Minule jsme skončili procházku před ....

 

.... Jindřišskou věží. Nikdy jsem v ní, ačkoli

stejně jako okolo synagogy, jsem i okolo ní v minulosti chodila v době když jsem prodávala v nedaleké Dlážděné ulici vlastně každý den. Přesněji řečeno u ní jsem vystupovala z tramvaje. Takže velký dluh. Navíc patří do " party " zhruba deseti pražských věží do kterých si můžete vyšlapat většinou hódně schodů, aby se vám ale dostalo odměnou spousta nádherných výhledů na Prahu. Já mám za sebou celkem čtyři. Hlásku u sv. Mikuláše na Malostranském náměstí, Petřínskou rozhlednu, Staroměstskou radnici a nejnověji Jindřišskou věž. Kdysi na základce, když jsme úspěšně zdrhli z provomájového průvodu jsme si zašli ještě do Malostranské mostecké věže, ale to už je tak dávno, že se to snad ani nepočítá. 

Takže mi ještě zbývá Malostranská věž, repete Mostecké, Prašná brána a Novomlýnská věž. 

Jindřišská věž je původně zvonice pro kostel sv. Jindřicha a sv. Kunhuty z doby, kdy tento kostel získal nové, ale tak těžké zvony, že by je jeho vlastní věž neunesla. Svou výškou bezmála 66 m je nejvyšší volně stojící pražskou zvonicí. Byla postavena v gotickém slohu v letech 1472 - 76. V roce 1577 se stala i věží hodinovou.

Při švédském obléhání Prahy roku 1648 sloužila jako vojenská strážnice a byla částečně švédskou střelbou pobořená. K další dělostřelecké úhoně došla roku 1757 kdy Prahu obléhala pruská vojska a roku 1801 její štíhlá gotická střecha nevydržela nápor vichřice.

V letech 1876 - 79 se věži dostalo důkladné rekonstrukce v novogotickém stylu podle návrhu Josefa Mockera. V té době dosáhla své nynější výšky 65,7 m. V roce 2001 proběhla poslední přestavba která je unikátní tím, že se do stávající věže postavila věž nová, o osmi patrech a výtahu. V nejvyšším desátem patře které je vlastně krovem střechy vznikla vyhlídka na Prahu v rozsahu 360°.

Z deseti zvonů, kterými byla zvonice osazená se zachoval jen jediný a nejstarší Maria z roku 1518 o hmotnosti 723 kg a průměru 101 cm. Dalších nových deset zvonů tvoří zvonkohru s 1152 naprogramovanými melodiemi. Svým využitím je to jediná historická evropská věž která nabízí mnohoúčelové využití. Desáté patro je malým koncertním sálem a vyhlídkami na Prahu, osmé a sedmé nabízí restauraci, šesté pak expozici Pocta Jindřišské věži, páté nabídne toalety, čtvrté Muzeum pražských věží, třetí galerii, druhé a první je zasvěceno milovníkům whisky, přízemí recepci a kavárnu. Já využila jen patra desáté, šesté, páté, čtvrté a třetí. Ostatní ještě měla zavřeno 😉. Momentálně se řeší prodej této věže.

Toliko historie a přítomnost a pojďme se podívat dovnitř ....

I když přání aby už ....

 

.... dala zima pokoj a začalo jaro bylo ve 

vašich komentářích jako hlavní linie, už včera tu byly dopoledne i odpoledne solidní sněhové vánice a ráno mě čekalo nemilé probuzení do bílé. A teď už opět je venku vánice jak na horách. Ale! My se na zimu vykašleme a podíváme se do krásného slunečného (tedy alespoň částečně) desátého března, kdy jsem se před inaugurací courala po městě. Když jsem zjistila že budu mít k dispozici skoro dvě hodiny času, původní plán byl stavit se za kamarádem v obchodě. Jenže ten měl jediný den volna a ten věnoval bohulibé činnosti jakou jsou návštěvy institucí související s daňovým přiznáním. 

