Samotný...

 

Pořád prší ...

 

.... a když neprší, tak mží a je hnusná kosa.

 Tudíž ten ech podzim, který ze mě vysává veškerou energii. A když v týdnu náhodou nepršelo (asi dvacet minut) musela jsem si vzít holiny a foťák a vykopala se ven na zahradu. Probrodila se porůznu místy, kde by mohla být kapková inspirace a něco nafotila. Víkend byl naprosto ve stejném duchu, původně jsem chtěla muže požádat aby jsme vyjeli kousek nad město do míst, která oslavila dvěstě let od vzniku, a já tam nikdy za těch třicet co tu bydlíme nebyla. Pršelo, mžilo, pršelo a tak bylo mnohem líp doma v teple. Dneska je JEN zataženo, tedy zatím, a tak doufám že to tak i vydrží. Té mokroty už mám fakt plný zuby. A myslím, že momentálně i zahrada ....

A zas ...

 

.... ta džínovina. Je zvláštní, co šikulky po celém světě

 jsou schopné z ní vymyslet a hlavně ušít. Obrazy, hračky, přehozy, sedáky, piškvorky, závěsné mobily, květy ... dokonce i obšít celý vchod do domu, včetně schodů a sloupů! Což už je ovšem opravdu totálně mimoňské. Mě stačí když si můžu ušít pro sebe to co potřebuju. Nejdřív to byl batůžek (ten objednaný definitivně nepřijde) a k batůžku tedy o něco menší crossbody kabelka. A pak jedno zvíře, do kterého jsem se zamilovala na první pohled ....

Jen a jen kapky ...

 

.... jsou stejné, ale přitom každá je při bližším pohledu jiná. 

A září sluníčkem které vyšlo na dvě hoďky po propršených dnech a tak jsem ještě před odjezdem do práce, když jsem šla kolem těch mečíků prostě neodolala tomu třpytu ....

Zjistila jsem, ...

 

.... teď při stahování fotek, že jsem fotila 

naposledy v srpnu na dovolené. Za celé září jsem nevzala foťák do ruky. Tedy jen jednou, když jsem fotila ten nově ušitý batoh. Nicméně nic jiného jsem od srpna do včerejška nefotila. Ven mne vytáhly až kapky na všem kolem a také trochu víc světla, i když sluníčko vykouklo až hodně pozdě, kolem čtvrté odpoledne. Ale tím, že poslední dva dny nepršelo, ale jen tak mžilo, kapičkami bylo všechno skoro obalené. Obzvlášť travám to slušelo. Jenže jak se ukázalo letošní nejsušší rok jim svou záplavou vody dodal potřebnou vláhu a tak mi trochu víc narostly. Jak do výšky tak do šířky. Abych se dostala vůbec k tomu co jsem chtěla nafotit, musela jsem tentokrát vynechat má oblíbená starosklíčka, a vzít zavděk dlouhým sklem ....

Zeleně v zeleni ....

 

Třináctého ...

 

.... jako když vyšije. To se včera a následně dneska 

potvrdilo. Celej den pršelo, musela jsem předělávat a ještě budu něco co tvořím, po cestě domů pěšky neb na kole to kvůlivá silnému dešti nešlo, se mi vylila do batohu omáčka, což mělo  za následek dnešní ranní uhynutí telefonu, ačkoli včera vypadal zcela netknutě. Zahrada čvachtá, a pokud ten déšť nedá pokoj, zas budu mít na ní jezero. Omlouvám se tedy všem, kteří mají stokrát horší problémy (Trvalko, speciálně tobě) ale mě už ten letošní rok opravdu nějak šíleně štve,  ztrácím svůj nadhled a optimismus, začíná převládat pesimismus, rezignace, nejistota v tom čemu věřit a čemu ne. A strach z toho co bude dál. Prostě já nemůžu najít jediný pozitivní důvod proč mít ráda podzim! ....

Myslím, že tahle fotka nejvíc vystihuje situaci... na konci je možná líp, ale my tam nesmíme.

Aktualizace: Vylezla jsem ven a co nevidím, jezero! Hladina se pěkně čeří jak fouká větřík, kapičky si na něm dovádějí... je větší a hlubší než bylo to červnové a neustále se rozšiřuje. Fofrem jsem nosila domů kytky, odpouštím bazén a obávám se toho, že na jaře asi budu bez tulipánů a jiných cibulovin, neb dvě takovéhlé výtopně bez toho aby shnily podle mě nedají. V červnu to ještě šlo, to vyschla ta zem docela rychle, ale teď, před zimou to bude horší. Jak s teplotou tak s vlhkostí ...

Boxující domovnice, nebo? ....

 

Vrátíme se za ostnatý drát? ....

 

Průhled ....

 

A je, a není, a je ....

 

.... a není. Momentálně mluvím o sluníčku.

