Místa děje: Kanceláře ÚP
Situace první ....
Sedím před úřednicí, střízlivá, nesjetá, žaludek stažený a čekám, co bude. Dovolila jsem si
po devíti letech poprvé odmítnout nabízenou práci z důvodu toho, že dostat se tam by bylo pro
mne hodně problematické. Úřednici to ovšem nezajímá a oznamuje mi, že se mnou zahajují
správní řízení pro nedodržení povinností.
Situace druhá ....
Sedím před úřednicí a čekám až si vypíše co potřebuje. V ruce předběžnou smlouvu o práci.
Vedle u druhé úřednice sedí evidentně sjetý Rom, úřednice mu hlásí místa kam se má
jít ucházet o práci. Rom se jí zcela otevřeně směje do očí a na nabízená místa reaguje
že se snad zbláznila, či jej jebe? On predsa nebude robit v takejto zime nekde na vonku
za 80 Kč. Úřednice na to reaguje smíchem a nabízí mu tedy další. Reakce velmi podobná.
Při třetí nabídce už naštěstí odcházím. Musela bych se totiž zcela vytočená optat proč že
tedy s ním taky nezahájí správní řízení ....
Takže kde tedy je ta rovnost a kdo koho diskriminuje.
P.S. Situace třetí, stejné místo
Dávám úřednici k okopírování už definitivní smlouvu bavíme se o tom jak mi to vyhovuje
a ona ještě dodá, že tedy musí se mnou sepsat to správní řízení. Říkám jí, že to snad už je
přece irelevatní když mám smlouvu. Ta by totiž dle logiky měla ukončit moje angažmá
u této instituce, ovšem není tomu tak. Nejdřív správní řízení, pak vyřazení. Doufám, že
mne ještě nečekají nějaké sankce za to, že už jsem nešla na předem domluvené schůzky
když už jsem zaměstnaná .... navíc když jsem si tu práci po těch devíti letech různé
buzerace našla sama....
Tohle je bohužel smutná dnešní realita. Manželka mého kolegy a v podstatě bývalá kolegyně hodně těžce onemocněla a měla vůbec problém se vrátit do normálního života. Co je normální, když nesmí jíst půlku věcí, nesmí prochladnout, nemůže stát a je ráda, když vůbec s bolestmi vyleze ráno z postele? Život na dvě věci - na nic a na h...o. Dostala po jakéms takéms vyléčení invalidní důchod. Pak ale administrativa rozhodla, že pro přiznání důchodu se musí začít bodovat a Zdeně ten důchod sebrali. Opět kolečko, nabídky prací, které vykonávat nemohla, protože by je prostě nezvládla. Bludný kruh, proti kterému se po čase odvolala. Úředník, který její odvolání proti sebrání důchodu řešil jí řekl, že jí chybí jeden jediný bod. Když se Zdena zeptala jaký? Tak jí bylo odpovězeno - "Paní B. máte bohužel špatnou barvu pleti."
OdpovědětVymazat[1]: A to je jen v této oblasti. Neberu oblast zákonů, trestní, podnikatelskou atd. i když to už se týká zas jiných. No a přála bych ti slyšet jak někteří reagují na to, když jim tu umístěnku dají a těch milion důvodů proč nemůžou pracovat. Ale ten hlavní, lenost a doživotní dojení státu na úkor jinejch to neslyšíš.
OdpovědětVymazatTo jsem ráda, že mě tohle už nečeká. To by mi asi hráblo definitivně.
OdpovědětVymazat[3]: Naštěstí tohodle úřadu jsem se už snad definitivně zbavila, ale pro změnu mne zas čeká soudní obíhání, protože potřebuji pro další jednání s poštovní spořitelnou o maminčiných financích mít notářsky ověřený podpis, ovšem ten mi žádný notář neověří pokud nebude zbavena svéprávnosti, páč trpí demencí. A s lidma s demencí prostě oni nic neověřují. Dneska jsem půl dopoledne protelefonovala a sháněla notáře pro Prahu 5 až jsem skončila u soudu a tam mi řekli ať si podám žádost a dopíšu tam, že žádám o přeložení jednání k soudu v místě mého bydliště. To zas tedy bude něco... a z čeho to zaplatím ...