No jo, kterým směrem tedy nasměrovat své kroky? Nakonec díky mé poloze bylo rozhodnutí jasné. Směr Jindřišská věž.... A výstup na ní.

Je hanebné, že mě jako Pražáka na tuto možnost navedla až mimopražská blogerka která si tam vyšlápla a tím mi dala tip na jednu z možných návštěv. Ale netušila jsem že se uskuteční už teď, původně jsem jí měla v plánu až na dobu kdy budu na chatě a půjdeme s Padesátkou na jednu z našich pražských Aperol tour. Na věž jsem zcela paďoursky vyjela výtahem, u vědomí, že zatěžovat dopředu nohy výstupem po kolika schodech když mne čekalo bůhví jak dlouhé stání na hradním nádvoří není úplně dobrý nápad.

Výhledy na Prahu byly luxusní, cesta dolů z věže taky a já se tedy mohla vydat spokojeně na metro směr Malostranská kde měla naše výprava sraz před závěrečnou ztečí Pražského hradu ....

Poruším tradici zveřejňování .....

.... nových článků ob den či déle, a po včerejších

ledových fotkách dnes přidám snad už poslední "zimní" fotky. Protože je na čase se s zimou už definitivně rozloučit. Tak dle předpovědí by se zas měla během tohoto týdne nějak předvést, ale já doufám že snad už jen někde výš a u nás dojde jen na déšť. Ten bílej sajrajt v tuhle dobu nemám už vůbec ráda ....

Kytičkové studené obrázky ....

 

.... dneska proložím o něco studenějšími 

vodními. Jednou z možností co v zimě fotit jsou samozřejmě buď rampouchy (těch nějak potkávám čím dál tím míň) anebo ledouny na potoce. Jenže těch je taky stále míň. Něco málo se mi podařilo vyfotit i letos. Ale žádné žně jako v minulých letech to tedy nebyly. Ale ono zase koukat se na hodně podobné fotky ledounů ve velkém začne po chvíli dost nudit. Letos poprvé ale moje fantazie v jednom z ledounů viděla i králíčka. Bílého, malého, baculatého králíčka. Ovšem rozhodně ne příjemně hebkého a hřejícího 😉 ....

Pěkně se nám to venku ....

 

.... ohřívá, sluníčko svítí déle a déle, a my

si dáme další nášup květovosněhových fotek. Musím říct, že já osobně pookřívám stejně jak ty kytky, užívám sice těžce pracovních dní na zahradě, ale už jsme se zas překulili do té lepší části roku. Díky podzimní absenci v zahradnických pracech doháním resty a před sebou toho mám spoustu. Navíc se stále ještě držím zpátky, abych zas ruku nepřetěžovala víc než je zdrávo, byť od pana doktora tentokrát žádné zákazy nepřišly. Jenže .... radši šetřit než skončit napotřetí pod skalpelem. Na můj vkus mám ruku rozřezanou až dost.

Takže pojďme na další otužilce ....

Ačkoli venku asi už .....

 

.... opravdu přichází jaro, dneska se podíváme ještě

do časů kdy se paní Zima nechtěla tak lehko vzdát své vlády a vždy, když už už bylo jaro na dosah, tak ráno vycenila své bílé a ledové zuby aby dokázala že stále ještě tu je, a že se nehodlá smířit s tím, že by měla odejít. Od zítřka jí už definitivně odzvoní, byť tady u nás není nic divného že i v květnu protáhne zpět klíčovou dírkou a naposledy zahrozí pořádnou sněhovou vánicí nebo silným nočním mrazem. Takže na pár článků se ještě připomene a pak už tu bude jen a jen jaro se vším všudy ....

Díky mé odbočce do ....

