29 listopadu 2016

Setkání po dlouhé době ....




Potkat tě po tak dlouhé době, to je jak sen.
Moci tě líbat a hladit, i když občas jen ....
už nepláču když odcházíš do tmy ven,
ani nejsem smutná celý další den.....

Vidět tě po tak dlouhé době je pro mne překvapení,
jen těžko skrývám velké rozechvění, touhou
rozpálená čekám na tvůj signál, jsem tu, a venku čekám.....

Slyšet tě po tak dlouhé době, vnímat tvůj hlas,
jenž naplní mne tichem ....
Držet tvou hlavu, hladit tvůj vlas když skláníš se nad mým klínem,
je najednou pryč ten dlouhý čas co dělil nás ....

Je nádherné po tak dlouhém čase opět splynout,
a poučena věkem, už nemuset z rozloučení bolestí hynout....
Je krásné umět si po tak dlouhé době vychutnat polibky tvé
jimiž přivádíš mne do ráje .....
A v duchu si říkat "Čase, běž do háje!"


28 listopadu 2016

Už je to tu zas .....



Než se člověk stačí pořádně rozkoukat, než řekne
jedna, dva, tři, už je tu zase čas na výběr blogového kalendáře.
A začíná to být čím dál tím větší problém, protože zjišťuji, že fotím
méně a navíc dělám už výběr fotek které opravdu za něco stojí a tak se
mi stane, že za daný měsíc, mám ponecháno tak akorát pět fotek.
A to je pak hodně těžké dát kalendář dohrmady. Nebo je daný
měsíc zase počasí takové, že ani není poznat co že to je za měsíc, což
se mi stalo třeba u února. No, co se budu dál vykecávat, něco jsem nakonec
řeci jen vybrala a tak zase budete mít možnost opět si vybírat na co se
chcete celý měsíc dívat po tom, co na blog přijdete na návštěvu .....


LEDEN















24 listopadu 2016

Začínáme hlasovat po jedenácté ....




Ufff, to jsem si oddechla. Neboť do nedávna jsem si myslela, že
v tomhle kole zůstanu se svým příspěvkem osamocená. Pak ale naštěstí Patrik
přihlásil svůj příspěvek a po něm tak učinila i SignoraA. A tak tu máme
krásné, celé tři příspěvky!

(VendyW)

(Frypat)

(SignoraA)

Tak a můžete zase hlasovat. Myslím, že je zas zajímavá nabídka....,

23 listopadu 2016

Nejbzučivější ......






Dnes byť by mělo být správně beze slov, udělám výjimku. Párkrát se v komentech
pod mými fotkami objevil takový, kde se psalo Tak tohle bych bral(a) i jako obraz
na zeď. Takže i tohle teď bude možné. Ozval se mi majitel eshopu s fotoobrazy
a nabídl mi spolupráci. Jde o fotoobrazy z autorských fotografií z jejichž prodeje
jde autorovi provize. Nejdřív jsem byla, stejně jako v případě oné bohužel
neuskutečněné nabídky od české pobočky firmy Luis Vuitton ohledně vánočních
ozdob pro zaměstnance, přesvědčená že se jedná o nějaký vtip, ale pak jsem si
řekla že za odpověď nic nedám a optala se o co jde. A ono to opravdu bylo myšleno
vážně. Takže teď čekám ještě na nějaká upřesnění ke smlouvě a pak děj se vůle boží.
Tedy spíš snad se najde někdo kdo si to koupí .....

17 listopadu 2016

Vystrčila drápky ......



...... aby zahrozila, ale zase se prozatím uložila
ke spánku. Nevíte o kom je řeč? O zimě! Na pár dní to teplotně
vypadalo, že se letos objeví dřív než v posledních letech, dokonce i napadlo
trošičku sněhu, ale tím to zvadlo a dnes už je tepleji, ale hlavně zas
prší a všude je bláto. I když předevčírem to venku vypadalo
jak by to asi mělo vypadat v polovině listopadu, kdy si
občas zima přebere vládu .....








Opět focené, jako ty minulé, Heliosem.Na trochu jinak focené detaily ho miluju.....

16 listopadu 2016

Jejich labutí píseň .....




Od léta mi s menšími či většími výkyvy kvetou růže pod terasou.
A to vlastně až doteď, jak jste ostatně mohli vidět na předmartinských
fotografiích. Včera, ač nemrzlo tolik kolik v minulých dnech, byla za celou dobu
poprvé krásná jinovatka. A do toho svítilo sluníčko, tudíž naprosto
dokonalá kombinace. A tak jsem si udělala opět
své oblíbené kolečko s foťákem po zahradě .....

