Na pražském Andělu (muž už by skákal dva metry vysoko, nesnáší totiž tohle skloňování, NA Andělu, NA Břevnově....) můžete spoustu věcí...
Jít do kina dokonce do dvou multiplexů. Jít si koupit dobrou knihu do dvou velkých a skvělých knihkupectví. Můžete shlédnout zmenšenou republiku v modelovém kolejišti, po dohotovení největším u nás vůbec. Zašopovat si v nákupním centru. Vyhnat přebytečné kalorie z těla ve fitness centrech. Zahrát si s kamarády bowling. Vystoupit a nastoupit do metra a jet kam se vám zlíbí. Můžete se zde zbavit svých hříchů, nebo upsat duši ďáblu v podobě solidně vypadajícího pouličního prodejce super produktů. Stát v metru vedle jeptišky (jsme přeci v Andělském centru). Skvěle nakoupit na výborně zásobených farmářských trzích. Ale také zde můžete koupit v kteroukoli denní a noční hodinu květinu své milované či milovaným. Vidět život ve všech podobách a barvách. Když srovnávám Anděl mého dětství a mladších let s tím dnešním je to ohromný skok vpřed. Něco muselo zaniknout aby něco jiného mohlo vzniknout. Zanikly staré jednopatrové domky s obchůdky v přízemí aby vzniklo nové administrativní a nákupní centrum patřící do nového tisíciletí. Myslím, že není za čím smutnit, protože proměna je to pěkná. Dříve nehezká stará část Smíchova se stala živou součástí moderního města. Jen stará židovská synagoga se asi diví. Vždyť i ona prošla rekonstrukcí která jí vrátila původní duši...
I já tam zaprodala duši jedním podpisem. Na podporu Táni Fišerové jako prezidentské kandidátky. A tak mne napadá otázka, podepsali jste i vy někdy nějaké petice? Nebo přímo jste se podepsali do podpisových archů prezidentských kandidátů a prozradíte kterých?
Jo a ještě tu můžete nebo spíš jste mohli potkat Krutomývala :)....
Poslední petici kterou jsem podepsal byla Dva tisíce slov.
OdpovědětVymazatNic jsem nepodepsala, protože to by museli přijít za mnou domů. Sem na vesnici nikdo nepřijede.
OdpovědětVymazatJá už dnes na Andělu, my říkali u Anděla bloudím. Smutním si po starých domech, prodejnách, kam jsem chodila s maminkou nakupovat, starých zaplivaných knajpičkách. U Anděla jsem měla několik svých prodejen, coby aranžérské ňuňátko. No jo, jsem staromilec. Žádné petice nepodepisuji, jsem z celých voleb velmi rozpačitá a zatím fakt nevím
OdpovědětVymazatTakze jsi vyrazila do mesta? To kvetinárství je dobre zásobené,ale jinak to tam neznám,ani drív ani nyní.
OdpovědětVymazatNikdo po mně podpis nechtěl. Stejně bych asi nepodepsala. No možná jak komu.
OdpovědětVymazatMůže tam být hezky, ale vůbec mě to neláká. Já radši někam, kde není tolik lidí
OdpovědětVymazatTvoje povídání se mi moc líbilo, zase jsi mi přiblížila místo, kam se jen tak nedostanu. A popsalas je zajímavě! Tohle by mohlo být klidně v nějakém časopise, jako článek.
OdpovědětVymazatAž bude petice "buldozery na Prahu", tak ji konečně podepíšu...
OdpovědětVymazatPovídal Čerf, že na Andělu se dá potkat i anděl. A já mu věřím.
OdpovědětVymazat[1]: Jo a pak si zmizel do Němec?
OdpovědětVymazat[2]: Vidíš jediná si pochválila, všichni se Prahy bojí . Bylo to takové zaplivané jak píše Iva, ale mělo to i tak svou atmosféru. Teď to svítí a ta atmosféra je tam zase. Něco tam prostě zůstalo i když je půlka Anděla nová.
OdpovědětVymazat[3]:Pro koho si aranžovala? Já když mi nevyšla Chuchle jsem si dávala přihlášku taky na aranžérku, ani to nevyšlo a tak jsem skončila ve finále u prodávání....petice podepisuju ty které jsou ve prospěch zvířat, hlavně psů a kočiček. Tohle bylo spontání rozhodnutí, aby tam nebyla zastoupená jen chtivost ale také duchovnost a pokora.
OdpovědětVymazat[4]: To jsem se vracela v neděli z té výstavy k mamince. Mladí jeli s Bobešem rovnou po výstavě domů a já potřebovala ještě zajet sem na chatu abych to tu zazimovala. To květinářství je tam takhle už strašně dlouho... Anděl býval takovým centrem Smíchova vždycky. Jen teď už víc na úrovni.
