Taky zajímavá akce....

Na Foto blogu u Idy jsem objevila sice již delší dobu běžící ale stále aktuální projekt POZOR, někdo se dívá! Jedná se o zajímavé fotky očí lidí nebo zvířat vyhlížející odněkud. Zvlášť skvělá je fotka která to všechno odstartovala. Dneska jsem náhodou při focení v Třebové udělala snímek který si o zařazení taky řekl....a mohla jsem si i pohrát....

Vánoční pohlednice....

Vendy si zase vymyslela velice zajímavou soutěžičku. Vyrobit svůj vlastní vánoční pohled. Nejdřív jsem si říkala že to bude dost problém, protože mám jen jednu fotku z loňska která by se dala použít a stahovat nějaké obrázky z netu mi připadalo pod úroveň. Jenže to je málo, má to být tři kousky na osobu. Ale pak jsem si vzpoměla na fotky které mám stažené od syna z vánočních výstav od nich ze školy z doby kdy tam ještě chodil. A tak vznikla série více než tří kousků pohledů, dokonce některé jsou ve dvou variantách, to jaksi vzniklo mou sklerózou, protože jsem zapoměla kam jsem si ty hotové uložila..... A tak si teď na Vendy smlsnu a nechám jí ať si vybere ty své tři kousky....

Tak a je to....

Parádička....

Když jsem včera pátrala a hledala písničky Leonarda Cohena, přišla jsem

náhodou na Youtube koncert Davida Gilmoura z roku 2006, který

se konal v květnu v londýnské Royal Albert Hall u příležitosti Gilmourova turné

z jeho sólovým projektem On an Island. Nesměly na něm chybět i některé lahůdky

z dob kdy ještě Pink Floyd hráli pospolu. Jednou z nich je i skvělá balada

"SHINE CRAZY DIAMONDS" při které mu s vokály pomohly dvě další

pěvecké legendy David Cosby a Graham Nash ze čtveřice COSBY, STILS, YOUNG AND NASH.

A pěkně si to "staří" pánové střihli, jen co je pravda. Já osobně tuhle skladbu mám hrozně ráda.

Skvělá sóla a perfektní hudba. Ostatně doporučuji si ten koncert poslechnout celý.

Jmenuje se REMEMBER THAT NIGHT....

Tak jsem neodolala abych vám tu alespoň tenhle hudební zákusek při Martinské neděli nenaservírovala.....

Kalendář č.2.....

Rok se sešel s rokem a zase tu vyhlašují TOP 12 +1 fotek na blogový kalendář na příští rok. Stejně jak vloni si vy sami čtenáři vyberete své favority kteří budou pak v záhlaví blogu a stejně jak vloni máte k dispozici Dandíkovu galerii (odkaz je v menu) kde můžete procházet a hledat tu fotku, která se vám líbí nejvíc. Fotky z letošního roku začínají od Galerie č.8. Tak nějak uceleně, je fakt že ještě některé jsou poházené i po Galerii 6 a 7. Anebo můžete projíždět články v letošním roce což je ale zdlouhavé.....stejně jak vloni vyberu ty které dostanou nejvíc hlasů. Takže vybírejte, vybírejte, vybírejte. A já se budu na váš výběr těšit!

P.S. Abych měla jednodušší práci já i vy, tak vás prosím o jedno, když kliknete v galerii na fotku která se vám líbí je v levém dolním rohu číslo snímku, takže vás prosím napište mi spíš to číslo než čtvrtá fotka zleva apod. Díky

Velké hlasy.....Leonard Cohen

Klobouk, výrazný nos a hluboký trochu chraplavý hlas....to jsou nezaměnitelná poznávací znamení dnešního Velkého hlasu, kanadského básníka, prozaika a známého písničkáře Leonarda Normana Cohena. Ač zpívá již dlouhá léta, já osobně jeho písničky zaregistrovala (v jeho podání) teprve někdy před sedmi lety. Znala jsem některé z nich v podání buď Václava Neckáře (Suzanne) nebo z alba které vydal herec Juraj Kukura.

