Včera jsem ...

 

.... věnovala trochu druhému tvořícímu blogu. 

Po pětileté přestávce jsem do něj doskládala nějaké tvoření z poslední doby, i  když to zatím stále není vše. Ani to tam všechno dávat nebudu, to bych se vážně zbláznila, pokud by měl někdo zájem, dodám do obou blogů odkaz na můj e-katalog. Je fakt, že jsem si trochu odpočinula, ale na pátek se vždycky už těším pomalu od pondělka když přijdu do práce. Je pravdou, že takhle jsem nikdy žádné své zaměstnání nenáviděla jako nenávidím tohle. Nefunkční ,závistivý a pomlouvačný kolektiv je prostě věc, která dokáže zkazit člověku chuť do práce. Bohužel, na výběr nic jiného není ....

Trochu jiný ...

.... mák, než ten vlčí

 bude dnes hrát hlavní roli ve fotkách. Ten tedy nerostl na mé zahradě (tedy alespoň zatím, už mám sebrané makovice na výsev) ale kousek od domu v takové džungli na břehu právě likvidované řeky (dle povodí renovované) . Každý den jsem se při cestě kolem kochala tou krásou a při nejbližší večerní příležitosti jsem si ho šla fotit ....

Do žluta ....

.... aby ten dnešek nebyl tak

úplně šedivý a smutný budou dnešní fotky. I když i na některých ta voda taky bude ... prostě jednu dobu to bez té vody na fotkách ani nešlo. Dneska už jí tady napadlo tedy dost. Dopršel mi z malé střechy kůlny sud, ve kterém ještě včera bylo tak dvacet centi vody, v jezírku už je pod vodou i fontánka, takže nefontání ale bublá, a ani bazén nezůstal pozadu. Jen doufám, že zas nebudu muset ho odpouštět, protože se nezdá že by déšť měl ustávat. A na zemi se to hemží těmi hnusnými plžáky. Včera jsem je sklepávala i z míst odkud by to člověk ani nečekal, že tam budou něco žrát. Nemůžu se dokopat k tomu začít je sbírat jako sousedi, ekluje se mi to. To je radši prokopnu motyčkou. Jeden čas jsem je popravovala tím způsobem že jsem je nahrabala na lopatku s hodila doprostřed silnice. Zaručeně je za chvíli převálcovalo nějaké auto. Když jdu po dešti po zahradě, v některých místech musím chodit opatrně, jak po dvorku slepičárny. Děsný bestie to jsou, neužitečný a nic snad krom kachen indických běžců je nežere ... ani ti krtci. Když už mi devastují záhon krtinami, mohli by tedy likvidovat i ty slimejše ....

Modrá je dobrá ...

.... obzvlášť když vám začnou kvést kalokvěty 

 které si z velkou chutí určují svou dobu květu sami. Jsou krásné, jsou chladivě modré, ale mrchy. Dokud mají v květináči trochu volného místa nekvetou. To udělají až v okamžiku, kdy dojdou k závěru že už mají dost stísněné podmínky a pak teprve laskavě vyhodí jeden nebo dva či jako letos dokonce tři! květy. Mám dvě odrůdy, jednu s širšími listy a květy světle modrými s okolíkem o průměru dvacet centi a druhou odrůdu s úzkými listy, tmavě modrými květy které vytvářejí modrou kouli i průměru deseti centi.

Jakou mi udělali radost, to si dokáže představit jen ten kdo čeká na to, až mu kytka která všem kolem kvete každý rok jemu rozkvete po třech letech od posledního jednoho květu. Teď rozkvétá ještě růžový křín, ale ten má takový divný způsob kvetení. Sice také má okolík cca šesti květů, ale každý den jeden rozkvete a hned také odkvete. Takže než se vzpamatuju jsou fuč ... dalo by se kdyby kvetly všechny cibule ale kvete vždycky jedna (tedy mě) ....

Schlazení ...

.... se dneska vcelku hodí.

Konečně je to pravé léto jaké má být, i když jak je vidět ze zpráv, meteorologové jsou z toho tak překvapení, že nás před tím musí stále ve zprávách varovat a děsit nás tím. Chápu, že by mohli být vyděšení z toho, kdyby mělo být takové teplo třeba v prosinci, ale v červenci? Ale zpět k létu. Užívám si tyhle dny nadšeně, o to víc, že tu byly obden holky se ráchat a Bobule a voda je kapitola sama o sobě. Dokonce se mi dneska i podařilo dosekat druhou část zahrady, kterou jsem nestihla ve středu, neb mi došel benzín. Takže už mi nic nebrání v tom si dnešní opravdu letní den bez výčitek užívat ....

