Bambini di Praga......

Jednou nás při jedné z našich toulek po Praze s dcerou právě na Újezdě oslovil italský turista a ptal se nás na Bambini di Praga. Určitě neměl na mysli onen dětský pěvecký soubour, i když ten je také hodný zájmu, ale jelikož to bylo tam kde jsmne zrovna byly, na Újezdě, jednalo se o Pražské jezulátko.

Tato světoznámá soška je umístěna v chrámu Panny Marie Vítězné.

---

Pokud tu tento kostel zmiňuji, nelze se nezmínit právě o Pražském jezulátku. Soška pochází ze Španělska a jako svatební dar jí dostala Polyxena z Lobkovic od své matky španělské šlechtičny Marie Manrique de Lara. Polyxena jí se slovy " Mějte ji v uctivosti a dobře se vám povede" věnovala karmelitánům. Sošce byla přisuzována zázračná moc a tak do kostela Panny Marie Vítězné začalo proudit mnoho prosebníků. Soška byla v minulosti zdobena drobnými šperky. Nejcennějším klenotem byla již bohužel ztracená kopie španělského řádu Zlatého rouna.

I dnes k sošce denně přicházejí stovky návštěvníků z desítek zemí světa. Prosí zde o pomoc, uzdravení, mír.....a mnozí se vracejí, aby poděkovali......

Nejen paláce a kostely.....

....dělají město městem, ale i lidé kteří v něm žijí, nebo ho navštěvují....

---

Takže kam teď?....

Tenhle pán už v tom měl jasno, až prostě přijede tramvaj vleze do ní a pojede domů....nebo na nákup? Ale možná taky jen na té stanici sedává a pozoruje hemžení turistů, aut, a tramvají....

Tak, a tady jsou ta zvláštní vozítka. Už jsem je po Praze viděla, ale tady na Malé straně jich byla nějaká větší koncentrace. Co mne spíš překvapilo bylo to, že se nikdo nerozčiloval nad tím, že ti lidé zabírají místo na docela rušných chodnících. Tady u nás už by se na ně snášely nadávky a hrozby....

A není to jen záležitost mladých, naopak i ti dříve narození si užívají.....

Co všechno už asi tahle dlažba zažila a kdo všechno po ní chodil.....

Malostranské náměstí......

A kde jinde zahájit procházku než na Malostranském náměstí, to vše pod laskavým dozorem kostela Sv. Mikuláše.

Dominanty náměstí, jako opravená Malostranská beseda, a paláce které tvoří jeho rámec jsou notoricky známé a pohled na ně nikdy neomrzí....

---

Malostranská beseda a věž kostela Sv. Tomáše v pozadí....

Palác Smiřických, dříve se zde jednalo o tom, kdo bude Českým králem. Možná že kdyby onen člen rodu Smiřických nezemřel ještě před volbou nedostali by se na český trůn Habsburkové a naše dějiny by se asi ubíraly jiným směrem. Dnes tu o naší budoucnosti hlasují poslanci....

Tenhle způsob prohlídky Prahy musí být nádherným zážitkem, sedět v půvabném veteránu a prohlížet si okolí .... všimněte si dvou lidičků na přechodu a jejich dopravního prostředku, ještě se s tímto prostředkem potkáme....

I když teď následuje pár záběrů sv. Mikuláše, tady ještě jednou sv. Tomáš, ale proč se ti dva dívají nahoru? Byla jsem zde zrovna v okamžiku když bila na věžních hodinách jedenáctá hodina, ale náhle se z nebe začaly snášet tóny trubky. Koukala jsem stejně vyjeveně jak ti dva na obrázku a hledala odkud ty tóny jdou, no a pak jsem zjistila, že na ochozu věže sv. Mikuláše stojí středověký trubač a troubí fanfáry. Bylo to moc hezké a ještě na rozloučenou všem naslouchajícím zamával....

Tady ještě není moc vidět, jen jako malý červený flíček na fasádě věže....

Ale tady jsem ho už objevila.....

Zamávání na rozloučenou všem kteří poslouchali.....

Pohled na Mikuláše trochu nezvyklý, vlastně mu něco evidentně chybí....

Tady to už trochu vykukuje....

A tady konečně pohled tak jak ho všichni známe a milujeme....

Pražské intermezzo...

V úterý byl les, středa byla věnována kafeti s kamarádem, čtvrtek propršel a přišel počasově příjemný a zážitkově suprový pátek. Měla jsem domluvený oběd s jedním z bývalých spolužáků a naplánované courání po Malé Straně a Kampě. A hlavně focení!!!! Na to jsem se těšila snad nejvíc. A na to, jak to tam po těch dlouhých letech, kdy jsem nezavítala vypadá. Musím říct, že jsem byla příjemně překvapená. Chvílemi jsem si připadala jak někde ve Francii, protože kavárniček, restaurací , vináren a vinárniček zde přibylo jak hub po dešti. Pod Karlovým mostem a na Čertovce to zas vypadalo jak v malých Benátkách. Včetně malých loděk a jejich lodivodů. A také jedno memento mori, jsem si nafotila, Památník obětem komunismu na pražském Újezdu, se sochami od Olbrama Zoubka. Je to místo kam směřují kroky mnoha turistů, a svým umístěním dominuje spodní partii parku okolo dolní stanice lanovky na Petřín a shlíží přes most směrem k Národnímu divadlu. Jen je možná chyba, že ony údaje o počtu obětí a vysvětlení kde zahynuli je pouze v češtině.....

