... jste úplná nula. Bez auta jako kdybyste nebyli.
A to si bez auta dovolujete hledat zaměstnání? Spadla jste z višně?
( to druhé říkal pohled třicátnice která mi tam už po ixté vyprávěla
že už jsem na pracáku devět let, asi neumím počítat, a že se musí nad sebou
zamyslet). Chmmmm, kolik z toho si asi dovolí říct našim černým spoluobčanům.
Ano mladá paní, já vím že jsem už tak dlouho na pracáku, ale se zdravotními omezeními,
s mým věkem, nemám ekonomické vzdělání ani jazykové a s závislostí na
MHD a jiné autobusové dopravě mi nikdo práci nenabídne. Spíš si významně poťuká
na čelo že se tam vůbec cpu. Hmmmm. No to máte opravdu.
A frkla mi umístěnku do firmy která je
víc jak dva kilometry od Rybníka mezi kolejema.
A kam nejede ani ten autobus. S tím, že do tří pracovních dnů si to musím osobně vyřídit.
Napadlo mne zavolat na číslo kontaktní osoby a to jsem si připadala jako ještě
větší než absolutní nula a mimoň. Tedy spíš jako mimoň mi připadal onen člobrda,
který na můj dotaz jestli mi tedy může přesně říct kde to je,jen neustále opakoval
Až po osobním pohovoru, až po osobním pohovoru. Zřejmě se učil od hradního
mluvčího Ovčáčka Čtveráčka. Tahle tajemnost hradu v Karpatech je tu velmi
rozšířená, ale nevím kdo se tím tedy baví. Já tedy určitě ne. Obzvlášť poslední měsíc.
Takže ještě musím v pondělí vyrazit do Ústí na ten osobní pohovor, osobní pohovor ...
Ani nevíš, jak s tebou cítím. Jak já jsem ráda, že už jsem v důchodu. Já jsem sice nikdy na pracáku nebyla naštěstí, ale zažila jsem si to se svým postiženým synem. ten nebyl schopná sám chodit po úřadech, podnicích a podobně, tak jsem ho doprovázela, což jsem také měla posvěcené lékaři. Jenže kdo dá práci klukovi, kterého doprovází a mluví za něho maminka. Dokonce mi moje dřívější kamarádka řekla, že do chráněné dílny ho vzít nemůže, protože oni dělají díly pro nějakou automobilku a tam se jedná o naprostou přesnost výroby a ona nemůže mému synovi dát asistentku. Jenže já jsem s ní nemluvila předem, to byla ta legrace. Michal byl normálně na konkurzu a když jsem tam volala, jak to dopadlo, tak mi tohle řekla ona kamarádka. Vykulila jsem oči, proč by měl potřebovat asistenta, ale ona byla nekompromisní. Měla Michala i mne za totální neschopné, nepoužitelné a jak ty píšeš nuly. Pak tedy Michal dostal od pracáku doporučení na nějakou agentůru, která pomáhala sehnat práci lidem, kteří to sami nezvládají i když chtějí. Takže dostal michal asistenta, jezdil na všelijaká školení, kde je učili, jak jednat a podařilo se mu sehnat práci na pile. těžkou práci pro člověka, který měl i díky kloubům omezení a nesměl těžkou práci dělat. Vstával ve 3 hodiny ráno, aby se nasnídal, vypravil na autobus a v 6 hodin byl na pracovišti převlečený. Na pracoviště jel do Rožnova vlakem a pak pěšky asi 40 minut. Byl totálně vyčerpaný a to po něm ještě chtěli přesčasy a o nějakém omezení nebyla ani řeč. Psychycky i fyzicky se zhroutil a na popud lékaře podal okamžitou výpověď a pak byl 4 roky doma bez jakékoli podpory a sociální pomoci, měli jsme ho živit. období, na které nechci ani vzpomínat. nakonec z nouze ho vzal můj šéf jako dělníka, proti tomu protestoval nejprve vedoucí výroby, ale Michal se osvědčil a pracuje u stejného zaměstnavatele přes 10 let. Já jen prosím Boha, aby ta firma nezkrachovala a nemusela jsem to ponižovací kolečko absolvovat znova.
OdpovědětVymazatPanebože to je komentář. Promiň, ani jsem netušila, co jsem vyplodila.
OdpovědětVymazatTo vás lituji. Takové věci jsme nezažili. A to jsem měnila zaměstnání víckrát. Je fakt, že jsem měla praxi i ekonomickou školu, ale auto ne. Jsem taé ráda, že jsem v důchodu a hlavně, že potomci mají práci. To je důležité, to je fakt.
OdpovědětVymazatBez auta?
OdpovědětVymazatAni já jsem nikdy auto neměl; v některých věcech mě to omezuje, v jiných si naopak připadám svobodnější, vždycky je to něco za něco. Dost lidí to nechápe, většinou ti, co by nedali bez auta ani ránu. A já jim vždycky s úsměvem říkám, že vždycky, když našetřím na auto, odjedu za to do Japonska .
OdpovědětVymazat[5]: Já třeba moc (Z hlediska nynějšího "venkovana" ) nechápu proč bych měla v Praze jezdit autem. MHD tě doveze kdykoli kamkoli v široké míře. Navíc je všechno sladěné i s příměstskou dopravou. Být v centru z Mníšku za 45 minut, to rozhodně autem neuděláš. Ale tady u nás to auto je hodně velká nutnost. Ale když nejezdím (jsem v krizovkách strašnej plašan a nervóza a sama jezdit se prostě bojím)tak mne nesmí do toho nikdo přece nutit?
