A je, a není, a je ....

 

.... a není. Momentálně mluvím o sluníčku.

Včera stejně jako dneska ráno bylo, pak se zatáhlo, včera dokonce lilo jak z konve, dnes ještě na vodu nedošlo, ale počítám že zas dojde, a momentálně sluníčko se snaží vykouknout, nicméně se mu to moc nedaří. A já zjistila, že i na mé buxusy zavítal velice nezvaný host jménem zavíječ zimoztrázový. Přišla jsem na to v sobotu když jsem sekala trávu před domem a říkala jsem si, že ty buxusy vypadají nějak divně. Aby ne, když tam mají ohlodané lístky a zůstaly tam jen středové žilky. Není to zatím úplně katastrofální stav, doufám že dnešní postřik a i ty v dalších dnech ty bestie zastaví. Víc jak dvacet let si ten rantl pěstuju, tak doufám že o něj nepřijdu. Nejhorší je, že od té doby se mi nedaří buxusy namnožit. Nevím proč, zkouším to rok co rok, hledám pátrám v literatuře a stejně se nedaří. Sousedka je jen tak píchne do země a už jich má tolik, že je má, různě tvarované snad na každém kroku. Dělám to podle ní, dělám to podle odborníků a nic. Všechno uschne. 

Tak aby nebyl ten dnešní den bez sluníčka, tak sem dám jednu sluníčkovou ....

Konečně mi syn dovalil externí disk, a já mohla vytahat něco z fotek které nemám stažené u sebe. A podle toho co jsem si pamatovala, našla jsem i fotky jak vypadala ta vila která se mi tak strašně líbila a kterou jsem vám opravenou představila nedávno. Fotky jsou z roku 2010, kdy už byla vila zhruba tři roky opuštěná. Na chatu jsme začali jezdit v roce 2000, ale to jsem ještě nefotila, to přišlo až o osm nebo devět let později, když jsem si přivezla Bobíška. Takže dlouhých deset a možná i víc let čekala na nový život. 

Tady je i trochu vidět původní terasa, místo které je teď balkonek