Představa štěstí je asi u každého jiná. Pro někoho to je luxusní sporťák,
pro někoho velký dům, jinému stačí velká rodina, dalšímu každovíkendové
vyrážení s celtou do přírody. Luxus, nebo jen drobnosti,nová láska ale i zbavení se
násilnického a despotického partnera, úsměv dítěte nebo ulehčení při uvědomnění
si, že svůj život chci dál žít jen sám se sebou, byť se tak vystavím opovržení a
velkému nepochopení.
Moje soukromé štěstí je má zahrada, kterou se snažím budovat a zušlechťovat což
si myslím se docela i daří. I když s omezenými prostředky a hlavně omezenými silami.
O to víc jsem šťastná, když si sednu do altánku a rozhlížím se kolem a vzpomínám si
jak to původně vypadalo. Nejkrásnější je právě teď zjara, kdy kvetou stromy, všechno se
odívá do zelených odstínů, na záhonech se míchají barvičky právě kvetoucích květin.
Druhým malým štěstím je moje focení. Tím dokážu možná vypovědět víc než slovy, a
vím, že s ním zachytím prchavé okamžiky štěstí jiných, krásu obyčejných věcí, krajiny
kolem mne... když fotím, nevnímám kolem sebe nic, ani bolesti a starosti, jsem ve svém
světě a jsem v něm šťastná.
A když se tahle dvě malá štěstí spojí, vzniknou z toho takovéhle obrázky. Možná i ty včelky
na nich jsou šťastné, protože mohou do úlu donést spousty potravy pro své další spolubydlící.
A ještě jedno štěstí jsem měla. Když jsem si tu posteskla se svými obavami že jsem byla předvolaná
na městský úřad kvůli incidentu se sousedkou, která mne zcela neprávem obvinila z napadení
a z toho, že jsem jí způsobila různá zranění a ze svého strachu jak to dopadne, mnoho z vás pro mne
mělo slova útěchy i rady. A projevilo zájem o to, jak to vše dopadne. Takže dneska už definitivně můžu říct
že to pro mne dopadlo dobře. Já se totiž strašně od určité doby bojím něco brát jako definitivní, protože
život mne hned přesvědčil o tom, že tomu tak není. Ale protože od 29.3 do 29.4. a další dny nepřišel
z MÚ žádný další dopis, mohu tuto věc brát jako uzavřenou. Dál už se nic dít nebude. Tedy ze strany úřadu.
Jak to ponesou sousedi, to je jiná. Vím že se určitě dál bude o něco snažit, je to prostě typ člověka, který
si pokoj nedá. Vlastně by měla být za křivé svědectví potrestaná pokutou, jak jsem byla při jednání
upozorněná já, pokud budu odpovídat lživě. Ale jestli tomu tak bylo, kdoví ...
Jestli jsou Vaším štěstím i takhle krásné fotky - pak můžete být šťastná, co to dá. A s takovými fotkami rozdáváte (ne-li štěstí) pohodu i nám ostatním.
OdpovědětVymazatTyhle dvě lásky a tohle štěstí mnohdy tvrdě odpracované si navzájem poskytují radost a ty je skloubíš do jedné podoby a potěšíš i další. Pěkné fotky a hezký článek.
OdpovědětVymazat[2]: Díky moc
OdpovědětVymazat[1]: Když se můžu toulat s foťákem jsem šťastná a volná. Byť svoje fotky zúročím jen na blogu a ne na nějaké výstavě je jedno, když se jimi potěší jen jeden člověk, beru to jako úspěch...
OdpovědětVymazatNa tvojí zahradě bych byla šťastná i já .
OdpovědětVymazat[5]: Já počítám že nedají. Hlavně ona. To by jí museli na úřadě i na policii skřípnout za to, že si to všechno vymyslela a že mne křivě nařkla. A napálili jí pořádnou pokutu. Taky bych teď pro změnu já mohla jít, a podat na ní oznámení za křivé nařčení a pomluvu. Ale kašlu na to. Ovšem pokud si jen něco málo dovolí, tak na ten úřad půjdu.
OdpovědětVymazatJsi šťastná žena, bohatá jsi !
OdpovědětVymazatten pocit v zahradě znám.
OdpovědětVymazat[8]: Tak toho jsem naštěstí ušetřená. Jen párkrát nám vtrhly divoký svině na pozemek na chatě a pěkně ho přeryly. Ale už zas je pokoj. Tedy doufám. Zatím.