Narodil se 21.9.1934 v židovské rodině v Motrealu a vyrůstal ve Westmountu na Montrealském ostrově. Hudebně jsou Cohenovy první písně založeny na folkové hudbě. Od začátku 70. let prokazuje jeho hudba vliv různých druhů popmusic a kabaretní hudby. Až od 80.let začíná typicka zpívat hlouběji s podporou ženských vokálů.

Cehenovy písně jsou často citově vážné a lyricky složité, plné metafor a jiných básnických prostředků než bývá obvyklé u jiných autorů. Častá jsou téma náboženství, izolace a složitosti mezilidských vztahů.

Jeho hudba se stala velice inspirující pro ostatní písničkáře a byla nahrána více než stovka coververzí jeho písní.

V roce 1967 se přestěhoval do USA a pokračoval zde v kariéře folkového zpěváka. Jeho píseň SUZANNE se stala hitem pro folkpvou zpěvačku Judy COLLINS, která s ní byla úspěšná na mnoha folkových festivalech. Jeho dalším velkým hitem je píseň Hallelujah z roku 1984.

Jak jsem zmínila, u nás skvěle jeho písničky přezpíval Juraj Kukura a Václav Neckář....

Zpátky k přírodě....

Takže zpátky k přírodě od výstavních kruhů. A hned s jedním překvapením, objevila jsem včera na forsýtii asi deset rozkvetlých kvítků...nějak se holka asi spletla...

I růžička má ještě jedno poupě, už dlouho, dokonce vydrželo bez úhony i ten sníh co napadal. Ale vypadá že má stejně z toho studeného počasí chudák husí kůži....

Prozatím poslední s Bobešem....

Jelikož už tu bylo Bobeše dost plno, tak pro nějaký čas jsou tyhle

tyhle poslední....tedy ty "chlubivé"....

Bobešova (před) siň slávy, aneb

výsledek čtyř výstavních sezon, od první medaile do poslední....jen za tu letošní jsme přivezli dom

pohárů šest...

A takhle si hoví, narve si kočku pod hlavu místo polštáře a chrní

Vinutí.....

Zdává se mi, že jak réva se vinu kol tebe.

Ruce mé jsou šlahouny kterými hladím tvou zachmuřenou tvář.

Sedíš pode mnou a nevnímáš zelený přísvit mých listů, ni sluneční zář.

Z hroznů mých saješ sladkou šťávu, z mého stínu vidíš nebe.

Jsem réva, dávám plody které mačkáš v rukách svých.

Tvoříš z nich nápoj, bolestí ze mne dostáváš

to nejlepší co ve mě je. Co ve mne zraje, to přetváříš

v nápoj co s chutí ochutnáváš. A slíbat bych jej chtěla ze rtů tvých.

Jsem réva s kořeny pevně v zemi, zakotvená...

Nemohu odejít, nemohu utéci....

Před vichřicí jež v poryvech rve mé listy, mé větve.

a způsobuje rány v mém srdci.

A já nemohu odejít, jsem jen....

... tvá žena....

Náhody ne zrovna blbé....

Ano, i když je téma dané Náhoda je blbec já mám v posledních letech štěstí na ty náhody šťastné. A to v setkávání se se skvělými lidmi. Stále mi vrtá hlavou jestli jde o náhodu nebo o nějaké vyšší řízení když s milionů lidí na netu kliknu zrovna na jednoho z kterého se nakonec vyklube výborný přítel a kamarád.

Jenže, nakonec zjistím, že...jeho dobrý kamarád je velmi dobrý kamarád s mým ztraceným skorobratrem, s kterým se náhodou setkám na výstavě a on náhodou bydlí ve stejné vsi jak moje neteř, a náhodou dělá webovky pro ranč o kterém v životě neslyšel ale zrovna tam má náhodou koně ten můj kamarád z netu?

