Litomyšl dubnová podruhé ....

Včerejší poslední fotkou, jsme se dostali do Klášterních zahrad,kudy

jsme projely na náměstí rektora Střítezského. V klášterkách mi opět

stál modelem kostel Povýšení sv. Kříže, stejně tak, jako o něco později

i po cestě k náměstí. To jsem si proti úžasně modré

obloze vyfotila oba kostely ...

---

V klášterkách stále najdete ovocné stromy, které upomínají na jejich původní

formu, a to klášterní sad. Ty ale jsou už nově vysazené při jejich obnově.

Ale najdete tu i torzo staré hrušně z původního sadu.

Modř anemonek se vyrovnala modři oblohy

Keřová sakura

Litomyšl dubnová ....

Poslední dubnový článek bude na dvě části, protože jsem ten krásný den

pomalu končícího dubna ztrávila u holek v Litomyšli a drandily jsme s

kočárkem po městě. Samozřejmě jsme nemohly vynechat zámecký park

z něj do Klášterních zahrad, okolo kostela Povýšení sv. Kříže přes náměstí

rektora Střítezského, na hlavním náměstí jsme si u sochy Bedřicha Smetany koupily

výbornou zmrzku,šly dál okolo pajďárny na Vodní valy a odtud do čtvrti rodinných

domků, abychom posléze opět podél zámeckého parku dorazily zas domů. A jako

vždy, nemohla jsem vynechat focení. Litomyšl, byť jsem po ní šla

nesčetněkrát, prostě stále nabízí mnoho krásných pohledů. A když je ještě krásný

slunečný den, jde to skoro samo. A že je Litomyšl město

velmi pohledné, mohou někteří z vás osobně potvrdit.

---

Srdíčka ....

Z mého dětství si pamatuji, že nebyla zahrádka, kde by na jaře nekvetly srdcovky.

Velké trsy růžových nebo bílých srdíček navěšených na stonku jak korálky. Neobešla

se bez nich žádná vesnická zahrádka, ale ani ve městě kde která zahrada. I my je

na zahrádce měli a tak jsem se vždycky těšila jejich květy. Nejdřív pravidelnými

srdíčky, a když rozkvetly, připomínaly mi hlavičku dívky s dvěma

culíky. Mám je tady také, jen asi jim tu moc nesvědčí

půda, neroste nijak nadšeně, a bílá vůbec

nevydržela. Nicméně to chci s ní

zkusit ještě jednou ...

---

Všechy fotky jsem fotila stejným objektivem a před západem slunce. Přesto ty

ještě nerozkveté mají podstatně větší kouzlo ...

Křivatce a sasanky ....

... mi na zahradě kvetou v hojném počtu od začátku co jsme se sem nastěhovali.

Nejdřív jsem nevěděla, co to za tu krásnou žlutou rostlinku s kvítky jak hvězdy

je, ale Velký atlas rostlin napověděl a já zjistila že jde o křivatec. Zabydlel se tu,

a každý rok je se svými tenkými listy vylézajícími ze země skoro hned po tom, co

sleze sníh a oteplí se, prvním s poslů přicházejícího jara. I když letos se mi ale zdálo

že ho je o něco méně než v minulých letech. To bývala zadní část

zahrady úplně žlutá. Ale třeba sasanky ty neustále

přibývají, ale to ničemu nevadí ....

---

Všechny minulé, ale i následující ještě neuvěřejněné fotky jsou focené opět mým

oblíbeným starým manuálním objektivem. V tomhle případě Nikon Lens series E.

Třešňové květy ....

Ne, dnes nejde o stejnojmennou orchestrální skladbu, v níž sólo na trubku

hraje Richard Kubernát,ale o fotky třešňových květů, které jsem fotila za

jednoho slunečného východu. Kdysi dávno, tu nějaký pták vysadil planou

třešeň, a já jí využila jako pohledovou zástěnu. Sice užitku z ní moc není

třešně jsou klasické malé ptáčnice, ale když jich je hodně, je z nich výborná

marmeláda. A že díky letošnímu teplu, kdy mohli včelky vesele opylovat

jich zase tedy bude dost. I když počítám, že díky suchu jich zase dost

opadá. Ale na pár skleniček to určitě bude. Příští rok se ale buď ořeže

na kosterní větve, přece jen už je dost vysoká a sousedka už zas chodí

okolo se zakaboněnou tváří, nebo se skácí úplně. Mezitím u sousedů vyrostl

natolik jejich smrk, že krásně vykrývá místo kudy k nám můžou čučet

když sedíme v altánku. Což je jejich oblíbená zábava.

