Z jiného soudku....

.... dnes budou fotky. Bylo tu v komentu přání aby se tu objevily fotky Bobule a psů a žádnej sníh. A jelikož mi jsou vaše přání svatá, dnes tedy nebude sníh (nó, i když i on se na fotkách objeví) ale budou psi a Bobule. Ostatně oboje tu už dlouho nebylo a já se stejně chystala nějaké fotky sem zas dát, takže nakonec se přání i úmysl sjednotily v dnešním na fotky o něco bohatším článku ...

Když po dlouhé době vysvitlo sluníčko ....

......a bylo nádherně ojíněno, jela jsem zrovna k dceři na návštěvu. Skřípala jsem zubama, protože na takový den jsem čekala celou zimu abych mohla jít fotit. Takže jedinou fotku jsem udělala před nádražím. A prosila sv. Petra aby mi nadělil aspoň ještě jeden den.

nějak mne vyslyšel ale nebyly úplně stejné podmínky a tak ojíněn

byl jen sníh. Chtěla jsem se podívat na kopec jestli nebude někde kolem námraza. Tak jsem vzala psiska, foťák a vyrazili jsme....

Zimní plody ještě jednou ....

Dnešek je ještě sluníčkovější než včerejšek, a tak si zase dáme trochu sněhových vzpomínek. Druhá a poslední várka letošních zimních plodů se právě otvírá ....

Zimní plody .....

Další co si dáme v zimním hávu jsou různé plody. I těch se dá něco málo v zimě najít. Já mám moc ráda z estetického hlediska barevný kontrast jasně červených bobulek kaliny a bílého sněhu. Jsou takovým hodně silným barevným kontrapunktem v černobílé zimní krajině. A tak si je vždycky vyhlédnu jako první na focení.

Dalšími jsou šípky, i když některé jsou už zčernalé, ale najdou se také krásně červení jedinci svítící na keřích do dálky ....

Zimní sušiny ....

Venku valem ubývá sněhu, meteorologové prý předpovídají brzký nástup jara (to bych jen uvítala) ale tady na blogu ještě pár dní bude zima hrát prim. Co fotit v zimě když je všude sníh .... námrazu, pokud jsou vhodné podmínky ke vzniku anebo moje vcelku oblíbené sušiny. Zbytky listů na větvích, suché trvalky, bodláky....

prostě vždycky se něco na zasněžených loukách a u cest najde.

Něco jsem teď našla i já a také vyfotila, ostatně jak jinak 😉

Po stopách ....

.....  se vydáme dnes za trochou zajímavostí.

Hned na prvních obrázcích navážu na předchozí fotku běžců. 

Občas se dívám i pod nohy (tomu mne naučil TlusŤjoch) a všimla jsem si krásných pravidelných stop pejska běžícího s nimi. A o něco dále zajímavého otisku běžcovy boty. 

Cesta nás jako vždy dovedla k přehradě. Po hodně dlouhé době 

tu zase lovila volavka. Už jsem myslela, že jí někdo něco udělal.

Ale je také možné, že to je jiná, která uprázdněné místo obsadila.

Svoje třístovkové sklo jsem prodala, protože jsem ho využívala opravdu velmi málo, teď mi trochu chybělo. Ale i dvoustovkou se dá něco málo pořídit...

Když jsem mívala papoušky ve větším množství, tak třeba rozely jsem měla celoročně venku. U andulek mne to nenapadlo, ale nakonec jsem je klidně taky mohla nechávat venku a nestresovat je dvakrát do roka odchytem. Ale i tak mi vydržely hodně dlouho....

Stopami jsme začali, stopami skončíme. 

Nevím jak vy, ale já už delší dobu pozoruji že mizí z přírody veverky. Ještě tak před čtyřmi pěti lety jsem mohla každý den pozorovat jak se honí po stromech ve stráni proti nám, nebo na stromech v sousedovic zahradě. V zimě jsem je vídala u nás dělat inventuru v krmítku pro ptactvo, nebo si hopsat v lískových keřích. I na chatě nám lozily a hopsaly po stromech a v lese už vůbec nebyl problém na ně narazit. A to ani nemluvím o městských parcích. Jenže najednou kde nic tu nic. Když už vidím veverku, tak placatou na silnici anebo jednou za rok hopsat ve stráni na stromě. Našel se nějaký predátor který si na nich pochutnává, nebo je zdecimovala nějaká choroba? Může to mít souvislost s nadměrným výskytem strak a sojek? O sojkách vím, že loví drobné ptáky jako jsou sýkorky a jim podobní. Takže možná není pro ně problém ani ulovit veverčí mládě. Možná někdo z vás bude vědět kde je jádro pudla....

Z téhle veverky jsem viděla už jen stopy ....

Zimní cesty ....

