45 / 52

1/ Pátek 3.1.14

Celej den v posteli...mohlo by se to zdát jako sen, nicméně s frkáním , chrchláním a bolestma hlavy a krku....takže žádná sláva a slast. Přecpaná Panadolem, přepitá čaje s citronem a medem a odřeným nosem nemůžu najít rozhodně žádnou radost.

Skóre dne: Nula bodou

2 / Sobota 4.1.14

3/ Neděle 5.1.14

Je mi nanic a nemám na nic náladu....

4/ Pondělí 6.1.14

Doražená totálně od dcery. Psychika na úrovni Mariánského příkopu.

Fyzicky se mi chce řvát a řvát a do všeho kopat.

A to je venku tak nádherně....

Takže tři dny s absencí radosti. Sebemenší.

5/ Úterý 7.1.14

Konečně!!!! Konečně zase nová hlava. A konečně zase kadeřnice která umí PORADIT a ne jen slepě udělat to co chci i když ve finále v tom vypadám třeba jak blb....a pomůže s péčí o vlasy. Sice je trochu z ruky, je v Litomyšli ale autobusem se to dá vcelku dobře zvládnout. Je fakt že už jsem byla dost nervózní z přerostlé ofiny která mi neustále padala do očí. A uzavřené křehké příměří s dcerou. A respirační moribundus je také na zdárném ústupu

Skóre dne: Tak proč se po tom všem neradovat!

6/ Středa 8.1.14

Nezapoměla jsem objednat výpravu k zubaři (vždycky si na to vzpomenu když si večer čistím zuby) zjistila podrobnosti jedné výstavy na které to chci s Bobešem zkusit(to samé co se zubařem, vždycky až večer mne to trklo), nezapoměla jsem ani na přihlášení se do jedné blogové akce na jednom zajímavém blogu (ano, samozřejmě také jsem stále na to zapomínala) a čekám s napětím na jeden balíček...

Skóre dne: Myslím že nějaká ta radůstka tu je...

7/ Čtvrtek 9.1.14

Jak mě chybělo to mé hraní se špendlíky!....mám teď přestávku protože jsem ve městě nesehnala to co jsem potřebovala, balíček zatím nedorazil tak jsem se vrhla alespoň na jednu vyžádanou kouličku. Už tak trochu v jarní kombinaci.

Skóre dne: Když můžu tvořit jsem spokojená a šťastná. A spokojenost rovná se radost.

Dost depréze a bláznivých teorií....

Sice měla moje pondělní

cesta velmi mlhavý začátek, ale během té doby než jsem si

vyřídila pár obchůzek a nafotila kostel, vylezlo sluníčko a rozdělilo město na dvě části.

Zataženou a zamlženou a slunečnou s modrou oblohou. Dokonce i náměstí před chíli ještě zamlžené se krásně koupalo ve slunečním svitu...a dost zvláštně se na něm vyjímal svítící vánoční strom i výzdoba na lampách...

Tady můžete posoudit jak bylo mlhavo (obrázek v původní nedepresivní podobě)

---

A jak během necelé půl hodiny se situace změnila

Tak vypadala část města kde ještě mlha vládla

Kapky na větvích ve sluníčku krásně jiskřily....jen mě se to nepodařilo zachytit....

Dneska je zase sluníčkově tak přemýšlím o procházce....

Úlet do světa psychologie?....

Rovnou říkám že lidská psýcha je věc,

které absolutně nerozumí. Taky na to nemám študie. Ale valnou většinu svého dospělého

života jsem strávila za pultem a tam se člověk někdy opravdu potkává se zajímavými jedinci.

Možná už ne zralými pro psychologa ale rovnou psychiatra.

Nehodlám tady dělat sáhodlouhé rozbory o tom co a proč a jak ovlivňuje naše konání. Jednak nejsem psycholog a ani nejsem Malkiel abych to dokázala tak vtipně a výstižně napsat a udělat takový pěkný rozbor jako on. A pak, sama bych toho psychologa určitě svými problémy a některými výstřelky zaměstnala na plný úvazek.

Spíš by mne zajímala jedna věc. Jestli naše psychika nás nutí předvídat.

Jestli nějak dokáže dopředu předznamenat věci budoucí.

V pondělí jsem jela do města. Byla mlha. Vzala jsem si proto foťák jestli se nepodaří udělat nějaké zajímavé snímky. O.K. To většinou my všichni fotomaniaci (možná že už to samo je na nějakou diagózu).Pár snímků jsem udělala, ostatně ty kostelní tu už jsou. I na cestě a ve městě. Ale už při jejich pořizování jsem věděla že je něco zvláštního ve vzduchu.

Když jsem přijela domů hned jsem si je postahovala a jak jsem je viděla věděla jsem že budou jen v jednom jediném tónu.

