Tento na pohled zvláštní a monumentální kostel v blízkosti Václavského náměstí
mi vždycky připadal tak trochu divný. A proč? Nevěděla jsem totiž, kudy se do něj
chodí! Většina pražských kostelů má totiž víc nebo míň honosný vchod z ulice, ale
tady nic. Jednolité řady činžáků a uprostřed ční jeden z nejvyšších pražských kostelů.
Až teď, při posledním toulání jsem zjistila, že do kostela vás dovede malá nenápadná
branka ve zdi, schovaná vedle jednoho z domů. Tedy, dovede vás do ambitu bývalého
kláštera a z něj teprve do samotného kostela.
Kostel založil, stejně jako celé Nové město, den po své korunovaci římským králem Karel IV.
v roce 1347. Jeho vizí bylo věnovat Novému městu kostel,který měl být důstojným
protějškem k tomu, jakým měl být ten na pražském Hradě. Jeho plánem byl velkolepý
korunovační chrám a klášterní svatyně karmelitánů. Původní plán počítal s délkou 100 m
a výškou lodi 40 m. Bohužel z něj postupem doby sešlo a podle původního plánu byl dokončen
jen presbytář a klášter. Na stavbu sálu pro jeho korunovační hostinu věnoval Karel IV
dřevo a velký pozemek pro další rozšíření karmelitánského kláštera. Podle zesíleného
zdiva na západních koncích bočních lodí se dá doložit původní záměr výstavby
dvou věží. Ovšem najít se dají dnes jen fragmenty věže severní. Ostatně
na této věži byl i zvon, který byl za husitských válek sestřelen. Později vzala za své
i samotná věž.
V husitském období zde působil husitský kazatel Jan Želivský. Bohužel, za husitských
válek a jiných bojů, byl i tento kostel, jako mnoho sakrálních památek poničen a
pomalu chátral. Dokonce se zřítila i jeho překrásná gotická klenba. Až v roce 1606
dostal nové majitele, řád bosých františkánů a ti se dali do jeho opravy. Gotickou
klenbu nahradila renesanční, byla vybudována vstupní přístavba s kruchtou. Se svou
i sníženou výškou 31,5 m je jednou z nejvyšších sakrálních staveb v Praze. Jak byla
první klenba vysoká je vidět zvenku, kde je původní zaklenutí oken.
Ale to není jediný jeho
primát. Uvnitř najdeme v nádherném barokním interiéru jednu z nejmohutnějších
oltářních architektur v Praze, vysokou ohromujících 29 m. Jedná se o raně barokní
sloupový oltář se sedmimetrovým křížem. Je zvláštní, že není nikde doložen jeho
autor, jen data vzniku, a to roky 1649 - 1651
(informace ve všech článcích o kostelích jsou použité ze stránek města Prahy)
I napotřetí jsem se dostala do kostela kde se lidé modlili a nechtěla jsem, byť
se snažím chovat tiše, rušit. Ono pohledy s kterými se právě v přítomnosti věřících
setkávám nejsou zrovna přívětivé a tak jsem se snažila zase rychle zmizet, než se
do mne někdo pustí...
Vstup z ambitu bývalého kláštera
Oltář je vskutku monumentílní dílo! O to je divnější, že není jeho autor znám.
Krásně viditelné zaklenutí oken původní gotické 40 m vysoké klenby
a jejich snížení při znovuobnovení kostela v 16. století
Celkový pohled na areál kláštera a kostela
A tímto se rozloučíme s Prahou v první polovině ledna. Další výlet je zatím
v nedohlednu, ale nejspíš bude až v březnu. Zatím doufám, že nafotím něco
zajímavého tady u nás, protože mám úplně prázdný archív. Poslední dobou zas
na focení nějak nemám chuť.