OdpovědětVymazat[4]: Vůbec ti toto nezávidím. Kdyby se mohla maminka v tichosti podepsat na změnu (přidat jako dalšího tebe), bylo by to nejjednodušší. Nebo právě na žádost o změnu potřebují ověřený podpis? Už jsem z těch poštovních praktik vypadla.
OdpovědětVymazat[5]: Bohužel, k bankovním záležitostem musí být plná moc s notářsky ověřeným podpisem. Jenže mamina už se skoro nepodepíše. A notáři si kryjí záda tím, že pokud má nějakou zklidňující medikaci tak to neudělají. Tudíž tam zbývá jedině to zbavení svéprávnosti.
OdpovědětVymazatMoje máma dala naštěstí souhlas mojí tetě, tak vše bylo bez komplikací.
OdpovědětVymazatTohle prostě ani nemůžu komentovat, ten dvojí metr je tak nespravedlivej! Kdybych měla nějakou kudlu v kapse, určitě by se mi otevřela .
OdpovědětVymazat[2]: Přesně tak, je to i v dalších oblastech, nejen na ÚP. Pamatuju si, jak jsem jednou v autobuse vyslechla jak jedna romka radí druhé, co se dávek týče. Nešlo to neposlouchat. Maturovala jsme z práva, udělala přijímačky na právnickou fakultu a občanský zákoník a zejména reklamační řád mě živili. V práci jsem běžně vypomáhala kolegům co se smluv týče a jeden mi dokonce přinesl kytku za to, jak jsem mu sepsala návrh na svěření dcery do péče. Dceru dostal. Ale to jsem odbočila.
OdpovědětVymazatMyslím, že až si jednou někdo troufne a podá žalobu na diskriminační chování ze strany státního úřadu, bude to moc zajímavý spor. Potíž ale je, že když něco takového vypukne, okamžitě to bohužel přestane být věcný spor a stane se z toho politikum, a to by pak člověk jen s hrůzou v očích koukal, s kým by se rázem ocitl na jedné lodi.
OdpovědětVymazatŘešení je jednoduché. Nauč se romský přízvuk, nabarvi si vlasy na černo a aspoň měsíc choď intenzivně do solárka. Jo - a před návštěvou úřadu se aspoň týden nemyj. Pak s tebou začnou jednat s patřičnou úctou.
OdpovědětVymazatNa druhou stranu takový Rom má kolikrát jenom zvláštní školu, vyucen není, rodice ho k praci ani vzdělání nevedli(že by ho nutili psát úlohy či mu něco vysvětlili do školy - utopie) tak se mu nabízí jenom podřadné prace za par supu a to by kolikrát nebral ani bílý...Rasovy problém, to je opravdu gordicky uzel...a dobré řešení asi neexistuje...
OdpovědětVymazatCo na to říct a zůstat slušný? Radši nic
OdpovědětVymazatPro slušného člověk je tato situace ponižující a degradující, když si člověk uvědomí jen tu skutečnost, že pracovat skutečně chce a né jen o tom pindá, no kalamita.
OdpovědětVymazat[14]: Víš co? Já do té práce nastoupila hned ten den, co se mnou zahájili to řízení. je to sice jen na tři hodiny (to byla ta nabízená a odmítnutá taky) ale mám to cca deset minut pěšky a ještě si každý den donesu domů jídlo nejmíň na dva dny pro sebe, nebo pro dceru. Ono to zas asi mělo tak být. Tentokrát se dá říct, že jsem byla ve správný čas na správném místě. Jen doufám, že to taky vydrží moje záda, sice chodím každý večer domů se zády který bolej jak čert, ale naštěstí se to dá zatím zvládnout bez prášků. Za těch devět let na tom pracáku jsem si těch situací zažila dost a dost....