Všechny jsem tedy upravila a uložila a pak nastal výbuch. Ne žádný opravdový, to už bych tu asi tohle neklafala, ale výbuch nepřátelství, zášti a sobectví. Od člověka od kterého to bolí dvojnásob. Od vlastního dítěte. Vím že u nás už nějaký pátek panuje výbušná atmosféra způsobená dlouhodobým stresem a starostmi. A každá malá jiskřička dokáže zažehnout explozi o síle atomové bomby. A pak jen člověk může litovat toho co a že vůbec něco řekl. Jenže netuší že druhá strana to v sobě nese jako neskutečnou křivdu která otravuje jeho myšlení.A že to vmete člověku do tváře v okamžiku kdy to nejmíň čeká a tak že ho okamžitě srazí psychicky až někam na dno Mariánského příkopu. A že moje nálada bude celý den stejně tak bezbarvá....

Takže když jsem se pak znovu dívala na ty fotky a jejich (ne)barevnost tak jsem si položila otázku: Vedlo mne nějaké podvědomé tušení věcí příštích k tomu dát jim zrovna takový odstín? Smutný a truchlivý i když sami o sobě tak nevypadaly? Nebo to byl jen takový záchvat mé geniality?

Ostatně jak jsem řekla na začátku, i já bych toho psychologa potřebovala jako sůl.....

Příště bez depresivní nebarevnosti....už sluníčkově

Kostel sv. Jakuba Většího v České Třebové....

Kliknutím na obrázek se dostanete na příspěvek do šestého kola fotovýměny "Sakrálné stavby"

Jak někteří možná poznáte dle ikonky, přidávám se tímto článkem

k akci na blogu Daniely Fotografie sakrálních staveb aneb Foto Výmena.

Na jejím blogu je v tomhle projektu místu pro všechny z vás kteří rádi fotíte a rádi se s ostatními podělíte o fotky kostelů či jiných sakrálních staveb(Božích muk, kalvárií apod) které jsou ve vašem okolí nebo na které narazíte na svých toulkách a domníváte se že stojí za to aby je poznali i jiní. Myslím že tady jsou mezi mými návštěvníky zrovna čtyři blogeři kteří do této skupiny patří, že Frypate, Vendy, Majko a Draku....Hanku a Katku vynechávám, protože ty už svou kapkou přispěly. Ale myslím že vás kteří sem chodíte a zároveň fotíte je o mnoho víc, takže neváhejte a foťte.....

Tento projekt má svůj smysl protože krásných kostelů je v naší zemi spousty ale třeba i těm méně hezkým to pomůže protože je někdo uvidí a pak třeba si řekne že by i nějak k jejich obnově pomohl. Ale mohou to být i kostely ze zahraničí které máte nafocené ze svých toulek. Další kolo bude běžet od 10.ledna. A tak tenhle můj článek berte jako pozvánku. A co je potřeba? Napsat na svém blogu povídání o nějaké z daných staveb, přidat pár fotek a na Danielin blog dát odkaz na svůj článek a na svém blogu odkaz na její blog. To proto aby se i jiní kdo k vám chodí dostali k pěkným fotkám z minulých kol ale i oni sami třeba přispěli svou trochou do mlýna. A přidat ke článku ikonku kterou vidíte u mě. Někteří jste se již účastnili jejího projektu o MOSTECH, takže víte už co a jak....

Více se dozvíte o pravidlech a již proběhlých kolech když kliknete sem.

Jelikož jsem se už nemohla dočkat až začnou obchody po svátcích fungovat tak jak mají, a tudíž budou mít otevřeno a já konečně zase budu moci dokoupit nějaké kouličky na učení, špendlíčky a případně zjistit jaké jsou momentálně v nabídce stuhy, vydala jsem se v pondělí do města. Jak jinak než s foťákem. Byla totiž dost hustá mlha a říkala jsem si že by se něco dalo nafotit. Dalo, nicméně zas tak podle mých představ to nebylo a tak mne napadla tahle fotovýměna. Vždyť kostel je v každém městě a pomalu i v každé vsi.....takže jsem si vybrala tu větší a bližší ze dvou zajímavých sakrálních staveb, a to kostel sv. Jakuba Většího.

Stojí jen kousek od náměstí za frontou domů které tvoří budovy radnice a hotelu.

Měl docela pohnutou historii, podvakráte vyhořel a byl znovu postaven a tak tak že unikl i třetímu požáru. Za nynější podobu vděčí majiteli panství Aloisu z Lichtenštejna. První kostel vyhořel roku 1638 a byl nahrazen druhým, na tom samém místě ale ten vyhořel roku 1794 po úderu blesku. Svou klasicistní podobu získal v roce 1801 díky dvornímu architektu Lichtenštejnů Losefu Hardmuthovi.

