Den pracovní druhý....

Neděle, ač den který by se měl zasvětit klidu a odpočívání, jsem stejně jak včera věnovala opětovně práci na zahradě. Z hrabání mě už hrabalo a dělaly se mi puchýře na rukou, kolečko za kolečkem mizelo na kompostu. A to podotýkám bylo všechno listí shrabané na podzim. Teď jsem uklízela mstu ozdobných trav, jejich listy rozfoukané po celé zahradě a jejich stříhání. To jsem ale u některých odmítla dělat již normálními nůžkami, protože jsou to za prvé velké trsy a za druhé jejich stonky jsou jak bambusové hůlky. A tak přišla ke slovu mechanizace respektive elektrické nůžky na živé ploty. Šlo to s nimi jak po másle, jen jsem si říkala že příští rok asi už budu potřebovat elektrickou pilu.....

Ráno bylo ale ještě pěkně zima a na plachtě u bazénu se vytvořila jinovatka která se v tom ranním sluníčku třpytila jak kdyby tam byly poházené diamanty....

A když jsem pěkně všechno ostříhala, vyhrabala, uhrabala a vysypala znovu mulčem, tak to dopadlo takto....

V tomto stádiu je nejvíc vidět "suchý" potok který se vine podel trsu Miscanthus zebrina a až si zase posbírám zbytek drobných kamínků tak skončí u náhrobního kamene. Točí se totiž kolem Matyldina hrobečku, ale on je to i zároveň symbolický hrob i pro ty ostatní dva hafuši kteří umřeli v době kdy byla zmrzlá zem a museli jsme je pochovat v kůlně, protože tam bylo sucho a nezmrznuto. Možná to zní divně, ale já bych nikdy nedovolila odvézt je do kafilerie, jak vlastně nařizuje zákon, tak proto ono zvláštní místo....

Ještě zbývá vypustit jezírko, vyčistit od napadaného listí a znovu uvézt do chodu fontánku a vrátit přezimující ryby.

A jelikož jsem už včera poprvé vytáhla ven i Ferdáska, tak dneska aby mu to nebylo líto jsme vyndaly s dcerou ven i Oskara. Ten na rozdíl od Ferdy musel celý den trávit v kleci. Ferda díky tomu že je pořád bez letkových per, tudíž pták pochodující a lezoucí, se uvelebil na větvi kterou jsme mu daly na terasu a tam se slunil a a všelijak upravoval. Je to jediná výhoda toho jeho škubání, že neulítne a tak je to pro mne stále dost exotické podívání na tak velkého papouška, který si spokojeně hoví ne v kleci ale na kusu stromu....

Sluníčko vytáhlo všechny ven....

Musím říct že dnešní den byl přímo exluzivní, myslím si že ani nemá cenu se o tom nějak víc rozepisovat, ostatně u každého z vás tomu tak také bylo. A tak kávička na terase byla odměnou pro nás a hafušáci si mohli konečně pořádně lítat po zahradě a nemuset se při tom brodit kalužemi....a i na nich bylo vidět jakou už mají z toho sluníčka a z toho, že už evidentně to bílé, mokré a studené definitivně zmizelo, radost....

A nakonec si pěkně lehli na sluníčko a odpočívali po tom celoodpoledním honění...

KONEČNĚ!!!!!.....

....jsem se dočkala toho, že je modrá obloha, že svítí sluníčko, a že mi rozkvetly první jarní kvítka.... ale to to trvalo!!!!

To sluníčko tu vylezlo až teď kolem čtvrté hodiny, a já si říkala, že si z nás ti meteorologové dělají srandu, když neustále říkají o tom jak bude pěkně.....

A nokonec to i vyšlo....

Možná že přece jen bude....

.....a co? No samozřejmě JARO! Dneska jsem při bahenní koupeli zvané procházka na malém okruhu, u přehrady zjistila, že se tam začaly usazovat kačeny. Hladina je už celá téměř rozmrzlá a tak mohou hledat místa u břehu, kde zahnízdit. Budu jim držet palce ať v klidu vyvedou mladé a dochovají je zdárně do dospělosti. V minulosti se totiž několikrát stalo, že tam nějací pazgřivci

ta káčata ubili....

Zase kytičky....

Hanka mne na svém blogu inspirovala krásnými makro snímky orchidejí....musím přiznat že já kytičky taky ráda fotím a jediné které mi teď kvetou jsou ty orchideje a anturium které jsem dostala k narozeninám. No nejsou tak pěkné jak ty Hančiny, jenže to je jak okem tak hlavně foťákem. Něco prostě ten můj už nezvládá tak jak bych si přála....nebo že by to bylo přece jen tím neuměním?