Oblíbené, a taky vlastně jediné místo na příjemné celoroční procházky je tady u nás, nepočítám - li lesy, cesta údolím k přehradě a pak dál ke studánkám. Už pár hezkých let honosná Naučná stezka údolím Skuhrovského potoka. Ráda po ní chodím s psiskama, a občas na ní vezmu ojedinělou návštěvu která k nám zabloudí (že Majko 😉) protože to je také jediné místo, na které jsem tady docela hrdá. 

Jen mi někdy vadí, že to je i příjezdová cesta do chatové oblasti a restauraci a to, že mnozí řidiči nerespektují danou rychlost a občas chytám psy na poslední chvíli před náhle se vynořivším  rychle jedoucím autem. Nepomáhá ani značka ani retardéry.

Při každé sněhové nadílce se cesta stane sněhovým loubím

když se do sebe pod jeho tíhou zaklesnout větve stromů které cestu lemují ....

Hrátky z koulí .....

Až dodatečně jsem včera zjistila, že minulý článek by třítisícístý uveřejněný za skoro devět let blogování. Je pravda, že ze začátku kdy jsem byla natolik nadšená jsem třeba těch článků za den uveřejnila čtyři až pět. Postupně jsem se dopracovala k tomu, že jsem se zkrotila na jeden denně, občas, když jsem na chatě, tak vynechám i tři dny. I tak vím, že pro mnohé z vás je to stále hodně a nestíháte. Jenže já jak jsem ukecaná, jsem i upsaná, jiná už prostě nebudu 😉. Na dnešní jsem si připravila dalších pár hrátek.

Tentokrát se skleněnou koulí. Tu jsem si koupila za pár šušní na Ali, protože jsem si chtěla vyzkoušet kouzla, která

se s ní dají dělat ...

Hrátky z oky ....

Byť by se podle názvu mohlo zdát, že se chci chlubit nějakým ručním tvořením, pravda je jiná. Za a) plést neumím, takže si s oky a očky hrát ani nemůžu, a za b) jde o oka sítí. Když jsem se šla podívat na hřišti k potoku po nějakých ledounech, přišla jsem zde na několik branek sloužících zdejším fotbalistům při tréninku. Na nich sníh vytvořil zajímavé útvary a průhledy. 

A ty jsem se nějak snažila nafotit ....

Zima opět ....

..... v dalších záběrech. Dneska svítilo sluníčko, tak jsem šla s pesanama na procházku na kopec, podívat se, jestli bych tam nenašla nějaké pěkné námrazy. Nebylo to nic moc, ty správné podmínky se zatím ještě nedostavily. Ale věřím, že se ještě vyřádím, podle meteorologů se má po víkendovém oteplení zas vrátit zimavo a sníh a že prostě ty námrazy dám !!! 

Jen ta nálada po včerejšku je pořád na bodu mrazu, takže mrzne venku i ve mě a ani ta dnešní procházka to nějak nerozehnala.

Aby ne, když bylo -4°C .....

Zima ....

Jako člověk který fotografuje (schválně neříkám fotograf, za toho se rozhodně nepovažuji, protože k tomuto pojmenování mi ještě mnoho chybí) miluju zimu se sněhem a sluncem. Jako osoba Vendy nesnáším zimu jako roční období. Právě proto, že těch slunečných dní s mrazem a sněhem, kdy se člověk kochá a kochá je minimum. Poslední zimy byly vůbec hnusně šedé, rozblemcané a lezavé. A já bez sluníčka jsem jak když mi odpojí přívod energie, a nemám ho kde čerpat. A když se k tomu ještě přidá dnešní telefonát od šéfové a neoprávněné podezření z diskriminace Romů na pracovišti (samozřejmě z mé strany) telefonát ve smyslu, my o tu cikánku nechceme přijít, laskavě změňte své chování (jaké proboha?Já tu holku beru skoro jako dceru, už proto, že je skoro stejně stará jak ta moje, pro mne to je prostě máma která se sama stará o dost nemocné dítě a jestli je bílá, žlutá nebo hnědá neřeším) naladí vás taková šedá zima do hnusné nenálady. A tak  pomalu začínám uvažovat o tom , že když nechtějí přijít o cikánku, tak ať si jí nechají a skončím já, protože mám čisté svědomí a takové jednání mne dost uráží. Navíc na to vážně nemám sílu a obrana je naprosto bezvýsledná. A že to není poprvé. 

Navíc ještě je dneska zas hnusno a šedivo, takže mám zkaženou náladu na entou....

V pondělí jsem si šla konečně nafotit zimu. Bylo sice nádherně nasněženo, ale zataženo a tak všem fotkám chybí sluníčko, energie a radost.

Stejně jako mě.

Alpské kůly mají své kouzlo ....

Hory ....

Skalka ....

Skála ....