Rolling Stones ..... aneb Jaggerův jazyk v čistě přírodním podání

Když byla večer mlha .....

Jak jen to nazvat .....

...... posedlost, závislost, úchylka? Prostě jak je někde na něčem víc jak jedna kapka

už letím s foťákem abych to co nejlíp vyfotila. Fascinuje mne obrácený svět v kapce vody nebo ty droboulinké

kapičky na krajích trav které popírají gravitaci. O tom co se třpytí na listech růží ani nemluvě. Když do kapek zasvítí sluníčko a ony začnou házet drobné pablesky jsem na vrcholu blaha. Ovšem jen do té doby než zjistím že na fotkách jsou to jen mrtvé kousky vody. Sluníčko a duha jsou fuč a život s jinak nádherných diamantů na listech někam vyprchal.

A tak opět a zas vybíhám. A opět nic. Jen občas se zadaří trochu života jim vdechnout, občas se ten náznak

duhy a jiskření podaří do těch fotek dostat a to si pak plácám na rameno.

Takže dneska druhá část ixtého pokusu .....

---

Tentokrát pokus na stativu, zase jsem si jednou vzpoměla že ho mám. Malej, nízkej na focení na zemi ale i na čemkoli kam se dá namotat. Moc rozdílů nevidím, zřejmě dělám stejnou chybu jako když fotím z ruky.

Další vhodný adept, šalvěj a její šedostříbrné listy

Jedna z host si usmyslela že teď je nejlepší čas ke kvetení

Včera slunce, dneska déšť .....

.... tak by se dala skvěle interpretovat

změna nálady na dnešních fotkách. Ve skutečnosti je dělí od sebe týden.

Ty dešťovky jsou focené včera, kdy jsem v okamžicích kdy přestalo mrholit a nebe se trochu rozjasnilo

vyběhla jen tak zas na zahradu abych alespoň něco málo nafotila do dalšího článku. Dneska bych měla de facto volno celý den na všechno co mne baví, ale bohužel venku prší, kouličky na další tvoření zatím taky nemám, tak se

asi po dovaření a zblajznutí oběda půjdu zachumlat do peřin.

Ostatně to počasí k tomu přímo vybízí .....

---

Klematis má ještě pár květů ......

...... stejně jako růže. Pořád nasazují nová a nová poupata

Tolik pár ze včera a zítra bude druhá várka .....

---

Podzimní sluníčko v travách ......

..... ono vlastně říkat něco víc o dnešních fotkách

asi nemá vůbec cenu. Název sám vystihuje jejich podstatu a téma.

Jen snad že při dnešním mrholivém a zataženém dni přijdou k duhu a trochu vám pozvednou náladu ....

---

A co že jsem to vlastně tak usilovně tvořila? .....

Konečně je balík se zakázkou na cestě k mezipřistání

ve Zvolenu a pak bude pokračovat dál směr Vídeň. Navíc mi došli obrázky v archívu

tak se můžu pochlubit co jsem to vlastně vytvořila a nad čím jsem tu seděla někdy až do půlnoci abych měla s

předstihem hotovo. A vyplatilo se. Protože došlo k několika nechtěným výpadkům buď v dodávce materiálu nebo času. I přes to všechno jsem měla hotovo dlouho před samou sobě daným termínem. Teď už jen čekám až se ozve objednavatelka

a dá vědět že balík došel a hlavně že se to líbí. Tedy i když zatím jen jí, dcera to dostane až jako dárek takže to neuvidí teď ale až po třináctém listopadu. A protože neumím sedět jen tak a mám docela absťák po tom špendlení tak jsem ještě udělala pár drobnůstek pro výstavu v Repechách kam jsme tentokrát s Katkou nejely, protože ona má jednu

každoroční rodinnou akci a já bez ní nemám jak se tam dostat. Ale dlouho se flákat nebudu, už mám

objednávku na zelenobílou sadu a pak se možná třeba ještě někdo ozve že bude něco chtít...

