28 / 52

1 / 6.9.13

Sice jsem si říkala, že když je tak pěkně na všechno se vykvajznu a budu se vyhřejvat na slunku, jenže stejně mi to nedalo a zase jsem kutila tu a tam něco po zahradě co bylo potřeba. A tak jsem měla radost z toho že jsem překonala svou línou náturu a uklidila a pohrabala a posvazovala co bylo třeba . A pak už jen věnován zbytek dne přípravám na zítřejší výstavu. Nejdřív já a pak Bobeš .

2/ 7.9.13

Krásný den a před námi výstava. Pěknej fofr a ve čtvrt na jedenáct už zase jedeme domů. Obhájili jsme potřetí v řadě Národního vítěze, BOB leč už ne. Nevadí, a stejně bych v tom krásnu ani na odpoledne nezůstávala. A po návratu kafčo a pak hurá na lehátko. Když už slunko pálí až moc pěkně domů a postahovat fotky. Tentokrát to co fotil manžel. A povedlo se mu. Ode dneška až do příštího ledna má Bobeš od výstav pohov, v říjnu ho otrimuju a pak začne poslední výstavní sezóna...i když jak říká James Bond. Nikdy neříkej nikdy! A na závěr dne první, neplánované a evidentně i poslední opékání buřtů. Nějak jsem díky hubnoucím týdnům tohle vypouštěla ale po té výstavě a odpoledním lenošení na sluníčku to fakt bodlo a já si moc pochutnala...

3 / 8.9.13

Dneska už nebylo počasí tak pěkné, sice svítilo sluníčko, ale foukal hodně ostrý vítr a navíc na mě leze nějaká bacilová potvora. Smrkám a frkám a kejchám jak o závod. Takže jsem si bez výčitek zalezla s teplým čajem k telce a koukala na formule....a mladej mi přivezl miláška notbůčka kterýho měl ma víkend na jedné akci, tudíž jsem mohla postahovat konečně všechny fotky z výstavy a hodit na obrazovku rešerši s poslední letošní výstavy....takže alespoň malinká radůstka když jsem zjistila že se manželovi povedly mnohem lépe když fotil zrcadlem poprvé než když po několikáté fotil mým původním foťáčkem.

4/ 9.9.13

Tuším že dneska po každém pohledu z okna mne evidentně žádná radost nečeká....a ani celý den se to nezlepšilo...

5 / 10.9.13

Zase jsem se vypravila do města pro mašle a ještě zmapovat co kde a v čem mají za polystyrénové korpusy abych věděla kam zajít. Koupila jsem ještě něco a vybrala si už vánočnější barvičky a mašle. Ale....a to hlavně, dodělala jsem věneček! I když pořád i přes vyměřování stejných vzdáleností se mi to někde rozjede a začne mi to nevycházet. Pokud je tam jen jedna barva tak to vidět moc není, ale jak se střídají každá chyba je hned vidět a znamená to všechno zase rozebrat a dostat se tam kde jsem začala blbnout....Za sebe jsem s ním ale spokojená a od chodníku ke dveřím domu je to dál takže to stejně nebude vidět....

6 / 11.9.13

Tedy když jsem se dneska podívala na fb stránky milovnic a těch které se zabývají falešným patchworkem tak jsem jen sklapla bradu která mi spadla, a říkala jsem si tak to jo...ty to tedy uměj. A dostala jsem ohromnou chuť na další vytváření a učení se....Jo, jo radost z dobře odvedené práce ja nakažlivá....

7 / 12.9.13

Tak jsem vyměnila jeden žrout času za jiný. Nečučím do počítače za to čučím na mašle a špendlíky. Musím říct, že se naplno projevila moje vada a to že všechno co mne baví se stane pomalu posedlostí. Když neupravuju v editorech fotky a nevymýšlím si blbosti tam, neserfuju na netu a nechatuju , tak se zase nořím do píchání špendlíků do polystyrénu. Ovšem jedna fejsbuková radost tu je, byla jsem totiž na základě mého věnečku pozvána do skupiny těch šikulek které tam kutí ty krásné věci na které se můžete podívat zde. To mne jako začátečníka v této technice ohromně potěšilo...

