Nejpohodovější ......

Vystrčila drápky ......

...... aby zahrozila, ale zase se prozatím uložila

ke spánku. Nevíte o kom je řeč? O zimě! Na pár dní to teplotně

vypadalo, že se letos objeví dřív než v posledních letech, dokonce i napadlo

trošičku sněhu, ale tím to zvadlo a dnes už je tepleji, ale hlavně zas

prší a všude je bláto. I když předevčírem to venku vypadalo

jak by to asi mělo vypadat v polovině listopadu, kdy si

občas zima přebere vládu .....

---

Opět focené, jako ty minulé, Heliosem.Na trochu jinak focené detaily ho miluju.....

Jejich labutí píseň .....

Od léta mi s menšími či většími výkyvy kvetou růže pod terasou.

A to vlastně až doteď, jak jste ostatně mohli vidět na předmartinských

fotografiích. Včera, ač nemrzlo tolik kolik v minulých dnech, byla za celou dobu

poprvé krásná jinovatka. A do toho svítilo sluníčko, tudíž naprosto

dokonalá kombinace. A tak jsem si udělala opět

své oblíbené kolečko s foťákem po zahradě .....

Jen ty růžičky už to asi nerozdejchaj

---

Nejhnědější ......

Nejpohádkovější .....

Krásnou neděli přeje kozlík šikula ......

Snad vám tenhle pózující šikula trochu zpříjemní

dnešní den ....

Dnes opět vy víte kdo .....

Trošku jsem si zas odskočila k tvoření, byla u mne objednána

jedna kytička na postavení kamkoli a tak jsem focení moc nedávala.

Ale jak víte, slíbila jsem vám, že vás chvilku bude strašit však víte kdo...

A tak vám předkládám druhou várku fotek s tím mým šediváčkem

kterak si užíval podzimní procházky. Tedy přiznávám, že chvílemi, zvlášť když svítilo sluníčko

jsem si užívala i já. Ovšem dnes, jaktak koukám z okna, si spíš budu užívat hrábí

a hrabání spadaného listí. Naštěstí tu největší dávku jsem pobrala sekačkou

tak toho zas tolik nebude. Musím ze sebe vydejchat ten včerejší začuzený

večer ve službě. Panebože, prosím, ať projde ten zatraceně zdržovanej

zákon o absolutním zákazu kouření kdekoli v hospodách ...

---

Dnes tak trochu trochu o jídle ale i o lidech .....

Dneska máme Martina, a k Martinovi zákonitě patří

takový trochu husí holocaust. Ve většině restaurací se konají

svatomartinské hody, baští se svatomartinské rohlíčky a popíjí svatomartinské vínko.

My měli svoje hody včera. Pozvala nás na ně dcera s partnerem do jedné

velmi krásné restaurace. Nachází se v obci Čistá, nedaleko Litomyšle

a je to vážně úkaz. Rodinná restaurace a penzion na konci vsi

vypadá tak trochu se svým okolím jak z pohádky. Ti z vás,

kdo třeba pravidelně sledujete pořad Ano, šéfe jste tuto restauraci

v něm mohli zazanamenat. Majitel, vyučený obráběč kovů zde s manželkou a dvěma dcerami

plní vaše břicha úžasnými dobrůtkami.

Z vlastní zkušenosti už vím, co to obnáší

podnikat nejen na malém městě, ale i na vsi. Znamená to čelit pomluvám, závisti a

útokům. Co chvíli mít nějakou kontrolu protože na vás přijde udání od těch

kteří se sedíc na terase či uvnitř na vás mile usmívají, aby hned druhý

den na vás bonzovali na různých úřadech. Neodpouštět úspěch a škodit, je

pomalu už celonárodním sportem. O to víc si vážím takových lidí

jako jsou majitelé této restaurace. Nechtěla jsem včera nějak lítat

s telefonem a fotit jak Japonec, proto mám jen jednu fotečku, ale kdo by chtěl

vědět jak tato restaurace vypadá, co všechno majitelé museli sami se sebou

vybojovat aby dosáhli na tu kýženou odměnu za všechnu svou dřinu v podobě plné

restaurace tak se podívejte na tento díl Ano, šéfe.