 

.... dění které bylo předzvěstí snad nové 

slušné éry na nejvyšším postu politiky jsem zůstala dlužná spousty fotek které jsem nafotila na přehradě i na zahradě v okamžicích kdy bylo hezky, mrzlo anebo sněžilo. Do toho ještě fotky z pražského potulování a jsem zas ve skluzu. Takže dnes se zase vrátíme k přehradě a k opět maximálně nekvalitním fotkám kdy jsem fotila vydrouchy na přehradě. Ač jsem byla tentokrát připravená a vzala si lepší objektiv, ty potvory byly stejně dost daleko a jít blíž by znamenalo je vyplašit a už nevidět vůbec. Navíc mi provedly takovou malou naschválnost, kdy jsme na ně čekala na jedné straně a ony se ukázaly na druhé. Fotky jsem musela ořezávat, takže opravdu kvalita nijaká, berte jen jako takové zdokumentování jedné plánované procházky ....

No doufám, že jsi .....

 

..... fotila! To bylo po otázce Co děláš v Praze?

hned to druhé na co se optala Padesátka když jsem jí prozradila kde jsem. To jsem ještě mohla s klidným svědomím říct že ano, protože jsem seděla na Malostranské, v naší obvyklé vycházkové restauraci a měla za sebou focení z Jindřišské věže. Co jsem netušila, že se mi v těch nejdůležitějších chvílích podělá foťák (nakonec pro mne jedna dobrá a jedna špatná zpráva. Foťák OK, KO objektiv) a já budu muset vzít zavděk mobilem. Nu což, ještě že mám v něm trochu lepší foťák než jsem mívala, protože tentokrát už jsem mobil vybírala tak aby měl i kvalitní aparát. I tak ale to co jsem chtěla mít nejhezčí je kvalitou hodně blbé. Ještě že nebyla kolem alespoň blbá nálada. Ty naděje a očekávání vkládaná do nového prezidenta byly přímo hmatatelné! ....

Jak jsem (ne)fotila nového ....

.... prezidenta, čili i když mám sebou nové baterky

zas mě nechal foťák ve štychu.... tak a asi si teď říkáte co to tu blábolím nebo že mi už definitivně hráblo. To se zatím bohudík ještě nestalo, i když ve čtvrtek jsem k tomu měla docela blízko. Ale musím začít pěkně popořadě. 

Ve středu o půl desáté večer mi cinkla zpráva, ať jsem druhý den před devátou připravená na stanovišti u obchodu, jede se na inaugaraci. Psala mi ta moje fotokamarádka. Ovšem ona nemůže protože jí dva dny předtím trhaly čtyři zuby a že jí to stále bolí, navíc davy lidí jí taky nedělají moc dobře. Ale jelikož ví,  že já jsem pravý opak, tak mne nahlásila jako náhradnici. No kdo by takovou možnost zamítl? Cesta zaplacená, možnost se projít po Praze a nakonec se zúčastnit sice jen z nádvoří, ale přeci jen na vlastní kůži akce, které jsem se nikdy neúčastnila. Když měl inauguraci Václav Havel, bydleli jsme tady a byly trochu jiné starosti, další dva prezidenti stáli no však víte za co, a tak teď jsem si konečně mohla užít. A s foťákem. 

Na Hrad se nezamířilo rovnou, na hlaváku byl rozchod protože si původce této výpravy potřeboval zařídit své věci a tak jsem se šla podívat k Jubilejní synagoze v Jeruzalémské ulici. Okolo ní jsem chodila při návštěvách Prahy mnohokrát na cestě z nádraží na tramvaj, dokonce ještě jako puberťák při toulkách Prahou, ale nikdy jsem jí nefotila. Cvakla jsem pár snímků a vydala se podél kostela sv. Jindřicha k Jindřišské věži. Její návštěvu, hlavně tedy vyhlídky jsem měla v plánu už dost dlouho, navíc jsem tu na jednom z blogů viděla snímky, takže když už jsem stála před ní volba byla jasná. Hurá na věž! Tedy hurá výtahem kterým jsem vzala zavděk. Výhledy na Prahu luxusní, obsáhnete jí skoro celou kolem dokola a pohledy dolů taky za to stojí. Z věže jsem to vzala na metro, protože mi psal vedoucí výpravy že se o něco zdrží, což mi ani nevadilo, protože jsem měla na místě srazu, na stanici Malostranská v úmyslu dát si ještě v klidu kafe. Vzhledem k času který jsme ještě měli, zašli jsme si na oběd ke Schnellům. No pro mě velké zklamání. Výběr jídel, nebo spíš minimální výběr i provedení tedy nic moc na to že se jedná o jednu z vyhlášených pražských restaurací. Za to ceny byly tedy opravdu jak za velmi luxusní jídla. Pak už jen výstup Nerudovkou k Hradu, projít rámem (čekala jsem co se bude dít,  protože jsem poprvé procházela s kovovým kloubem v ruce, ale všechno OK) a najít si na nádvoří místo odkud se bude vše sledovat. Skončili jsme hned pod balkonem, ale v takovém odstupu aby jsme viděli na něj a ne na jeho spodek. A tady se dostávám k důvodu mého málem skorohrábnutí. Když jsem si všechno pěkně odzkoušela, nastavila a připravila foťák umřel. Prostě přestal cokoli dělat. Měnila jsem baterky, vypínala, zapínala, přemlouvala, prosila, nadávala a vyhrožovala, všechno marné.... 

