Z úzkých staroměstkých uliček ....

.... jsem se vymotala na Uhelném trhu, a z něj jsem Havelskou prošla okolo

kostela sv. Havla do ulice Železné. Odsud už to byl jen kousek ke Stavovskému

divadlu. Protáhla jsem se mezi ním a Karlovou universitou na Ovocný trh,postála

chvíli u kluziště, které je zde kažoročně pro Pražany k dispozici. Prošla se až

nakonec k domu U černé Matky Boží, ale nepokračovala dál k Prašné bráně, ale

vzala jsem to zpět a pasáží Myslbek definitivně

opustila Staré město ....

---

Mnozí si určitě pamatujete v Železné na ruskou prodejnu Čajka. Tady se dalo

dostat spousty věcí do domácnosti, které normálně k sehnání nebyly a kterými

nás ruský bratr zásoboval, a zásoboval také hlavně důstojníky armády kteří se

tu po roce 68 zahnízdili. My s mužem jsme zde sehnali lednici Minsk, která nám

sloužila hromadu let. Dokonce ještě tady na vsi, než jsme jí nahradili nynějším

Liebherem. Už bez front a bez pořadníku. Dnes je zde na celé ploše prodejna

českého křišťálového skla. Ostatně jako všude po starém centru Prahy ...

U Stavovského divadla jsem si vyfotila a konečně! ke koukání tuhle sochu. Já jí od

začátku říkám Nazgul i když oficiálně jde o sochu Komtura z Mozartovy opery

Don Giovanni

Průhledy skrz Karlovu univerzitu

Mistr Vysokého učení pražského, Jan z Husince

Když jsem si fotila kluziště na ovocném trhu, přijeli ke mě najednou dva kluci

tak ve věku cca 10 let. A hned na mě spustili: " Vy si nás fotíte? " Na to jsem jim

řekla že primárně je si nefotím, ale fotím si celkově kluziště a cvrkot na něm.

" No jestli to je do novin, tak chceme 50% za to že budeme na fotce ! "

Chvíli jsem na ně koukala jak spadlá z višně, a pak jsem jim řekla, že se tedy v životě

určitě neztratěj a raději šla.

Na Ovocném trhu jsem si nafotila tenhle krásný secesní ? dům ....

.... a pak hned přešla ke kubismu a domu U Černé matky boží kde je, jak jinak,

muzeum českého kubismu ....

....a tady máme Černou Matku Boží v detailu ...

Příště už opustíme Staré město pražské a projdeme pasáží Myslbek

na Nové.

Po uličkách Starého města ....

Když jsem se vypravovala do města, dělala jsem to z dvěma úmysly. Jít

cíleně za díly Davida Černého, a nafotit pražské uličky a zákoutí a ta pak

upravit černobíle. Měla jsem prostě v hlavě určitou vizi a tu jsem chtěla

vyzkoušet. Ta díla Davida Černého, která jsem měla při své dané trase jsem

našla a nafotila, a teď se podíváme do některých uliček. Některé jsou dokonce

bezejmenné, jsou to jen krátké spojnice které nestály nikomu za pojmenování.

Jiné uličky nejsou zas tak pohledné či nemají až tak zajímavý průhled, aby to

stálo za zvěčnění. Ale některé mají zas velmi půvabná jména. Já jsem třeba

od Karlova mostu šla ulicí Stříbrnou a Zlatou (pozor neplést se

Zlatou uličkou, ta je na Hradě) Byla jsem na Uhelném či Ovocném trhu,

prošla Příkopy do Provaznické. Kráčela jsem ulicí Vejvodovou, Náprstkovou

Husovou, Anenskou, Michalskou nebo šla Františkánskou zahradou. A všude

jsem fotila.

---

Takhle třeba vypadá ulička Stříbrná. Má zajímavou obyvatelku ...

Takhle zhlíží na kolemjdoucí ze své pozorovatelny

Začátek ....

... a konec. Ulice Vejvodova

Průhled Michalskou na Uhelný trh

Podloubí na Havelském ulici

Kostel sv. Havla

Tady dnes skončíme a zítra budeme pokračovat dál směrem na Nové město pražské ...

