21 ledna 2018

Újezd a Kampa ....



V právě uplynulém týdnu jsem opět byla v Praze a tentokrát jsem si zas střihla jednu fotoprocházku. Díky
naprosto zatřískané D1 mi odpadlo jak ve středu původní, tak i ve čtvrtek znovu naplánovanésetkání u kafe
a abych se nenudila celý den doma, i přes dosti nehezképočasí jsem se vypravila na cour.
Ten jsem začala na Újezdě, kousek odpamátníku Olbrama Zoubka " Obětem komunistického režimu ".
Ten už jsemna blogu měla v samostatném článku a tak jsem ho už nefotila. Dál jsem šla
až k Tyršovu domu,který vlastně tvoří komplex Michnova paláce a zahnula
do jeho zadní části kudy se přes lávku nad Čertovkou vejde do parku na
Kampě.


Na Újezdě jsem chvíli nevěřila vlastním očím, musela jsem přejít
a jít se podívat zblízka. A opravdu, ona tam vážně kvetla sakura !


Ještě na ní byly kapky po roztátém ranním lehkém sněžení. A bylo
natolik zataženo, že nic nenasvědčovalo tomu, že mne o pár desítek
minut později čeká krásný,skoro jarní den ...



Michnův palác. Skrývá v sobě sídlo olympijské myšlenky, velkou tělocvičnu
a ideu zdravého ducha. Víc je ale známý pod jménem Tyršův dům.



Pamětní kameny zasazené ve stěně tělocvičny


V parku u sochy Josefa Dobrovského takhle nádherně už kvetla čemeřice


Přes park jsem šla dál k Sovovým mlýnům, kde jsem fotila venkovní expozici
děl Olbrama Zoubka, Kurta Gebauera a jiných. Těm ale věnuji samostatný článek.
Vzhledem k tomu, že byla docela brzká dopolední hodina a navíc počasí se ještě
rozhodovalo jestli se má nebo nemá umoudřit, bylo na místech, kde se jindy valí
davy tůristů ticho a klid. Jen pár místních a takových nadšenců jako já se tu
pomalu pohybovalo a užívalo si chvíli klidné chůze.


Takový pohled na liduprázdnou Kampu hned tak neuvidíte



20 ledna 2018

Pomalu se zatahuje ....





..... a my jsme teprve zhruba v půlce procházky. Samozřejmě
že jsem začala brblat a nadávat co to je za počasí kdy nedokáže
sluníčko svítit celý den, ale vždycky jen chvíli a to většinou když mám
doma své povinnosti a nemůžu vyrazit ven. Bobešovi to evidentně
bylo šumák, hlavně že mohl zas čuchat co je nového. Rejdil všude
možně, chvíli za mnou, chvíli přede mnou, tu zaběhl do zahrady
u chat, tam zas na cestě očmuchával kus hadru.
Ale když jsem řekla " Bobí, jdem domů "
rozběhl se nadšeně tím směrem ....




Letošní zatím první (jestli poslední to se ještě uvidí) ledouny jsem nafotila
u přepadu z přehrady






19 ledna 2018

Poprvé v letošním roce ....




.... jsem minulou neděli vyrazila konečně ven. Jako velmi vzácného koření, které dáváme
po špetkách,se nám dostává v poslední době slunečních paprsků. Tedy alespoň tady u nás.
Jako vždy máme své vlastní počasí, které si prostě dělá co chce, meteorologická
předpověď nepředpověď. Takže ty první paprsky po dlouhých dvou měsících jsem vítala
s velkou radostí. Tu mi ovšem zkalilo to, že než jsem udělala co bylo potřeba doma, pomalu
se začalo zatahovat. Vytáhla jsem Bobeše, foťák a doufajíc, že alespoň ještě chvíli to
sluníčko vydrží. Vydrželo necelou půlku procházky a domů
jsme se vraceli už za zatažené oblohy a docela
nepříjemného studeného větru ....