Podzimní věneček....

Včera jsem dodělala

další z věcí technikou falešného patchworku a to věneček. A jelikož se už blíží podzim tak věneček podzimní na dveře. Přiznávám že mi dal docela fušku, protože jsem se v jednobarevných řadách trochu ztrácela a asi dvakrát jsem ho musela porozebrat a napíchat správně. A zase, ať jsem sebelíp odměřovala rozestupy začalo mi to časem ujíždět do šířky nebo šejdrem. No co, po takovém desátém dvacátém to už snad vychytám....

Ale už vím, že některé barvičky si musím koupit v celém balení protože jejich kombinace jsou naprosto skvělé...Třeba ona Caffé latté a hnědá. Na oblečení jí nedám ani náhodou, ale na bytových doplňcích jí mám moc ráda. Takže ještě koupit poklad na vánoční, ten bude o něco větší a dostatek kouliček můžu spustit přípravu na vánoce!

Ale pokud chcete opravdu vidět ty správný machroviny tak tady. Vyštrachala je Janinka a jí si od ní odkaz vypůjčila. No co vám budu povídat. Neměla jsem tam lézt ani náhodou!

Být cool, znamená být hipster....?

Rovnou přiznávám, že

tohle bude jen krátké. Nové TT mi opět vyrazilo dech. Samozřejmě že ve stylu "Bože, to už na větší blbost nemohli přijít ?!" A tak jsem pátrala po ostatních blozích co kdo o tomto termínu napsal. Malkiel dva skvělé články protože jak sám podotknul něco ve smyslu Čím větší volovina, tím líp se mi píše. A přidal i fotku dobře prorostlého hipstera. Jeho vysvětlení vycházelo z doslovného překladu slova hipster. Valin zase z dalšího překladu a tak u ní jsou to zobači steroidů snažící se vypadat jako Rambo. I to mne rozesmálo. A tak jsem se také ponořila do hledání. Tentokrát ani u tety Wiki ani strejdy Gůgla ale u bratránka Seznama. A narazila na spousty skvělých šlehů a postřehů o hipsterech psaných jejich vrsteníky.

A o co tedy gou? O styl který k nám dolétl ze západu....styl kterým se snaží dávat najevo tato komunita jak jim na ničem nezáleží, na tom jak jsou sví, a jak nejsou globální. Jak opovrhují mainstreaem a komercí. Ovšem! S drahými Iphony v rukách, na očích předražené brýle Rain Ban, s čirými skly a velkými černými obroučkami (dostat je na pokladnu tak si je ani nevezmu doma na čtení, říká se jim SOJKY) to aby byli cool i ti co žádnou oční vadu nemají. Obutí v drahých barevných Converskách, s účty na všech možných sociálních sítích. Navléknutí do kostkovaných košil nebo svetrů stylu anglických studentů a la 60. léta nebo barevných mikin s kapucí. A napraní v džínách o několik čísel menších, do kterých se dá obléknout jen pomocí lžíce na boty. Poslouchající hudbu kterou nikdo nezná a nikomu nic neříká. Okatě dávající najevo svou intelektuálnost...

Sakra, kdo to tak vlastně chodil oblékaný? No jasně! James Dean a jeho generace!!

Takže zase žádná novinka, jen starý známý návrat ke kořenům rebelů bez příčiny. Jenže v čem je jejich rebelství? V tom že sice se snaží ukázat jak jim je jedno jak vypadají, ale při tom všichni vypadají jak podle šablony? Že zavrhují komerci ale být bez ní prostě nemohou?

Jednoho takového znám, dokonce i tady u nás na vsi se vyskytuje. Rozmazlený synek postaršího tatínka - podnikatele a mladší, abgrejdované manželky. Synek kterému nejdražší telefon stačí tak minimálně rok a chce a dostane nový když ho přestane bavit. Oblečení zasílané z nejlepších a nejmódnějších netových butiků. Takže hurá! Brojme proti komerci!