Kostel sv. Jiljí ....

K tomuto kostelu, v kterém jsem byla poprvé v životě, jsem se dostala kvůli jedné soše

kterou jsem měla v úmyslu nafotit. Je v Husově ulici, stejně jako tento kostel. Nejdřív jsem

si ho obhlédla zvenku a jak jsem zjistila, že je otevřený, okamžitě jsem do něj

šla na kukačku...

Z historie kostela víme toto:

Jedná se o gotický kostel románského původu při klášteře dominikánů na

Starém městě pražském. Z roku 1238 pochází první zmínka o románském kostele.

Současná gotická podoba pochází z roku 1339 a inicioval jí pražský biskup

Jan IV. z Dražic a pokračoval v ní jeho nástupce, první pražský arcibiskup

Arnošt z Pardubic. Kostel byl vysvěcen 4.května roku 1371 za přítomnosti

císaře a českého krále Karla IV, jeho manželky Alžběty Pomořanské a syna

Václava IV. Významným kazatelem zde byl od roku 1364 Jan Milíč z Kroměříže

a pravděpodobným členem kapituly byl i sv. Jan Nepomucký který zde zřejmě

působil v letech 1387 - 88. Vnitřní barokní výzdobu provedli Václav Vavřinec Reiner

Jan Petr Molitor a Josef Vojtěch Hellich. Malíř V.V.Reiner je pohřben pod oltářem.

Malou perličkou je (věděl si to Petře?) že i zde se natáčely některé scény

z Formanova Amadea.

---

Jak je vidno, než jsem prošla těch několik pár uliček ke kostelu, počasí se

vyvrbilo do krásného slunečného dne, který vydržel po celou dobu mé procházky.

Jen fotit v těch úzkých uličkách i když s relativně širokým objektivem bylo

dost problematické

Uvnitř jsem udělala jen pár obrázků, bylo tu pár lidí kteří evidentně rozmlouvali

s Bohem, tak jsem nechtěla moc rušit. Ostatně stejně jsem dopadla i v dalších dvou

ten den navštívených kostelích.

Nejdřív jsem nevěděla kdo tohle je, jméno jsme si nenafotila, ale

nějak mi to nedalo a když jsem si všimla toho, že má v ruce koště

a u nohou psa, kočku a myš zadala jsem tyto atributy do vyhledávače

a našli, rádcové, našli! jedná se o sv. Martina de Porres, laického bratra

narozeného v Limě z otce, španělského šlechtice Juana de Porres a černé

otrokyně Anny Velasquez. Protože byl míšenec měl problém dostat se do

dominikánského řádu. Nakonec zde ošetřoval nemocné. Je patronem

holičů, kadeřníků, právníků a i ochráncem zvířat.

Jedna pro Majku

Řezbářské práce jsou v kostele také krásné

Kostel z ulice Jilská

Dnešní určité naděje ve změnu se bohužel nesplnili, nicméně život jde dál.

Doufejme že ode dneška nebude naše země spět k novému srpnu 68 a my

stále budeme zemí prozápadní.

Od Bruncvíka po Staroměstskou věž ...

.... nás povedou dnešní fotky. Pořád bylo na mostě vcelku klidno,jen pár

desítek tůristů se vydalo za poznáváním krás Prahy. Ale počasí se už

začínalo vylepšovat a tak než jsem se překopala od Bruncvíka ke Staroměstské

mostecké věži, začal se provoz na mostě dost zahušťovat. Ale to už mi

nevadilo, své jsem měla nafocené a věděla jsem, že za mostem se zas

zahrabu do uliček, které jsou mimo veškeré tůristické šílení, což se mi

také opravdu potvrdilo.

Všude klid ...

Sice stále zůstával jedna strana města pod peřinou černých mraků ...

---

.... nad Hradem se skoro symbolicky vyjasnilo (a já doufám že to opravdu znamená

změnu hradního pána) ...