Takže myslím, že můžeme to moje Pražské intermezzo zahájit....

Zprava a zleva ....po druhé

"Náš" les je protkán spoustou cest a cestiček které

se různě protínají a křižují. A i zde je pohled zprava a zleva úplně odlišný.....

---

Mám ráda veškeré trávy a různých druhů je v lesích spousty.....

A už jsme u toho zvláštního zířijového sluníčka, není už tak jasné a prudké a má svoje kouzlo...

Tohle byla křižovatka dvou cest, takový ten klasický kříž, takže vlastně dvakrát dva pohledy zprava a zleva.....

Odtud jsme přišli.....

A sem jsme šli....

Ale také jsme mohli jít sem.....

Anebo sem....

Až jsme nakonec došli zpátky sem....

Zprava a zleva.... poprvé

Mezi dvěmi výstavními víkendy jsem měla v plánu jak procházky po lese, tak procházku po Praze. Do toho lesa mi to vyšlo bohužel jen jednou, protože dva dny pršelo a bylo ošklivo, ale i tak to stálo za to....Zářijové sluníčko má zvláštní světlo a mezi stromy se jeho kouzlo ještě znásobí. A proč ten název? Většina obrázků je totiž focená sice z jednoho místa, ale jednou je to na pravo ode mne a jednou nalevo a je až neuvěřitelné, jak rozdílné ty obrázky jsou. Někdy to vypadá jako by to bylo úplně někde jinde...

A druhá věc je zcela neuvěřitelná, že po deseti letech jsem ještě našla cestu kudy jsem ještě alespoň po části nešla. A to ten les zase tak velký není....a zase to tam vypadalo úplně jinak.

---

"Pole" ne z bavlnou, ale s třtinou, tedy křovištní, tak se totiž jmenuje ta krásná tráva.

Na slunečném místě rostlo kvanta ostružin....

A už jsme se dostali k té pravé a levé straně, starý dub, na jedné straně je krásná struktura kůry a z druhé strany rostou choroše....

Zleva les dubový, zprava rostou jilmy. Pod duby krásně zelená tráva, pod jilmy nic....

Toto je část hřebenu Brd, za kterým se už dá najít hrad Karlštejn, Dobřichovice, Černošice a jiná známá výletní místa...

A to je jeho pokračování.... a aby nebylo těch fotek moc, budou i ony na pokračování.....

Dog show Rybníky 2011

Výstava Dog show Rybníky se mi zalíbila už vloni, a to tím, že místo kde se koná se jmenuje skoro stejně jako to kde bydlím. Jen to "y" je navíc. Takže jsem si řekla, že by byla škoda tam nejet a navíc je to kousek od chaty a jelikož je týden před naší klubovou výstavou, zůstávám vždy tam a vegetím si v lesích. Jako krjská výstava sice bývá méně navštívená, nicméně organizace je perfektní a i skotští dudáci jsou super. A jak jsem zjistila, povýšili o stupínek výš a pokud bude vše jak má být, od příštího roku bude tato výstava už Národní.....

---

Ten malý Jack Russell teriér měl nejen sveřepý pohled ale jméno Spok....

Pudlí modelové, podobnost s Michaelem Jacksonem před úpravami čistě náhodná.....

I když někteří pejsci vypadají jako pouliční směsky, nedejte se mýlit, vše jsou papíráci různých ras. Ovšem o Československém vlčákovi se to říci nedá.... a o mě už vůbec.....

Tady je ten "vlk" i s úsměvem....

Neslušné vychování, otáčet se k fotografovi zády....

A tady prosím moje maličkost s usmívající se, trochu sluncem už zblblou, ale spokojenou paničkou jako vítěz třídy a Krajský vítěz.

Krajská výstava Rybníky u Dobříše, V1, Vítěz třídy, Krajský vítěz. Rozhodčí Vizmathy Annamária, Hungary

Jsem zpátky....

Takže po týdenní odmlce jsem opět zpátky a děkuji všem za komentáře které mi byly poslány během mé nepřítomnosti na blogu...také jsem skoukla i příspěvky vás ostatních a většinou se pobavila, někdy souhlasně pokývala hlavou a někdy zazáviděla pěkné fotky.....

Můj týden byl výstavně - oddychový a i na setkání s milými přáteli a kamarády došlo a hlavně jsem zas mohla jednou pocourat po Malé Straně a Kampě a vsosat do sebe ten pražský blázinec, který samozřejmě Pražáci absolutně nenávidí, ale já si ho užívám.A ještě jedna věc mi vždy vyhovuje, totiž absolutní anonymita a vklouznutí do davu bez toho, že bych potkala někoho odtud z gubernie a řešila s ním co tu dělám a nemusela se dělit o tu náladu a klídek....