.... včerejším echt hnusnu je dneska od rána jaro! Se
vším všudy!! Od rána sluníčko a teplo, vymetená obloha, ptáci si můžou plíce vyřvat jak se předhánějí ve zpěvu a v okapech vyhrávají kapky z tajícího sněhu. Po tomhle se mi táák nesmírně stýskalo a cítím se jak znovuzrozená. Svou měrou k tomu přispívá i to, že jsem si dneska mohla dopoledne trochu odpočinout od práce, ubývá valem obědů i večeří, ve fabrice včera šla hláška celkově o 70 lidech buď nakažených či v karanténě a zbytek si musí vybírat dovolené. Takže je dost možné, že příští týden vůbec budu chodit už zas jen na večeře. Těch šedivých depresivních dní, navíc ještě umocněných kovidovou dobou bylo na můj vkus na tuhle zimu až moc. Každý takový den, jako je dnešní mne zas trochu víc nabije baterky.
Ale dnes se ve fotkách vrátíme do "smolného" 13tého. To celý den padal jemný prašan a mrzlo, ale nedalo mi to a vyrazila jsem zas podél potoka k přehradě vyzkoušet nový ND filtr. Bohužel tu nemám po ruce ani Petrovu Berounku, ani Mumlavské či jiné vodopády kde bych ho využila mnohem víc, o nějaké divoké vodě už vůbec nemluvím, ale i tak jsem si říkala, že bych si ho konečně mohla pořídit. Ono se tu na potoce najde pár místeček, kde se dá dobře využít a navíc jsem optimista v tom, že se snad už letos podaří nějaký ten výlet za hranice, kde by se eventuálně nějaká ta živá voda mohla objevit. Měla jsem tedy v plánu jít podstatně dál než jsem došla, ovšem to bych nesměla zahučet do půli lýtek do bahna s vodou, neb jsem špatně pod sněhem odhadla kde je ještě břeh, a kde by už mohla být voda. Navíc jsem přitom málem sletěla po hlavě do přepadu pod přehradou, jediné co mi pomohlo, bylo právě to, jak hluboko jsem zapadla a tím pádem jsem se holení zarazila o beton přepadu. Po téhle akci jsem dokonale poznala výhodu mých trekových bot, protože jsem se bála, že v ledové vodě čvachtající mi v botách bude cesta domů, byť ne moc dlouhá, pěkně nepříjemná, ale chlad jsem cítila jen v tu první chvíli. Pak, jakoby se v botách tou vodou aktivovalo nějaké vnitřní vytápění, najednou chlad ustal, a já v nich měla opravdu jak v pokojíčku. Doma jsem se zula a nohy jsem měla teplé, jako kdybych nikam nezahučela. Takže jsem ani nenastydla, ani si nerozbila ústa, jen jsem měla pár dní trochu bolavou holeň v místě kde jsem se s ní zarazila o hranu betonu a takovou menší modřinu.
