Hvozdík kartouzek ...

.... nebo také Slzičky Panny Marie.

Jak se mi dostaly na zahradu, je mi záhadou, a že jich tedy je! Už vloni jsem tu měla fotky jednoho nahodilého kvítku, který mi tu jejich existenci ukázal. Před tím nějak zřejmě díky sekání neměli šanci se ukázat, a tak jen ten jeden náhodně přeživší květ mi je prozradil. Letos už jsem si dala hodně pozor a když jsem sekala, objížděla jsem je obloukem. Moc práce to ani nedalo, protože rostou v těsném sousedství s trsy kopretin, které také nechávám až do odkvětu nesekané. A aby to nebylo jen o dvou barvách, přidal se k nim do party i drobounký žlutý jetelíček ....

Do běla ....

.... se obléknou dnešní fotky. Už se mi tu pár bílokvětých snímků nastřádalo a tak se na ně můžeme podívat. Myslím, že budou i dneska vcelku osvěžující. Jinak bílou tu ještě mám v jednom vydání, ale vzhledem k tomu, že se jedná o ucelený materiál, bude tu ještě jeden článek ....

Od květů si ...

.... dnes odskočíme do hmyzí říše. 

I když kvůli květu vznikly právě tyhle fotky. Všimla jsem si, že se klube květ máku a jak jsem se k němu sehnula, uviděla jsem tam něco co mne hodně překvapilo. Lišaje. Jmenovitě Lišaje vrbkového. Hodně mne překvapilo že tady, jeho místo výskytu je v Polabí, Českém krasu a na jižní Moravě na Hodonínsku. Je to po drvodělce a jednom druhu otakárka, který jsem zatím nebyla schopná určit, protože se mi ho nepodařilo dosud nafotit třetí hmyzí návštěvník z teplejších lokalit naší republiky který se tady ukázal. Drvodělka už je tu stálou návštěvnící, tak se uvidí jak to bude s těmito dvěma ....

Po ohnivém intermezzu ...

.... zase květy. Od Libby jsem před pár roky dostala pár cibulí ladoníků. U ní na blogu jsem je viděla poprvé a zamilovala se do nich na první pohled. Z pár cibulí už je dnes pořádná dávka rostlin které svými vysokými blankytně modrými květy dělají na záhonech parádu jako jedny z prvních kvetoucích jarních rostlin. No a nebyla bych to já, abych nepátrala i po jiné barevnosti této krasavice. A dopátrala, objednala, zasadila a čekala. Říkala jsem si, že letos se květů s největší pravděpodobností nedočkám, ale jaké bylo milé překvapení, když mi vykvetly všechny tři nové cibule. Takže mi ke klasické světlounce modré přibyla levandulová, tmavě modrá, ta má navíc listy bíle panašované a smetanová. Ještě mám vyhlídnutou jednu rostlinu, ta sice nepatří mezi ladoníky, ale má úplně stejná květenství která jsou zlatožlutá. Jmenuje se asfodelka žlutá ....

Červená se line ....

.... záře, červená se line záře.... oheň, oheň .... hřeje ruce, barví tváře, červená se line záře .... 

Myslím, že tenhle kánon znají asi všichni co kdy někde seděli u táboráku. Zpíval se na táborech, na čundrech ale i jen tak u ohníčku když se sešla rodina. A mne napadne vždycky když oheň vidím

a to nejen táborák, ale i v krbovkách na chatě. Focením těhle fotek jsem jen utvrdila sousedy o tom, že opravdu nejsem úplně normální, protože kdo si bude fotit oheň když pálí suché větve a stará prkna? No samozřejmě jen ta bláznivá Pražačka ....

Možná že jsem ...

.... včera tím modrým článkem trochu začarovala počasí, ale dnes už

je mnohem hezčí den než byly poslední tři. I ta modrá obloha se sluníčkem se občas ukáže. Neděle byla echt hnusná a stejně tak včerejšek, jen s tím rozdílem, že naštěstí na Medarda tu nespadla ani kapka. Tak snad bude už lépe a teplo. Za ten víkend tu

spadlo hodně vody, ještě se mi nikdy nestalo, že bych musela dvakrát odpouštět bazén aby nepřetekl nebo se nezhroutil. Kdo ale hodně viditelně pookřál a úplně vyskočil jsou kytky.

Tak zkusím to kouzlo ještě posílit a dám sem zbytek modrých 

fotek ....

Po fialové si ...