OdpovědětVymazat[13]: Hlavně že jsem se zbavila té buzerace na pracáku. Doufám, že to nebude z deště pod okap! A nezbavím se jedné buzerace a nespadnu do druhé
OdpovědětVymazat[12]: O tom žádná, ale když tedy máme mít rovnost tak proč mě za jediné odmítnutí vyrazej a s nima se patlaj? proč s ním taky tedy nezahájí správní řízení? Vždyť to je stejné, jestli řeknu té úřednici ať si to místo strčí do pr...e anebo jestli donesu papír kde je napsáno že to odmítám. Já to mám ještě navíc slušnou formou...
OdpovědětVymazat[11]: Asi jo. Já doufám že s touhle institucí už nebudu mít co do činění, jenže dneska jeden neví. Nicméně ta nerovnost v jednání je opravdu markantní a silně diskriminační. Ovšem pro majoritu a ne pro minoritu.
OdpovědětVymazat[10]: Bohužel. Byla by to kauza, na které by si chtěl udělat jméno asi každý právník a která by ve finále nepřinesla vůbec nic dobrého a obávám se, že by se obrátila velmi nepříjemně proti tomu, kdo by se snažil tohle napravit.
OdpovědětVymazat[9]: Jenže těch pár kteří za něco stojí a mají zájem o to, aby se začlenili, aby jejich děti studovaly je jen pár, a ty na pracáku určitě nepotkáš. Ano, a někteří by se mohli, kdyby chtěli, živit jako ekonomové nebo daňoví poradci . O tom jak vyje..t ze státem vědí všechno!
OdpovědětVymazat[20]: To má pravdu. Zejména v té poslední větě.
OdpovědětVymazat[21]: Ne to má - ale to máš. Š se mi někam zatoulalo.
OdpovědětVymazat[8]: Tohle je věc, která se prostě ani moc komentovat nedá. Ty úřednice se jich tak bojí, že si to prostě nechají líbit a nechá si tohle dojení líbit i stát aby náhodou nebyl osočen z rasismu....
OdpovědětVymazat[7]: Taky asi tohle budu muset nějak ošetřit dopředu. A obávám se, že taková další nemilá překvapení budou čekat i dceru ze strany různých dědických záležitostí po rodině jejího otce. Pokud nebude nějaké písemné určení.
OdpovědětVymazatVendy, ještě mě napadla jedna věc. Mám matrikářské zkoušky a pamatuji si, že jsme poskytovali ověřování podpisů i v místě bydliště. Ne nutně ověřuje podpisy pouze notář. Ověřuje i samospráva, což značí, že bys mohla zkusit oslovit ÚMČ na Praze 5 a zeptat se, zda poskytuji tuto službu (ověření) i mimo své pracoviště.
OdpovědětVymazat[25]: No mohla bych tam zavolat, to je fakt.
OdpovědětVymazatÚřední šiml je nesmrtelný.
OdpovědětVymazat[27]: Snad to je ještě horší ...
OdpovědětVymazatZ tohoto kruhu není cesta ven. Tihle pracovat nebudou a úředníci jim jdou na ruku ze strachu nebo co.
OdpovědětVymazat[29]: Jak to psala Ála. Oni sice pomalu neumí číst a psát, ale moc dobře vědí na co všechno mají nárok. A samozřejmě že se jich úředníci bojí, jak by jen náznaem šli proti nim, oni hned začnou křičet že jsou rasisti a že jsou tady utlačovaní ...
OdpovědětVymazatTo je ta pozitivní diskriminace, ani revizoři v MHD si na Romy netroufnou.
OdpovědětVymazat[31]: Oni si na ně vlastně netroufnou ani policajti. Obzvlášť když se někde zhoufujou ....
OdpovědětVymazat