V roce 1884 ještě jednou sedl ohnivý kohout (jak příznačné označení, když má město ve znaku kohouta) na střechu kostela ale po několika hodinách se podařilo zachránit alespoň loď kostela. Věž, střecha a sanktusník shořeli.

Okolo kostela stojí několik barokních soch znázorňujících sv. Václava,sv. Josefa s Ježíškem, sv. Barboru, sv. Kateřinu a sv. Jana Nepomuckého.

Přiznávám že okolo kostela je strašně málo místa na focení takže se mi moc dobře do záběru nechtěl vejít. Vždycky jsem musela kus něčeho uříznout....

---

Sv. Václav

Sv. Barbora

Sv. Kateřina

Sv. Jan Nepomucký

A skulptury trochu novější

Když jsem přijela do města byla pořádná mlha, jenže než jsem si všechno obešla už začalo sluníčko na jedné straně vykukovat. Na některých fotkách je vidět že ještě špička věže je v mlze. Nakonec bylo město rozděleno na dvě části. S a bez mlhy. Na jednom konci města nádherně modrá obloha se sluníčkem, na druhém tmavo s mlhou jak mléko.....

SRPEN....

Utíká, to utíká....a jsme u srpna.

Zlatá polí se mění na strnišťata, někde sice ještě tu a tam klásky zbydou. Listí začíná nepatrně ztrácet živou zeleň....včelky pilně sbírají na těch nejmedonosnějších kytičkách a v lese pořád krásně voní houby....

SRPEN

1

2

3

4

5

Tentokrát kvetou správně....

Každý rok, když vrátím vánoční

kaktusy z letního pobytu domů, nasadí mi do čtrnácti dnů poupata.

A tak mi většinou na vánoce už dokvítají.

Letos ale nějak konečně pochopily kdy je jejich čas a rozkvetly opravdu týden před vánoci. Mám je

kvůli nedostatku místa pověšené na půdě a tak si jich zas až tak neužiju, tohle budu muset ještě nějak pořešit.

Když jsem šla den před Silvestrem nahoru kytky zkontrolovat zaujalo mne jak krásně sluníčko prosvěcuje jejich jemné květy. A jako vždy se k nim jedním zimním květem přidal i fylokaktus. Oproti jeho správné době kvetení (přelom jara a léta) je jeho květ o dost světlejší. Spíš oranžový, než červený...

---

Chtěla bych tyhle květy jako poděkování věnovat Radce a Helence za jejich nominaci mých dvou článků na nejlepší články TT- INSPIRACE. Hned jsem si k příslušným článkům hrdě připnula ikonku....Tak doufám že se budou líbit .

Dodatek k roku Kocúra....

Ještě v loňském roce v listopadu

jsem byla podvakrát, a pak ještě v prosinci fotit u známé chovatelky nový vrh koťat, která jsou přes dvě písmena mladší sourozenci našeho Baldricka.

Mrňousové byli tentokrát čtyři a samí kluci. Dělala si nové e-stránky chovné stanice a tak potřebovala jak říkala "pěkné a kvalitní fotky"....no trochu mi tím samozřejmě pozvedla vědomí, ale vím že jsou i lepší fotografové kteří fotí zvířátka.

První fotky jsem dělala 5.11. a poslední, třetí 4.12. je krásně vidět jak prckové narostli.

Při třetím focení jsem také navíc fotila ještě dvě z chovných koček, a jsou to opravdu kusance!

Fotek bylo hodně takže jsem se pokusila vybrat jen takové které mi přišly něčím zajímavé a roztomilé....

---

I když se to možná nezdá, tak tohle je taky kotě. Tedy o něco starší než ty prťoušové....ostatně jeho samostatné fotky jste tu už měli možnost vidět.

Fotky z 18.11.

Pamatujete na to ubrečené kotě? Tak tohle už je úplně jinej frajer, sebevědomej manekýn...

Ani Márly nesmí chybět

A fotky ze 4.12.

Nevím jestli si budu dobře pamatovat jména, tohle je Eric. Tedy původně to byla Erin, protože panovalo mínění že je to kočina. Ale stvoření to bylo ze všech největší a tak se nakonec ukázalo že to není Erin ale Eric....

Tady jsem jméno zapoměla :-(

Elvis

Eddy

A frajeři pěkně pohromadě.....

...a jejich hrdá mamča....

.....a o rok starší sestřička....

....a její táta...alespoň tuším, že to je on...

Jestli bude ještě nějaké další focení nevím. Došlo k určitým no, podezřením, že se na koťata od nás přenesl nějaký moribundus a chovatelka trošku zahysterčila. Nakonec se ukázalo že tomu tak nebylo, ale zase se přišlo že dcera ještě nemá Baldricka vykastrovaného ač to má ve smlouvě a vztahy se poněkud našponovaly.....