... a stejně symbolicky se zatáhlo nad jen o pár set metrů vzdálenou Kramářovou

vilou, sídlem premiéra ( stejně tak doufám, že nebudeme u příležitosti stých

narozenin republiky tou republikou, které bude šéfovat trestně stíhaný premiér)

Příslib krásného dne a pevně věřím že i dnů dalších

Rozmary počasí. Půl mostu a města ve slunci, půl v mracích

Vyhlídka z které je krásný pohled na Hradčany, na Křížovnickém náměstí,

a železné zábradlí na ní plné zámků a zámečků. Jak je vidět, a bylo by vidět kdyby

bylo zadokumentováno, už se objevují i jinde, všude kde se dají zamknout.

Tenhle zvyk mi nevadí, pokud se drží v mezích, ale to že se hledají místa

všude kam se dá zámek připnout to už mi dost vadí. A což terve památkářům!

Jak víte jsem zvířecí radikál a milovník kožušků, a co mi vadí je když jsou k něčemu zneužívaní.

A nemám ráda citové vydírání mnoha žebráků po Praze. Jenže .... pro spoustu těchto lidí jsou psi nebo

kočky jejich parťáci a asi jediné spřízněné duše. Navíc oni se k nim chovají ve většině případů

mnohem líp, než ti kteří mají velké peníze a komfortní vily. Pro ně jsou mnohdy jen věc na které

si mohou vybíjet svůj vztek, frustraci a temné stránky své povahy. Vím že to je právě ten účel,

to citové vydírání, jenže mne to, zcela dle záměru hodně dostalo a když jsem tu fotku dělala

měla jsem tak nějak divně zamžený hledáček. A zimou to vážně nebylo ...

Když jsem tu psala povídečku a strážném andělovi Arminovi, byla to taková

legrácka. Jenže dneska jsem zjistila, že on asi vážně někde je, a že mne

asi opravdu nějak hlídá. Byla jsem zas na pohovoru na ÚP kam jsem donesla

umístěnku o které jsem se v sousvislosti z pohovorem tady taky zmínila. Nedohodli

jsme se protože jsem opravdu měla dost špatné spojení a projezdila bych víc než bych

si vydělala. Ovšem problém byl v tom, že jsem si dovolila po devíti letech, kdy jsem poctivě

chodila na všechna místa kam mi kdo dal umístěnku a nosila zamítavé odpovědi

dovolila poprvé práci odmítnout. A okamžitě hned na místě se mnou zahájili správní

řízení o vyřazení z ÚP pro neplnění povinností. Jenže mezitím, co tedy madam z

nadřízeného ÚP vyřizovala a zjišťovala co a jak (dokonce budou dotyčnému volat

a zjišťovat proč se rozchází to co je v požadavku s tím co mi řekl a navíc si i vyjela

jízdní řády jak mi jezdí opravdu autobusy) zazvonil zprostředkovatelce vedle telefon

a vedla rozhovor s někým kvůli novmu inzerátu na pracáku. Vzhledem k situaci jsem

se jí optala o co jde. Zjistila jsem že se jedná o místo tady v Rybníku, je to zatím

na půl úvazku, ale perfektní čas od půl páté odpoledne do půl osmé v kantýně vydávat večeře.

Navíc s možností se domluvit kdykoliv bych ptřebovala zůstat v Praze, což je teď pro me

dost důležité. A budu moct také i lucce hlídat malou když bude potřebovat.

A tak dneska nastupuju na první zaučení. Doufám že to ještě posvětí vrchnost.....

Takže Armin zas při mě stál, já se (snad) vyvlíkla z velkýho průšvihu, a dopracuju

se snad i k těm dvěma a půl letům které mi chybí k

odpracovaným letům pro nárok

na důchod ...

Nemůžu prostě jinak ...

.... protože už mi leze na nervy celá prezidentská kampaň a vše

co je s ní spojené. Tedy urážky a osočování na

obou stranách, zhusta nepravdy hlásané jako svaté písmo

a tak trocha humoru nezaškodí. Prosím všechny příznivce Miloše Zemana ke mě chodící,

berte to prosím opravdu z humorem, byť je to i humor pro vás možná mrazivý ... Občas se zasmát

sobě nebo svému oblíbenci nezaškodí protože jsme přece jen lidé. Vážně nevím čeho se

ta squadra okolo Miloše Zemana bojí. Vždyť dnes už se ani nepopravuje, ani neposílá těžit uran,

jen se mizí v propadlišti dějin. Že to by byl důvod? Jenže nemám strach že by si svých

pět minut slávy opět někde nedokázali urvat ....