OdpovědětVymazat[5]: Po mě ho taky nikdo nevyžadoval bylo to dobrovolné rozhodnutí...pokud by se mi někdo vnucoval tak bych to taky nepodepsala.
OdpovědětVymazat[7]: Tak měla jsem možnost od mala ty změny vidět. A když jsem jezdila pak do práce tak každý den jsem tam jela. Pak po odstěhování jsme zase vždy přes Anděla nějak migrovali, buď ze Smíchovského nebo Hlavního nádraží z metra. A na tramvaj k rodičům. Prostě nebylo vyhnutí
OdpovědětVymazat[8]: Na Prahu mi nešahej!!!
OdpovědětVymazat[9]: Tak na Mikuláše určitě ....a to povídal Čerf kde? Ono tam můžeš potkat spousty zajímavých i groteskních lidiček....
OdpovědětVymazatTak já bych Anděla ani nenašla neb se v Praze vůbec nevyznám. No, kdybych se hodně snažila a připravila se na to na netu, tak snad ano...
OdpovědětVymazatTak dalsi clovek co podpisal? Ono sa to nejak rozmohlo . Tu pani nepoznam a do ceskej politiky ma nic neni.
OdpovědětVymazatPS: Ja by som asi podpisala snad kohokolvek, len aby sme uz nemali na Slovensku Gasparka. Ano smejeme sa na jeho blbostiach mi aj zahranicie.. ale co je moc, je moc
OdpovědětVymazat[20]: To je koukám stejné. Táňa Fišerová je herečka, disidentka a velmi pokorný a inteligentní člověk. S té sběře která hodlá kandidovat jediná ač od rozdělení republiky v politice zůstává nedotčená jakýmikoli skandály.....
OdpovědětVymazat[18]: No uvidí se, ale je jasný že tady ještě nedozrála doba na to aby byla presidetem žena. Po paní Moserové je to pro mne druhý člověk kterého bych ráda jako presidenta viděla....
OdpovědětVymazatMusím se přiznat, že se mi tak trošku po "starém Andělu" stýská. Chodívala jsem denně do práce a pak z práce do pekárny, abych si koupila za 1 Kč čtvrtku chleba. Ale hlavně kvůli atmosféře a té vůni. Bydlela jsem kousek odtamtud. Dodnes se tam ráda vracím, chodím si tam pro knížky do Neoluxoru a občas zajdeme s mužem do kina. Výhodou je parkoviště, což je v Praze jev téměř nevídaný.
OdpovědětVymazat[10]: Protože ta petice stejně nakonec nebyla k ničemu.
OdpovědětVymazat[24]: Asi jo....
OdpovědětVymazat[23]: To je stejný případ jak ta Táňa, taky jsme ještě do toho nedorostli. Ženy a "jiní" ač akademici, skladatelé a velmi chytří prostě u nás nefrčí.Jen by mne velice a nepříjemně překvapilo kdyby byla zvolena Bobo....
OdpovědětVymazat[26]: Proboha, to snad ne.
OdpovědětVymazatJednou mě zastavili před naším obchodním centrem Forum a chtěli po mě podpis pro Diensbiera, tak jsem je hnala.
OdpovědětVymazat[12]: Aranžéřinu jsem se vyučila u Drobného zboží Praha, což byly hračky, papírnictví, bižuterie, sportovní potřeby,drogerka atd. Také jsem se nedostala, kam jsem chtěla, na Hollarku. Když jsi skončila u prodávání, nechodila jsi na Bělohorskou, tam bychom se mohly potkat. Tam byla otevřená jedna aranžérská třída, jinak samí prodavači. Stejně jsem u toho povolání nezůstala, ještě jsem si tam udělal střední a práskla do bot. Ne, že by mě ta práce nebavila, ale bylo to takové uchcípnuté. Dnes už normální aranžéři snad ani nejsou,jen ve velkých nákupních centrech, a tenkrát to bylo takové prestižní povolání.
OdpovědětVymazat[29]:U Drobňáku jsem prodávala, ve sportu Na Poříčí, v hračkách na Národní jak tam byla ta velká sámoška a v papíru v Perlovce. Skončila jsme po vyučení v Plastiku ve Vodičkový v pasáži. Ještě jsem si střihla Krakov v Bohnicích když se otvíral a košíkařinu v Dlážděný. A na Bělohorskou jsem samozřejmě chodila....Prodávala jsem u drobňáku až do doby kdy jsem po mateřské s klukem v 85 nastoupila na sídlišti (Lužiny) do Pražských tepláren jako obsluha výměníků. A pak jsme se v 91 odstěhovali sem na ves. I tady jsem prodávala až do 95, kdy jsme začali podnikat.
