Za krásného dne ....

...... na focení to chce i krásné sklo. Tedy spíš starosklo. Protože když svítilo sluníčko, krásně se pootvíraly všechny krokusy, jak v záhonu tak i ty které v poslední době začínám sázet i do trávníku

do společnosti bledulek a petrklíčů. Záhadou mi je, že tyhle ušly Myšpulínově pozornosti. Teď k nim ještě přibudou včera zachráněné sněženky z míst kde se bude bagrovat břeh řeky. A doufám že se mi odvděčí tím, že se mi rozběhnou po zahradě.

Musím říct, že jak jsem na tohle poslední starosklíčko tak nějak od jeho loňské koupě pozapomněla, teď ho mám nasazené pořád. Prostě na květy jsou ta starosklíčka parádní ...

Nečekané setkání ....

.... s nejúspěšnějším muzikálem všech dob mi včera poskytla 

Nova Cinema. Když jsem v té bídě nabídky pořadů přemýšlela jestli se na něco podívat, nebo kouknout do archívu po něčem zajímavém, padli mi do oka Bídníci. Řekla jsem no což, podívám se na klasiku knižní, jak je opět převedená na plátno. Ještě jsem koukla co píší v programu a přepla na daný kanál.

Ale hned při první scéně si říkám, tady je něco jinak! V programu už totiž nebylo napsáno, že se jedná o filmovou adaptaci stejnojmenného muzikálu Les Miserables!

Nejsem velkým vyznavačem muzikálů, i když pár výjimek by se našlo, Jesus Christ Superstar, Fantom Opery nebo Chicago, či naše Noc na Karlštejně. Navíc všichni jmenovaní jsou i skvělé filmy. Les Miserables jsem neznala, nějak mne ani nelákalo na něj jet ani se podívat na nějaký záznam. Takže když už jsem jednou zvolila kouknout se, udělala jsem tak. A vůbec jsem nebyla zklamaná. 

Už párkrát jsem obdivovala americké herce, a to i ty o něco zralejší, jak dokáží perfektně své party nazpívat. A že třeba Fantom už se pohybuje skoro na hraně opery. Bídníci, alespoň ve filmovém zpracování jsou spíš než muzikál popová opera, za celých 157 minut filmu mluvené slovo zabírá stěží 10 minut. Pokud film sledujete v kině bez reklam, nepřijde vám asi ta délka nijak nepříjemná, v televizi, navíc komerční se s reklamami protáhne na 3,5 hodiny a to už je bída. 

Film byl natočen v roce 2012 a je to už několikáté filmové zpracování, já viděla čtyři. S Jeanem Gabinem v roli Jeana Valjeana a Bertrandem Blierem v roli Javerta z roku 1958, pak zpracování z roku 1978 J.V.- Richard Jordan a J.- Anthony Perkins , další z roku 1982 J.V.- Denis Lavant a J.- Lino Ventura a poslední z roku 1998 J.V.- Liam Neeson a J.- Geoffrey Rush. V tomto zatím posledním filmovém zpracování v hlavních rolích hrají a zpívají Hugh Jackman jako Jean Valjean a Russell Crow jako Javert, Anna Hathaway jako Fantina, Helena Bonham Carter a Sascha Baron Cohen jako manželé Thénardierovi a Amanda Seyfreid jako Cossete.  H.B. Carter i S. B.Cohen se spolu sešli již v jednom muzikálu a to Sweeney Todt, holič s Fleet Street a A. Seyfried hrála Sophii, dceru Meryl Streep ve zfilmovaném muzikálu Mamma Mia!  

(Sakryš, teď mi došlo, že jsem viděla těch zfilmovaných muzikálů už docela dost. K těm prvním čtyřem jmenovaným ještě vlastně Moulin Rouge, Sweeney Todt, Hello Dolly, My Fair Lady i poslední Mamma Mia!) 

Co se týče hereckého a pěvěckého projevu, druhý mne opět mile překvapil, první, speciálně u Hugha Jackmana mi připadal dost teatrální. Russell Crow, i když vypadá jako vcelku milý medvídek je v roli Javerta hajzl nad hajzly, i když ve scéně kdy klečí nad mrtvým Gavrochem a pokládá mu na hruď své vyznamenání se na minutku ukáže i jeho lidštější stránka, mne jako zpěvák hodně překvapil, ale za asi nejlepší jak herecký tak pěvecký výkon filmu beru scény Anne Hathaway  v roli Fantiny. Obzvlášť když tahle krásná herečka se dokáže udělat neskutečně ošklivou a nemusí být ani moc "na ošklivku" namaskovaná. A když zpívá slavnou "I dreamed a dream"

málokdo asi udrží slzy. Ostatně když tuto scénu natáčela, rozplakala celý štáb. A navíc jí vynesla i Oscara. 

Takže kolem a kolem, vím, že hrané Bídníky vidět ani nemusím, protože tihle filmoví je zdaleka předčili. 

P.S. Ale stejně u mne vede Noc na Karlštejně a po ní Chicago a Fantom Opery ..... 😉

Co dokáže pěna....

Když se vyleští....

