31 ledna 2014

Proč miluju cukrárnu na Mníšku a duby pro Pižlíka....


Už mnohokrát jsem tu zmínila
skvělou cukrárnu na Mníšku, která je pro nás, kteří si nedokážeme
nějaký ten dortík odpustit, zemí zaslíbenou. Když jsme sem poprvé přijeli a viděli ty úžasné ohromné větrníky, nabídku dortů a všech možných koláčů jen jsme zůstali paf. A bylo jasné že žádná návštěva chaty se neobejde bez toho že bychom se tu zastavili.
Nechávali jsme tu dělat i dorty k narozeninám pro rodiče, protože táhnout ty mrňky odtud za stejnou cenu za jakou jsme tam pořídili dort jak hrom opravdu nemělo vejšku.
A co se týče chuti....to se ani nezmiňuju.
Později jsem zjistila že si sem pro zákusky zajíždí lidé s užšího ale i širšího okolí ba i dokonce zpoza hřebenu z míst jako jsou Měchenice, Vranné nad Vltavou, ze Zbraslavi apod. A to že tady člověk potká třeba legendu hudební publicistiky Jiřího Černého nebo nemenší hudební legendu Milana Brouma se stalo už tak nějak normálka...a dokonce ani konkurence v podobě cukrárny Zbyňka Merunky jejími základy v nejmenším neotřásla. Prostě stojí stále pevně na výslunní a stále je tu plno....a ty zákusky., hmmmm...že Pavle? Mrkající

Talířek o průměru 12 cm.....


....a jen o něco menší větrník. Z trojitou náplní!


No a nemůže být větší konrast k mé sladkožravosti, rozkydlosti a nekondici jako je Ilča Pižlík. Sportovkyně, tvrďák v cvičení, lezec po čtyřtisícovkách. Štíhlounká žínka, prostě vzor zdravého života. Ta má ,jak mi psala v komentu, velkou oblibu v dubech. A já jí slíbila že jí nějaké pěkné duby nafotím. A tak jsem i udělala....

První je tady od nás. Dokoce památný! Jen to okolí, to okolí. Snažila jsem se sice jak to šlo,
ale aby mi vlezl do záběru celý musela jsem to vzít i s těmi nelichotivými doplňky.


Z druhé strany to bylo už o něco lepší....


A ty další jsou z chaty, tam by se tedy vyřádila, duby tam tvoří třetinu lesů, další pak buky a poslední jehličnany.
No a tu a tam nějaká ta bříza....

Jeden pohled....


.....a druhý. Na tentýž strom. Nebarvila jsem tentokrát, samo se zabarvilo zoomováním


Jeden od sousedů....


.....a jeden z kraje lesa


Tyhle jsou teprve vcelku mláďátka malá


Až budou mít na jaře listy tak ti je taky blejsknu. Ten památný určo....Usmívající se





30 ledna 2014

Brrrr, zima.....a velká


No nemám já to z jedný strany smůlu?
Když je v zimě teplo, tak tvrdneme doma. Ale jen udeří (jek překvapivé v lednu) mrazy
vyrazíme na naší dřevěnou chatu. A hned na čtyři dny, nojo, výstavní termíny si počasí nevybírají.....
tak není to až taková neobyvatelná kůča,
ale v mrazech dost špatně vytopitelná, alespoň některé její části kde nejsou kamna. A ty se vytápějí většinou díky krbovkám v pokoji. Ale když jde do tuhého (mrazu) je to nic moc. A tak jsem vlastně neustále se zmrzlejma
rukama a nohama a s kapkou u zmrzlého nosu posedávala u kamen a ven lezla jen v nejnutnějších případech a to pro dřevo....
Óvšem.....na druhou stranu ty nádherné namrzlé stromy, které mne provázely po celou cestu kdy jsem tiše skučela že nemůžu fotit páč řídím a které na mne naštěstí čekaly i na chatě, rozjásaly mou fotodušičku vyprahlou po nějakých pěkných zimních snímcích. Jo fajn, tahle teplá zima mi naprosto vyhovovala ale co si budem povídat byla NEFOTOGENICKÁ! Bláto, mokro, šedo, hnusno....jen tu a tam si člověk našel něco co stálo za tu vytáhnout foťák...
Takže jsem po zatopení všude tam kde to jde, vytažení peřin aby uschnuly a vymizel z nich poslední závan mrazu a jiných (ne)příjemných povinnostech které jsou s takovým příjezdem spojeny, vzala foťák, teplou bundu a hajdy do lesa....
Jo, bylo to krásné....ale....pro nás lidské červíky z té nádhery zas tak moc vidět nebylo....byla mha, a proti šedé obloze se ty nádherně namrzlé koruny zcela ztrácely.....jo bejt tak pták, to by byl teprve pohled! Ale udělala jsem nakonec i dost obrázků a tak můžu na tohle TT psát až do konce týdne....

