Grand Prix Slovakia 2012...

A teď se tase dostávám ke slovu já....

Když jsme v pátek konečně dorazili, panička si hned vzala na paškál mne a tátu. Člověčí táta se radši sebral a šel se dívat na recepci na telku. ne že by jsme jí v pokoji neměli, ale jak sám řekl, raději se zdejchnul, než by byl třeba taky vydrbán a naondulován. To že prý zvládne sám.

Nemám rád tyhle mycí procedury, a tak se pořád snažím utíkat. Táta je v tomhle jinej, ten stojí, poslušně podává packy a dokonce si i nechá sprchou splachovat hlavu. To já ne, já to přímo nesnáším.

Vysprchovaní, navonění a vyfénovaní jsme si každý lehl ke svému pánečkovi a za chvíli už nevěděli o světě....

Ráno nebylo vyjímečně brzké stávání, protože jsme bydleli hned vedle výstaviště tak jsme se jen přesunuli o kousek dál do pavilonu kde jsme měli kruh. Jediní další dandíci kteří tam krom nás ještě dorazili, byla Aurelka z Minic a Penny ze Slaného.

Panu rozhodčímu to odsejpalo a tak těch dvacet pět psů před námi posoudil docela rychle a šel jsem na to já...

Panička zase opět moc nevěřila v nějaký velký úspěch, tak maximálně ve své třídě nějaké V by mohlo být. Na další ocenění ani nevěřila, protože táta byl zase perfektně od Mirky připraven za to já už byl hodně přerostlý. Odešel jsem si svoje, dostali jsme pokyn že ještě až bude posouzen a oceněn táta půjdeme o CACIB tak ať nikam neodcházíme. Jenže k údivu všech a nejvíc mé paničky táta ač sám ve třídě, výborně upraven dostal V1 ale bez jakéhokoli titulu. Takže mi spadl CACIB k nohám absolutně nečekaně! Ale v souboji o BOB už jsem dostal na frak od Penny. A pak se ukázala pravda, pan rozhodčí totiž preferoval co nejmenší psy a to táta prostě ani s oběma zavřenejma očima není.....

Čekám na to až mne řádně načešou....

Je to dlouhé, tak si zdřímnu....

Táta to vzal ještě důkladněji....

Byli jsme probuzeni a zase musíme pózovat, ach jo.....

Čekám na pokyn pana rozhodčího....

Do kruhu se chystá táta....

Že je krásnej, co?

Moje konkurentka v boji o BOB Penny...

A ještě obě mé konkurentky, fenky Aurelia Luna Dandie z Minic....

A tohle je Germany Dandies "PENELOPE"

Grand Prix Slovakia, Nitra. V1, CAC, CACIB. Rozhodčí Bill Brown-Cole, UK

Další fotky jsou opět k dispozici v Galerii 11 ve složce Grand Prix Slovakia. Jsou tam i další z Nitry a z Cesty zpět....

Z cesty....

Když se konečně kolona před námi překopala přes místo nehody a v pohodě se rozjela nás už nic nezdržovalo a cesta začala odsejpat. Krom zastávky na jídlo a protažení jak nás tak psů kousek za Brnem jsme frčeli dál. Pejsci si spokojeně spali u nohou a tak byl klídek na to se kochat krajinou.

Co mmne překvapilo bylo velké množství větších či menších vinohradů hned za Brnem, nevím proč, ale tam jsem je moc nečekala a už vůbec ne v takové míře.

A pak se začaly na obzoru ukazovat vrcholky Malých Karpat a před námi byla Bratislava.

Kraj Bratislavy .....

To není Strahovský či jiný pražský tunel ale tunel pod Bratislavou....

Nový most....po cestě tam jsem nestihla pořádně jeho fotku, ani foto Bratislavského hradu, protože byl na straně šoféra, takže nebyl pro mne dobře viditelný, a mizel hned za odhlučňovací stěnou okolo průtahu Bratislavou.

Dunaj v Bratislavském přístavu.....

A jeřáby samotného přístavu.....

Další řekou kterou jsme potkali bylo krásné přírodní koryto Váhu....

Další kopečky už byly nad Nitrou, v tomto případě to je vrch Zobor, z dálky....

Tenhle útes s kostelíkem už byl v Nitře....

No a už jen dojed na místo ubytování a tam se věnovat úpravě obou pesanů a v deset padnout mrtvá do postele....

Krácení dlouhé chvíle....

Při čekání v koloně mě zaujal keř ktery rostl mezi svodidly ve středovém pásu. Když jsem vytáhla foťák, kamarád už omdlíval....je ze mne vždycky dost hotovej když mne s ním vidí !!!!