Zjistíte že i takového krutopřísného tvrďáka jakým se v tomto pořadu

Zdeněk Polhreich staví dokáže něco vyvést hodně z míry. Jen krom toho, že na

jakoukoli akci kterou zde stále a pravidelně týden co týden pořádají už musíte mít rezervaci

na dva měsíce dopředu, i během letní cyklosezóny zde najít volné místo je velká

náhoda, jak mi říkala dcera která sem dost často s partnerem v létě při projížďce odbočí

se změnil i interiér restaurace. Je to takový zvláštní mix francouzské dekadence, vintage

stylu ale i domácí útulnosti. Ale hlavně! Skvělé jídlo, obrovské porce vždyť jen to husí stehno bylo

půlkilová porce a čtvrtka husy kilová !! ale i výtečné pivko z malého rodinného pivovaru.

Ještě musím podotknout, že většinu toho co si zde dáte k jídlu si majitelé odchovali a

vypěstovali sami, jen pstruhy mají ze sádek, ale chovají je dál v potoce a tak si můžete

být vždy jistí, že bude čerstvý.

A co se týče cen, naprosto odpovídají kvalitě a hlavně kvantitě. Jak správně podotknul

Zdeněk Pohlreich, takových lidí je nutno si vážit a přát si aby jich bylo co nejvíc....

Já dodávám, že nejenom v gastronomii ale vůbec ve všem.

---

Takže vám přeji aby jste si dnes ale i o nadcházejícím víkendu i vy takhle nějak příjemně

ty martinské hody užili a Dobrou chuť.

Nějak se mu předešel budík ....

....... a komu? No přece sv. Martinovi!

Včera ráno jsem se vzbudila a když jsem vytáhla žaluzie, na zemi

ležel jemný poprašek sněhu. Opravdu jemný a zmizel během dvou hodin.

Ovšem dnes to bylo už trochu o něčem jiném, sice také jemný poprašek, ale zem

po nočním mrazíku vystuzená, a navíc stále drobně ale setrvale sněží a na zemi pomalu

přibývá bílého stejně tak i na stromech a střechách. Vypadá to, že si letos možná

užijeme po dlouhé době sněhové zimy. Anebo taky ne, sníh zmizí a bude zas bláto

mokro a šedo ......

---

Takhle parádně mi rozkvétají chryzantémky od švagrové. Dneska

jsem o ně měla docela strach, na parapetu mi zmrzla jedna malá koupená.

Ale i když jsou holky v květináči, držej se statečně, možná je to tím, že

jsou na terase za domem a jsou tak víc chráněné. Bála jsem se jestli tady vůbec stačí rozkvést,

přeci jen to tady bývá docela problém, mnohokrát mi tu zmrzly na záhoně

aniž by stačily vůbec rozkvést....

Za trest se budete muset teď pořád dívat .....

..... na Bobeše. A proč? Protože, jsem za prvé vyrazila

na vycházku s úmyslem nafotit zase toho lumpa šedivýho, a za druhé

protože jsem se přehoupla, ač mnou nepozorovaně protože jsem zapomněla

sledovat počítadlo,s návštěvou sto tisíc návštěvníků. Nabízí se otázka Co s tím má co dělat

Bobeš? No to, že byl tím kdo mne, aniž by to tušil, k blogování dovedl.

Nebýt Bobeše, nikdy bych se nechtěla stát majitelem webové stránky. Protože

nebýt jedné výstavy na které jsem poprvé od jiné dadníkářky slyšela to kouzelné slovo BLOG

nazačala bych se po tomto médiu pídit, protože na webovky, jaké mají ostatní chovatelé

jsem neměla znalosti. A nebýt Bobeše a výstav, nezačala bych ani fotit a tím pádem

neměla krmi pro svůj blog. A tak by se na něj ani nemohlo podívat sto tisíc návštěvníků.