Takže až potkáte na ulici chlapce v přetěsných džínách, v brýlích s velkými černými obroučkami, mírně ulízlého, v kostkované košili či barevné mikině pod kterou má triko s pokud možno vtipným nápisem, barevných keckách a s telefonem v ruce tak vězte že jste právě potkali hipstera.....jen na rozdíl od Malkielových prorostlých tihle spíš vypadají jak závodní pavouci.

Nezničitelné....

....se zdají některé rostliny jak

v zahradách tak v přírodě. Janka na svém blogu psala jak bojuje s povíjnicí kterou si kdysi zakoupila a pár semínek vysela. Je to fakt, že s ní je boj velmi těžký. A to jí ani člověk nemusí vysévat, stačí to co roznesou ptáci. Já takhle bojuji se třemi kytkami. První z nich jsou fialky o kterých jsem už psala jak mi dokonale okupovaly spáry ve dlažbě na terase, ale to jim nestačí a rozbíhají se všude možně po zahradě. Další z nich je druh plazivého hledíku. Moc se mi líbil u sousedky a tak jsem si ho kus vyprosila. Je to trvalka a pěkně tvrdá. Z květináče mi utekl nejdřív do staré výlevky kam si sázím katičky a tam dělal společnost netřeskům, z ní se rozšířil po spárách terasy a nakonec se uhnízdil i mezi prkny....I když ho vytrhávám jak se dá, stejně stačí jen maličký kousek kořínku a příští rok se zase ukáže. Má to s fialkami rozdělené, jednu půlku on a druhou ony.

Tady nejsou vidět jeho drobné fialové kvítky kvůli kterým se mi tak líbil. Snažila jsem najít přesný název, vím že už jsem ho jednou i našla ale ne a ne se teď rozpomenout KDE....

---

Z téhle kytičky jsem měla nafocenou sérii skeletů, respektive z jejich plodů. Je to něco podobného jak známá Mochyně židovská jen s tím rozdílem že to je letnička. Ovšem rychle a spolehlivě se sama vysévá. Jak se někde jen jednou zahnízdí už se odtamtud nechá jen velice těžce vystrnadit. Měla jsem jí na zahradě před pěti lety, pak už jsem jí nikdy víc nesela a další tři roky mi lezla na různých místech. Pak si jí nasela předloni sousedka a už se mi tu zas usidluje.

Jmenuje se Nicandra nebo - li Lilík mochyňovitý a má nádherné modré květy.

Tenhle exemplář je ještě malý, může být vysoká až třičtvrtě metru a pěkně rozložitá. Vybrala si místo u brány a pěkně si tam hoví.

Pěstuje se hlavně do sušených aranžmá pro své míšky které skrývají plody. Na rozdíl od mochyně se nezbarvují do oranžova ale do béžova.

Vypadá jak vetřelec ale krásně sladce voní. Její porosty okolo potoků, řek a rybníků ale dělají těžkou hlavu botanikům i rybářům či hospodářům starajícím se o rybníky. A že je proč asi každý kdo se okolo těchto ploch pohybuje ví. Porosty dvoumetrových obrů vystřelujících svá semena při sebemenším dotyku do širokého okolí určitě většina z vás zaznamenala.

Netýkavka žláznatá patří mezi druhy přivandrovalé a to dokonce až z Himálájí. Původně jako medonosná a okrasná rostlina. Brzy se ale z ní stal postrach přírody a patří spolu z křídlatkou, bolševníkem a lupinou k těm nejinvazivnějším druhům v naší přírodě. I když ve srovnání s těmi dvěma prvnně jmenovanými je to ještě vcelku "beránek". Já se jimi prodírala když jsem tady u řeky šla fotit černého čápa který tam přede mnou přistál. Čápa jsem nenašla, za to těhle potvor si užila.

