Někdo tu chtěl bledule?....

Už čtvrtým rokem jsem se těšila na to,

až se zase s foťákem vypravím do míst kde je místní bledulkový ráj.

Tentokrát jsem vytáhla muže, aby přišel trochu na jiné myšlenky a rozptýlil se trochu z těch každodenních bojů o přežití a stresů které ho neustále svírají. I když byl nádherný slunečný den, vzduch voněl jarem a jemnou vůní bledulí moc se to tedy nepodařilo....spíš bych řekla že skoro nic z té krásy okolo sebe ani nevnímal...

za to já se s foťákem činila. Tentokrát jsem jako první zvolila levou část údolí, kterou jsme většinou s dcerou s našimi návštěvami vynechaly. Asi proto, že v letech kdy tak moc nekvetou je zde bledulí méně a nevynikne tak ona bělost plochy mezi stromy způsobená miliony květů těchto úžasných a jemných květinek....

Teprve letos jsem se dozvěděla že celá ta krása se nazývá Přírodní rezervace Králova zahrada a okolní les Fárský.

Více vám o ní řekne text který jsem našla na netu a dovoluji si vám ho tady prezentovat. Už z toho důvodu že nejsem rodákem který by o ní věděl všechno.

Přírodní rezervace Králova zahrada byla vyhlášena v roce 1994 na ploše 17,36 ha (k.ú. Opatov v Čechách, okres Svitavy). Hlavním důvodem je ochrana podmáčených smrkových a jasanových olšin (Piceo-Alnetum a Pruno-Fraxinetum) s velmi bohatou populací bledule jarní. Tento různověký lužní les, jehož přirozenou součástí jsou mnohé vývraty, souše, zlomy a staré stromy s dutinami, hostí také celou řadu významných druhů hub a živočichů. V tlející dřevní hmotě nacházejí útočiště vzácné druhy brouků (zdobenec zelenavý), v dutinách stromů žijí netopýři a hnízdí ohrožení ptáci (puštík obecný, kulíšek nejmenší, žluna šedá, strakapoud malý). Tůně a potoky jsou domovem obojživelníků (ropucha obecná, rosnička zelená a skokan krátkonohý) a užovky obojkové. Zjišťováni jsou i konipas horský a ledňáček říční.

Chráněné území se rozkládá v rovinatém terénu tvořeném nivou Zádolského potoka a jeho levostranného přítoku v nadmořské výšce 425 - 435 m. V podkladu jsou svrchnokřídové sedimenty březenského souvrství (jemnozrnné pískovce) a teplického souvrství (slínovce, spongility). Nivu pokrývají holocenní říční naplaveniny s hydromorfními půdami.

V minulosti zde došlo k melioračním úpravám, které jsou dodnes patrné jako systém drobných odvodňovacích stružek, ale zejména se projevují na vzhledu obou hlavních toků, jejichž koryta byla necitlivě zahloubena a napřímena. Negativa tohoto zásahu si ještě více uvědomujeme při pohledu na velmi členité, ale dnes už vyschlé meandry původního koryta Zádolského potoka v jižní části rezervace, kde odvodnění navíc umožnilo změnit dřevinnou skladbu ve prospěch smrku.

V rezervaci převažují lesní porosty přirozené druhové skladby, jednoznačně dominantní dřevinou je olše lepkavá (Alnus glutinosa), která zde tvoří jak čisté olšiny tak společenstva s jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) nebo smrkem obecným (Picea abies), jehož výskyt v území je považován za původní (díky podmáčení i v této nízké nadmořské výšce). Původnost současné populace smrku ale nebyla hodnocena a do rezervace proniká i smrk ze sousedních druhotných, kulturních smrčin, místy byl dokonce přímo v rezervaci vysazován. Přirozenou skladbu dřevin dále místy narušují výsadby modřínu (Larix decidua), douglasky (Pseudotsuga menziesii), případně olše šedé (Alnus incana). Na svahu na pravém břehu Zádolského potoka ve východní části PR byly zjištěny fragmenty bučin se vzácným výskytem jedle bělokoré (Abies alb

Ještě dodám že krom bledulí tu kvetly i devětsily, jaterníky a lýkovce.

---

Jelikož je fotek hodně, rozdělila jsem naší fotovýpravu do více částí.....

Jarně kytičkově.....

Myslím, že k tomu jak je dneska venku hnusně,

dokonce se tu plácá vzduchem něco co vélmi nápadně připomíná sníh

se tyto květinkové a i sluníčkové fotky i hodí....alespoň

trošku zvednou náladu, která asi u mnohých při ranním pohledu z okna klesla

stejně jak teplota venku, pod bod mrazu.

U mne tedy určitě.....

Jsou to pověšinou obrázky z doby kdy začínaly rozkvétat krokusy a malé irisky, které jsem si zasadila z květináčku koupené jako rychlené...

---

Začaly se klubat i hyacinty které jsem měla doma a následně jsem jim dala druhou šanci i ve volné zemi. Sice květy mají o hodně, hodně menší ale i tak si myslím že vyhodit je by bylo škoda.....zasadila jsem je do trávy u jezírka kde si můžou spokojeně lebedit.