Foceno z auta a zoomované, a ty včelky tam mne hodně překvapily. Zřejmě jim ty květy hodně chutnají, protože jich tam bylo dost....

Naháním resty.....

Musím konečně dohnat ten uplynulý víkend. Byl časově a cestovně dost nabitý a tak se dostávám ke zpracování a sepsání až dneska....

Takže je pátek 8.6. 13:30 a mi vyrážíme na cestu směr Nitra....na cestu dlouhou přes třista kilometrů. Sice je krásně teplo (pro někoho, kamaráda, nechutné vedro) tedy pro pesany to není nic moc, ale dá se. Ovšem do té doby než na 19,5 km D1 zůstáváme stát v koloně. Uši našpicovaný na zprávy v rádiu co se děje se dozvídáme že na dvacátém sedmém kilometru vjel kamion na svodidla, zlikvidoval je a navíc se obrátil do protisměru. No paráda....popojíždění, žádný stín, kamarádovi stoupá tep do nebezpečných výšek a hodina a půl zdržení. Ovšem měli jsme ohromné štěstí, protože jsme to chytli vlastně na začátku a navíc jsme spíš jen tak pomalounku popojížděli, stáli jen pár chvil. Horší to měli ti za námi, protože v okamžiku, kdy mi už projížděli místem nehody táhla se kolona už osmnáct kilometrů a lidé v ní stáli dvě až tři hodiny.

Klasický jeden pátek na D1....

Většina fotek bude z auta, takže tu a tam nebude asi ostro jak by mělo být....

Skelety....

Dneska jsem při tom bloumání nafotila jubilejní 10000 fotku. Za rok a půl co mám svůj foťák. Bohužel patřila mezi ty nepovedené rozmazané a já jí v koši nenašla, přestože jsem si říkala že ať bude jakákoli, zaslouží si zachování.....jenže.....jinak když ještě vezmu v potaz že jsem fotila půl roku manželovým foťákem, a že na blog jsem dala přes čtyři tisíce fotek, některé zůstaly v galerii a neuveřejnila jsem je....tak to vychází že nějakých pět tisíc bylo naprosto tragických a zmizelo v propadlišti času. Jak jste na tom vy ?

Letem po zahradě....

Jen pár letmých obrázků ze zahrady, není bůhví jaké počasí, nebaví mě fotit, měla bych se těšit na výstavu a na to, že zase budu na chatě, že pokud nebude jó hnusno tak se vypravím do Prahy něco nafotit protože jsem se rozhodla tentokrát zase poslat Bobeše domů abych se nemusela nervovat že zase nějak divně funí, a jediné na co mám náladu je zahrabat se do pelechu a chrnět. Jsem prostě nějak lemroidní a bez nálady....

První zastavení je u bylinkovníku plus mínus tři dny od jeho postavení. Jak je vidět už se pěkně zelená a bylinkám se daří. Dokonce i přívalový déšť zvládl bez úhony. Bála jsem se, protože je dost vysoký a má prudší sklon, ale moje oddělení jednotlivých bylinek rantlíkem na záhony se osvědčilo a zemina se nesplavila.

Když jsem tak bez nálady a invence bloumala po zahradě, upoutalo mne množství broučků létajících při zemi, nebo okolo květin či keřů. Bylo jich opravdu hojně a já si říkala cože je to zas za invazi. A když jsem si klekla abych je vyfotila, schovával se nejdřív v trávě, ale pak si na mě udělali přistávací dráhu a za chvíli po mě lezli asi čtyři....

Když jsem se podívala do chytré knihy, zjistila jsem že je to LISTOKAZ ZAHRADNÍ v tuto dobu hojný a pěkný škůdce. Tak doufám, že se moc pást u mně nebude....stačí co napáchal na kytkách ten květnový mráz....Jo a omluvte hnusný detail mé kůže, dělala jsem výřez aby byl brouček vidět co nejlíp. Ten červený odminula se tuším jmenuje CHŘESTOVNÍČEK LILIOVÝ....ale nejsem si tak úplně jistá.

Poslední zastavení je u pivoněk, které začínají rozkvétat (zrovna na potvoru když odjíždím) a japonského kosatce. Taky začínají kvést a líbila se mi jeho zelená žilnatina na květu, ještě bych měla někde mít modrý a fialový.....

Tím asi dnes končím....zatím....

Abych zmírnila brutalitu předešlého článku...

....dávám sem ještě jednu moji fotohrátku. Zjistila jsem, že při tomto způsobu zpracování koláže je vynikající, když je jedna fotka černobílý negativ.....pak teprve krásně vynikne to prolnutí dvou motivů.