A jelikož to anturim je taková trochu ďábelská kytka, která může leccos asociovat, napadlo mě si zase trochu s ní pohrát a dát jí ještě ďábelštější kabátek. A aby jó vynikla dala jsem k ní jedno andělsky bílé spatifylum....

Ale už se tak těším, že budu moci konečně fotit i ty kytičky venku....

A ještě jedno MDŽ....

Kdo se díval u mne na 365ce tak tam určitě zaregistroval kulturní program ve zdejší restauračce. A tak také určitě zjistil, že druhý pátek v měsíci je určen ženám.

Obecní úřad právě ve spolupráci s touto restauračkou pořádal takové retro MDŽ. S červenými karafiáty, dárkem a přáníčkem vyrobeným dětmi ze ZDŠ. A i s vystoupením dvou malých flétnistek a s ukázkou líčení. Já byla zvána už v pondělí, nicméně přiznávám se, že se mi moc nechtělo. Pár takových akcí jsem tady už absolvovala a vždycky jsem se dost naštvala, protože sice všichni děsně nadávají že se tu na vsi nic neděje, ale když se pak dělá, nikdo se zas pro změnu nedostaví, nebo se dostaví jen pár lidí. A ti největší křiklouni zůstanou samozřejmě doma....

Takže první reakce byla odmítnutí. Jenže odpoledne mi psala spolupořadatelka znovu a prosila mne, jestli bych nepřišla fotit, (většinou když potřebují fotí jim můj syn, ale ten byl pryč takže další na ráně jsem byla já), že obecní úřad chce z té akce fotky. Sice se mi stále moc nechtělo, ale zase jsem si říkala no s tím focením se to dá zvládnout a zůstanu jako nestranný pozorovatel.

Nakonec to všechno nebylo až tak strašný jak jsem se bála, jen pár starších dam se do mne obulo, co je fotím ale pak se i ony zklidnily a začaly se cpát dorty a jednohubkami. Sice ona ukázka líčení nebyla pro některé asi až tak inspirativní, neboť věkový průměr byl cca 70 let, z mladších a mladých bohužel dorazilo jen pár, ale ty se zase dozvěděly alespoň určité základy. Takže jediné co zabodovalo byly ty dvě malé flétnistky a zákusky zdarma.... Jo, a z toho obecáku nepřišel popřát vůbec nikdo....

Tady ty tři dámy si vylosovaly proměnu, tedy alespoň v líčení....

A tady je proměna zblízka...

Včerejší MDŽ....

Před pěti dny do ní svítilo takhle krásně sluníčko.....

A včera na MDŽ vypadala takhle.....

Ostatně je to už podruhé co jsme tu osmého března měli sníh. Minule ho bylo dokonce ještě víc, a naprosto stejně jak letos napadl jeden den jen proto, aby druhý den roztál. Tak doufám že i v tomhle případě to byl už opravdu poslední pozdrav na rozloučenou od paní Zimy....

Ta je poslední....

Ze všech těch růžiček, co jsem před týdnem dostala zůstala už jen jediná. A ta se mi stejně ze všech líbila nejvíc...

Ještě něco ze včera....

Včera jsem seděla jen malou chvilku venku na terase, protože bylo pěkně studeno a i když svítilo sluníčko ostošest, přece jen o nebylo nic moc...a jak svítilo, tak se opíralo pěkně do loňských plodů které zbyly po květech ibišků. Některé se rozprostřely do malých hvězdiček a vrabčáci z nich povybírali všechna semínka.....

A když jsem dneska nakoukla k sousedům za plot a ejhle, ony se tam už klubou sněženky....

Chvátám, chvátám....

No kruci....tak to je fakt dobrý, to mi ten arogantní blb za volantem udělal fakt schválně. Vždyť mě moc dobře viděl že sprintuju na stanici jak Usein Bolt, takže asi do toho autobusu zřejmě moc chci, ale on ne, on mi zavře dveře těsně před nosem.....je to fakt debil.

Stejně mi to udělal kvůli tomu, že jsem se s ním chytla kvůli těm drobnejm....No řekněte, co mám asi dělat, když jízdenka stojí deset kaček a já mám v drobnejch jen osum, a pak dvoustováka...