A jelikož bylo i v přírodě skoro černobíle tentokrát jsem si zase trochu hrála s barevnými filtry....
První fotka je tedy neupravený originál....



No a tady už jsem zahájila hrátky....snažila jsem se aby barevné vyznění vždycky nějak korespondovalo s obrázkem....



Samozřejmě nesmí chybět "můj" buk







Myslím že pro dnešek dost, takže pokračujeme až zítra....jak jinak než zimou. Nebo si dáte raději líbit fotky bez sněhu? Co vy na to?

28 ledna 2014

Jen tak....

Tyhle "jen tak" výcvaky
jsou z Litomyšle a okolí....jsou posbírané taky "jen tak" i když mne mrzí že ty večerní jsem neměla
možnost nafotit na více místech, zvlášť zeď Klášterních zahrad si o to přímo říkala, jenže neměla jsem šoféra v dobré náladě a tak jsem nechtěla riskovat další výbuch a hádky....jo, jela jsem s dcerou den po té šílené hádce...
Ty další jsou už z onoho o dost přátelštějšího výjezdu a focení mraků ...




Jak se říká Sůl země, tady bych si dovolila parafrázovat......Zlato země















LISTOPAD

Trošku delší prodleva byla tentokrát.
ale už je napraveno. Takže Listopad....jelikož jsem už
byla zcela v zajetí tvoření bylo fotek úděsně málo a tak se hodně těžce vybíralo.
Navíc opět jak na začátku roku bylo počasí dost specifické
a tak trochu netradiční. No ale něco se dalo vybrat a je na vás jak se s tím popasujete...

LISTOPAD

1

2

3


5

Ta poslední ač už možná by někdo řekl že se hodí do prosince ještě má listopadové datum. První advent vyšel na konec listopadu tak proto....

27 ledna 2014

Šampion šampionů 2013....


V sobotu mne panička vytáhla na takovou zvláštní
akci. Prej soutěž o Šampiona šampionů. To jest účastnili se ho jen ti nejlepší z nejlepších a tak si panička řekla, že je na čase abychom se tam taky ukázali Mrkající....výhodou bylo i to že se místo obvyklého brzkého ranního vstávání jako na jiné výstavy, tady jsem si schrupnul dýl, začínalo se až v jednu. Takže mne těsně před odjezdem vykoupala a upravila a pomalu rovnou ze stolu šoupla do auta. Abych se nemohl nikde sprasit....
Ovšem čekání bylo tedy snad o dost delší než na normálních výstavách. Tady byl postup takový, že s každé FCI skupiny postupoval sudý počet psů, protože v dalším kole se chodilo po dvojicích a z těch rozhodčí vybírali systémem náhlá smrt jednoho postupujícího do dalšího kola a tak pořád dál až ke třem na bednu a jednomu finalistovi který postupoval do finálového kola kde už se utkávali všichni ti nej a z těch pak jen ten nej, nej, nej se stal Šampionem šampionů. Takže abych to zkrátil, dostali jsme se do semifinále ale dál už ne. Hned v prvním rozstřelu jsme neuspěli. Tak panička nečekala nějakej zářnej úspěch, že bychom měli na to se vyhrabat někam vysoko, spíš si něco takového chtěla vyzkoušet na svou a mou vlastní kůži. Spíš mne mrzelo to že jsme nemohli udělat radost mýmu člověčímu tátovi, kterej je moc a moc smutnej, protože v pátek nad ránem umřela moje dandičí maminka Ája....