Včera stejně jako dneska ráno bylo, pak se zatáhlo, včera dokonce lilo jak z konve, dnes ještě na vodu nedošlo, ale počítám že zas dojde, a momentálně sluníčko se snaží vykouknout, nicméně se mu to moc nedaří. A já zjistila, že i na mé buxusy zavítal velice nezvaný host jménem zavíječ zimoztrázový. Přišla jsem na to v sobotu když jsem sekala trávu před domem a říkala jsem si, že ty buxusy vypadají nějak divně. Aby ne, když tam mají ohlodané lístky a zůstaly tam jen středové žilky. Není to zatím úplně katastrofální stav, doufám že dnešní postřik a i ty v dalších dnech ty bestie zastaví. Víc jak dvacet let si ten rantl pěstuju, tak doufám že o něj nepřijdu. Nejhorší je, že od té doby se mi nedaří buxusy namnožit. Nevím proč, zkouším to rok co rok, hledám pátrám v literatuře a stejně se nedaří. Sousedka je jen tak píchne do země a už jich má tolik, že je má, různě tvarované snad na každém kroku. Dělám to podle ní, dělám to podle odborníků a nic. Všechno uschne. 

Tak aby nebyl ten dnešní den bez sluníčka, tak sem dám jednu sluníčkovou ....

Když mě to ....

 

.... chytne, tak nevím kdy přestat. A to ať už se jedná o 

focení, nebo jako v tomhle případě o šití ze starých džínů. Nejdřív to byli medvídci, pak malá taštička na nákupy pro Bobuli a teď, moje zatím poslední veledílo, batůžek. Měla jsem z Ali takový šikovný, černý koženkový který se dal nosit jak kabelka tak jako batůžek. Velký tak akorát že se tam vešel tablet, foťák, nic moc sportovního, prostě takový šik městský batůžek. Jenže rozbil se mi u něj zip, začaly se i trhat popruhy a tak skončil v popelnici. Sice mám už dva měsíce objednaný nový, ale ten jaksi díky covidu prostě někde bloudí po přístavech a něco místo něj se ukázalo být velmi potřebné.

No a tak přišla na řadu samodomo výroba. Inspiraci jsem našla na YouTube, tu jsem převzala z kabelek šitých tímto způsobem, a přizpůsobila si jí své potřebě. Proužky jsem díky své lenosti udělala o něco širší, což sice není až tak na škodu, nicméně ty užší asi mají své opodstatnění. Moc kapes jsem dovnitř nedávala, stačí jedna, tak na baterku do foťáku a telefon, ale po vzoru původního batůžku jsem si udělala i popruh pro nošení přes rameno. Hlavně se zachovalo to, že se dá srolovat a nacpat do většího batohu. Jen ho budu muset asi nastříkat impregnací aby v případě nečekaného zmoknutí mi úplně nepromokl. Jen jsem myslela že bude o něco menší. Neva, proužky ještě jsou, nebo si můžu udělat nové a užší, a crossbody kabelka a jak jí udělat se taky určitě nějaká na YouTube najde ....

Zatažená diagonála....

 

Co nám to tu vykukuje? ....

 

Jsem zvědavá, co kdo vlastně uvidíte 😉

Do dávné minulosti ...

 

.... nás zavedou fotky, paradoxně nafocené 

letos v červenci, kdy jsme courali s Čerfem po Praze, a dorazili do Vodičkovy ulice. Tam totiž dlouhá léta byla moje domovská prodejna v pasáži vedle Lucerny. A mě to nedalo abych se nešla podívat co vlastně je ze všech těch obchodů a obchůdků které jsem znala, anebo co už z nich není a co přibylo. To že je z obchodu který byl znám po celé Praze všem kutilům restaurace vím už mnoho let. Nejdřív to byla restaurace Vagón a dnes je tam Indická restaurace, ovšem naroubovaná na ten vlakový design restaurace předchozí. Což vypadá ... no trochu divně. Když jsem viděla že se venku motá indický personál při úklidu venkovního sezení (no teď mi vlastně dochází, jestli se dá něco co je pod střechou a v budově nazvat venkovní sezení?) ale česky nás zdraví, dodala jsem si odvahy a zeptala se, jestli bych se mohla zajít podívat dovnitř, že tam kdysi byl obchod ve kterém jsem prodávala. Koukali na mě jako bych spadla z višně. Obchod? Tady byla jen restaurace! Tak dalece dobře česky, abych jim to vysvětlila, zas nerozuměli, tak jsem mávla rukou a po dovolení se šla podívat. No byla to nostalgie veliká, obchod který jsem tak dobře znala vlastně připomínala jen výloha. Ale interiér připomínající staré dřevěné vagóny je příjemný, jen se trochu tluče s tu a tam naaranžovanžovanými indickými artefakty. 

Když jsem se vrátila domů, vytáhla jsem krabici s fotkami, neb jsem si vzpomněla že jsem kdysi v obchodě fotila naší prodavačskou partu a snažila se najít fotky tak, aby se dalo poznat jak se ony prostory změnily. A dneska bych vám je chtěla ukázat. Snad  na mne moji bývalý spolupracovníci nepodají žalobu pro porušení pravidel GDPR, pokud by náhodou na fotky narazili a hlavně pokud jsou ještě naživu...