OdpovědětVymazat[4]: Já ho mám od učňáku, jenže prostě v Praze jsem ho potřebovala minimálně, vlastně jen část roku když jsem vozila dceru do školky do části takřka venkovské pod naším sídlištěm a to ještě když v Praze napadlo 2 cm sněhu a autobusáci to nezvládali jezdit na čas. Jinak řídil manžel ale všude sem jezdila metrem, autobusem nebo tramvají.... případně když jsme jeli ke kamarádovi na Kladno a kdo se chopil první sklínky ten vyhrál protože řídit musel ten druhý. Bohužel já prohrávala. Jinak jsem po Praze vůbec autem nejezdila.
OdpovědětVymazat[1]: Já vím co bych dělala. Uklízečku.
OdpovědětVymazatrozumím ti, fakt tohle chápu, protože vím jak jsem s šéfem dělala pohovory na danou pozici a jak prostě mí nadřízení chtěli raději někoho kdo má auto a je mobilní protože měli zkušenosti s tím, že lidi to dojíždění přestalo bavit a našli si práci blíž...ale samozřejmě jsme kolikrát vzali někoho bez auta, nakonec rozhodovali jiné věci:) ale taky šlo vidět že dojíždění ty lidi nebaví, hlavně to vstávání takže chodili buď pozdě nebo nakonec nepřišli vůbec nebo se na to po měsíci vybodli..ale to je spíš o lidech a zodpovědnosti než o autě..
OdpovědětVymazat[5]: mám řidičák krátce, před tím jsem bez auta žila v pohodě ale jakmile jsem začala řídit a zjistila jak je to s autem pohodlné bylo těžké se ho vzdát:) jednu dobu šlo do šrotu a já zase začala jezdit mhd do práce a měla jsem z toho depku
OdpovědětVymazat[10]: Já odjakživa v Praze do práce jezdila MHD, neměla jsem s tím absolutně žádný problém a to ještě bylo metro o jedné trase. Tady na vsi to je jiné, to vím. Autobusy když jedou tak s hodinovými intervaly, a když se potřebuju dostat do vedlejšího města na nějaký čas, musím jít do města pěšky na autobusové nebo vlakové nádraží. Tady to aut má své opodstatnění. Mě ale vadí jiná věc, že se to prostě bere tak automaticky, že to je vaše povinnost mít to auto. A to jak to ti úředníci dávají strašně najevo že tím pádem jste nějaký póvl který nemá na auto! No jsem devět let na pracáku bez příjmu, tak kde bych asi na auto a jeho provoz vzala, že? Spíš by asi měla být povinnost státu zajistit lidem dopravu tak, aby měli možnost se do zaměstnání dostávat právě i bez auta....jenže to je čirá utopie
OdpovědětVymazatRozumím ti, taky koukám po jiné práci, ale většinou chtějí řidičák. A ten já nemám, jako těžkej migrenik si ho udělat nechci, je to riziko, stejně, jako s epileptiky.
OdpovědětVymazat[11]: tak to máš pravdu, že se na to pohlíží že je to povinnost a je pravda že některé spoje do práce jsou katastrofální, vím jak jsem poprvé hledala práci - bez auta a řidičáku a někdy by mi dojíždění trvalo i 2 hodiny jen tam a viděla jsem na pohovorech že to je pro ně mínus
OdpovědětVymazatHledej zaměstnání, kde ti nabídnou auto s řidičem.
OdpovědětVymazat[14]: Správná poznámka! Ano, to se hodí do kategorie zaměstnání snů
OdpovědětVymazat[13]: A to nemluvím o "slušném" vychování potenciálních zaměstnavatelů. Klasická odpověď My se vám ozveme už mi otvírá kudlu v kapse. Samozřejmě že se nikdy nikdo neozve ani nedá vědět jak jste při pohovoru dopadla.
OdpovědětVymazat48let svého plodného života jsem jezdila MHD, dostala jsem se celý život, kam jsem potřebovala a bez auta.
OdpovědětVymazat[17]: Já mám řidičák od 18, ale nikdy jsem vlastně nezačala normálně jezdit. V Praze jsem nepotřebovala, občas jen když jsem vezla tak třikrát za zimu holku do školky protože autobusáci nezvládali 3 cm sněhu, předtím jen párkrát cesta na chalupu, a potom co jsme se odstěhovali sem, tak jsem neřídila už vůbec. Bála jsem se,protože máme strašně špatné vyjíždění od domu, asi půl roku jsem vozila muže když mu po epileptickým záchvatu sebrali řidičák ale sama jsem nejela nikdy a přiznávám že mám strašnej strach sama jet. Ale děsnej. Vím že tím přicházím o velkou svobodu, ale znám se, jsem šílenej plašan a při sebemenším problému začnu zmatkovat a mohlo by to dopadnout katastrofálně.
OdpovědětVymazatA víš, proč jsem nejezdila celý život a to jsem měla auto i papíry...šílený, svazující strach.
OdpovědětVymazatJo a jsem nerváček první třídy, který se za volantem zkultivoval
OdpovědětVymazat[20]: Aspoň někdo
OdpovědětVymazat[19]: Pokud bych si měla vybrat mezi sexem a tím sednout sama za volant, volím to první. Ovšem pokud tam bude kvalita!
OdpovědětVymazatVendyW, taky ti přeji, aby pohovor dobře dopadl. Dovedu si představit, jak stresující to může být. Nakonec to znám od synů.
OdpovědětVymazat[23]: No pohovor proběhl, zaměstnavatele nezajímá jak se tam dostanu, to je prý moje věc a navíc to bylo spíš jen přivýdělek k důchodu nebo pro mamču na mateřské. Byly to jen necelé tři hodiny. Jenže když mám nastoupit do práce a někam dojíždět, potřebuju alespoň 6-8 hodin.
OdpovědětVymazat