P.S. DNESKA MI PSALA PANÍ NA FB ŽE VČERA MUSELA DCEŘI PŘES SKYPE UKAZOVAT JEDNU OZDOBU ZA DRUHOU

A ŽE JEJÍ NADŠENÍ PRÝ NEBRALO MEZÍ. TAK JSEM JÍ PROSILA ABY MI OKAMŽITĚ AŽ BUDOU VISET NA STROMKU POSLALA FOTKU. A TO NEBUDE DLOUHO TRVAT PROTOŽE JEJÍ DCERA MÁ ZVYK OZDOBIT SI STROMEK UŽ 17.11. TAK VÁM PAK UKÁŽU JAK TO VYPADÁ KDYŽ SE OZDOBÍ STROMEK PATCHWORKEM .....

Zvonkohra

Koulování

Jen barvy vypadají ve skutečnosti jinak. Zvlášť ta tmavě fialová. Tady to spíš vypadá jak modrá ....

Tyhle dvě byly taky na zakázku. Takové trochu větší koule. Průměr 12 cm

Tyhle jste tu už viděli, tedy jen dvě z nich, třetí přibyla později. Skončily u některých lidiček na výstavě kteří mi po celou dobu vystavování pomáhali radami, někdy s úpravou a jindy jen tím že jsou

Vločkování. Taky už tady dvě byly ale teď jsem jim dodělala další sestřičky

Zkouška andělíka

U první zlatohnědobéžové varianty jsem přemýšlela jestli do vlasů nebo jako brož. Nakonec šla na sponku, ale střihla jsem si ještě smetanovočernou a ta už je jako brož

Aby nepřišly zkrátka ani malé parádnice

Soupravička sponky a gumička

A jedna čelenka pro Ledovou královnu

Už mám v hlavě jednu kombinaci kterou bych chtěla vyzkoušet ale až budou kouličky a hvězdy. Tak zas od příštího týdne budu tvořit další.....

Nedělní odpoledne v Litomyšli .....

V sobotu mi psala dcera jestli se nechceme v neděli

ukázat se synem a psíkama u ní, že by jsme vyrazili na procházku. I když nebylo, alespoň na naší straně nějak super počasí na procházení, vyrazili jsme protože protáhnutí po těch týdnech sezení a píchání jsem potřebovala já i havinkové jako sůl.

Jaké bylo ovšem milé překvapení když jsme vyjeli na vrch hřebenu který nás odděluje a viděli před sebou osluněnou Litomyšl a okolí. Sice foukal dost silný vítr, ale to se dalo přežít. A když jsem vyšli na cestu nad městem zjistili jsme jak nad tou naší kotlinou sedí pěkná zamračená poklička.

Prošli jsme se, vyfoukaní jsme se vrátili na kafe, havinkové utahaní zalehli a chvíli chrněli a pak jsme vyrazili zase domů.

V okamžiku kdy jsme přijeli zas na kopec se před námi setmělo a opět jsem se dostali do zatažena a šediva. To ostatně prý bylo celou dobu, jak nám potvrdil manžel.

---

Že fučelo dost silně dokazuje i tenhle záběr. Místo se jmenuje Šibeniční vrch

I když bylo slunečno, mlžný opar byl hodně silný

Ta malá černá tečka je drak, kterého pod námi na poli pouštěli. Pěkně lítal a držel se nahoře jak přibitý v solidní výšce.

Taky je vidět jak nad tmavým hřebenem na obzoru je ještě o něco tmavší poklice oblačnosti nad naší stranou hřebene

Tady je to vidět při přiblížení ještě líp

Hladina rybníku Velký Košíř ( to už jsme se dostali do Nedošína) byla díky obloze krásně blankytná. Létalo odsud spousty volavek, ale nepodařilo se mi vyfotit ani jednu protože byly velmi ostražité. Nedošín a nedaleký Nedošínský háj je oblíbené výletní místo Litomyšláků už vlastně po století. Za dob obrození se tu pořádaly studentské majálesy a psal o nich Alois Jirásek ve Filozofské historii. Samotný Nedošínský háj je přírodní rezervací a je v něm několik romantických staveb které se dříve v takových místech stavěli. Polorozbořená poustevna, falešná zřícenina, umělá jeskyně....

A jedno spojení industriálu a přírody