03 listopadu 2013

Petřínské sady....jezírko U lachtana


Moji prarodiče i rodiče bydleli
a ještě maminka bydlí tak 20 - 25 minut rychlejší chůze od jednoho z nejromantičtějších pražských parků a to Petřína. Je to vlastně soubor větších či menších zahrad a co mne hodně překvapilo krásně udržovaný. Přiznávám že jsem tu už strašně dlouho nebyla, většinou jsem spíš jela do města kecat s kamarádem, ale tentokrát krásné slunečné počasí mne vytáhlo do tohoto kouta. Měla jsem už rovnou v plánu obejít jen malou část která je od nás nejblíž takže nebudou tady fotky z celého rozsáhlého petřínského kopce.
I když to jednu chvíli vypadalo že se nakonec vrátím a z focení nic nebude. Podařil se mi pěkný držkopád, když jsem pod spadaným listím nezaregistrovala díru v asfaltu, šlápla na její kraj a zvrtla si nohu. Co vám budu povídat, letěla jsem po tlamě nevěděla jak dopadnu a kam, ještě jsem musela chytat foťák abych s ním nekřápla. No i tak si trošku se zemí potykal....
V první chvíli jsem pro bolest v obou kolenou po kterých jsem kousek jela nemohla ani vstát, a nemohla jsem ani moc nadávát páč jsem periferním viděním zaregistrovala nějakou postavu. Když jsem se konečně vyhrabala zjistila jsem že přede mnou stojí zhruba dvouletý capart a směje se na celé kolo. No samozřejmě, proč by ne, vždyť vidět padat dospěláky je ohromnej zážitek. Provedla jsem inventuru těla, foťáku a oblečení a zjistila že mám zničené nové džíny, které jsem měla podruhé na sobě protože jsem si o kameny v asfaltu obrousila na kolenou barvu skoro až do běla, zablácené dlaně až hanba a foťák že fotí. A že to bolí...sedla jsem si na chvilku na zídku a čekala až to přejde a nebudu muset po Peříně kuhat a pajdat jak Quasimodo nebo Peyrac.
Když jsem to tak trošku vydejchala
vydala jsem se k první zastávce. Jezírku U lachtana.Jako malá jsem to tu milovala a pořád jsem k lachtanovi chtěla.Krmit kačenky. Naše děti si místo oblíbily stejně a pokaždé když babička hlídala na dotaz kam půjdou, unisono se ozvalo Na kačenky! Ovšem dnešní podoba se s tou minulou nedá srovnat. Krásně zrenovované okolí, pohodlné lavičky a moje oblíbené kameny kolem.A kačenky.....




Jezírko v jezírku






Jsou už tak zvyklé na pozornost že jim nevadí když si sednete až k nim....








Zámecké....

I když už jsem říkala že těmi
kůrovými fotkami se s Dobříší rozlučíme,nakonec jsem ještě zjistila že přeci jen tu něco mám....
Ještě pár foteček ze zámku. Je to spíš takový pelmel už opravdu naposledy....




Fontána Napájení v podobě z roku 1916 a jak je vidět byl zámek původně žlutý....


A ještě původní podoba spodní části parku, ještě bez ornamentální buxusové výsadby...



Tomuto rozložitému dubu dělá skvělo opozici Jinan dvoulaločný jinak též Gingo


Ladí jim to společně i barevně


Tentokrát jsem nakoukla do bývalé konírny, dnes obřadní síně....


A to už je opravdu a definitivně konec podzimní Dobříše....

01 listopadu 2013

35 / 52


1/ Pátek 25.10.13
Vracím se domů. A to není tedy moc důvod k radosti protože představa kolik práce mě po návratu čeká abych uvedla barák do obstojného stavu mě vždycky děsí. Ale vyjímečně až na nějaké drobnosti bylo všechno hotové což mi způsobilo menší šok ale i trochu větší radost....kvůlivá zítřejšímu výlet s Katkou jsem hned po tom co jsem odložila věci z cesty valila do volebky abych to měla za sebou. Dost jsem koketovala s myšlenkou vykašlat se na to, ale nakonec jsem to zavrhla. Vím že se zase změní minimum věcí, zase nastanou hádky a tahanice a nechutné taškařice, ale čo už....ako vraví môj slovenský kamarát.
Skóre dnešního dne: Jedna střední radost

2/ Sobota 26.10.13
V den D a hodinu H před barákem staví auto s Katkou (JaAquarius) a vydáváme se spolu směr Repechy na setkání Ženského klubu, skupiny blogerek které rády tvoří rukama. Katka mne tam pozvala protože se zřejmě domnívala že se svým špendlíkováním bych se tam mohla hodit. Setkání bylo v krásném prostředí velmi útulného penzionu Lada, moravské ale i východo či severočeské blogerky skvělé, jídlo (v mém případě tvarohové knedlíky s borůvkami) výtečné a porce ohromné (všimla jsem si že málokdo dojedl jak byly velké). Povídalo se, předváděl se um a v některých případech ten s velkým U a bylo si možno i výrobky zakoupit. Takže ohromná radost s osobního setkání a odtajnění některých blogových tváří (mám na to tenhle týden štěstí) a ze skvěle stráveného dne....Katko ještě jednou dík!
Skóre dnešního dne: Den plný velkých radostí

3/ Neděle 27.10.13
Těšila jsem se na fotky božích muk v mlze, a nezklamaly mne...
Večer jsem po zprávách vypnula televizi a šla jsem začít s čertem který je objednaný. Práce mi šla pěkně od ruky a tak o půlnoci (ten zatracenej posun času) byla půlka hotová.
Skóre dnešního dne: Dvě menší radůstky, jinak nic moc

4/ Pondělí 28.10.13
Sváteční den, ale pro mne ještě svátečnější v tom, že jsem ho měla zase celý jen pro sebe. Muž na chatě, dcera v práci a tak jsem zase vlčila. Nevařila, tím pádem jsem nemusela mýt nádobí, jen jsem prala povlečení protože bylo ještě jekž takž takže mi to venku uschlo. A věnovala se špendlíkování bez výčitek svědomí že něco a někoho zanedbávám....dodělala jsem čertíka, vyfotila a poslala fotku příští majitelce a teď jen čekám na ohlas.
Skóre dnešního dne: Měla jsem z něj radost!