OdpovědětVymazat[30]:Ta Bělohorská byl rok 77 -79.
OdpovědětVymazat[30]: No to je tedy dobrý! A pak že náhoda neexistuje. Ve školním roce 77/78 jsem na té Bělohorské maturovala, u Drobňáků jsem pracovala do roku 82. Hračky na Národní byla moje prodejna a to dost dlouho(myslím tak od roku 75,76-82), vedoucí tam byla myslím paní Havránková, zástupkyně Dáša ....už nevím příjmení. Ty jsi asi mladší, ale zřejmě jsme se potkaly. Já jsem ročník 58. No vida Já se u Drobňáků seznámila i se svým manželem, také aranžérem. Po tom osmdesátém druhém roce jsme oba odešli pracovat ,coby modeláři architektonických modelů, oba jsme vystudovali kvůli zaměstnání střední stavební školu a po revoluci začali podnikat. No to jsem toho na sebe vykecala No jestli se pamatuješ na mrňavou aranžérku z hraček na Národní, tak to jsem prosím já!
OdpovědětVymazat[32]: Ale existuje, setkávám se s ní skoro dnes a denně. A v posledních letech mi toho naservírovala do života hodně. Havránková, taková vysoká zamračená energická ženská. Pak tam byla taková menší starší paní, už si nevzpomínám na jméno, ta byla nejvíc dole ve skladu. Dáša na tu už se taky pamatuju dost mlhavě a pak tam bylo pár holek v různých ročnících a tuším ještě jedna, taková malá jmenovala se Zdena bydlela ve Zdibech. Ta mi dělala dost peklo. Byla jsem ráda že jsem odešla ještě před zkouškama do Plastiku, to byla skvělá zašívárna. Ale ať se snažím rozpomenout jak to jde bohužel si nevzpomenu i když je možný že jsme se i třeba někdy v krámě bavily. Matně si pamatuju na aranžérku která chodila právě do Plastiku, byla taky malá a hrozně ukecaná a taková rozevlátá. A s tou jsem se hodně napovídala a i ona měla muže aranžéra. Tuším že měla krátké ale takové rozvrkočené hnědé vlasy a pamatuju se jak nám vyprávěla zážitky ze školení aranžérů v Rusku a na obchoďák GUM.
OdpovědětVymazat[33]: Tu aranžérku z Plastiku si vybavuji, ale na jméno nevzpomenu,chodila s kolegou,jmenoval se Šťastný, nebyli manželé. Celé to období byla jedna velká zašívárna, teď je to drsný. Mně ta zašívárna vadila, tak to prostě nemá být. Já pracuju ráda, dovedu pustit sádlo , ale za poctivou dřinu mají být slušné peníze. Když to tak není a jen ti pořád někdo hází klacky pod nohy nesmyslnými zákony, člověk ztrácí motivaci. Trochu jsem odbočila, každopádně svět je malej a je příjemný potkat někoho, kdo má společný vzpomínky
OdpovědětVymazat[34]: Zrovna včera jsem vedla s kamarádem rozhovor na obdobné téma Jak se každej dneska snaží obchcávat stát jak to jde. Četl někde od jednoho ekonoma velice pravdivou věc.Že pokud jsou nízké daně a stát vychází podnikatelům vstříc, tak nikdo nemá touhu ani potřebu ten stát co nejvíc okrádat. Ale pokud je t opačně, může se stát stavět na hlavu ale lidi se prostě na něj vykašlou a budou hledat pořád únikové cesty. Takže co je pro koho výhodnější?....nejhorší je u nás fakt, že čím víc děláš tím míň máš, protože ti okamžitě stát napaří takový daně, že tě málem zlikviduje....
OdpovědětVymazat[34]: Ano, to je fakt, jsem taky ráda že se ozval někdo kdo to znal u drobňáků
OdpovědětVymazat[22]: Ano, za tu bych bývala taky hlasovala. Úžasná ženská a většinou ji lidi znali je podle zjevu :(
OdpovědětVymazat[37]: Ne, nečetla, ale zkusím se zeptat v knihovně. Tak můžeš pro ní hlasovat až bude volba. Zatím se na kandidátku dostala.Tohle byla petice právě proto aby mohla kandidovat.
OdpovědětVymazat[30]: Nojo, tak to jsme se musely vídat, do Krakova jsme chodili nakupovat, když se otevřel. Na Bohnickém sídlišti jsem žila od svých 12ti do 19ti let. Do roku 1985 Nic moc.
OdpovědětVymazat