Co dokáže když si člověk na trochu delší dobu zaparkuje auto u vody....

Takže pozor na to kde parkujete!

No.18

Aby tu nebylo tak málo

pejsků, tak ještě nějaké přidám. Způsoby jejich spaní a místa která si vybírají jsou kolikrát věru mimo naše chápaní pohodlí. Ale že to není jen humoristova licencen ale živoucí doklady uvidíte i na pár dalších obrázcích které budou v humoristickém okénku následovat....

Zářným příkladem exhibicionisty je náš Bobeš...připadá mi že ani jinak snad ani opravdu hluboce spát neumí než kule hore! O čem svědčí už zde pěkných pár fotek uveřejněných.

Potápěč je zase Matěj, jak může a jak vidí kohokoli s dekou okolo sebe, už se pod ní vehementně hrabe. Někdy z něj takhle taky kouká jen ocásek.

Chcete nás?

22. Moravskoslezská národní výstava...

Včerejšek patřil poslední

letošní výstavě. Končíme dřív, protože potřebuju Bobeše mít dokonale připraveného na začátek příštího roku, na leden kdy se hodlám zúčastnit výstavy Šampion šampionů. Myslím že zisk čtyř šampionátů z šesti u nás možných(nemáme šampionát práce, protože není lovecky vedený, a veterána protože nemáme ještě věk) a mezinárodního navrch, nás k tomu dostatečně opravňuje. Ale to opravdu musíme být tip ťop, a tak nemůžu nechat nic náhodě. Vytrimovat ,aby měl pěknou krátkou a drsnou srst, budeme muset nechat vyčistit zubní kámen a pak jen doufat že se nic nepřihodí. Je to už takový folklór, že většinou před výstavou přijde nějaký problémek v podobě ochoření, žihadla do nepatřičných míst nebo poslední hit kousnutí Matesem do packy a pořádné kulhání.

Ale i to dopadlo dobře a ne s velkými ambicemi na obhájení třetího Národního vítěze v řadě jsme vyrazili do Brna.

Bylo nádherně a bylo mi tak trochu líto krásného dne ztráveného v hale, ale počítala jsem že stejně brzy skončíme protože bylo málo psů před námi, i s námi a navíc Bobeš zrovna nějak už nepředstavoval výstavní ideál. I když se mi podařilo ho dost prostorově zmenšit, stejně byl dost přerostlý a srst výstavní kondici obcházela velkým obloukem.

Přesně podle předpokladů posuzování odsejpalo a když jsme přišli na řadu bylo ještě dávno před časovým limitem který jsem si zde v pozvánce dovolila tipnout. První kolo tedy Bobešova třída šampionů byla jasná, páč byl sám. Druhé kolo, rozstřel o Národního vítěze jsme dost překvapivě vyhráli, ale třetí o BOB už bylo trofejí jiného psíka, respektive fenky která nám vrátila loňskou porážku. Ale já byla ráda že nemusíme zůstávat do odpoledne a vyrazili jsme dom. Odteď se už může Bobeš prasit jak chce a jak je ctěná libost....celé odpoledne jsem si pěkně užívala sluníčka na lehátku a večer jsme si poprvé a zřejmě naposledy v letošní sezóně opekli buřtíky. Musím říct že fakt bodly!

---

P.S. Fotky jsou dílem mého muže, který se překvapivě dobře zhostil focení s mým miláškem zatím co já se starala o Bobíška a jeho image a vytvářela ten správný dandičí styling.

---

Rozstřel o Národního vítěze, Bobeš a Ceasar. Napadlo mne že být tam náš bráška z Polska byla by ta porážka soupeře ještě o něco zajímavější. Jmenuje se totiž Brutus....

O BOB nás porazila ta hořčičná fenka na dolním obrázku.

Milé dámy, všimněte si jak umí Bobeš krásně vyznávat lásku! Kdoby mu taky odolal, že jo?

Ovšem dvě perličky na závěr. Bobešův typický smích!