Na takové prostředí tedy nejsem z výstav moc zvyklej....



Kruhy připravené, jen do nich vložit ťapky


Tak takhle vysoko jsem nedošáh!


Čekáme a čekáme....a museli být všichni ve společenském úboru.Tedy ti kdo nás pejsky předváděli. Návštěvníci toho byli ušetřeni.... Ještě že nám pejskům nepřevlíkali kůži. Z té denodenní na společenskou....


Někdo se veselil....


....někdo čučel do objektivu


a za chvíli jdem na to!


Byl jsem pochválen....že jsem klidně vydržel stát čtvrt hodiny! Ale bylo to na palici....


Vylosovat číslo do semifinále....nějak to moc dobrý los nebyl...ani paniččiný datum narození nám štěstí nepřineslo


A pochod při semifinále. Ani zelenej koberec nám nepřinesl štěstí.....možná kdyby jsme vyfásli ten červenej, mohl jsem být za hvězdu! Jak ty hérci a hérečky!!



Jak trefně poznamenal paniččin kamarád, tenhle okamžik musí bejt prej pro ty chlápky úžasnej. Že prej kdy se jim poštěstí aby si před nimi ženský dobrovolně klekaly....já si spíš připadal....no jak před porážkou


A paniččini milovaní jezevčíci




a další oblíbenci....chrti



Zvlášť tihle....irský vlkodavové....no jo, ještě že nemá kamaráda kterej třeba chová slony! To by bylo dílo...


No a jelikož mladej moc kecá, beru mu slovo. Omlouvám se za kvalitu těhle následujících fotek. Byla jsem u těch chrtů dost blízko a tak jsem jim nechtěla blejskat bleskem do očí a jelikož tam bylo jen umělé světlo moc to nestačilo tudíž jsem fotky musela zesvětlovat a je to na jejich(ne)kvalitě vidět....

....Spíš to jsou takové studie pohybu pro změnu majitelů nebo handlerů, že ačkoli lítaj jak zběsilí, jejich miláčkové sotva natahují packy. Ještě že mám psa kterej se předvádí rozvážným krokem! Běhat takhle třeba pět minut v kruhu jak to je u chrtů tak už mě dávno švihlo!






Chtěla bych tohle povídání a i ten výsledek nevýsledek věnovat Bobešově mamince, prvnímu dandíčkovi kterého jsem v životě potkala a navždycky si tyhle okaté přátele zamilovala ...

CZ CH. Ambra Neodolatelný pohled zvaná Ajka
*6.2.2003 +25.1.2014






26 ledna 2014

Úplně obyčejně.....láska




Když lásku náhle zříš,
byť někdy bývá na obtíž
nikdy jí neodháněj,
a pokorně se jí koř...
Nebývá sladká, její tvář hladká
bývá krutá a ty v jejích plamenech
člověče pak shoř!

Možná že peklo je láska sama,
že peklem se nazývat může
když vpálí se ti ten druhý až do hloubky kůže...
Je krásná jako růže když jako ony
sladce voní,

když láskyplná slova v uších ti zvoní.

Ať peklo nebo ráj, vždy je to láska
a ta jak známo duši laská....
Někdy bolí, jindy hladí,
kolikrát nás tvrdě zradí….
Však dál bojujeme za ní,
sníme o ní , chceme jí,
nikdy se nám nepřejí ….
Chceme stále víc a víc však i ona
má své meze ….
Řekne jen Hopla, a už se vezem…

24 ledna 2014

47 / 52

1 /Pátek 17.1.14
Tvořím co to jde, a nějak mi nedochází že je teprve leden a tedy do setkání klubu ještě celé dva měsíce a pár dní.
Jenže mě to nedá, je to jak závislost...když nesedím a neřežu nebo nešpendlíkuju pořád mi něco chybí. Teď se budu muset navíc věnovat zase DPH což je z mého hlediska vyloženě vopruz a naprosto ztracený čas...ale jinak to nejde.
Skóre dne: Radost jak to pěkně jde

