28 / 52

1 / 6.9.13

Sice jsem si říkala, že když je tak pěkně na všechno se vykvajznu a budu se vyhřejvat na slunku, jenže stejně mi to nedalo a zase jsem kutila tu a tam něco po zahradě co bylo potřeba. A tak jsem měla radost z toho že jsem překonala svou línou náturu a uklidila a pohrabala a posvazovala co bylo třeba . A pak už jen věnován zbytek dne přípravám na zítřejší výstavu. Nejdřív já a pak Bobeš .

2/ 7.9.13

Krásný den a před námi výstava. Pěknej fofr a ve čtvrt na jedenáct už zase jedeme domů. Obhájili jsme potřetí v řadě Národního vítěze, BOB leč už ne. Nevadí, a stejně bych v tom krásnu ani na odpoledne nezůstávala. A po návratu kafčo a pak hurá na lehátko. Když už slunko pálí až moc pěkně domů a postahovat fotky. Tentokrát to co fotil manžel. A povedlo se mu. Ode dneška až do příštího ledna má Bobeš od výstav pohov, v říjnu ho otrimuju a pak začne poslední výstavní sezóna...i když jak říká James Bond. Nikdy neříkej nikdy! A na závěr dne první, neplánované a evidentně i poslední opékání buřtů. Nějak jsem díky hubnoucím týdnům tohle vypouštěla ale po té výstavě a odpoledním lenošení na sluníčku to fakt bodlo a já si moc pochutnala...

3 / 8.9.13

Dneska už nebylo počasí tak pěkné, sice svítilo sluníčko, ale foukal hodně ostrý vítr a navíc na mě leze nějaká bacilová potvora. Smrkám a frkám a kejchám jak o závod. Takže jsem si bez výčitek zalezla s teplým čajem k telce a koukala na formule....a mladej mi přivezl miláška notbůčka kterýho měl ma víkend na jedné akci, tudíž jsem mohla postahovat konečně všechny fotky z výstavy a hodit na obrazovku rešerši s poslední letošní výstavy....takže alespoň malinká radůstka když jsem zjistila že se manželovi povedly mnohem lépe když fotil zrcadlem poprvé než když po několikáté fotil mým původním foťáčkem.

4/ 9.9.13

Tuším že dneska po každém pohledu z okna mne evidentně žádná radost nečeká....a ani celý den se to nezlepšilo...

5 / 10.9.13

Zase jsem se vypravila do města pro mašle a ještě zmapovat co kde a v čem mají za polystyrénové korpusy abych věděla kam zajít. Koupila jsem ještě něco a vybrala si už vánočnější barvičky a mašle. Ale....a to hlavně, dodělala jsem věneček! I když pořád i přes vyměřování stejných vzdáleností se mi to někde rozjede a začne mi to nevycházet. Pokud je tam jen jedna barva tak to vidět moc není, ale jak se střídají každá chyba je hned vidět a znamená to všechno zase rozebrat a dostat se tam kde jsem začala blbnout....Za sebe jsem s ním ale spokojená a od chodníku ke dveřím domu je to dál takže to stejně nebude vidět....

6 / 11.9.13

Tedy když jsem se dneska podívala na fb stránky milovnic a těch které se zabývají falešným patchworkem tak jsem jen sklapla bradu která mi spadla, a říkala jsem si tak to jo...ty to tedy uměj. A dostala jsem ohromnou chuť na další vytváření a učení se....Jo, jo radost z dobře odvedené práce ja nakažlivá....

7 / 12.9.13

Tak jsem vyměnila jeden žrout času za jiný. Nečučím do počítače za to čučím na mašle a špendlíky. Musím říct, že se naplno projevila moje vada a to že všechno co mne baví se stane pomalu posedlostí. Když neupravuju v editorech fotky a nevymýšlím si blbosti tam, neserfuju na netu a nechatuju , tak se zase nořím do píchání špendlíků do polystyrénu. Ovšem jedna fejsbuková radost tu je, byla jsem totiž na základě mého věnečku pozvána do skupiny těch šikulek které tam kutí ty krásné věci na které se můžete podívat zde. To mne jako začátečníka v této technice ohromně potěšilo...