Za tyhle dvě moc děkuji našemu "dvornímu" fotografovi vysmátého Bobeše a také nadšenému dandíkáři, panu Černému, na kterého se Bobeš takhle směje pokaždé když ho vidí. Za chvíli budu mít pěknou sbírku vysmátejch fotek...

22.Moravskoslezská výstava psů Brno, V1, CAC, NV. Rozhodčí Olga Dolejšová, CZ

27 / 52

1 / 30.8.13

Dneska je radost se jen podívat z okna. Krásně svítí sluníčko, je tak akorát světlo na focení. A tak jsem vyrazila na houby. Něco málo jsem našla, ale taková hitparáda jak všichni tvrdili to už není. Ale bylo čím dál tím krásněji a tepleji a tak jsem byla ráda že jsem se vypravila. A ještě navrch jsem i posekala půl zahrady, na celou už jsem neměla sílu. Ta procházka a hledání hub mne nějak vyšťavilo....

2/ 31.8.13

I dnešek ještě i přes zamračené ráno byl nakonec slunečný a teplý, a to nezvykle až do večera. Manžel se ujal dosekání zbytku zahrady (no moc toho opravdu není, vzhledem k tomu, že tahle část má na největší ploše totálně spálenou trávu) a já se hrdině pustila do vyhrabávání té spálené kolem bazénu. Ovšem po pár minutách mne to hrdinství opustilo protože když jsem viděla tu plochu s které se ta tráva odlupovala jak perníček ze střechy Perníkové chaloupky mi došlo že tohle se bude muset dosít, protože tohle se samo přirozeně nezatravní. A navíc na mne vesele se kroutíc jukalo neskutečné množství ponrav v různých stádiích a velikostech. A to ještě ve finále se do nich pustil Bobeš a jako ti kosáci co tu pořád ďobou a ďobou a už vím proč, ty ponravy začal taky vybírat a konzumovat. No hnala jsem ho fofrem domů. Je to sice vlastně čistá bílkovina, ale nevím co by to s ním mohlo provést....Takže jedinou radostí dneska pro mne bylo spočinutí ve vaně, protože jsem byla pěkně utahaná z odnášení té vyhrabané trávy, se shrabování popadaných jablek a švestek. No možná i z pohledu na další uklizené místa.

3 / 1.9.13

Pánečku, to byla dneska skvělá týmová práce! Dorazil mladej a dali jsme se do té renovace kočičího škrabadla. On uřezal nové desky na ležení, já je potáhla kobercem, syn omotával nový provaz a dcera mu držela a klubo. A škrabadlo je jak nové! Možná ještě hezčí. Navíc ho přidělal i ke zdi aby se pořád kočkám neklinkalo při škrabání a skákání po něm a nebouchalo do zdi.Jjsou to pěkně nepříjemný rány, který jsou nahoře v pokojích dost slyšet.

A jako bonus ještě spravil za mužskýho protékající záchod o což mu říkám už tři neděle, možná dýl....Prostě je vidět že chlapec za dobu co se stará spolu s partnerkou o jejich domácnost dospěl do samostatnosti a zodpovědnosti....

4/ 2.9.13

Ááááá, ta nádhera na masáži! I když jsem se chvilkama kroutila jak žížala když měla masérka v práci mé levé a dost bolavé rameno, ale podařilo se jí mi to pěkně rozmasírovat a zase jsem po delší době bez bolesti tu ruku zvednou. A nakoupila jsem si další mašle a základy na artyčokování, vynikající sypaný Pu -erh a neodolala jsem ještě jednomu lákadlu, a na chuť si koupila vynikající ručně dělané čokoládové bonbónky. A doma jsem si ty čtyři mňamkózní pralinky dala s tím čajíkem.... a tiše jsem se radovala.

