Jak jsem psala recept měla jsem u toho kontrolu . Nedovedete si představit, jak je pracné psát s papouškem na hlavě a ještě při tom fotit....tak se omlouvám, že na té jedné fotce je trochu na kraji.
Jsem rošťák i džentlmen, gaučák i sportovec, kamarád i hlídač, ale hlavně JSEM DANDÍK !
Jé to je nádherný kontrolor, to je proti našemu anduláčkovi Obr. Máš to místo posilování krční páteře. Závaží na hlavě! Je nádhernej. Vůbec ti ty tvá zvířátka z duše závidím.
OdpovědětVymazatS papoušky nemám vůbec žádné zkušenosti,je to fantastická pokrývka hlavy a je vidět,že se mu v novém domově moc líbí!Hodně radosti vám oběma!
OdpovědětVymazat[1]: Nezdá se to, ale je opravdu docela na té hlavě ta váha znát , a to mi ještě probíral vlasy takže jsem to měla i s masáží
OdpovědětVymazatJů, super fotky. Aspon jsem se zasmála, což dnes potřebuji jako sůl. Díky.
OdpovědětVymazat[4]: Tak to jsem moc ráda že zrovna tobě jsem trochu zvedla náladu, taky to potřebuješ opravdu hodně .
OdpovědětVymazatProšla jsem si tvůj blog a vidím, jak jsi byla pilná. Recepty jsou super a je vidět, že papouščí dohled byl dobrý. Co kdybys udělala chybu? Nám kdysi kolegyně do práce přinesla ochutnat cukroví, bylo výtečné, tak druhý den přišla s receptem. Všechny jsme hned odpoledne pekly, jako správné hodpodyňky a vůbec to nebylo k jídlu. Říkala jsem si, že jsem si to asi špatně opsala a po příchodu do práce jsem zjistila, že se nepovedlo nikomu. Kolegyně Hanka vcházela do kanceláře se slovy: "Holky, doufám, že jste nepekly, já kr..., jsem zapomněla na.." už nevím co to tehdy chybělo. Takže kontrola prostě musí být.
OdpovědětVymazat[6]: No doufám, že jsem žádnou chybu neudělala....papouch je opravdu fajn, a zvykl si dobře.
OdpovědětVymazatNosíš tak brejle jako já, skoro jsem se v tobě viděl, ale ty vypadáš hezčejc.
OdpovědětVymazat[8]: To byla chvíle šílenýho soustředění (viz vyplazený jazyk).No jelikož mám tyhle brejle na počítač tak když koukám ještě na něco vzdálenějšího než je monitor, musím koukat přes ně . Tenhle jae zatím první, který takhle sedí, žakouš ten rád sedává na rameni. A tím že lezou někam, odkud na nás koukají "svrchu" dávají najevo že se nám snaží být nadřazení.
OdpovědětVymazatTaky si myslím. Nejen výškou. Třeba i náš kocour se často tvářil, když jsme přišli domů, jako pán my jeho podřízení. Museli jsme ho pozdravit.
OdpovědětVymazat