A místo ní a na místech vedle přijdou zasadit

sloupové ovocné stromky...

---

A když už tady byla řeč o hudbě, tak si dáme i ty hudební Třešňové květy.

Trubka : Richard Kubernát

Doprovází : Orchestr Karla Vlacha

Petrklíče ....

Dalo by se říct, že i dnešní článeček by se hodil do téma týdne o štěstí, ale už se nebudu

dál tomuto tématu věnovat. Nejsem to já, kdo by měl tentokrát štěstí, nýbrž kytičky. A to

petrklíče, které si kupuju rychlené během zimy. Pokud nezdechnou sami, což se občas i přes

péči o ně stává, všechny na jaře dávám do země. Takže místo abych je vyhodila,prodloužím

jím tím život o pár let. Letos jsem si myslela, že některé nepřežily ty nečekané mrazy, byly

všechny takové nedomrlé, a květy měly maličké. Jenže nakonec mne hodně a velmi mile

překvapily. Po pár dnech kvetení měly květy krásné a v trávě dělaly spoustu

parády. Už tady mám další adepty na sázení, které mi dala dcera

protože se jí zatím do nového trávníku nechce, krom

vyhrazených míst, nic sázet ....

---

Tyhle plné udělaly krásný kobereček, a to hned první rok po vysazení

" Džínové ", také z loňska, tak z těch mám obzvlášť radost, že přežily a takhle krásně kvetly

Za poslední dobu se mi hodně naplnil archív a ještě se plnit bude, proto budu zveřejňovat

fotky už dosti "vousaté" , na kterých budou kytičky už dávno odkvetlé. Alespoň si tak

připomeneme začátek jara.

Co je moje štěstí ....

Představa štěstí je asi u každého jiná. Pro někoho to je luxusní sporťák,

pro někoho velký dům, jinému stačí velká rodina, dalšímu každovíkendové

vyrážení s celtou do přírody. Luxus, nebo jen drobnosti,nová láska ale i zbavení se

násilnického a despotického partnera, úsměv dítěte nebo ulehčení při uvědomnění

si, že svůj život chci dál žít jen sám se sebou, byť se tak vystavím opovržení a

velkému nepochopení.

Moje soukromé štěstí je má zahrada, kterou se snažím budovat a zušlechťovat což

si myslím se docela i daří. I když s omezenými prostředky a hlavně omezenými silami.

O to víc jsem šťastná, když si sednu do altánku a rozhlížím se kolem a vzpomínám si

jak to původně vypadalo. Nejkrásnější je právě teď zjara, kdy kvetou stromy, všechno se

odívá do zelených odstínů, na záhonech se míchají barvičky právě kvetoucích květin.

Druhým malým štěstím je moje focení. Tím dokážu možná vypovědět víc než slovy, a

vím, že s ním zachytím prchavé okamžiky štěstí jiných, krásu obyčejných věcí, krajiny

kolem mne... když fotím, nevnímám kolem sebe nic, ani bolesti a starosti, jsem ve svém

světě a jsem v něm šťastná.

A když se tahle dvě malá štěstí spojí, vzniknou z toho takovéhle obrázky. Možná i ty včelky

na nich jsou šťastné, protože mohou do úlu donést spousty potravy pro své další spolubydlící.

---

A ještě jedno štěstí jsem měla. Když jsem si tu posteskla se svými obavami že jsem byla předvolaná

na městský úřad kvůli incidentu se sousedkou, která mne zcela neprávem obvinila z napadení

a z toho, že jsem jí způsobila různá zranění a ze svého strachu jak to dopadne, mnoho z vás pro mne

mělo slova útěchy i rady. A projevilo zájem o to, jak to vše dopadne. Takže dneska už definitivně můžu říct

že to pro mne dopadlo dobře. Já se totiž strašně od určité doby bojím něco brát jako definitivní, protože

život mne hned přesvědčil o tom, že tomu tak není. Ale protože od 29.3 do 29.4. a další dny nepřišel

z MÚ žádný další dopis, mohu tuto věc brát jako uzavřenou. Dál už se nic dít nebude. Tedy ze strany úřadu.

Jak to ponesou sousedi, to je jiná. Vím že se určitě dál bude o něco snažit, je to prostě typ člověka, který

si pokoj nedá. Vlastně by měla být za křivé svědectví potrestaná pokutou, jak jsem byla při jednání

upozorněná já, pokud budu odpovídat lživě. Ale jestli tomu tak bylo, kdoví ...