Jen ty růžičky už to asi nerozdejchaj






12 listopadu 2016

Dnes opět vy víte kdo .....



Trošku jsem si zas odskočila k tvoření, byla u mne objednána
jedna kytička na postavení kamkoli a tak jsem focení moc nedávala.
Ale jak víte, slíbila jsem vám, že vás chvilku bude strašit však víte kdo...
A tak vám předkládám druhou várku fotek s tím mým šediváčkem
kterak si užíval podzimní procházky. Tedy přiznávám, že chvílemi, zvlášť když svítilo sluníčko
jsem si užívala i já. Ovšem dnes, jaktak koukám z okna, si spíš budu užívat hrábí
a hrabání spadaného listí. Naštěstí tu největší dávku jsem pobrala sekačkou
tak toho zas tolik nebude. Musím ze sebe vydejchat ten včerejší začuzený
večer ve službě. Panebože, prosím, ať projde ten zatraceně zdržovanej
zákon o absolutním zákazu kouření kdekoli v hospodách ...










11 listopadu 2016

Dnes tak trochu trochu o jídle ale i o lidech .....




Dneska máme Martina, a k Martinovi zákonitě patří
takový trochu husí holocaust. Ve většině restaurací se konají
svatomartinské hody, baští se svatomartinské rohlíčky a popíjí svatomartinské vínko.
My měli svoje hody včera. Pozvala nás na ně dcera s partnerem do jedné
velmi krásné restaurace. Nachází se v obci Čistá, nedaleko Litomyšle
a je to vážně úkaz. Rodinná restaurace a penzion na konci vsi
vypadá tak trochu se svým okolím jak z pohádky. Ti z vás,
kdo třeba pravidelně sledujete pořad Ano, šéfe jste tuto restauraci
v něm mohli zazanamenat. Majitel, vyučený obráběč kovů zde s manželkou a dvěma dcerami
plní vaše břicha úžasnými dobrůtkami.


Z vlastní zkušenosti už vím, co to obnáší
podnikat nejen na malém městě, ale i na vsi. Znamená to čelit pomluvám, závisti a
útokům. Co chvíli mít nějakou kontrolu protože na vás přijde udání od těch
kteří se sedíc na terase či uvnitř na vás mile usmívají, aby hned druhý
den na vás bonzovali na různých úřadech. Neodpouštět úspěch a škodit, je
pomalu už celonárodním sportem. O to víc si vážím takových lidí
jako jsou majitelé této restaurace. Nechtěla jsem včera nějak lítat
s telefonem a fotit jak Japonec, proto mám jen jednu fotečku, ale kdo by chtěl
vědět jak tato restaurace vypadá, co všechno majitelé museli sami se sebou
vybojovat aby dosáhli na tu kýženou odměnu za všechnu svou dřinu v podobě plné
restaurace tak se podívejte na tento díl Ano, šéfe.

Zjistíte že i takového krutopřísného tvrďáka jakým se v tomto pořadu
Zdeněk Polhreich staví dokáže něco vyvést hodně z míry. Jen krom toho, že na
jakoukoli akci kterou zde stále a pravidelně týden co týden pořádají už musíte mít rezervaci
na dva měsíce dopředu, i během letní cyklosezóny zde najít volné místo je velká
náhoda, jak mi říkala dcera která sem dost často s partnerem v létě při projížďce odbočí
se změnil i interiér restaurace. Je to takový zvláštní mix francouzské dekadence, vintage
stylu ale i domácí útulnosti. Ale hlavně! Skvělé jídlo, obrovské porce vždyť jen to husí stehno bylo
půlkilová porce a čtvrtka husy kilová !! ale i výtečné pivko z malého rodinného pivovaru.
Ještě musím podotknout, že většinu toho co si zde dáte k jídlu si majitelé odchovali a
vypěstovali sami, jen pstruhy mají ze sádek, ale chovají je dál v potoce a tak si můžete
být vždy jistí, že bude čerstvý.

A co se týče cen, naprosto odpovídají kvalitě a hlavně kvantitě. Jak správně podotknul
Zdeněk Pohlreich, takových lidí je nutno si vážit a přát si aby jich bylo co nejvíc....
Já dodávám, že nejenom v gastronomii ale vůbec ve všem.




Takže vám přeji aby jste si dnes ale i o nadcházejícím víkendu i vy takhle nějak příjemně
ty martinské hody užili a Dobrou chuť.