.... třeba dáme modrou. Ostatně v barevném kruhu je to mezní barva fialové, a tak se vlastně budeme držet pěkně pospolu. Modré jsem na zahradě moc neměla, ale pěkně se mi začínají touhle barvičkou záhony plnit. Od světlounce modré u ladoníků, přes deep blue skalkových kosatců po barvu letní oblohy u podléšek či onu jasnou světlou modrou pomněněk. A co teprve jirnice a tradescantia, to jsou tak krásné modré odstíny které nenechají milovníky této barvy chladnými. No, chladná modrá je, ale tak příjemně, je to barva letní oblohy, vody, barva evokující prázdniny na zahradách babiček nebo toulání po březích potoků ....

U fialové barvy ...

.... ještě dnes zůstaneme. Ale budou to už poslední (zatím) fotky. Včera nám tu celou noc natolik vydatně pršelo, že mi málem přetekl včera dopuštěný bazén. Konečně si synek včera udělal čas a nainstaloval zas solár na střechu, natáhl nové hadice a konečně se vše zprovoznilo. Bála jsem se, aby nám mezi tím nestřihli zákaz napouštění. A abych nemusela po vyluxování bordelu dopouštět vodu, nechala jsem ho naplnit o něco víc. No a ten noční lijavec ho doplnil úplně. Takže jsem honem, honem musela vodu upustit protože jsem měla strach aby se mi bazén nezhroutil. Přeci jen už má svoje roky... 

Ale zpět k fialové. Je to barva která v sobě nese dva prvky. Modrý mužský a červený ženský. Takže má v sobě jak klid modré, tak vášeň červené. Je symbolem adventu, a je barvou biskupů a arcibiskupů. Co se týče skládání barev je to jakákoli barva v barevném spektru mezi červenou a modrou. Někdy má větší podíl červené, pak se mluví o purpurové nebo magentě, když má víc modré je to indigo nebo ultramarín. Tedy pokud já bych si měla vybrat kterou preferovat, kloním se k té která se blíží víc modré. Ovšem, taková levandulová, to vůbec není špatný odstín fialové ....

Tak zelenou ...

.... mám splněnou, pampelišky taky, takže by jsme si mohli dát

 třeba ... fialovou? Co říkáte? Něco fialových fotek se mi tu už také nastřádalo, tak se do nich můžeme pustit. Jak u zelené ta i u fialové mám problém v tom, že se mi líbí u květů, ale nemusím jí mít na sobě. A to dokonce je to moje měsíční barva! Když to tak vezmu kam mi paměť dovolí (no, to je docela problém) fialové, ale s květy, jsem měla jedny šaty do tanečních (tu látku jsem si  nevybrala, dostala jsem jí k narozeninám) dva prstýnky s ametystem (měsíční kámen)  jedny letní šaty které jsem si ušila dle Burdy, ale protože měly zezadu velmi sexy střih, nosila jsem je ráda (to jsem si ještě sexy střihy mohla dovolit) a jedno tričko. To zas dovedně střihem zakrývalo špeky. Víc jsem toho fialového neměla. Přímo odpor jsem měla a mám k líčení fialovými odstíny. To vždycky mám dojem že jsem buď absolvovala patnáct kol v ringu anebo flámovala nejmíň tři noci, byť jsem byla vyspaná do růžova. 

Ale matka Příroda dokáže s fialovou čarovat, tak se na její kouzla podíváme ....

Zelená se zelená ....

.... všude kolem. Navíc po těch pár dnech dešťů se spláchl všechen prach a pyl, a zase se krásně rozzářila jak smaragd. Kdyby se tak krásně opláchla i okna a dveře a vůbec všechno na baráku kde jsou díky pokračující devastaci řeky nánosy prachu které člověk utře a za pár hodin jsou tam zas. A protože zas prší, dnes bude zelená i s vodou ....

Zelenou nechám dneska ...

.... zase stranou a vrátím se zpět k pampeliškám. Dnes to bude všechno o detailech detailních. Použila jsem jak starosklíčko, tak makro předsádku ....

Jak jsem měla ...

.... neplánovanou odstávku v psaní, tak jsem nemohla dopsat zelený článek, resp. jsem nestihla dodat všechny zelené fotky které vznikly na prodlouženém pobytu v Brdech. A že jich bylo. Procházky v lese byly v tomto případě velmi inspirativní ....

Když už jsem ...

.... včera začala fotkami ochmýřených hlaviček, budu jimi pokračovat i dál. I když tentokrát trochu většími. Pampeliškami. S těmi a se starosklíčkem se vždycky vyřádím. I když zatím stále čekám na jeden záběr který se mi ale zatím nějak nedaří, s některými z těch které tu budou jsem i tak vcelku spokojená. Těch fotek je opravdu dost, takže budou asi tak na třikrát ....

Půl roku v pr...