Další moje kroky ...

.... z Kampy vedly kolem vil pánů Jana Wericha a Jiřího Voskovce na

náplavku k Vltavě. Tady je místo, odkud je snad na téhle straně nejčastěji

fotografovaný Karlův most a ani já jsem prostě neodolala a pár snímků si tu

udělala. Pořád bylo všude dost prázdno a tak člověk nemusel čekat než se mu

před objektivem přestali motat tůristi. Odsud už jsem to vzala na skoro prázdný

Karlův most a dál do uliček Starého Města. Opět a zas

objevuji další a další které jsem neznala

a kde jsem se ocitla poprvé ....

Zatímco nad Hradčany se v příslibu nové budoucnosti a snad změny klenula

modrá obloha ...

.... nad Národním divadle se, jak vidno, hóódně temnilo

Není toho moc ....

.... ale něco přece. Když jsem tu měla v článku fotky díla Davida Černého

Kafkova hlava, trochu se v komentářích zvedla diskuze o dílech tohoto dost

kontroverzního umělce. Řekla jsem si, že pokaždé, když se budu toulat po

Praze a budu vědět, že tam někde v mé blízkosti nějaké jeho dílo je, tak

se na něj zajdu podívat a přiblížím vám ho. A jelikož jsem se toulala po

Kampě, tak další cesta za výtvarnem byla do venkovní expozice Sovových

mlýnů. I když David Černý není zastoupen přímo v této expozici, ale hned

vedle, narazila jsem tu na díla dalšího z výtvarníků, jehož jsem se tak trochu

rozhodla mapovat a jehož díla jsem už na blogu představila. A tím je Olbram

Zoubek. V Sovových mlýnech zastoupený třemi díly. A čistě náhodou je tu

i další jméno které už na blogu zaznělo ve spojitosti s jeho dílem které

jsem nafotila v posledních měsících....

" Miminka"

Davida Černého. Už dost let se šplhají po Žižkovské televizní věži,

ale tři z nich se usadila právě na Kampě. Zdálky vypadají velmi roztomile

ale jen do doby než se jim podíváte do obličeje....

Z Kampy jsem prošla přes Karlův most a vydala se do hloubi pražských uliček.

Jak jsem se tak v nich promotávala, dostala jsem se opět na Betlémské náměstí

a z něj hned do ulice Husova, kde je Černého " Za ruku visící Sigmund Freud"

Fotil se mi dost špatně, protože už jsem tam byla v době, kdy jsem musela fotit

v protisvětle, takže spíš vypadá jak silueta.

A teď k Olbramu Zoubkovi. V Sovových mlýnech je zastoupený třemi díly

Prvním je " Oběti a zastřelený "

Druhým je " Eva "

(v pozadí za ní jsou kovové plastiky Kurta Gebauera, určitě si vzpomenete na srdce

pro Václava Havla na piazettě u Nové scény)

Třetím dílem je sousoší " Neznámý "

Mimo tato díla mne zaujalo ještě jedno, a to tyhle magické koule v kterých se krásně

zrcadlí samotná budova Sovových mlýnů. Jen nevím kdo je autorem. Pokud někdo víte

budu ráda když mi to napíšete.

No a z druhé strany Sovových mlýnů, už na konstrukci ve Vltavě stojí nepřehlédnutelná

řada žlutých tučňáků kteří v noci svítí. Jsou dílem výtvarné skupiny Cracking Art Group

a na Vltavu shlíží od roku 2008.

Tolik z výtvarných děl na které jsem se tentokrát zaměřila. Byla jsem sice kousek od Hergetovy

cihelny, kde je další z Černého děl,ale tuhle část si zas nechám na příští pražské toulání ...