Někdo tu chtěl bledule?....

Už čtvrtým rokem jsem se těšila na to,

až se zase s foťákem vypravím do míst kde je místní bledulkový ráj.

Tentokrát jsem vytáhla muže, aby přišel trochu na jiné myšlenky a rozptýlil se trochu z těch každodenních bojů o přežití a stresů které ho neustále svírají. I když byl nádherný slunečný den, vzduch voněl jarem a jemnou vůní bledulí moc se to tedy nepodařilo....spíš bych řekla že skoro nic z té krásy okolo sebe ani nevnímal...

za to já se s foťákem činila. Tentokrát jsem jako první zvolila levou část údolí, kterou jsme většinou s dcerou s našimi návštěvami vynechaly. Asi proto, že v letech kdy tak moc nekvetou je zde bledulí méně a nevynikne tak ona bělost plochy mezi stromy způsobená miliony květů těchto úžasných a jemných květinek....

Teprve letos jsem se dozvěděla že celá ta krása se nazývá Přírodní rezervace Králova zahrada a okolní les Fárský.

Více vám o ní řekne text který jsem našla na netu a dovoluji si vám ho tady prezentovat. Už z toho důvodu že nejsem rodákem který by o ní věděl všechno.

Přírodní rezervace Králova zahrada byla vyhlášena v roce 1994 na ploše 17,36 ha (k.ú. Opatov v Čechách, okres Svitavy). Hlavním důvodem je ochrana podmáčených smrkových a jasanových olšin (Piceo-Alnetum a Pruno-Fraxinetum) s velmi bohatou populací bledule jarní. Tento různověký lužní les, jehož přirozenou součástí jsou mnohé vývraty, souše, zlomy a staré stromy s dutinami, hostí také celou řadu významných druhů hub a živočichů. V tlející dřevní hmotě nacházejí útočiště vzácné druhy brouků (zdobenec zelenavý), v dutinách stromů žijí netopýři a hnízdí ohrožení ptáci (puštík obecný, kulíšek nejmenší, žluna šedá, strakapoud malý). Tůně a potoky jsou domovem obojživelníků (ropucha obecná, rosnička zelená a skokan krátkonohý) a užovky obojkové. Zjišťováni jsou i konipas horský a ledňáček říční.

Chráněné území se rozkládá v rovinatém terénu tvořeném nivou Zádolského potoka a jeho levostranného přítoku v nadmořské výšce 425 - 435 m. V podkladu jsou svrchnokřídové sedimenty březenského souvrství (jemnozrnné pískovce) a teplického souvrství (slínovce, spongility). Nivu pokrývají holocenní říční naplaveniny s hydromorfními půdami.

V minulosti zde došlo k melioračním úpravám, které jsou dodnes patrné jako systém drobných odvodňovacích stružek, ale zejména se projevují na vzhledu obou hlavních toků, jejichž koryta byla necitlivě zahloubena a napřímena. Negativa tohoto zásahu si ještě více uvědomujeme při pohledu na velmi členité, ale dnes už vyschlé meandry původního koryta Zádolského potoka v jižní části rezervace, kde odvodnění navíc umožnilo změnit dřevinnou skladbu ve prospěch smrku.

V rezervaci převažují lesní porosty přirozené druhové skladby, jednoznačně dominantní dřevinou je olše lepkavá (Alnus glutinosa), která zde tvoří jak čisté olšiny tak společenstva s jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) nebo smrkem obecným (Picea abies), jehož výskyt v území je považován za původní (díky podmáčení i v této nízké nadmořské výšce). Původnost současné populace smrku ale nebyla hodnocena a do rezervace proniká i smrk ze sousedních druhotných, kulturních smrčin, místy byl dokonce přímo v rezervaci vysazován. Přirozenou skladbu dřevin dále místy narušují výsadby modřínu (Larix decidua), douglasky (Pseudotsuga menziesii), případně olše šedé (Alnus incana). Na svahu na pravém břehu Zádolského potoka ve východní části PR byly zjištěny fragmenty bučin se vzácným výskytem jedle bělokoré (Abies alb

Ještě dodám že krom bledulí tu kvetly i devětsily, jaterníky a lýkovce.

---

Jelikož je fotek hodně, rozdělila jsem naší fotovýpravu do více částí.....