5 / 3.9.13

Natěšená na nový korpus na artyčokování a nové barvičky jsem zasedla po uvaření koprajdy (vyjímečně mi chutnala, to byla ta jedna za rok, která mi chutná) k práci. Srdíčko větší než minule a dalo mi taky víc práce než minule. Seděla jsem u něj zase celé odpoledne. Ale podařilo se o dost líp. U Janinky na blogu jsem našla spousty inspirací a její skvělé fotonávody a už se těším na další prácičky....Jejdy to mám zase po dlouhé době radost z ručního tvoření! Naposledy mne tak chytlo window art....

6/ 4.9.13

Je to pěkně nakažlivý tohle artyčokování, už se mi podařilo zblbnout i masérku, příští týden uděláme sezení s výrobou, chtěla by se to taky naučit. Dokonce mi koupila na další věc která mne nadchla, a to vánoční stromek , kuželový korpus. Chtěla bych ho zkusit ne ze stužek ale z kousků látky. Mám z vánočními motivy tak bych chtěla vyzkoušet i jiný způsob....dneska zkouším dle inspirace Tlusťjocha šišku chmelovou....

7 / 5.9.13

Šiška se vydařila, a navíc byl krásný sluníčkový den. Vydařily se i švestkové knedlíky k obědu a tak moje nálada jen stoupala a vytáhla mne začít zas něco dělat na zahradě. Hlavně jsem musela vzít nůžky na plot (tentokrát neelektrické a zastříhnout co začalo zase zavádzat přes plot na chodník. Když jsem chtěla pokračovat pčišla dcera s tím, že by jsme si mohly zajít na Srnov na pivko (mají Bernarda a tmavým pivům já neodolám) a navíc taková pozvání se nedají a nesmí odmítat! Prošly jsme se, daly každá dvě pivka a vcedly holčičí řeči. Je pravdou že ode mne jsou očekávány rady a porady starší a zkušenější, jenže mám dojem že ta zkušenější začíná být dcera :).

Ale jsou věci v kterých se hodně těžko radí protože jsem v té které situaci na rozdíl od ní nikdy nebyla.

Suma sumárum závěrečná radost týdne za to ale stejně stála!

Srdíčko podruhé a "chmelová" šiška pro Cyberštamgasta....

Jak jsem psala v Malých radostech

nakoupila jsem si ještě další mašličky a korpusy na artyčokování. Srdíčko velikosti deset centi, věneček, zvonek a ještě jedno vajíčko. Na chmelovou šišku pro Tlusťjochova Cyberštamgasta . Tak ona se hodí na jaro k jarnímu věnečku nebo jako zápich do květináče, nemám strach že by se někde neužila....Už to bylo tentokrát o něco lepší s tím srdíčkem, bylo o dost větší a já si koupila i o něco užší stužku,a vyhrála si s ním opět další čtyři hodinky. Ta šiška už šla mnohem rychleji. I díky návodu který stejně jako na další věci má na svém blogu Janinka. A které jsou skvěla nafocené.

To zamaskování "bordelu" jak říká Janinka, jsem udělala z kdysi dávno kdesi na hrabáku koupené ručně háčkované vsadky zřejmě z povlečení. Teď se skvěle i barevností hodila....

Už mi známá kterou jsem taky zblbla koupila korpus na vánoční stromeček. Takže musím dokoupit zase nové špendlíky a ještě nějaké mašličky na další prácičky....

Sušiny....

Ať se nám to líbí nebo ne,

začíná čas sušin. To co bylo ještě před nedávnem bílými okolíky květů jak z krajky, je dnes suchým hnědým nic. A jediné co s tím, jak praví klasik Cimrman je, že o tom můžem mluvit, můžem se nad tím rozčilovat, můžeme s tím i nesouhlasit ale je to to jediné co s tím můžeme dělat. Čas je prostě neúprosný a léto vždycky střídá podzim.

Ještě hůř ovšem by se mi fotily kdyby byl už sníh. I to nás ale čeká....

---

Převedla jsem jich většinu do čb protože byly focené proti světlu, takže je z nich stínohra...

A jedna natur....