Že náhodou někdo z těch několika desítek tisíc blogerů klikne na můj blog a zjistí na základě náhodně psaného článku, že jsme spolu kdysi dělali ve stejném podniku, chodili do té samé školy ve stejných letech, jen o pár ročníků výš?

Že zcela náhodou vezmu telefonní seznam, zavolám na číslo kde se domnívám že by mohl bydlet kamarád z dětství a díky tomu se nakonec sejdeme zase po desítkách let s celou naší partou s kterou jsme trávili dospívání?

Že díky jedné jediné fotce místa které znám i já se seznámím s vynikající blogerkou a skvělou ženskou?

Říká se že někdo měl smůlu že byl ve špatný čas na špatném místě. Já říkám že jsem dík náhodě ve správnou chvíli a ve správný čas klikla na správnou adresu, odkaz či fotku.... Že jsem měla štěstí a seznámila se s lidmi kteří obohatili můj život.

Nevím co vždy vede mou ruku že klikám a píšu lidem z kterých se pak vyvrbí ti, za něž té šťastné náhodě nepřestávám děkovat. Někdo říká náhoda, někdo osud. Pro mne náhoda a osud jedno jsou...

Večerní ze silnice....

Metrová....

Ještě se vrátím zpátky do neděle. Po výstavě jsme se rozdělili, mladí s Bobešem jeli domů a já zpět k mamince. Měla jsem v plánu u ní ještě jednu noc přespat a pak se vydat sem na chatu, abych mohla všechno pěkně zazimovat, vypustit vodu z nádrží a sudů, vše co by mohlo zmrznout dát do peřin a vůbec to tu připravit na zimní bezčasí kdy sem jezdit nebudeme.

Od té doby co jsme se odstěhovali se pražské metro rozrostlo o pěkných pár nových stanic které jsem vlastně nikdy neviděla. Jednou z nich je i ta u letňanského výstaviště. Když jsem do ní vlezla okamžitě jsem si jí zamilovala. Je prostě....no je svá. Futuristická, blýskavá, zvláštní....ostatně můžete posoudit sami....

Někdy nevíte kde je nahoře a kde dole

ATakhle prázdné metro moc často není. Jen při nástupu na konečné, v šest večer v neděli.

Co všechno můžete na Andělu...

Na pražském Andělu (muž už by skákal dva metry vysoko, nesnáší totiž tohle skloňování, NA Andělu, NA Břevnově....) můžete spoustu věcí...

Jít do kina dokonce do dvou multiplexů. Jít si koupit dobrou knihu do dvou velkých a skvělých knihkupectví. Můžete shlédnout zmenšenou republiku v modelovém kolejišti, po dohotovení největším u nás vůbec. Zašopovat si v nákupním centru. Vyhnat přebytečné kalorie z těla ve fitness centrech. Zahrát si s kamarády bowling. Vystoupit a nastoupit do metra a jet kam se vám zlíbí. Můžete se zde zbavit svých hříchů, nebo upsat duši ďáblu v podobě solidně vypadajícího pouličního prodejce super produktů. Stát v metru vedle jeptišky (jsme přeci v Andělském centru). Skvěle nakoupit na výborně zásobených farmářských trzích. Ale také zde můžete koupit v kteroukoli denní a noční hodinu květinu své milované či milovaným. Vidět život ve všech podobách a barvách. Když srovnávám Anděl mého dětství a mladších let s tím dnešním je to ohromný skok vpřed. Něco muselo zaniknout aby něco jiného mohlo vzniknout. Zanikly staré jednopatrové domky s obchůdky v přízemí aby vzniklo nové administrativní a nákupní centrum patřící do nového tisíciletí. Myslím, že není za čím smutnit, protože proměna je to pěkná. Dříve nehezká stará část Smíchova se stala živou součástí moderního města. Jen stará židovská synagoga se asi diví. Vždyť i ona prošla rekonstrukcí která jí vrátila původní duši...