Tudíž to, na co jsem se nejvíc těšila jsem musela fotit mobilem, což se na kvalitě fotek samozřejmě silně podepsalo. Další šok jsem pak utrpěla ve vlaku, když jsem při vystupování zjistila, že nemám v kapse klíče od našeho domu, od dcery i od bytu syna. Navíc jemu už jsem je jednou ztratila, což mi ještě prošlo, ale teď už by mě vykostil.

Koukala jsem všude, pod sedačku, za sedačku do všech mezer ale nic. Už jsem se smířila s tím, že prostě tenhle výlet se zas tak nepodařil, když jsem najednou klíče nahmátla v kabelce, kam jsem je dala nevím kdy. Prostě takový ten absolutně neuvědomělý pohyb na který si později vůbec nevzpomenete. Doma jsem jen vyndala foťák, zapadla do křesla a s chutí si dala víno a konečně si nějak srovnala v hlavě, že máme zas po třiceti letech prezidenta který nám nebude snad dělat ostudu, vzhledem k tomu, že není profesionální politik tak vidí problémy země ne z výšin kde nikdo neví co to znamená žít za normální, nebo podprůměrný plat či důchod, ale z pohledu těch kdo za ně žijí. Kdo se doufejme nebude stávat loutkou v rukou jiných ale bude se umět rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

A kterého opravdu lidé budou mít stále tak v oblibě jak se ukázalo právě při inauguraci ....

Angličané říkají Bůh ochraňuj krále! já bych si dovolila takovou malou parafrázi Svatý Václave, ochraňuj tohoto prezidenta, bude to mít sakra těžký!

Pomalu a jistě jsme se ....

 

.... podél potoka dostali na cestu k přehradě.

Zatím jelikož je velká voda je krásně čistá, protože jde stále ještě voda přes přepad a hladina se čistí. Dokonce má krásně azurovou barvu, což bývá opravdu málo. Jak se oteplí, začnou růst vodní srágory a za chvíli bude celá hladina zarostlá. Navíc začnou rejdit v bahně kapři, a v té mělké vodě to bude za chvíli smrdět na kilometry. Už kolik let se mluví o vybagrování a vyčištění jenže prostě nejsou dotace, nejsou peníze. A masivní nasazení kaprů ještě zatlouklo hřebíček do rakve dřívější krásné vodní plochy kde se dalo parádně koupat protože na ní celý den svítí sluníčko, takže se dost rychle ohřívala na to, že je de facto v lese ....

Že jsme tu neměli pořád .....

 

.... tak krásné počasí jaké bylo na prvních zkušebních

fotkách se starosklíčkem dokládají dnešní fotky. Ty první čtyři jsou focené začátkem února, jeden den sice trochu vylezlo sluníčko, což mne vytáhlo ven, ale taky se zas za několik desítek minut schovalo za mraky. Ostatně skoro jako vždy když se po všech povinnostech doma rozhodnu jít se provětrat. Další jsou focené již koncem února, kdy jeden den bylo nádherně, a druhý den jsme se vzbudili do zasněženého rána. Což jsem samozřejmě nemohla odolat a šla fotit všechny ty první jarní květy pod sněhem. 

