Takové předjaří je úžasná věc.
Sluníčko na modré obloze září a krásně hřeje, ptáci začínají nesměle prozpěvovat první árie. Na místech kde roztál sníh se začínají ukazovat první lístky křivatců, a signalizují tak, že to nebude dlouho trvat o objeví se žluté hvězdičky květů. Potoky a řeky, které se zbavily svých ledových okovů vesele přeskakují přes kameny a pění se v malých peřejích.Tam kde jsou jehnědy celý den vystavené paprskům slunce se rychle probouzejí k životu a nabídnou první nový pyl v novém jaru. A se stejným chvatem se probouzejí i kočičky a už jich nejsou jen tu a tam keříky, ale rovnou celé stromy. A ta obloha! Modrá, čistá jen tu a tam bílý mráček....Jaká úleva po tom neustálém šedivu. I když se druhý den zase zatáhne, stejně už člověk ví, že teď už bude té modré víc a častěji, protože rok spěje k té své hezčí a barevnější části. A že třeba ještě mrazík trochu zastraší a jinovatka pocukruje trávu? Jen ať si to ještě naposledy užije je to už jen labutí píseň tiché paní Zimy která se těžce smiřuje s tím, že svou vládu musí odevzdat zpěvavému Jaru.
A tak okouzlený chodec lesem chvíli postojí tu a zase tam aby se porozhlédl jak se Zima stahuje ze svých pozic, vyhřál se na sluníčku a zaposlouchal do štěbetání ptáků a s ušima napnutýma se snažil z toho všeho vylovit zpěv skřivana, který definitivně odsuzuje Zimu k odchodu...
Přeji vám tedy to nejkrásnější předjaří a to v den kdy začíná astronomické jaro. A že je třeba zrovna stejně uvás jako u nás zataženo? Však už bude jen líp !