.... čicích a nějak mi připadá, že rok mi pořádně začal až teď. Jak už jsem párkrát psala v komentech, ta divná koronomorová situace mi pocitově někam zašantročila čtvrt roku. Jelikož jsme byli zahlcováni neustálým přívalem zpráv ze světa i od nás, chaotickými příkazy a zákazy, odvoláváním toho co jsem řekl a nařizováním toho co říkám, nějak mi utekl čtvrt rok kdy se vlastně venku dělo to nejhezčí na co člověk celou zimu čeká. Jaro. A jeho úžasné proměny z nebarevného a smutného v gejzír barev. Jako by i sluníčko mělo nějakou karanténu či co, stále se schovávalo a jen občas vykouklo na ten náš najednou úplně jiný svět. Zmražený, vylidněný, plný smutku. Dokonce i zima se nějak nechtěla vzdát a stále se připomínala svými mrazivými drápky. Dnes tedy začala druhá půlka roku. Začala sluníčkem a konečně! i teplem. Byť zřejmě ne na dlouho. Já doufám, že ta druhá půlka aspoň částečně vylepší bilanci té první, že se konečně budeme moct opravdu svobodně a bez příkazů a omezení nadechnout a rozletět, že bude sluníčko, že bude teplo, že se nějak už konečně vrátíme k úplnému normálu. I když.... možná že by nevadilo kdyby nám z té korony zůstala ta nesobecká chuť pomáhat druhým, určitá semknutost národa, částečně i slušnost mezi lidmi. To, že někteří možná zjistili že sice peníze jsou nutnost, ale být víc s rodinou, naslouchat dětem a pomáhat jim, je mnohem víc. Takže dnes tak nějak symbolicky připíjím na šťastný nový půlrok! ....

Poslední květnový týden ....

.... byl bez netu, za to vcelku rozlítaný. Pondělí dopoledne práce, přestávka a zas práce, v úterý dopoledne město a nutné nákupy a odpo  práce. Středa dopolko hlídání, a odpolko práce. Ve čtvrtek konečně prevence na gyndě, popravdě jsem měla čtvrtletní zpoždění. To ta moje prokrastinace v objednávání. Doktor vymetl pavučiny,  řekl OK a za rok nashle. Ještě že nedostatek sexu nezanechává stopy, neb bych těžko vysvětlovala obzvlášť tak hezkýmu doktorovi proč tomu tak je. Zákonná polovice po mém návratu z práce už většinou zařezává a ty nezákonné? No comment ...

V pátek opět práce dopoledne i odpoledne, a tentokrát už jsem toho měla fakt plný zuby. "Milá" kolegyně mne zas dopoledne vytočila k nepříčetnosti, měla jsem už hodně co dělat abych se neuchýlila k fyzickému ataku. Radši jsem se otočila, práskla za sebou dveřmi a šla. Večer to dokonala tím, že si zjišťovala telefonem jestli jsem opravdu v práci jak říkám. 

Měla smůlu, byla jsem. Jak ubohé milý Watsone!

Sobota. Hurá už jsme zase spojení se světem a můžu opět zabíjet čas na netu. Ovšem ale až poté, co jsem konečně dokopala polovici k tomu, aby se pořezalo dřevo ležící na zahradě už od února, kdy se pokácela planá třešeň. Pravda, bylo nutné ho hledat ve vzrostlé trávě která se nedala kolem sekat... celé nám to zabralo necelou hodinu, ovšem čekala jsem na ní tři měsíce. A jelikož jsem potřebovala využít toho, že polovice má jakž takž pracovní náladu, a jelikož jediný den o víkendu kdy se dá pracovat se zahradní technikou je sobota, ještě jsem ho nasměrovala k místu kde jsem potřebovala složit ze starých trámů užitkový záhon. I to jsme zvládli a tak jsem si ještě přidala posekání zahrady. Díky tomu, že zas a opět u nás nevyšla předpověď počasí. To už byl muž v kómatu a tak jsem si přidala ještě pár přesátých koleček kompostu navezených do nového záhonu. A další mne ještě čekají. 

Někdo si dá víkendový DIY a vyrobí krásnou dekoraci, já si vyrobím rovnou záhon ....

P.S. A našla jsem po ix desítkách let ČTYŘLÍSTEK!!!! Ne cíleně, prostě sekám a najednou koukám a on tam.

P.S.S. Myslím, že už největší radost nám udělal návrat ke skoro normálnímu životu s minimem příkazů (tedy ovšem za to  zcela nelogických) a tak moje výzva"Blogeři radostí proti Covidu" může už skončit. Pokud jste se díky ní naučili hledat i ty malé a nejmenší radosti jsem ráda, že se neminula účinkem. Pokud v ní chcete i nadále pokračovat, můžete. 

Já moc děkuji všem kdo se přidali vícero radostmi, ale třeba jen jednou nebo dvěma. A doufám, že už nikdy nebude něco takového potřeba. Ale nějak mi vrtá hlavou další, byť tentokrát hlavně pro ty kdo fotí ...