....mnohdy zcela nezajímavý kámen .... Když jsem tady psala o výletu do parku Nochten a o jeho 7000 bludných kamenů až ze Skandinávie, zmiňovala jsem, že každý podél naučné stezky byl na kusu plochy vyleštěný. Jednalo se o žuly, ruly, porfyry a mramory, tedy nerosty  které se používají na obklady stěn, schodiště i jinde v architektuře. A takhle tedy vypadá takový kámen, když se vyleští....

Už se tu snad ....

..... v poslední době vystřídalo počasí od jara, přes zimu až k dnešnímu podzimnímu smutnu. A tak si dnes dáme jednu sice podzimní, ale barevně optimistickou koláž ....

Po 22 letech od povodní a neustálého odkládání, rozmýšlení, vymýšlení, odmítání a přijímání tu začalo povodí Labe z regulací řeky. Bude to trvat 2 roky a jako první krok je vykácení skoro tisícovky vzrostlých olší po obou březích. A samozřejmě nepočítaně keřů. Je to potřeba a je to zároveň smutný pohled. Takže spousty pohledů na řeku které jsem vyfotila bude už jen na mých fotkách. Prý povodí přislíbilo po dokončení regulace znovu vysázení nových stromů. Jenže ty než vyrostou....

Zlatá edice, duha a jedna modelína.....

Své Zlaté kolekce má ledacos. Hudebníci, čokolády, vína, whisky...

A své zlaté kolekce mají i šlechtitelé a pěstitelé květin. Většinou

se jedná o speciální šlechtění, něčím zajímavá. Jednu rostlinu 

z HGC čili Helleborus Gold Collection jsem dostala od dětí k narozeninám místo klasické kytice. Nějak mi to nevadí, já dostávám ráda kytky v jakékoli podobě. Kdo neví co je to za rostlinu Helleborus, tak to je prosím obyčejně neobyčejná čemeřice. Stala se mou novou mánií na zahradě, kterou odstartovala koupě bílé plnokvěté. Vloni jsem si jich objednala deset, bohužel, drahé neznamená vždy kvalitní, a tak mi ty nejdražší skoro všechny zašly. 

Aspoň vím kde objednávat a kde ne. No a tak mi na mém čemeřovišti zůstalo jen pár rostlin. S tím dárkem mi tak přišly děti velmi vhod, navíc jsem měla k té rostlině přidané ještě peníze na další která se mi bude líbit, takže návštěva školek je nablízku. Dokud mi je nezruší docela. Bohužel, jedny z nejznámějších a největších školek široko daleko jsou před svým zánikem. Byznys s pozemky a to, že Litomyšl nemá okolo sebe moc volného prostoru k rozvoji znamená jejich konec. Za  spekulativní nákupy bývalých radních i starosty by se měly sekat pazoury....

Dneska tu je zima ....

.....  i se sněžením, a tak se hodí tahle kolážička. 

Jen doufám, že to jsou ty poslední záchvěvy....

Sice ještě není léto, já vím ....

....a navíc je šeredně, tak snad dnešní letní koláž přijde k dobru

a zlepší vám náladu....

Jaro se už přibližuje .....

.....a je to hodně znát. Hlavně na krokusech, rozkvétají v čím dál tím větším množství (ovšem pokud mají šanci. Myšpulín se rozhodl, že nejsou jeho oblíbenou květinou a tak se rozhodl všechny mi se záhonu vyhrabat, a s Bobešovou pomocí i sežrat) a to nejvíc na hrůbku u Matýska. Vyhrabat je tam Myšpulín, roztrhla bych ho jak hada. Už takhle mne zbavil všech žlutých, zachránila jsem z nich jen pár cibulek. Stejně tak mi zlikvidoval hyacinty připravené na zasazení do země, a ten který už tam byl, jsem zachránila na poslední chvíli. Ale objevila se už i první kvetoucí bledulka. Jak říkám, jde to hopem ....

Protože jsem .....

..... druhou část roku úplně vypustila práce na zahradě, jak kvůli počasí, tak i nenáladě zůstalo mi na záhonech hodně neostříhaných trvalek. A jak už víte, když není co fotit, vydávám se na lov sušin.

tentokrát jich na focení zbylo fákt hodně ....

Jaro se blíží ....

....víc a víc. Je to vidět na zahradě na spoustě věcí. Tulipány, narcisy a krokusy se derou překotně na povrch, drobné kultivary krokusů na slunečných místech už kvetou, to samé sněženky a pod lískami začínají vylejzat bledule. A na naší převislé vrbě, která si dělá co chce, se po dlouhé době objevilo víc jak tři kočičky.

Dělám všechno podle návodů na pěstování, stříhám nakrátko jak se má, větve narostou krásné dlouhé a silné, ovšem když přijde na věc, kočiček je na ní tak do deseti kousků. Přitom sousedi kolem je mají vždy úplně obalené. Dělá si prostě co chce ....

Rok 2018 v obrázcích, part 2 ...

