Včerejšek patřil poslední
letošní výstavě. Končíme dřív, protože potřebuju Bobeše mít dokonale připraveného na začátek příštího roku, na leden kdy se hodlám zúčastnit výstavy Šampion šampionů. Myslím že zisk čtyř šampionátů z šesti u nás možných(nemáme šampionát práce, protože není lovecky vedený, a veterána protože nemáme ještě věk) a mezinárodního navrch, nás k tomu dostatečně opravňuje
. Ale to opravdu musíme být tip ťop, a tak nemůžu nechat nic náhodě. Vytrimovat ,aby měl pěknou krátkou a drsnou srst, budeme muset nechat vyčistit zubní kámen a pak jen doufat že se nic nepřihodí. Je to už takový folklór, že většinou před výstavou přijde nějaký problémek v podobě ochoření, žihadla do nepatřičných míst nebo poslední hit kousnutí Matesem do packy a pořádné kulhání.
. Ale to opravdu musíme být tip ťop, a tak nemůžu nechat nic náhodě. Vytrimovat ,aby měl pěknou krátkou a drsnou srst, budeme muset nechat vyčistit zubní kámen a pak jen doufat že se nic nepřihodí. Je to už takový folklór, že většinou před výstavou přijde nějaký problémek v podobě ochoření, žihadla do nepatřičných míst nebo poslední hit kousnutí Matesem do packy a pořádné kulhání.Ale i to dopadlo dobře a ne s velkými ambicemi na obhájení třetího Národního vítěze v řadě jsme vyrazili do Brna.
Bylo nádherně a bylo mi tak trochu líto krásného dne ztráveného v hale, ale počítala jsem že stejně brzy skončíme protože bylo málo psů před námi, i s námi a navíc Bobeš zrovna nějak už nepředstavoval výstavní ideál. I když se mi podařilo ho dost prostorově zmenšit, stejně byl dost přerostlý a srst výstavní kondici obcházela velkým obloukem.
Přesně podle předpokladů posuzování odsejpalo a když jsme přišli na řadu bylo ještě dávno před časovým limitem který jsem si zde v pozvánce dovolila tipnout. První kolo tedy Bobešova třída šampionů byla jasná, páč byl sám. Druhé kolo, rozstřel o Národního vítěze jsme dost překvapivě vyhráli, ale třetí o BOB už bylo trofejí jiného psíka, respektive fenky která nám vrátila loňskou porážku. Ale já byla ráda že nemusíme zůstávat do odpoledne a vyrazili jsme dom. Odteď se už může Bobeš prasit jak chce a jak je ctěná libost....celé odpoledne jsem si pěkně užívala sluníčka na lehátku a večer jsme si poprvé a zřejmě naposledy v letošní sezóně opekli buřtíky. Musím říct že fakt bodly!
P.S. Fotky jsou dílem mého muže, který se překvapivě dobře zhostil focení s mým miláškem zatím co já se starala o Bobíška a jeho image a vytvářela ten správný dandičí styling.
Rozstřel o Národního vítěze, Bobeš a Ceasar. Napadlo mne že být tam náš bráška z Polska byla by ta porážka soupeře ještě o něco zajímavější. Jmenuje se totiž Brutus....
O BOB nás porazila ta hořčičná fenka na dolním obrázku.
Milé dámy, všimněte si jak umí Bobeš krásně vyznávat lásku! Kdoby mu taky odolal, že jo?
Ovšem dvě perličky na závěr. Bobešův typický smích!
Za tyhle dvě moc děkuji našemu "dvornímu" fotografovi vysmátého Bobeše a také nadšenému dandíkáři, panu Černému, na kterého se Bobeš takhle směje pokaždé když ho vidí. Za chvíli budu mít pěknou sbírku vysmátejch fotek...
22.Moravskoslezská výstava psů Brno, V1, CAC, NV. Rozhodčí Olga Dolejšová, CZ
Velká gratulace.Škoda,že jsem to časově nezvládl
OdpovědětVymazatVendulko, Bobeš je krasavec! A blahopřeju! Byla to pěkná akce, jak vidno z fotek, a tvůj muž vás nafotil moc hezky!
OdpovědětVymazat[2]:P.S. Zapomněla jsem zmínit, že ti to moc slušelo!Šik pejsek s šik paničkou. A víš, že se mi zdá, že jste si trochu podobní?
OdpovědětVymazatBobeš je fešák. Srdečně gratuluji k titulu! Moc mile se směje. Je zkrátka jednička!
OdpovědětVymazatVidím, že taky patříš k těm, kteří rádi líbají své psy.
OdpovědětVymazatTak konecne asi vim co to je Dandik
OdpovědětVymazat[6]:A tys to doteď nevěděl?
OdpovědětVymazat[5]:On líbá mě....každý den což se o mém muži říct nedá. Shodila, pár, nějakých sedm. Však tu vždycky jednou za měsíc bilancuju co se mi (ne)podařilo.
OdpovědětVymazat[4]:Díky!
OdpovědětVymazat[2]:Zapoměla jsem a musím dodat, že tey usměvavé jsou od jednoho daníkáře na kterého se Bobeš takhle krásně směje pokaždé a on ho pokaždé tak skvěle vyfotí. Ostatně takhle se Bob smál na každého kdo se na něj jen podíval, natož aby se u něj zastavil! To se mohl přetrhnout samým vrtěním a úsměvy hýřil jak filmová hvězda na Oskarech!
OdpovědětVymazat[3]:Ó děkuji....asi snad jen barvou a rypákem. Bobeš je načesanej víc než já!
OdpovědětVymazat[1]:Nevadí. Sice v únoru na DUO CACIB nepůjdem protože tam nebudou žádní zahraniční rozhodčí, ale na podzim je opravdu velká akce a to Evropská výstava psů a tam nebudeme chybět. Asi ani jeden z brášků a možná i táta. A spousty dalších dandíků....i když tam jsme absolutně bez šancí stejně to dáme jako závěr výstavní kariéry!
OdpovědětVymazat[11]:No, stoprocentně jste sladěni barvou. Když to tak srovnávám, řekla bych, že hodně podobný odstín!
OdpovědětVymazat[13]: Jo, to jedině
OdpovědětVymazatTen smích,to snad ani není možný !
OdpovědětVymazat[15]:Naštěstí není vidět jak moc už by potřeboval sundat zubní kámen....ale v zimě se to bude muset udělat aby byl na tu šampioní výstavu opradu bez chybičky
OdpovědětVymazatSluší vám to oběma
OdpovědětVymazat[17]: Dandíci jsou všeobecně uchechtaní psi. Ovšem takhle široký úsměv jsem zatím viděla jen u dvou. U Bobeše a ještě u jedné fenečky která už je za duhovým mostem. Patřila té paní co mi ze začátku Boba upravovala. Jinak jeho mamča se usmívá, táta o něco víc a brácha v Brně jen na "půl huby". Polskej bráška snad ani vůbec. Ale zažila jsem i jednoho kříženečka kdysi když jsem byla ještě malá u nás na chalupě. To byl první smějící se pes kterýho jsem viděla. Taky jsem si myslela jako většina lidí když vidí Bobeše, že se na mne chce vrhnout. Jenže to bys musela vidět Bobeše na živo co ještě při tom dělá. A dělá to na každého cizího člověka kterej se na něj, byť jen letmo, podívá....
OdpovědětVymazat[18]: No, on prostě dobře ví, že je prima kvalitka a tak má ke smíchu důvod. Já jsem z těch jeho vychechtaných fotek vždycky úplně vedle
OdpovědětVymazatGratuluji. Bobeš je krasavec.
OdpovědětVymazat