I když tohle číslo není úplně pravdivé, to proto, že nemám počítadlo na blogu od

začátku, sledovanost jsem brala podle žebříčků na Blog.cz. Když se vyvrbila obdobná

situace jako momentálně teď, že se přestalo počítat, poohlídla jsem se tedy jinde.

Takže mi vychází pravděpodobná návštěvnost zhruba 150 až 160 000 návštěvníků,

protože ty první roky nebyly určitě tak sledované jako teď. Takže o tom se dá jen

spekulovat.....

A tak v duchu hesla že " Co je psané, to je dané " má moje a Bobešovo

společné dítko dnes už víc jak 100 000 návštěvníků. A vy teď budete za trest,

že ke mě chodíte, pěkně na toho lumpa pár dní koukat

Tak jsem se konečně taky dostal ke slovu, a musím říct, že ta moje panička

je pěkně nevychovaná! Místo aby vám všem poděkovala za to, že si ty její

žvásty (moje slušné vychování mi brání nazvat to její datlování jinak) a obrázky chodíte číst a

prohlížet, tak vás ještě chce strašit !!

A co víc, ona vás chce strašit mnou !!! Pětinásobným šampionem krásy !!!!

Odcházím si zas lehnout na polštář a věnovat se gaučingu.

Haf!

Nejčervenější .....

Opět malý pelmel .....

Z předminulé procházky mi zase zbylo pár obrázků, které

se mi nikam moc nehodily a dneska tedy nadešel jejich čas. Přidala

jsem k nim i něco málo ze sobotní krátké procházky. Ona mělo určitou

návaznost na tu před tím. Podařilo se mi konečně nachytat a ulovit na přehradě ledňáčka,

ale než jsem stačila přezbrojit frnknul. Takže jsem si v sobotu řekla, je hezky, bafnu Bobeše

a půjdu zkusit své štěstí jestli se ledňáček třeba zas neobjeví. Neobjevil, ale objevil se

známý kterého jsem neviděla už hodně dlouho, a co bylo zajímavé, když jsem scházela

k přehradě zrovna na něj jsem si vzpomněla, že je hezky a tak že se při zpáteční

cestě stavím na místě, kde jsme se nejčastěji potkávali.... nějak mne ta

telepatie začíná děsit.

I přes větrné počasí posledních dní, se tu a tam na větvích ještě

nějaké zlato a bronz udrželo .....

....... o to víc ho bylo ale na zemi .....

Když jsem se plazila kolem téhle muchomůky, abych našla ten nejlepší úhel,

Bobeš si prostě vzpomněl, že už je utahanej a zrovna sem si sedne. Nedal se odbýt

a tak holt to dopadlo jak to dopadlo .....

..... ale nakonec si dal říct a šel čmuchat jinam ....

...... o kousek dál byla i tahle trojička .....

To si tak stojím se seťákem na aparátu na hrázi, a najednou slyším takové zvláštní štěbetání,

šup a modrý blesk před očima a už seděl na stromě přede mnou. Sotva jsem dýchala

a nehýbala se a čekala jak bude na mne reagovat. Seťák má minimální zoom, ale i

tak jsem to riskla. A samozřejmě z toho nic moc nebylo. Tak jsem opatrně položila fotobatoh na zem

a přezbrojila na teleobjektiv. Jenže potvora vlétnul dovnitř větví a vidět byl jen v odrazu

na vodě ......

Hledej ledňáčka

Ledňáček focený trochu jinak .... aneb z nouze ctnost

Tak tuhle už znáte

Protože moje cesta buď při cestě tam, nebo při návratu vede kolem sportovního areálu,

a zrovna se hrála pralesní liga pár obrázků jsem cvakla.....

P.S. Zrovna po nafocení téhle fotky Rybník (červení) vyfasoval takový docela blbý gól.

Tedy jak občas koukám na sportovní zprávy, dalo by se říct že byl přímo ukázkově

ligový . Brankář si vyběhl a míč ho přeskočil přímo do brány .....

Na závěr trochu poetiky