Dnes se tedy podíváme na druhou část loňského roku, která se začala už v posledních dnech měsíce června ukazovat jako ne zrovna standartní. V půlce června se ozvala sousedka s tím, že by přece jen možná bylo dobré začít pomalu vyklízet byt po mamině, protože už je více než zřejmé že se do něj nevrátí. Jenže ono se to řekne hodně jednoduše, ale dejte se jen tak do vyklízení místa, které pro vás bylo od narození domovem, kde jste vyrůstali, rozum začali brát, prožívali první lásky i zklamání z nich. Kde visel na zdi obrázek který jste mamince k MDŽ vyrobili v první třídě a ona si ho tam hrdě pověsila. Vyhazujte věci které jste mívali denodenně v ruce a které dodnes jsou v šuplících.... Jenže nebylo zbytí, já majitelkou bytu nebyla a tak jsem proti tomu nemohla nic namítat.
Ještě že jsou blogy a ochotné blogerky, které
se s vámi podělí o zkušenosti a doporučí vám již ozkoušenou vyklízecí firmu. Domluvili jsme se, pán se přijel podívat a stanovili jsme datum. Jenže do toho se mi koncem června zbláznil muž. Zcela regulérně se zbláznil a skončil na psychiatrii, odkud musel být převezen na neurologii aby posléze opět ještě pár dní pobyl na psychiatrii. Stres z podnikání, nadmíra prášků na spaní i alkoholu způsobilo totální psychický kolaps.
Tudíž se akce Kulový blesk musela odvolat a já čekala co bude dál. Po měsíci ve špitále se muž vrátil domů a vypadalo to, že problémy jsou zažehnány. Jenže poslední červencový den mi ráno v šest začal zvonit telefon. Volali z LDNky, že maminka krátce po půlnoci zemřela. Ve spaní, na masivní plicní embólii. Vedra si opět vybrala svou oběť.... A tak začal blázinec okolo pohřbu, vypovídání všech
možných smluv a znovusjednání další akce Kulový blesk ....

Rok 2018 v obrázcích....

Sama za sebe se nerada dívám zpátky, ale jsou určité výjimky

kdy to dělám docela ráda. A to když si prohlížím fotky, a připomínám si co jsem za ten rok kde navštívila, prošla

a viděla. Připomenu si posezení na sluníčku na schodech před chatou, které předcházelo procházce po lese. Nebo ranní vstávání před dlouhou cestou na výjezd za hranice. I obavy z toho jestli počasí nezhatí mé plány. Ale i smutek z toho co definitivně skončilo, fotky míst kam už nebudu patřit. A zároveň zjišťuji o kolik zas méně jsem oproti loňsku a předchozím letům vloni fotila...

Jarní koláž .....

..... pokaždé když jdu tady do krámu nakupovat, kochám se 

krásně jarní igelitkou s koláží jarních květů. Proboha proč mne takový nápad nenapadl také? To vážně nemám žádnou fantazii abych něco takového taky vytvořila?? Ne, nemám ...

musím nejdřív vidět a pak vytvořit. A to je ten rozdíl mezi mnou a fotografy. Nebo mezi mnou a těmi kdo  vytvořili. Prostě sama se nenakopnu a neudělám, musím být nakopnuta. Možná snad ještě když jsem dělala pičvorkové ozdoby tak jsem tvořila něco co jsem sesumírovala, vymyslela a stvořila já, ale i v tomhle tvoření jsem ze začátku tvořila podle jiných .... no jo, jenže,  když už všechno 

bylo vytvořeno!

Včerejší předjaří ....

.... ač meteorologové slibovali na včera rekordní tepoty snad po celé republice, tady u nás, byť svítilo sluníčko, bylo studeněji než předevčírem. Nicméně jsem řekla psům jdeme, než zas bude hnusno a deštivo. Neodporovali, dostali kšíry a rozdvojku, já vzala, jak jinak, foťák a šlo se. Hned kousek za barákem jsem ale začala nadávat, protože místní minifarmář rozjezdil traktorem jedinou přístupovou cestu na louku a dál (pokud ovšem nechci obcházet půl vsi a to ještě po silnici kde pořád někdo jezdí) a místo cesty je bahniště. A to tam dřív jezdily maminky s kočárky, aby se právě vyhnuly autům když chtěly jít s dětmi na hřiště. Pročvachtali jsme tedy blátem na o něco méně blátivou cestu a když jsme došli k další spojce mezi dvěma cestami, další bahniště, tentokrát zas pro změnu vytvořené čtyřkolkáři! Bože, jak já tohle vozítko nesnáším!! Sice vím, že třeba pro některé vozíčkáře je to jediná šance jak se dostat do přírody (vím to z rozhovoru s již nežijícím členem Divadla Járy Cimrmana Janem Kašparem, který sám po úraze na vozíčku skončil a na něm dál hrál) jenže tohle dělají zdraví (tedy zatím) lidé a ničí cesty, dělají bordel po lese a otravují vzduch. Ostatně lesníci už dlouho žádají o zákazy vjezdu do lesů, jenže bezohlednost mnoha čtyřkolkářů je bezbřehá...

Že jsme domů dorazili od bahna všichni, nemusím asi dodávat a tak

Bobeš byl zahnán na pelech, Myšpulín do vany a já likvidovala stopy.