I já tam zaprodala duši jedním podpisem. Na podporu Táni Fišerové jako prezidentské kandidátky. A tak mne napadá otázka, podepsali jste i vy někdy nějaké petice? Nebo přímo jste se podepsali do podpisových archů prezidentských kandidátů a prozradíte kterých?

Jo a ještě tu můžete nebo spíš jste mohli potkat Krutomývala :)....

Druhý výstavní den....

Sobota se mi náramně vydařila a tak se panička už klidná, že mám Granda vypravovala veselejc a pohodovějc na další výstavní maraton. Dorazili jsme už ve větším klídku, rozložili můj cirkus (klec a stůl) panička okoukla co kde je a kolik je psů před námi aby věděla kdy začít s upravováním. Mě to bylo naprosto jedno, konkurence byla stejná, nikdo nepřibyl takže se dal očekávat podobný výsledek. Jenže byl jiný rozhodčí a ten nakonec rozhodl opravdu překvapivě. Nejenže mi zase dal CACIBa takže jsem se stal dvojnásobným šampionem, ale dokonce mne titulem BOB pasoval i na Vítěze Prahy a poslal do odpoledních soutěží. Copak panička, ta byla blahem celá bez sebe, ale Ondra s Martinou nebyli asi moc nadšení, protože to pro ně znamenalo pěkné zdržení při návratu domů. No co budu povídat, čekání to bylo opravdu hodně dlouhé a nakonec se už další zázrak nekonal. Vysvištěli jsme z kruhu jedna dvě.....

Tak mne panička posadila do auta, přicvakla pásem, dala pusu na čumák, všem zamávala a zmizela ve tmě. Já se uvelebil na sedačce a spokojeně jsem usnul a nechal si celou cestu domů zdát o všech těch pěknej dandičích holkách který tam se mnou byly....

Dneska se můžu podívat po ženskejch....

....třeba tyhle dvě by byly pěkný. Jenže mluvěj nějakou divnou hatmatilkou. Panička říká že prej rusky....

Ještě pár pohledů kolem kruhu....

A pár poznatků....

Rozhodčí, který nás posuzoval v naděli, je jak jsem ozději zjistila na naše kluky vysazenej, moc se mu líbí jak Bobešův táta tak i bráška....takže hledám výstavy kde bude posuzovat....ne, to je jen sranda, ale potěší to....

Odpoledne byla už výstava jen v režii ruských vystavovatelů. Ruština ostatně vládla i při mé cestě zpátky k mamce v metru, u metra na Andělu i nakonec v tramvaji z které jsem vystupovala. Vládne prostě vesele po Praze jak za dob bolševika....

Pokud mi hypotetická vnučka řekne že chce být mažoretka tak jí to zakážu....

A jsem moc ráda, že už to ám za sebou, ta neděle byla opravdu hodně dlouhá....

Víc fotek jak Bobeše tak i jiných opět najdete v galerii.

Následující fotky jsou ještě ze soboty, přišly mi mejlíkem od chovatelky která tam měla své známé profi fotografy...

Ještě mám v záloze fotky od syna, ale ty pak přidám do galerie.

DOUBLE CACIB PRAGUE DOG SHOW 4.11.12. V1, CAC, CAC ČMKU, CACIB, BOB - VÍTĚZ PRAHY. Rozhodčí Pavol SEMAN (SK)

Celkový zisk v titulech po poslední letošní výstavě a čtyřech letech vystavování.....

Český Junior šampion, Český šampion, Český Grand šampion, Šampion ČMKU (Českomoravské kynologické unie)

Tak může se to zdát málo, ale vzhledem k pravidlům, že se šampionem může stát vždy po 365 +1 dni od získání potřebného množství titulů, vychází to jeden šampionát ročně.A to jezdíme jen na několik výstav za rok.