" Dělej, nezdržuj se a pojď. Už se potřebuju proběhnout a protáhnout! "


To není březen ani duben, ale jehnědy půlky ledna



Letos je na vodě opravdu velká nouze na ledouny, našla jsem jich jen pár
ale ty ukážu později


A když jsem na nějaké narazila, "vymazala" jsem je pomalým časem


A už se začalo zatahovat. Vcelku to vypadalo dramaticky ...


Jako vždy touhle dobou, jedinými květy jsou na loukách sušiny



Měla jsem teď zas malou odmlku, která byla způsobená mým
třídenním obytem v Praze. Návštěva u maminky a potřeba zase vyřídit
něco, co mi bylo přislíbeno vyřídit, leč nezařízeno. Jmenovitě vyplnění
LDNkou daných dotazníků u přihlášek do domovů důchodců. Jde o dotazníky
na jejichž otázky odpoví jedině sestry které se o maminku starají a ne já.
Takže jsem jim tam dotazník donesla a požádala o jeho vyplnění abych ho
mohla naskenovat a poslat. Jenže ouha, opět a už pokolikáté jsem narazila
na administrativní bariéru. Nemůžeme vám to vyplnit na počkání, protože
na to máme dané termíny! Takže za třičtvrtě hodiny co jsem byla u maminy
nebylo možné zaškrtat 10 otázek. Přitom sestry neměly ani na starost roznášení
jídel, ani jiné nutné práce na oddělení. To se totiž musí předat sociální sestře, která
se půjde na oddělení zeptat co a jak a pak to vyplní. Ačkoliv jsem hodně pěnila
podařilo se mi udržet na uzdě a aspoň jim nahlásit KAM že to mají poslat.
Takže jsem hodně zvědavá kdy a jestli to pošlou na správný DD.
Další den jsem věnovala procházce Prahou a jejími uličkami, navštívila
tři pro mne dosud nepoznané kostely a užívala si poloprázdné Kampy,
Karlova mostu i Starého a Nového města. Vyšla jsem totiž kolem deváté
a navíc bylo dost zataženo a tak se tůristům moc do nějakých procházek
nechtělo. Ale počasí se později velmi změnilo a já zažila krásný slunný a skoro
jarní den ve městě... no a ve čtvrtek dopoledne jsem sice měla smluvené
kafe s kamarádem, jenže ten už druhý den uvíznul v zácpě na D1 a tak jsem
se sebrala a jela domů. Doplnila jsem si alespoň trochu archív,
vyzkoušelasvůj nově koupený objektiv, který jsem
si až doposud na výlety půjčovala.
Jak to vypadá, teď se dostanu do Prahy až v březnu, na celý únor mi hodlá
šéfka hodit na hřbet komplet provoz penzionu, jelikož bude v lázních.


14 ledna 2018

Pět fotek, jedna anketa .... 4



A jelikož volíme duben, stále za kamny budem ....
Byť ten loňský, aspoň podle fotek, byl krásně teplý





12 ledna 2018

Plamínkové hrátky starým sklem ....




První adventní svíčku jsem nerozsvěcela, protože jsem
ještě neměla zdaleka hotový adventní svícen, druhou jsem nezapálila
protože ač svícen už byl, já nebyla doma a tak jsem si užila zapálení až třetí
a čtvrté. A tak jsem si s nimi trochu hrála ....









A tímto jsem se rozloučila definitivně s vánoci i s fotkami vzniklými v loňském
roce uceleným článkem. Další které mám a které budu uveřejňovat vznikaly během
celého loňského roku, jen se buď nehodily do žádného článku, nebo v něm byly fotky podobné.


11 ledna 2018

Bez auta ....