Červeně naposledy...

.... tedy co se týče máků.

 Těch klasických, vlčích. Napadlo vás někdy, proč se právě takhle jasně červená kytička která svítí v přírodě do dálky jmenuje po vlkovi? Tedy v češtině ... vždyť to je velký paradox. Vlk zas není skoro vůbec vidět jak má skvělé mimikry .... možná to má původ v tom, že to není mák k jídlu, že zvlčil, zplaněl ... kdoví. Ještě mám fotky do dvou článků, ale to už budou máky trochu jiné, i když stejně pohledné ....

Nemám moc ...

.... ve zvyku přebírat články z jiných médií, 

a už vůbec ne ze sociálních sítí. Ale dneska jsem musela udělat výjimku, protože ten článek mi hovoří z duše. Opět se začíná rozmáhat celoevropská hysterie z příchodu druhé vlny kokotviru. Pravda, nejsem lékař, nejsem imunolog, nejsem přítel konspiračních teorií, ale člověk uvažující (snad) zdravým selským rozumem. A ten mi už od začátku při sledování absolutně chaotických rozhodnutí vlády, zákazů a příkazů říká, že tohle není normální. Ano, existuje tu virus, ale není sám, těch je kolem nás hodně. Ano, možná je pro někoho více pro někoho méně nebezpečný, ale to jsou i ty ostatní.

Chřipka... kolik té podlehne lidí během období kdy přebere otěže? Mnohem víc než na koronu. Navíc, řekl někdy někdo přesný počet lidí kteří opravdu zemřeli na působení korony. Jen a jen na to? Neřekl... protože ti lidé většinou zemřeli (a je to i v tom článku) na něco úplně jiného a jen měli diagnostikovanou pozitivitu na covid. 

A jak se tam píše, a zcela i podle selského rozumu pravdivě, pozitivita neznamená hned onemocnění natož pak úmrtí. (Tedy neberu teď AIDS) . Takže mne tak napadá otázka Qui bono, komu ku prospěchu je tahle hysterie navíc nepodložená pravdivými! údaji jak o onemocnění, tak i jeho následcích a smrtnosti. Někdo (asi si dokážeme domyslet kdo) potřebuje mít z obyvatel svých zemí strachem rozstřesená stáda, která se dají pomocí zákazů a příkazů dokonale ovládat jak loutky. A pak vystoupit jako hrdinové kteří vyjedou do pole a zabijí desetihlavou saň. Všichni jim budou tleskat a milovat je za to. Budou, protože ztratí během té doby schopnost samostatně myslet a používat svůj vlastní zdravý rozum. Takový je

asi účel politiky. A odpověď na otázku Komu ku prospěchu ....

Komentář  Jana Hnízdila

30 Day Photochallenge

den sedmnáctý, téma č. 14 OČI

Moje klasická modelka a díky za ní....

Ještě bych chtěla něco ve výzvě upřesnit. Téma č. 15 nese název Po setmění, ovšem asi příhodnější vzhledem k tomu že je tu i téma Noc je název Modrá hodinka. To už vám samo o sobě dává velkou možnost co a kdy fotit. Modrá hodinka je hodinu před východem a hodinu po západu slunce. Hodně vám pomůže opět inspirace na netu...

 

Dnes opět ...

.... odskok od květinových témat

do říše zvířat. A jmenovitě koní. Oblíbenou procházkou Bobule, když je tady, je nahoru na kopec za strejdou, kozou Vlastou a koníkama. A tak jsme opět před měsícem s dcerou a Bobulkou vyrazily. Celou cestu poskakovala jak ta koza, a pusa jí jela. Za strejdou do autodílny se ale sama bála, takže jsme s ní musely jít obě, i když tam pak lítala mezi autama a málem i pod nima. Ale největší atrakcí je  prostě Vlasta a její další čtyřnozí kamarádi. Na ty nemá ani strejda i když vozí bonbóny 😉 ....

A jelikož ...

.... už dlouho nepršelo

 (počítám, že dneska už k tomu dojde), dáme si něco kapek.

I těch mám neurekom nafocených a díky letošnímu počasí jich neubývá ale naopak v archívu přibývá. Tak ať se trochu vyprázdní ...

