Nedělní odpoledne v Litomyšli .....

V sobotu mi psala dcera jestli se nechceme v neděli

ukázat se synem a psíkama u ní, že by jsme vyrazili na procházku. I když nebylo, alespoň na naší straně nějak super počasí na procházení, vyrazili jsme protože protáhnutí po těch týdnech sezení a píchání jsem potřebovala já i havinkové jako sůl.

Jaké bylo ovšem milé překvapení když jsme vyjeli na vrch hřebenu který nás odděluje a viděli před sebou osluněnou Litomyšl a okolí. Sice foukal dost silný vítr, ale to se dalo přežít. A když jsem vyšli na cestu nad městem zjistili jsme jak nad tou naší kotlinou sedí pěkná zamračená poklička.

Prošli jsme se, vyfoukaní jsme se vrátili na kafe, havinkové utahaní zalehli a chvíli chrněli a pak jsme vyrazili zase domů.

V okamžiku kdy jsme přijeli zas na kopec se před námi setmělo a opět jsem se dostali do zatažena a šediva. To ostatně prý bylo celou dobu, jak nám potvrdil manžel.

---

Že fučelo dost silně dokazuje i tenhle záběr. Místo se jmenuje Šibeniční vrch

I když bylo slunečno, mlžný opar byl hodně silný

Ta malá černá tečka je drak, kterého pod námi na poli pouštěli. Pěkně lítal a držel se nahoře jak přibitý v solidní výšce.

Taky je vidět jak nad tmavým hřebenem na obzoru je ještě o něco tmavší poklice oblačnosti nad naší stranou hřebene

Tady je to vidět při přiblížení ještě líp

Hladina rybníku Velký Košíř ( to už jsme se dostali do Nedošína) byla díky obloze krásně blankytná. Létalo odsud spousty volavek, ale nepodařilo se mi vyfotit ani jednu protože byly velmi ostražité. Nedošín a nedaleký Nedošínský háj je oblíbené výletní místo Litomyšláků už vlastně po století. Za dob obrození se tu pořádaly studentské majálesy a psal o nich Alois Jirásek ve Filozofské historii. Samotný Nedošínský háj je přírodní rezervací a je v něm několik romantických staveb které se dříve v takových místech stavěli. Polorozbořená poustevna, falešná zřícenina, umělá jeskyně....

A jedno spojení industriálu a přírody