Bohužel mi přes všechnu snahu o nápravu mizí ze zahrady bledulky....když jsme sem začali jezdit byla tu místa která jich byla plná....jenže si manžel usmyslel že tam přijdou nasázet rybízy a angrešty a tak se spousta cibulek přestěhovala na záhony. Jenže bledule patří mezi ty které takové stěhování nepřežijí. Další ranou pro ně je sekání sekačkou, protože nestačí načerpat z listů sílu do cibulek. Takže jsem vloni a předloni nechala na místě kde ještě rostou trávu růst do doby než začaly zatahovat. Ale připadá mi že to je ještě horší......

další v řadě na kvetení jsou už klasicky botanické tulipánky...za těch pár posledních teplých dní jich rozkvetlo dost. Tihle jsou ti úplně první.....

Ze dne na den se rozsvítili po celé zahradě křivatce.....dokonce si jich všiml i manžel, a to je co říct! Ale zase nevšimnout si jich by mohl leda slepec.

Tady by se dalo říct jen už ZASE kvetou.....ne UŽ kvetou, protože naposledy jsem fotila kvetoucí fialky v prosinci....teď sice je jich mnohem víc a na více místech, ale neměly tak dlouhou přestávku v kvetení jak jiné roky.

Mezitím už mi také rozkvetly a zase OPĚT prvosenky, určitě si vzpomenete na fotky zasněžené prvosenky tuším někdy z prosince či ledna kterou jsem tady měla, jelikož jsme přeci jen v chladnější oblasti tak první nesmělé kvítky drobnokvětých narcisek, a tu a tam i nějaká ta orsej.....

Andělík pro Helenku....

Klucí na venku.....

Když tvořím, tak jde všechno stranou a tedy i

procházkování se smečkou. Ještě ale že máme natolik velkou zahradu že se po ní mohou dostatečně prohánět.

I když samozřejmě na procházku to nemá což vím sama. Předminulý týden jsem si dovolila luxus dát si

pauzu od tvoření a jít si sednout ven na sluníčko s kafetem. A foťákem. Klucí se courali po zahradě, nebo si dali

leháro na sluníčku a pozorovali cvrkot kolem....

Anděl s ďáblem v těle....

---

Bak na všechno dlabe a užívá si slunění....

Matěj má v sobě nějaké zvláštní vlny, pokaždé když ho fotím z mnoha fotek je k použití jen zlomek

Ono vůbec na ty moje lásky čtyřnohý zapomínám....i s focením. A to tenhle blog vzniknul vlastně čistě kvůli Bobešovi.

Odpadky a zbytky.....

V následujících týdnech to bude u mne na blogu

vypadat, že zachází na úbytě. Ne že bych s ním chtěla skončit, ale pokud máte k dispozici jen jednu ruku, i když pravou, moc toho nenafotíte a ani spisovatel se z vás zrovna nestane. Ono i to klafání jednou rukou za chvíli naštve.

A co že se přihodilo? Možná jste občas zaznamenali moje hořekování nad tím, že mne bolí levé rameno a jen s obtížemi mohu dělat levou rukou věci za zády nebo jí zvednout nad hlavu.

Provází mne to od lonska /umím psát, jen prostě neroztáhnu prsty jedné ruky tak abych mohla udělat háček/ a myslela jsem že to výsledek práce na zahradě.

Jenže bolesti neustupovaly a tak doktor zkoušel všechno možné. Obstřiky, rehabilitace .....a nic. V únoru mne tedy šupem poslal na magnetickou rezonanci a verdikt zněl zánět šlach a výrůstky na kosti. Bez operace se to prostě neobejde. Naštěstí jen artroskpické, ne žádné masivní řezání.

Takže v první jarní den jsem šupajdila do špitálu, užila si narkózy a /ne/ pohostinnosti místní JIPky. Copak sestřičky, ty byly jak ze seriálu, kmitaly okolo nás, snažily se nám to obluzení a probuzení co nejvíc zpříjemnit. Ale neskutečné vedro, brutální osvětlení dopadající přímo do očí z chodby a krátká úzká postel tedy moc komfortu neposkytovalo. A pak, žádný hezký doktor. Spíš by se dalo říct že takovou sbírku ošklivců jsem dlouho neviděla....no jo, no....člověk holt nesmí čumákovat na tv seriály. Pak je jen zbytečně zklamán.

Ještě že mne hned ráno vykopli domů, do měkkého, širokého pelíšku.....

Takže ted chodím z rukou na šátku, občas jí procvičím a zjištuju jakou fuškou je třeba obutí si ponožek, zapnutí podprdy a jiné věci které člověk dělá naprosto automaticky...ovšem co tedy nedělám automaticky ale za to s největším odporem je píchání si injekcí s heparinem. Injekce od mala nesnáším když mi je píchá někdo cizí, a teď si je musím ještě navíc píchat sama! Bléééééé....

Ale hlavně, nelze fotit!!! A to mne teď (hurá, blondýna přišla na další shift) v tom bujení a překotném rašení vytáčí. Jo, a píchat taky nemůžu....a to tu mám připravené táááákové nádherné kombinace stužek na vajcata.....počítám, že se tu unudím.....kdyby alespoň nehlásili tu změnu počasí k horšímu, smažila bych se alespoň venku na lehátku, ale v dešti????

Ještě že jsem alespoň stihla nafotit letos zas bledule v rezervaci....

Takže tady je pár zbytků z různých výprav do Třebové a Litomyšle.

Mariánský sloup a radnice ve Třebové

---

Zlatý déšť a veselé lavičky v Litomyšli

Ještě k těm lavičkám. Nenajdete tady dvě stejné, každá je jinak barevná, s jiným efektem....až zase bude možnost udělat výpravu do Litomky, zaměřím se na ně....