Včera bylo veselo, od rána nám nad barákem lítala všemožná letadla, neb ve městě na letišti (Ó, ano.... i Třebová má letiště!) byl letecký den a tak se stalo, že nám tu nad zahradou kroužil německý Messerschmitt z II. světové nebo anglická stíhačka z I. světové. Ovšem než jsem si doběhla pro foťák byly fuč. Odpolko přijely holky na koupačku a dostat Bobuli z bazénu bylo kolikrát nad lidské síly. No je prostě do rodiny, ráchadlo jako já i její máma. Navečer se ještě přijel podívat synek, takže místo klidného víkendu který jsem si malovala (muž odjel na chatu) bylo rušno. Dnes večer mne zas poveze syn na hlídání, u dcery přespím protože potřebuje hlídat už od půl deváté a mě nic nejede ... ovšem jestli bude dneska koupání, to je ve hvězdách. Zatím to tak vypadá, ale než si dopiju kafe, určo se to zvrtne ....

Další makové ...

.... panenky na nás čekají v dnešním článku. 

Nebojte se, už se pomalu blížíme ke konci, ještě tak pět šest článků a máme vymakováno.... ne, nebojte, tolik jich už nebude. Pokud tedy nenafotím ještě nějaké, i když myslím, že už je po sezóně. S deštěm, bez deště, zmačkané, vyžehlené ... to všechno nás čeká ....

Od jemnosti ...

.... k železné pevnosti. 

Dnes zase trochu z jiného soudku. Občas se vydám na chatě na procházku k nádraží. Kvůli tomu musím v lese přes trať, a tam si občas na přejezdu zafotím. Dokonce si tam občas zahraju na sebevraha a lehnu si nebo sednu na koleje, což díky vysokým náspům jde velmi lehce a fotím z brouččí perspektivy. Co mě baví jsou řady velkých šroubů které drží pražce. I když už to nejsou ty staré, mě vonící, dřevěné ale betonové ....

Slunce v trávě ....

.... kouzlilo třpytivě v jejich květech.

A tak jsem to podvečerní světlo musela honem využít. Netrvá nikdy moc dlouho ....

Slíbila jsem ....

.... včera, že vám ukáži co všechno

jsem vídala a vídám na obloze. Když sídlíte v práci v pátém patře, máte krásný rozhled po okolí, ale i na oblohu. Takže občas vidíte jak vám před okny startuje horkovzdušný balón, jak se proti vám žene jednolitá stěna deště, ale na oknech ještě není ani kapička, nebo západové drama mraků a barev. Jen bohužel všechno musím fotit telefonem, tahat sebou foťák se mi nechce. Ještě tak během doby kdy můžu jezdit na kole a nemusím jít pěšky by se to dalo, ale servaná jak jetel, kdy se ploužím dom pěšky a jsem ráda že unesu sama sebe je každý gram na bolavých zádech znát. Takže prostě chca nechca musí nastoupit mobil. A pár obrázků vám tedy teď předhodím ....

Návrat ke ....

....  květům od malé odbočky

 při které jsme se podívali opět do Prahy. A jak jsem podotkla v dřívějších článcích, letos jsem měla mnoho možností fotit máky. Takže k čemu jinému se vrátit než k nim. Užívala jsem si jejich focení za sluníčka, po dešti, ráno i večer, s mezikroužky i bez nich.

Prostě máky vládly letošnímu létu. No, ehm, létu.... Spíš tomu co se za léto vydává. I když jak jsem poslouchala meteorologa, tak prý tohle co si letos (ne)užíváme je návrat k původnímu středoevropskému letnímu počasí. Ty horké, suché a slunečné roky s tropickými teplotami byly epizodou, která vlastně není střední Evropě vlastní. Tedy já bych se raději vrátila k nim, jsem teplomil ale možná bych je trochu nakřížila tím letošním mokrem. Nebo by mi úplně stačilo kdyby bylo alespoň čtrnáct dní stálé počasí, ale ne, že není stále ani jeden den! Půl dne svítí sluníčko a druhou půlku prší a to sedm dní v týdnu ....

Posledních pár ...

.... záběrů z pražské procházky.

Tentokrát jsem fotila opravdu málo, protože jsme víc mluvili a míň se zastavovali. Navíc v přítomnosti fotografa Petrova formátu prostě trpím určitým ostychem, spíš ho pozoruju v jeho výběru témat i techniky focení. Takže jsem se i trochu od něj učila dívat se trochu jinak na to co chci fotit, i na to jak to fotit. Což bylo hlavně třeba v "tajném" focení street fotek od pasu. Že z toho nic zajímavého, tedy mě, nevylezlo je jasné ....