když se začne vařit nasypeme do něj krupici. Dobře mícháme a tzv. odpalujeme, krupice by se neměla připálit ale měla by se propařit. Odstavíme z ohně a necháme vychladnout. A teď se podle toho co budeme dělat recept dělí. Pokud to budou knedlíky, nakrájíme tři housky a osmažíme je na oleji. Do vychladlého těsta zamícháme dvě celá vejce, osmaženou housku a prášek do pečiva. Všechno zpracujeme dohromady a uděláme dva válečky asi jako na bramborový knedlík . Vaříme 20 - 25 minut.

Na noky do krupice vpracujeme dva žloutky, prášek do pečiva a sníh ze dvou bílků. Pak dvěma lžičkami namočenými ve vodě "utahujeme" noky, tzn.nabereme a převalujeme z jedné lžičky na druhou, to pro slavnostnější ráz, jinak normálně noky vykrajujeme lžičkou a hážeme do vody. Vaříme do vyplavání. Ale nejjistější je vždy jeden nok vyndat a rozříznout....

Tyto noky se dají podávat buď jako přílohové, anebo se dají polévat rozmixovaným sezonním ovocem a ozdobit zakysanou smetanou. A klidně se takhle dají jíst i studené.

Takže dobrou chuť!

Katalpa....

Před čtyřmi roky jsem si koupila v jednom velkém hobymarketu keř který se mi moc líbil. Měl zajímavé a hezké květenství a já se radovala, že budu zase mít něco pěkného na zahradě. Ten keř se jmenuje Katalpa trubačovitá a má ještě jeden příbuzný druh Katalpa přímořská. Jenže každý rok narostl keř do větší velikosti, a i když měl na popisce napsáno max.do 3 metrů, dneska už je pěkně rozrostlý. Jen kvést stále nechtěl, ale vloni se ukázala jedna lata a letos už hned šest. Takže mi udělala velkou radost, ale jediné co zbývá, je na jaře radikální zástřih. V parku jsem jí totiž viděla jako strom, zvící dvanácti metrů do výše a skoro stejně tolik do šíře. Jo zlatý oči, max.do 3 metrů.....

---

Zajímavý je kontrast starších světle zelených a nových tmavě fialových listů

Někde se také katalpa označuje jako "orchidejový strom", možná proto, že její květy vzdáleně připomínají květy některých druhů orchidejí....a to i rostoucích u nás ve volné přírodě.

Ferdásek si zvyká v přírodě.....

Ferdásek je u nás už pět dní a za tu dobu se z něj stává ten správný kakaduí mazel. Ale také na venku si musí zvyknout a tak se střídají z Oskárkem v kleci na venku....

---

Hrozně rád různě pózuje jakmile vidí foťák....

Když se něčeho lekne, nebo ho něco zaujme postaví typickým způsobem šošolku...

A zvědavě nakukuje do objektivu....

Po dešti.....

K ránu tady byla docela intenzivní bouřka a déšť. Po včerejším parnu

se nádherně vyčistil vzduch a na listech hosty ( nebo také bohyšky)

zůstaly jako památka drobné kapičky....

---

Hosta je okrasná hlavně listem, ale i květy už dnes u některých kultivarů jsou pěkné a voňavé. I když se to nezdá, jsou blízce příbuzné s liliemi.

Je to on, není to on....

Tak nevím, tenhle kocour mi už od malého kotěte silně připomíná Charlieho Chaplina. A i když jsem ho fotila, s naprostou profesionalitou a klidem mi na lavici předvedl ostentativní nezájem. Jako by byl zvyklý na hledáčky kamer. Takže je to on, není to on....

I šampioni mají prázdniny.....

Konečně se zase udělalo pěkně a teplo, a tak jsme vyrazili s paničkou na procházku. A jelikož tepla bylo najednou skoro až moc, tak jsme s Matesem s radostí hupli do potoka a rejdili v něm, a já si hrál na divočáka a válel se spokojeně v blátě....

---

To že pak vypadám jak z útulku je jen něčí subjektivní pohled

Schválně, kdo mě najde?

Ten Mates všechno skazí, zase mě vyčmuchal a teď ke mně letí jak blázen

Klasika, pošušňáníčko v podobě vyválení v bordelu

Já nevím, co ta panička pořád má, vždyť jsem takovej hodnej pes!

Mates ten musí všechno řádně očuchat

Tohle břevno pod hospodou Nad Hrází je pro ty, kdo si na pivko přijedou sice na čtyřech, ale jen s jednou koňskou silou.

Někdo je vyškubává, někdo je pěstuje....

....a koho že? No přece bodláky, ze záhonků je hodně rychle vyprovázíme pryč. Ale tady u nás je jich celé pole, a jmenují se Ostropestřec mariánský...

Tento bodlák se totiž pěstuje jako léčivka....

V jednoduchosti je krása....