... jste úplná nula. Bez auta jako kdybyste nebyli.
A to si bez auta dovolujete hledat zaměstnání? Spadla jste z višně?
( to druhé říkal pohled třicátnice která mi tam už po ixté vyprávěla
že už jsem na pracáku devět let, asi neumím počítat, a že se musí nad sebou
zamyslet). Chmmmm, kolik z toho si asi dovolí říct našim černým spoluobčanům.
Ano mladá paní, já vím že jsem už tak dlouho na pracáku, ale se zdravotními omezeními,
s mým věkem, nemám ekonomické vzdělání ani jazykové a s závislostí na
MHD a jiné autobusové dopravě mi nikdo práci nenabídne. Spíš si významně poťuká
na čelo že se tam vůbec cpu. Hmmmm. No to máte opravdu.
A frkla mi umístěnku do firmy která je
víc jak dva kilometry od Rybníka mezi kolejema.
A kam nejede ani ten autobus. S tím, že do tří pracovních dnů si to musím osobně vyřídit.
Napadlo mne zavolat na číslo kontaktní osoby a to jsem si připadala jako ještě
větší než absolutní nula a mimoň. Tedy spíš jako mimoň mi připadal onen člobrda,
který na můj dotaz jestli mi tedy může přesně říct kde to je,jen neustále opakoval
Až po osobním pohovoru, až po osobním pohovoru. Zřejmě se učil od hradního
mluvčího Ovčáčka Čtveráčka. Tahle tajemnost hradu v Karpatech je tu velmi
rozšířená, ale nevím kdo se tím tedy baví. Já tedy určitě ne. Obzvlášť poslední měsíc.
Takže ještě musím v pondělí vyrazit do Ústí na ten osobní pohovor, osobní pohovor ...





10 ledna 2018

Sněhové hrátky starým sklem....



Dnes vám předložím desítku fotek opravdu zimních.
Nafotila jsem je před mým prvním odjezdem a po druhém návratu
do a z Prahy. Odjížděla jsem ze zasněžené krajiny a těšila se, že by se mi
mohlo třeba i v Praze podařit nafotit nějaké sněžné fotky. Ovšem už za Pardubicemi
mi bylo jasné, že nic takového se konat nebude. Po mém druhém návratu
to zas bylo takové docela milé překvapení a tiché zadoufání, že by snad ty
vánoce mohly být na sněhu. Třeba jen jeden, dva dny. Bohužel.
Do dvou dnů po návratu sníh zmizel.
Takže vánoce byly se smaragdově zelenou trávou na zahradě.
A teď? Uprostřed zimy? Prší ...


Teplo, které bylo v listopadu a začátkem prosice probudilo fialky. A kvetou
doposud.



Ale dokvétaly i poslední růže





To ještě vypadalo, že mi vánoční světýlka budou svítit z pod sněhové duchny





Když jsem si procházela včera zahradu, zjistila jsem, že všechy krokusy, hyacinty a tulipány už mají
jaro. Krokusy mají tak pět centi na výšku a hyacinty je rychle dohání. Ale je zajímavé, že
sněženky si spokojeně ještě spí....


09 ledna 2018

Co zůstalo ....




.... a zbylo tak trochu na ocet. Poslední obrázky
z předvánoční Prahy. I když vánoční tam jsou jen dvě.
Je to spíš o takových momentkách věcí které mne něčím zaujaly ...

OC Quadrio a takové nebeské bydlení na jeho střeše. Kdo by nebral ten výhled
a klid v centru rušného města ? Já bych se pro něj roztrhala mít na to ...




..... zvlášť když pod vámi jsou takhle krásně zásobené a ozdobené
obchody ....


Průhled na kavárnu Mánes mezi ND a budovou Nové scény


Myslím, že tady není ani nutné komentovat kde jsem to fotila.
Ovšem co mne překvapilo, kolik kolemjdoucích pohladilo tu pravou dlaň.
Ono je i vidět jak začíná být vyblejskaná. Neodolala jsem a pohladila jí taky Mrkající


Hned vedle jsou fotky připomínající toto datum


A od dějin k hudbě a zábavě


Zajímavý vánoční stromek v průchodu ze Staroměstského náměstí
k Ungeltu


Kostel sv. Martina ve zdi na Perštýně



Všechny fotky k článkům vznikly za mých dvou procházek v prvních
prosincových dnech, kdy jsem byla za maminou v nemocnici. V té době
jí dělali různá vyšetření a teprve dnes, víc jak po měsíci jsem se dozvěděla
definitivní ortel. Alzheimer. Příští týden, pokud si na pracáku nevymyslí další buzeraci
bych se zas chtěla za ní vypravit a vypravit se zas do Prahy něco nafotit.