10 září 2017

Vrbohrátky ....




Po týdnu kdy jsem si užívala předpodzimový
čas na Brdech, jen s foťákem a bez netu se opět hlásím s plkáním
a obrázky. Po prvních dnech, kdy jsem zjistila, že to zas nebude s netem
žádná sláva a měla tiky z absťáku jsem se nakonec dostala do stadia
kdy jsem zjistila, že ho zas tak moc neotřebuju. Kdepak, kecám. Potřebovala.
Kdybych ho totiž měla k dispozici, nemusela jsem jak debil čekat včera třičtvrtě hodiny
na zastávce autobusu, protože bych zjistila že mi během měsíce změnili jízdní řád.
A nemusela jsem šmatlat s taškou a nákupy do kopce protože bych si zjistila, který autobus by mne vyvezl
na rovinu k chatě. Ale zas jsem udělala podstatně víc práce.
A sedřela se tím pádem jak mezek tak, že jsem se skoro nevyhrabala po schodech do chaty
natož ještě nahoru k sobě do pokoje.
Zase jsem ale nafotila nějaké fotky z procházky kolem tří rybníků.
No a abych neměla málo problémů doma, spadla jsem po hlavě do dalších, tentokrát s maminkou.
Nejela jsem tentokrát vůbec do Prahy,jak jsem měla po minulé tour v plánu.
Nebyla jsem poprvé! ani v jednom ze zámeckých parků i když jsem se chtěla podívat do další
části anglického parku. Rozhodla jsem se, že si to nechám až na dobu kdy se bude barvit listí.
Neudělala jsem si tentokrát ani jediný výlet do vzdálenějšího okolí.
Krom pěti klouzků a dvou holubinek jsem nenašla už vůbec nic jiného.
Doufám že se mi všechno podaří v době, kdy se budou Brdy barvit do zlaté a oranžové
protože tehdy jsou opravdu krásné ...


Dnešní vrbohrátky jsou fotky z půlky cesty z první delší procházky, nedávám
tentokrát fotky jak je mým zvykem v časové posloupnosti.









01 září 2017

Čmejří ...



Dnešní název jsem si vybrala tak trochu
pod dojmem Čerfova článku o zauzlovaných flustrovaných krevetách
a použila tak nářečný výraz. Jak to vypadá, předpověď se vyplnila, prší, prší jen se leje
a tak vlastně jsem těmito obrázky tak trochu předběhla dobu. Fotila
jsem je za slunečného podvečera, byť to na nich není vůbec vidět. Opět jsem použila
sprej a starosklíčko s mezikroužkem.
Alespoň barevnost prozáří dnešní zatažený a šedý den ...






31 srpna 2017

Ty si má, levandulová....




Dnešní fotky voní sladkou Provance, zní sice profláknutou
leč stále hezkou melodií a uklidňují svou barvou.
V Provance jsem nebyla, i když bych moc ráda, jen jsem se poválela
na zemi okolo vloni zakoupených nových levandulových sazenic.
Doprovod mi dělal sprej s vodou a starosklíčko s mezikroužky...








30 srpna 2017

Třapatky ....



Užívajíc si posledních teplých a slunečných dní jak
na terase tak v bazénu, navíc majíc na návštěvě opět kamarádku z Prahy,
nějak kašlu na procházky a tím pádem pokud chci něco nafotit, musí mi stačit zahrada.
Včera jsem tedy před západem vzala foťák, starosklíčka s mezikroužky a šla lovit.
Nafotila jsem celkem asi 70 fotek, ale nelekejte se a nepadejte do mdlob, použitelných nebo
alespoň zajímavých bylo míň jak polovina.
Dneska začnu se snímky na velkém záhonu. A to třapatkou, nebo přesněji Echinaceou a hrátkami
se sluníčkem ....







28 srpna 2017

Přes kapky ....



V noci ze soboty na neděli tu byla docela pořádná
mela. Pršelo opravdu hodně, blýskalo se kolem dokola a foukal
vítr tak, že ještě ráno bylo na oknech do zahrady spousty kapek. A tak
mne napadlo si vzít zas heldu a mezikroužky a do těch kapek se
podívat. No a co jsem tam viděla to vám teď ukážu ...


Kapka na zelenci


... a trochu větší







Krom kapek na zelenci, jsem všechny fotky kapek na skle otočila
o 180° a tak vznikla malá okénka do jiného světa ...



22 srpna 2017

Dneska to jsou dva měsíce...



.... co mi volala dcera a poprvé mi řekla " Ahoj babi".
A tak do našeho života vtrhla, trochu nečekaně a trochu komplikovaně naše Emča
a okamžitě se nám s naprostou samozřejmostí uhnízdila v srdcích.
Dokonce dědeček, byť se snaží navenek stále držet tak trochu stranou
každý den když zapínám počítač mi klade stejnou otázku "Tak co holky? Něco nového? "
Ví totiž, že mi dcera posílá fotky a píše co nového zas ten náš prťouš dělá.
To, že už má dva měsíce se začíná projevovat i tím, že začíná vyjadřovat svůj
názor . Zatím tedy havně buď křikem anebo pantomimou. A že jí to tedy jde !
Obojí !!
Ostatně to je velmi dobře vidět na následujících fotkách ....


Když si měl děda Emču pochovat, nejdřív zděšeně odmítl, že jí rozbije, ale když
mu dcera řekla, že si jí chová i její starší bráška a kupodivu ji doposud nerozbil
nechal se přemluvit, ale prý si na to raději sedne ...


Takhle dala najevo co si myslí o babiččině výrobku


Je to koketa, prostě ženská Smějící se


Už si dokonce občas užívá když jí dcera svlékne


Stejně tak dokáže házet i významné pohledy


Hihňat se víc ...


.... nebo jen tak aby se neřeklo


.... ale i zaujatě pozorovat co je venku



Tentokrát jse si krom posledních dvou fotek vypůjčila ty co fotila dcera.

14 srpna 2017

Jak to vypadá ....



..... když se mění clona při focení detailů.

Myslím, že některým by to mohlo pomoci i při focení normálním kompaktem
který má režim priorita clony. V něm si jen nastavíte clonu a aparát sám dopočítá
čas. I když jsem fotila starým sklem, kde se musí na digitálu všechno dělat v manuálním
režimu, myslím že pokud budete fotit kompaktem, mohli by jste docílit podobného efektu.
Chce to jen trochu trpělivosti a zkoušet různé clony.
Všeobecné pravidlo je, že čím nižší clonové číslo, tím rozostřenější je pozadí před foceným
objektem a postupně při zvyšování clony se pozadí zaostřuje. Jen je pak problém s tím,
že se záběr ztmavuje. V tom případě se musí, pokud to aparát nedoměří, manuálně snižovat
i čas. Myslím, že většina kompaktů už má možnost manuálního režimu, takže v něm si
nastavíte jak čas tak clonu. Když si to vyzkoušíte, zjistíte že se dají dělat zajímavé
obrázky právě i tím kompaktem a nejen zrcadlovkou ....
Na jednotlivých snímcích v koláži je clonové číslo aby jste mohli posoudit
jak se ten záběr postupně mění. Modelkou mi byla jedna z rostlin Astilbe, které na zahradě mám.