Od pondělka do včerejška už bylo zas krásně, a to tak, že jsem si uklidila terasu, připravila křesílka a ve čtvrtek a pátek si vychutnávala sluníčko a teplo pěkně v křesílku. Dokonce jeden den jsem si dávala první venkovní polední kávu. Včera a dnes už je zas vyloženě počasí typické na rozhraní podzimu a zimy. Zataženo, více či méně větrno, studeno a občas sněhová přeháňka a občas sluníčko. Po tak krásných dnech jaké byly, tuhle změnu vyloženě nesnáším. 

Člověk si zvykne na sluníčko, a najednou zas šedivo ....

A hupky šupky od kytiček zase ....

 

.... k vodě. Kdyby tu kvetly blatouchy jak kdysi

bývalo normální tak bych mohla spojit obě dvě témata. Jenže ještě je na případné blatouchy brzy, a pak, nějak jich tu je už tak málo, že stejně jako podběl i ony jsou alespoň pro mne velká vzácnost. Z doby kdy jsme se sem nastěhovali si vzpomínám na to, jak byly břehy řeky plné na jaře blatouchů a podbělů, v každém pangejtu jich byly mraky, sbírali jsme v místech odkud jsou dnešní fotky podběl a prvosenky s dětmi na sušení. Bylo tam vždycky žluto. A dneska? S bídou bych nasbírala tak na jeden hrneček a to by mi ještě bylo líto, že tím pádem tam žádné květy už nebudou. A co se týče blatouchů, tak ty jsem tu fotila naposledy před čtyřmi roky, taková chuďátka s pár květy. Ale to samé jsem zaregistrovala i na chatě nejen podél potoka který teče do jednoho z rybníků u Mníšku, ale i břehů dalšího. Ten třetí neberu, ten vyschnul. I v lesích kolem chaty kde se tvoří malé lužní paloučky, po stopách po lesní technice tam všude bývaly blatouchy doma. Dnes je tam spousty pryskyřníků ale blatouchy nikde ....

No, takže to by bylo malé ekologické zamyšlení a teď zpět k místům kde vznikly dnešní fotky. Jít se tam dá jakž takž pohodlně jen přes zimu a ještě takhle zjara, než se začne všechno zelenat a hlavně bujet ty lesní dráty neboli ostružiny, přes které mám zásadně pokaždé tendenci padat a motat se do nich. To se dá dojít až k potoku a najít si místa na focení. Ale i tak jsem si odnesla šrám od šípkové růže kterou jsem si málem vypíchla oko. Projít se dá celý zhruba půlkilometrový úsek plný pohledných tůněk a meandrů. Ale taky bohužel i bordelu který tenhle potok protékající celé zhruba pětikilometrové údolí naučné stezky nasbírá po neukázněných lidech. Sakryš, to vypadá dneska ten článek jak nějaká agitka od Gréty, jenže někdy a někde to je spíš nehezká realita. Takže asi raději skončím a zvu vás na procházku podél potoka ....

Jak jsem již avízovala .....

 

.... budou se teď trochu střídat témata.

 Kytičky, voda, kytičky, voda .... ono mi to totiž nedá, a musím si pořád  s tím novým starým objektivem hrát. Dnešní jsou povětšinou ze zahrady kam jsem vyběhla po dešti ve snaze nafotit nějaké kapkové fotečky, ale některé jsou ještě ze sluníčkového dne. Ono se nám to tu krásně střídalo. Předjaří, plné vůní a tepla kdy se všechno tak krásně předjarně tetelilo včetně mě, vzápětí zas zatažený mokrý podzim, pak sníh ... Jak vidno paní Zima ještě neřekla své poslední slovo, a tak si zas na to správné jaro, byť dneska začalo to meteorologické které bylo ve znamení ranního mrazu, ještě dvacet dní počkáme ....