5/ Úterý 29.10.13
Dodělán andílek, manžel se vrátil v pořádku z chaty i když asi pěkně na motorce vystydnul i namoknul, a je po klídku. Ohlas na čerta kladný.
Skóre dnešního dne: Dalo by se říct že dobré, sem tam nějaká ta radůstka byla.

6/ Středa 30.10.13
Zkusila jsem se řídit heslem Líná huba, holý neštěstí a pokusila se překonat svůj určitý ostych (ano i něco takového se dá u mne najít) a nabídla své výrobky. Tedy nejdřív spíš se nabídl kamarád ať mu pošlu ceny a odkaz na stránky kde mám fotky. A pak i já oslovila jednu osobu a čekala jsem co se z toho vyklube....Ohlas na anděla víc než kladný a tak putují na účet první penízky za moje blbnutí!
Skóre dnešního dne: Radost velká!

7/ Čtvrtek 31.10.13
Páni! Vyšlo to! Díky moc Helenko a já doufám že se bude všechno líbit a že ti nic na pultě nezbyde! A já slibuju že se budu snažit! Ona mi totiž Helenka (blog Andělé, byliny a povídání) věnovala svou důvěru a já na jejich jarmark budu dělat nějaké věcičky.
Skóre dnešního dne: Radost nezměrná že mé blbnutí někomu stojí za to nabídnout ho jiným...

Kůrově....


Něco málo na téma kůra a její struktury.
Foceno ještě v dobříšském parku...


Zvláštně utvářená i zabarvená kůra douglasky





Nevím co se stalo tomuto obrovi - dubovi že musel být skácen, nicméně byl to kusan. Když jsem si stoupla abych si vyfotila detaily kůry až těsně k němu měla jsem ho po prsa a to měřím 175 cm. Takže počítám že u země mohl mít obvod tak 140 - 150 cm.







Tímto se definitivně uzavírá kapitola podzimu na Dobříši, protože mne čekal přesun do Prahy. A návštěva části Petřínských sadů.....

30 října 2013

Dobříšské listování....


K podzimu patří barevné listy.
K podzimu patří i ona krásná vůně když se pomalu ukládají na zem a svítí do nich slunce. K podzimu patří šustot spadaných listů, když v nich člověk chodí po cestách a cestičkách. Ta vůně bylo první co nás uvítalo když jsme vystoupili z auta. A tak si jí zkuste se mnou připomenout....


Mrzí mne že jsem si toho krásného kamínku u toho kaštanu nevšimla když jsem ho fotila. Už by byl u svých kamarádů tady doma....




Listování zlaté


Listování oranžové


Listování stínové


Listování strukturové


Listování magnóliové


Listový vodopád


Listování Uctívačů ginga

Psí manekýnky....


V parku jsme potkali dvě žínky
s dětmi a dvěma malými krysaříky, které zde dělaly úžasnou věc. Měly igelitové tašky a do nich sbíraly bordel který zde zanechaly jiní návštěvnici. Ale abych zase nebyla až moc přísná ani nevím jestli jsme po cestě potkali nějaké odpadkové koše. Jenže na druhou stranu, když si dokážu sebou přinést zabalenou svačinu nebo láhev s vodou, neměl by být takový problém prázdné a lehčí! to zase odnést zpět nebo k nejbližšímu koši....nad tím mi vždycky zůstává rozum stát....ale není to moje zahrada tak proč bych tu ten papír nebo petku nezahodil, že jo....však on se nějaký zřízenec o to postará.
Fenečky byly roztomilé a krásně se předváděly. I když se přiznám, já tyhle kapesní psy moc nemusím, ale zase jiní by nemuseli třeba našeho Bobeše.





U předchozí fotky se mi panička podařila ještě odstřihnout ale tady už to nešlo. Ale zase, proč neukázat někoho kdo dělá záslužnou práci a přitom nemusí, že?



29 října 2013

Anglický park zámku Dobříš....střed


Varoval jsem vás, že až
sem dám všechny fotky které jsem v posledním týdnu nafotila, budete mít podzimu, stromů a všeho kolem plné zuby. A při slově park vám bude naskakovat husí kůže. Jenže....máte smůlu budete se muset smířit s tím, že takových barevných fotek a optimistických fotek se tu hned tak nezbavíte. Ode dneška je hnusno a šedo a teprve neláká k tomu jít něco fotit a tak novinek moc přibývat nebude.


Tato část parku oplývá opravdu velkými a krásnými stromy u nichž sotva jeden člověk obejme kmen. Duby, buky, smrky nebo douglasky se tu střídají jak na běžícím páse...Dominantní barvou tu je zlatá na bucích.







Některé stromy jsou skácené, ale některé jsou ponechány tak nějak svému dalšímu osudu. Na vrchu tohoto torza se usídlilo zcela netradičně kapradí.





Ale i některé pařezy jsou velmi impozantní a dávají tušit velikost bývalého stromu







Tímto park jako celek opouštíme, spíš teď budou různé detailíky ale další park vás ještě čeká. Ale tentokrát už v Praze, a to jedna část toho nejromantičtějšího parku v Praze.