Začal se do mě navážet, jakto že nemám drobný a kdesi cosi, tak jsem mu na to opáčila, že ať si tedy vybere, buď mu dám osum kaček teď a při zpáteční cestě mu ty dvě doplatím a nebo mi prostě tu dvoustovku rozmění....peníze že mám, takže ať si trhne nohou.

Je to blb, s kterým se chytí skoro každej a kterej se taky skoro se všema furt hádá. Tu se mu nelíbí že máte moc drobný, pak zase že nemáte vůbec drobný, pak zase že nastupujeme všichni moc rychle, pak zase pomalu....

No jak říkám, arogantní blb. Vůbec nevím kde ho vyhrabali, tady nikdy nejezdil, jezdili tu většinou samý pohodáři.

A teď mi to tedy sakra vrátil....ale já taky, když se pomalu rozjížděl tak jsem mu do zpětnýho zrcátka ukázala že je "jednička".....no tak daleko od pravdy jsem nebyla, jedničkou mezi blbama to tedy on je.

Najednou koukám, a on staví a otvírá dveře! No fajn, tak snad tu cestu do města nakonec nebudu muset absolvovat pěšky! Takže beru nohy na ramena a hurá ať si to zas nerozmyslí. Když s úsměvem vlezu na schůdky vidím jak chlapec brunátní a hraje všema barvama, a jen jen se vzteky rozletět na všechny strany. Slušně ho pozdravím a optám se jestli nemá náhodou špatnej den, když se tváří tak děsně vztekle, a že já náhodou mám den skvělej, protože stihnu to co jsem myslela že už nestihnu a to jen díky jeho ochotě a že to se prostě musí ocenit. A vysázím mu na ruku přesně deset korun v dvoukorunách, vezmu si od něj lístek, kterej mi celej konsternovanej a evidentně úplně vzteky mimo podává, hodím po něm svým nejúpřímějším úsměvem a hrdě okolo něj proplouvám si sednou..

Ještě chvíli upouští páru, ale nakonec když mu někdo z cestujících doporučí, jestli by nechtěl náhodou už vyrazit se rozjel. No rozjel, spíš vztekle vyrazil, a vybíral s námi zatáčky jak o život....

A pointa celého příběhu? Pokaždé když jsem po tomhle incidentu nastupovala, choval se jak mílius. Prostě si zkoušel co si ke komu může dovolit a jak na to budou reagovat ostatní. Když se někdo nechal zastrašit, choval se k němu jako hovado pořád, kdo ne, měl od něj pokoj....

No a stejně se tady moc dlouho neohřál, nakonec ho kvůli tomu jeho chování vyrazili, bylo totiž na něj tolik stížností, že to už na vedení nějak nemohli zkousnout.

No jak říkám, byl to arogantní blb....

Já úplně zapoměla......!

....v tom zatraceným daňovým maratónu na to, že včera to byl rok co jsme si s dcerou přivezly domů ten náš poslední zvířátkovský přírustek a náhradu za Matyldu a to Matýska! Kluka jednoho malýho, lumpáckýho....hned si to tu vzal ač nejmenší a nejmladší na povel a všechny se snaží stále stavět do latě, i labíka....a o kočkách nemluvě. A je zvláštní, že všichni si to nechávají bez protestů líbit.

A takhle vypadal po dovezení.....

A takhle vypadá teď.....

Je to prostě exot už od pohledu ....

Za růžičky lenochod....

Tak to jsem netušila že za ty moje růžičky ještě něco dostanu. A ono jo, krásnej vysmátej a línej lenochod! Milé zviřátko které je mi velice sympatické. I já jsem povahou velmi líná, nejraději se také upíchnu na jedno místo a tam si vegetím, když je důvod tak se taky směju od ucha k uchu jen se přeci pohybuji o něco rychleji, protože se na mě neusazuje ona zelená řasa jak v srsti lenochodů. No, i když dneska mám zrovna tmavě zelenou mikinu strukturou i barvou onu řasu silně připomínající ....

Díky Hanko, dala jsem si ho tak abych vždycky když si najedu na blog a podívám se na ten vysmátej ksichtík hned dostala o něco lepší náladu. Myslím, že jsem provedla docela dobrej výměnej obchod!

Velké hlasy.....Petr Novák

Po delší době se podíváme jak domů, tak už opět na někoho zpívajícího, i když už bohužel na člověka, který je v pěvecké Síni Síní. Jméno Petr Novák určitě není nikomu neznámé stejně tak jeho hity Povídej, Já budu chodit po špičkách, Náhrobní kámen či Klaunova zpověď. Někdo je znal ještě v době kdy vznikly a směly se oficielně hrát v rádiu, my mladší spíš z nahrávek potajnu někde zkopírovaných a předávaných od známého ke známému, či z na půdě objevených elpíček. Ty z jeho nejlepších písniček vznikly mezi lety 67-69. Ať již za jeho působení ve skupině Flamengo nebo George and Beatovens v ještě původním obsazení.