Hádej, hádej, hadači....rozluštění

Však jsem vám to říkala že to bude

velice jednoduché. Všechny jste dámy správně uhádly že to jsou plody magnólie, ještě přesněji jsou to plody různých druhů magnólií.

O mé jsem říkala že je ozdobnější když má plody a ne květy, protože ty i přes svou velikost v listech zanikají. Za to její plody, velké šištice jsou k nepehlédnutí. Postupně fialoví až je strom plný krásně fialovorůžových šišek.

Takže to jsou ty první dvě. Před vybarvením a po vybarvení.

Ta druhá zelená a delší šištice patří klasické Magnolia x soulangeana a třetí onoho poněkud lascivního a lechtivého tvaru je souplodí Magnolia stellata.

Všechny jsem tu měla na jaře v květu a tak když jsem šla v pátek z hub nafotila jsem teď ke konci léta jejich souplodí....i ta mají něco do sebe.

Liliově...

Mívala jsem dost lilií.

Mívala jsem lilie krásně voňavé a krásně vybarvené. Jenže mě někam zmizly. Vysublimovaly ze záhonů či co, nevím....Zbylo mi jen pár a ty mě letos ještě dokonale ožraly slimejšové. Ke květu se dostaly jen dvě. Oranžová klasika a bílá. Nádherně voňavá, že když jí mám ve váze, voní celý pokoj... Té nikdy neodolám a i když má jen jeden stonek musím jí každoročně do vázy ustřihnout.

---

A jak jste na tom vy, necháváte kytky na záhoně nebo si je stříháte domů a kocháte se jimi ve váze?

Patří už k podzimu....

Dozrávání ovoce všelikého

patří k atributům pozdního léta a brzkého podzimu. Čas švestek do kterého tvrdil staříček že nevydrží, jablíček malináčů, špendlíků, mirabelek, slív....jeřabin. Ty nás zdobili jako malé na konci prázdnin v navlečených dlouhých hadech korálů a náramků. Připadaly jsme si jako luční víly, jimi ozdobené a s věnečky ze zbytků chrp a kopretin. Rostly na každé mezi a v hájcích a spolu s výjezdem kombajnů do polí jejich červenání signalizovalo že čas her se krátí a zase nás čeká návrat do města a školních lavic.

Před nedávnem jsem vám tu dělala chutě fotkou mirobalánu a o kterém jsem psala že jeho plody byly sice krásné na pohled, nicméně k jídlu nebyly vůbec.

Teď když jsem šla v pátek na houby, po cestě jsem si dopřávala právě už z těch švestek, ochutnala krásně tmavé a hlavně už sladké a měkké plody mirobalánu, jablíčko sice krásné utrhla, leč bylo chuti nevalné, i arónie byla na cestě a tak jsem si ďobla. Než jsem došla do lesa ochutnala jsem ze všeho co se po cestě nabízelo...

Marie Terezie začala s výsadbou ovocných alejí kolem cest proto, aby nabízely pochodujícím vojskům úkryt v krajině, stín a občerstvení. Byl to i přes svůj původní ne zrovna mírumilovný důvod nápad skvělý. A pokračovatelé kteří vysazovaly ovocné stromky i podél těch nejužších polních cestiček si zaslouží poděkování.

Protože čím bychom se mi poutníci v míru osvěžovali za teplých dní pozdního léta a brzkého podzimu?

---

Teď už byly nejen krásně vybarvené, ale i slaďounké a šťavnaté...

Vypadaly na stromě už zdálky nádherně, pak i zblízka. Ale chuť byla nevalná....staré jablůňky podél cest....dávno překonané odrůdami chutnějšími.

Černý jeřáb, Arónie černoplodá. Přezdravé to plody. A chutnají moc našim papouškům. Z jedné strany byly plody pečené, není to tak dlouho když tu hořelo pole pod kterým ty stromky rostou a žár je z jedné strany upekl....

Ještě jednou z hor....

Hádej, hádej, hadači...

Tak a co je všechno tohle, víte?

Myslím, že to uhádnete hned...