OdpovědětVymazat[7]: Tak na city jsem přebohatá, emoce se mnou vláčej, ale s penězi to je už o dost horší . Mnoho věcí v sobě schovávám a málokdo by řekl, že nemám skoro žádný sebevědomí.
OdpovědětVymazatMáš krásné koníčky, ten záhon tulipánů je nádherný.
OdpovědětVymazat[10]: Ty si někde vygůgluj, co to sebevědomí vlastně je....protože Ty určitě nejsi bez něj...
OdpovědětVymazatPocity stěstí z fotografování dovedu velmi dobře pochopit .
OdpovědětVymazatMoc pěkné fotky....přece jenom, je dova kveteni...
OdpovědětVymazat[14]: To máš pravdu, všechno kvete, všechno bují ....
OdpovědětVymazat[13]: tak moje focení je úplně někde jinde než to tvoje... to je daleko, daleko vepředu
OdpovědětVymazat[11]: No pokud bys chtěla vědět jak to vypadalo, a vypadává tak tady http://worlddandie.blog.cz/1307/zahrada-radost-nebo-starost
OdpovědětVymazat[12]: Kdepak, to já jen tak klamu tělem...
OdpovědětVymazat[17]: Podívala jsem se, zahrada je fakt ve-li-ká....to musí být strašná spousta práce...
OdpovědětVymazat[19]: koukala si i na ty odkazy na zacatku? Je to cca 1500 m2. A prace to je dost a dost...
OdpovědětVymazat[20]: Koukala....jasně,že jo, když jsem otravovala s odkazem...
OdpovědětVymazatVendí, s fotografováním to mám stejně jako ty :). Nádherné tulipánky :).
OdpovědětVymazat[22]: Na těch tvých fotkách je to hodně vidět....
OdpovědětVymazat[23]: To na tvých taky ;). Baví nás to, tak si to prostě užíváme .
OdpovědětVymazat[24]: Málokterá z mých fotek se dá postavit na tvou úroveň. Ale jo, baví mě to
OdpovědětVymazatMáš krásná dvě štěstíčka. Ale já bych věděla ještě o jednom....
OdpovědětVymazat[26]: Jasně, Bobule....
OdpovědětVymazatZahradu máš teda těžce vydřenou, takže k pocitu z krásného okolí se může přidat i pocit z dobře vykonané práce. Zaslouženě!
OdpovědětVymazatDodatek - teď čtu tu větu s gratulací a vyzněla, koukám, pěkně blbě. Samozřejmě gratuluji k tomu, že ten její pokus nebyl úspěšný. Ale to ti určitě došlo, že
OdpovědětVymazat[29]: Jasně, chápu jak jsi to myslela
OdpovědětVymazat[28]: No v pondělí se nesla kolem s frňákem tak nahoru, že ani nemohla vidět na cestu A mimochodem už jsem opět na ní slyšela stížnosti jednoho zaměstnavatela, jak mu šmejdila po kanceláři, vynášela interní věci apod. Po třech měsících díky zkušební smlouvě se s ní velice rád rozloučil. To už je třetí o kterém vím...
OdpovědětVymazatTulipány jsou nádherné - barvy i tvary.
OdpovědětVymazat[32]: Nebyla, ale přiznávám, že jsem záměrně čekala jestli se nějaké ukáží ...
OdpovědětVymazatNádherně jsi to napsala i nafotila. Při čtení jsem si uvědomila, že je ještě jedno velké štěstí, mít dobré sousedy. Takovéhle nesmyslné spory musí být hrozně psychicky náročné a vyčerpávající. Jsme moc ráda, že to nakonec přece jenom dobře dopadlo. Tak ať máš dlouho klid. :)
OdpovědětVymazat[34]: Je fakt, že taky mám už víc červených a žlutých než těch ostatních. Třeba růžové už nemám skoro žádné, tmavě fialové taky. Měla jsem bílé se zeleným žíháním, s růžovým i červeným, nejsou. Plnokvěté různých barev, mám jen jeden červenožlutý.Ona červená a žlutá je jejich dominantní původní barva, takže dřív nebo později se k ní navrací. A také dělají víc dceřinných cibulek. A to tu nemám myši aby mi je žraly, prostě nějak nevydrží ty ostatní barvy tolik, kolik ty původní.
OdpovědětVymazat