Je to opravdu tak, v jednoduchosti je krása a v přírodě je to nejlépe vidět. Já osobně mám strašně moc ráda slunečnice, a moje dcera dokonce tuto vášeň dovedla do dokonalosti, když jeden čas měla svou část pokoje čistě "slunečnicovou". Dokonce i povlečení si sehnala a já jí pak ještě jedno ušila, veškeré doplňky měly motiv slunečnice. A v koupelně samozřejmě nechyběl slunečnicový sprchový závěs a slunečnicové závěsy na oknech.

I na zahradě jsem měla rok co rok vysázený celý záhon rozličných druhů slunečnic od malých 50 cm vysokých po obry 2,5 metru vysokých s květy v průměru třicet, čtyřicet centimetrů. I v různých barvách. Jsem milovník kytek ve vázách, takže v sezoně květů byly slunečnice ve vázách po celém domě. Takže pro mne je na červenec květinou měsíce jednoznačně slunečnice....

Právě začínají na polích slunečnice rozkvétat a teď jsou nejkrásnější, hrdě nesou zlaté hlavy vzpřímeně a ukazují svou královskou nádheru. Do doby než odkvetou, a pak jí smutně skloní jako by ze studu za to, že jsou hnědé, staré a ošklivé......

Tyto fotografie nafotil můj muž na svých výletech kolem Rané a vůbec po Českém středohoří a já si je dovolila vypůjčit .

Třicetiletá válka na Mníšku....

Dneska jsem se opět přesvědčila, že na Mníšku tedy nezahálí, co se týče zajímavých akcí pro mníšecké i přespolní návštěvníky. Bohužel jsem o této akci nevěděla, a tak jsem po cestě zpátky domů udělala jen pár fotek. Šlo o návrat do doby, kdy probíhala třicetiletá válka a Švédové Mníšek a okolí vyplenili a vypálili. Dnes bylo vše jen jako a tak se okolo zámku rozprostřel vojenský tábor, vystoupilo na dvacítku různých šermířských skupin a na tržišti bylo možné ochutnat dobroty z táborové kuchyně, popít medovinu a zakoupit novou zbroj či doplnit porozbité hliněné nádobí a džbánky....Mrzelo mne, že jsem si nemohla všechno pořádně projít, protože jsme měli v autě naloženého papouška a nechtěli jsme se proto moc zdržovat. Jen mě to utvrdilo v tom že až příště pojedu na chatu, nejdřív se podívám na stránky města, jestli zas nebude nějaká zajímavá akce...

Další nováček....

Dneska jsme dorazili domů s dalším nováčkem a snad i mazlíkem. Je to kakadu žlutočečelatý a dostal jméno Ferdásek. Původní majitelé mu říkali jen Papoušku, což i umí pěkně říct, ale to nám připadalo divné, aby se nijak nejmenoval, tak proto Ferdásek. Byla to taková malá záchranná akce, neboť původní majitelka ho už dál nemohla mít, protože těžko oba snášeli to, že když s ním musela vycestovat papoušek měl nařízenou karanténu a když se vrátili tak opět. Což už dál nebylo v zájmu papouška ani jeho majitelky....

Kakaduové jsou známí svou příchylností a i tím že se rádi mazlí. Tak doufám, že Ferdásek nebude vyjímkou a až si zvykne na nový domov, také z něj takový mazlík bude.

Den bez nálady?.....

Je mi ohromně sympatické heslo starých Římanů Carpe diem čili Užívej dne. Můj moudrý rádce a kamarád Robert mi vždy říká, že ve všem mám hledat to pozitivní. Ale při pohledu z okna mě nějak nenapadá ani jak si ten dnešní den užít, ani co v něm hledat pozitivního. Je šeredně, lezavo, padá něco jako jemně rozprašovaná voda a už přes týden fouká nepříjemný dost silný vítr, který mi leze na nervy. Shazuje květináče s kytkami, rozfoukává všeliký bordel který někteří lidé místo do odpaďáků pohazují po chodníku.

Někde, už nevím kde, jsem četla, že ve státech kde fouká mistrál, scirocco, pasat či jak se všechny ty druhy větrů jmenují v tu dobu stoupá počet sebevražd. Ani se nedivím, mě ten vítr také pěkně vytáčí, jen mám spíš náladu vraždit než se sebevraždit. A to mě ještě čeká oprava peněžního deníku pro daňovou poradkyni, aby se už ta letošní úlitba státu, (kterou stejně jako vždy promrhají na věci které nejsou potřeba, jako třeba na horentní výplaty poslanců, manažerů, asistentů apod. místo toho aby se daly na věci užitečné), konečně uzavřela. A jelikož nejsem vůbec žádný milovník číslic a jejich uspořádání ve sloupcích již řečeného dokumentu, bude moje nálada ještě horší.....

Jediní, kdo nikdy neztrácí náladu jsou ti čtyřnozí chlupáči, kteří se tu vesele žerou a okusují na posteli a při každé příležitosti chtějí na zahradu. Takže nechápu proč se říká takovému to počasí, že by ani psa nevyhnal, když psi sami do něj chtějí.

A co vy? Jakou máte dneska náladu?

Tak jestli špatnou, možná tenhle obrázek vám jí trochu pozvedne