2/ Sobota 18.1.14
Jednoznačná radost z ranního focení trvá po celý den, navíc navečer se dcera dozvěděla že jí vyšel pronájem bytu v Litomyšli a od února se může nastěhovat. Mám smíšené pocity. Radost, úleva ale i strach. Jak to tu budu dál zvládat s mužem s kterým se čím dál víc odcizujeme.....navíc se budu muset zase spoléhat na autobusy a nevím jak to bude i s mýma útěkama na chatu, přece jen teď se ukazuje smečka jako trochu přítěž....tak pokud budu na chatě sama bude doma muž. Takže to vypadá na kyvadlovou dopravu. Jednou já, jednou on....ještě že si bude moct vzít sebou oba maiňáky....prostě klady i zápory. I když zatím těch záporů vidím o něco víc.
Skóre dne: Velká radost křížená malým bolem

3/ Neděle 19.1.14
Spřádání plánů co všechno bude potřeba do nového bytu, co zůstane doma a co se bude brát sebou. Co dovézt z chaty(mikrovlnka) a co už se nevejde. Jenže to je všechno radost pro dceru ovšem méně už pro mě....no jo, ale...prostě to tak je a nic s tím nenadělám....
Skóre dne: Tak nějak trochu se raduju....

4/ Pondělí 20.1.14
Papíry, papíry a papíry. Přiznání k DPH a příprava na daň z příjmu. Jak já tohle nesnáším. Mám odpor k jakýmkoli číslům a ještě s nimi pracovat....brrrr. A to ještě celou noc a celý den prší, je hnusně a začíná propadávat mezi kapkami sníh. Jedinou radost mám z tvořeníčka a jeho příprav....a návštěvy synka. Probírali stěhování....
Skóre dne: Radost určitá

5/ Úterý 21.1.14
Pokračování pondělka. Jak přes kopírák....
Jedině že se mi podařilo vytvořit už něco co je srovnatelné s tím co dělají žínky ve skupině už podstatně delší dobu než já.
Skóre dne: Něco by se našlo

6/ Středa 22.1.14
Přípravy na cestu na chatu, samozřejmě že když jsme tam nejeli bylo relativně teplo. Jen se tam musíme vydat začne mrznout. Mám v sobotu výstavu s Bobím a tak se holt nedá nic dělat....těším se i nětěším protože se tak trochu bojím jestli vůbec nějakej malej úspěch zaznamenáme.
Skóre dne:Radost z toho že se zas jednou podívám na chatu i když ten mráz mi sakra vadí

7/ Čtvrtek 23.1.14
Tak po dnešní noci vůbec nemám na nic náladu. Kvůli nějakému absurdnímu předsudku že chlap je vždy a za všech okolností tvrďák a tudíž jít s ohavným kašlem k doktorce je slabost hodná sraba, absolvoval muž solidní záchvat skoro by se dalo říct že astmatický a já do jedný v noci hlídala co se bude dít. Navíc po dlouhé době bez prášků na spaní vyfasoval nové a ty jsou zřejmě silnější protože díky tomu vůbec ač ve stavu bdělém, nebyl schopný mluvit alespoń trochu tak abych mu rozuměla, hýbat se a ani cokoli pochopit. Měla jsem strach jestli to nakonec není mrtvice....když pořád nebyl schopnej s kašláním přestat, podařilo se mi ho s vypětím všech sil dostat nahoru do pokoje protože jsem měla podezření že mu ten kašel zhoršuje přítomnost psů. Asi na tom nco bylo protože za chvíli se uklidnil a usnul. Ne tak já....chodila jsem ho každou chvíli kontrolovat a tak jestli jsem se vyspala tak čtyři hodiny tak to bylo moc. Ze stejného důvodu mně nepochopitelného trval i na tom že se pojede i když já byla dost proti a říkala jsem že stačí jet v pátek. Zvlášť když bylo vidět že ještě není opravdu O.K. Nakonec to dopadlo že jsem většinu cesty odřídia já i když jsme se nakonec museli vystřídat na posledních pár kilometrů protože mne začalo bolet to zlobivé rameno. Takže snad jen radost z toho že jsme dojeli v pořádku a z krásně namrzlých a bílých stromů po cestě opravňuje tohle lkaní zařadit do radostí....
Skóre dne:Hurá, přežili jsme!