Vše začalo v roce 1965 kdy jeden neznámý vinohradský chlapec toužící po divadelní kariéře a skládající si pro sebe fantasticky melodické písničky, které jeho kamarád a soused přes chodbu IVAN PLICKA opatřoval smutnými cituplnými texty, velký ctitel Johna Lennona a Gerry Marsdena - PETR NOVÁK propadl nákaze šířící se od řeky Mersey....Potřeba svěřit se se svou novou láskou jej svedla ještě se třemi kamarády- sólovým kytaristou MICHALEM BURIÁNEM,baskytaristou KARLEM SLUKOU a bubeníkem JIŘÍM JIRÁSKEM který byl v té době vůbec nejmladším bubeníkem...a tak vznikla skupina GEORGE and BEATOVENS....

S Petrem Novákem u doprovodné kytary a mikrofonu a s autorskými písničkami Novák-Plicka si začala nová kapela rychle nacházet své místo. I když neměla dlouhého trvání, kvůli vojně dvou členů se rozpadli zhruba po půl roce, ale díky svému velkému hitu Budu chodit po špičkách se stali miláčky statisíců posluchačů.

Po rozpadu kapely se přihlásilo celoživotní Novákovo prokletí - alkohol. Naštěstí vždy nad ním zvítězila jeho největší láska a to hudba a tak se stalo, že při jedné navštěvě v hospůdce nevalné pověsti vznikla skupina FLAMENGO. Šlo velmi rychle nahoru a na kontě dvojice Novák - Plicka utěšeně přibývali další hity, Povídej a v roce 67 Náhrobní kámen ověnčený hlavní cenou v anketě Zlatý slavík 67 za nejpopulárnější skladbu roku.

V té době již byl členem Flamenga i KAREL KAHOVEC který sem přišel z THE MATADORS. A dva vynikající zpěváci v jedné skupině to nedělalo dobrotu. Novák stále víc toužil po vlastní skupině a na sklonku jara 67 odešel Novák i s kamarádem JIRKOU ČÍŽKEM. A tak se začala psát nová kapitola skupiny George and Beatovens a vznikl další velký hit Klaunova zpověď....

A pak se začal psát rok 68 a po srpnové okupaci se situace naprosto změnila, dva z jejích členů přešli do znovu se reformujících THE REBELS a skupina jela na zájezd do Finska s kytaristou VLADIMÍREM MIŠÍKEM. Ve Finsku natočili čtyři písničky z nichž jedna je známý Mišíkův Sluneční hrob. Za přituhující normalizace se pomalu skupina vytrácela z rádií aby se opět v osmdesátých letech vrátila zpět, ale to již byla jiná historie i skupina a styl. V roce 1997 Petr Novák zemřel.......

Nakonec si opět neodpustím jeden i když ne můj komentář k osobě Petra Nováka....

Tento Pán umelec mal krásne smutné a decke oči ktorými sa na nas pozeral je veľká škoda, že sa zavreli tak rýchlo...

Mám dojem že už nemá ani cenu dodávat něco jiného....

Růžičky i pro ostatní....

Jelikož jsem k růžičkám již jednou uveřejněným měla nějaké komenty v tom smyslu že si většinou dámy už ani nepamatují kdy dostaly od muže nějakou kytičku, tak mne napadlo se s vámi milé dámy rozdělit. V tomhle nejsem sobecká a tak ode mne v tom dnešním krásném sluníčkovém dni přijměte tuhle malou barevnou kytičku.....snad vás alespoň trochu potěší a zvedne náladu v případě, že už vám ji někdo stačil zkazit....

Řešení hádanky.....

Jak jsem říkala, ta hádanka nebyla moc těžká, že to je led uhodli všichni, jen jeho lokalizace nebyly dobře. Takže ani makro u splavu, ani rybník, ale blok, no spíš koule ledu který se mi udělal v sudu s dešťovkou na zalévání kytek. Zaujaly mne ony krásně viditelné vrstvy jak led pomalu narůstal a ty zamrzlé bublinky vzduchu. A proč je tak modrý? Protože sud je modrý a jak do něj svítilo sluníčko a bylo to focené na makro tak tu krásnou barvu pobrala i ta fotka....