Kaple a motýl....

Po delší době jsme šla včera kolem rotundy sv. Kateřiny a zašla se podívat jestli by nebylo nějaké pěkné foceníčko. Jak jsem tak okukovala přišla ke mě holčina a ptala se jestli se chci podívat dovnitř. A dodala z pohledem na můj foťák že se vevnitř fotit nesmí. Což mne docela překvapilo, protože nejde o nějakou významnou turistickou památku, které by snad nedej bože focení ublížilo v návštěvnosti, či dokonce jí zničilo....no nic, holt prostě malé město.....stejně jsem se zašla podívat, protože za těch dvacetjedna let jsem tam ještě nikdy nebyla. Vnitřek jo dosti strohý, jak se taky na románskou rotundu sluší. Malý kůr a jemu velikostně odpovídající varhany, ty již z pozdější doby a malý oltář.....to je spolu s polstrovanými židlemi celá vnitřní výzdoba. Takže nevím co tam je tak vzácného že se tam nesmí fotit.

Udělala jsem tedy jen pár detailů zvenku.

Rudbeckia nebo také Echinacea purpurea přitahuje motýly z celého okolí. Pokaždé když k ní přijdu je na ní několik baboček. Ať už admirálů nebo pavích ok. A také spousta čmeláků....

Velké hlasy....Rod Stewart

Delší dobu Velké hlasy mlčely, a tak je na čase je zase trochu nechat zaznít....i když trošinku chraplavě. Také jsem slyšela krásné přirovnání: Zpěvák s hlasem jak skelný papír. Ale i když už dnes nepatří mezi nejmladší, stále si uchovává svou jiskru a pro mnohé ženy i nepopiratelný sexapeal....

Několikrát ženatý, ale stále žádaný....i když i jemu se blonďatá hříva změnila v šedivou, nic to jeho charizmatu neubralo. A hlasu také ne....Takový je Rod Stewart.

Rok 1975....

Rok 1971....

Bohužel jsem nenašla rok...

Rok 2004....

Leta běží...

Rok 2008....

Tipuju tak konec devadesátých let....

Já optimistou byla....

Já optimistou a snílkem kdysi byla

a jen v to lepší jsem vždy věřila...

Však záhy život ideál mi vzal,

jak se mnou vláčel hned sem a hned zase tam.

I tak jsem zas a znovu uvěřila že mohu

dál se optimistou zvát. Že bude líp, že

již osud svou temnou práci vzdal.

Ale když nová rána mě do kolen srazila

já opět na chvíli jsem jím nebyla....

Můj optimismus vystřídal smutek a žal,

pesimismus nade mnou svou vládu převzal.

Jen tu a tam se vrátí snílek, a přijde

i pár krásných chvilek...

Dnešní doba optimistům moc nepřeje,

ubíjí jejich radost a jejich naděje.

Snad věřit máme dál, že by se nějaký

zázrak stal? Že bude líp? Že radost ne žalost

bude naším životem se nadále nést?

V tom bych chtěla optimistou být, a nedat

se ničím porazit. Pevně si za svým stát

a dál se optimistou zvát. Snílkem zas jsem

snad....když chci aby život lehčí byl,

když životních ubývá sil. Že tvrdý k nám či

krutý byl, a o spoustu radostí nás připravil.

Já optimistou, ba i snílkem byla kdys,

a stále bych chtěla být....

však za pravdu mi nedává nic že lepší měl

by náš svět v brzku být....

Hlídání....

Poprosila mne tady jedna dobrá známá, jestli bych jí na nepohlídala dcerky zatímco ona má nějaké vyřizování ve městě. Tak není to žádný problém, protože ta starší ač sedmiletá je úžasná hospodyňka která se perfektně stará o svou roční sestřičku....a ta navíc ještě spala...

Ale co mne taky táhlo je fakt, že je to chovatelka Mainských mývalích a má momentálně dvanáct nádherných koťat takže jsem nadšeně souhlasila a vypravila se s foťákem hlídat....a hlavně taky fotit.....

Nafotila jsem jich mnohem víc, jako vždy jsou v galerii.

Pokud nejde odkaz před tím zkuste tento a pokud nepůjde tak už nevím co je špatně....

Jen mi prosím v komentech specifikujte z kterého odkazu se nemůžete dostat na galerii, zda z článku nebo z odkazu v menu na Dandíkovu galerii....

Zbytek z lesa....

Ještě jsem si nechala ze včera několik fotek a malinko jsem si

s nimi hrála....a tady jsou....

I když to na první pohled nevypadá, je to koryto potoka, a to i dost široké

jenže jak bylo sucho tak zarostlo devětsilovými listy....trochu mi to

připomíná lotosové listy....

Ten strom se jmenuje Acer platanoides nebo-li Javor platanovitý.

Jeho kůra se olupuje podobně jak kůra platanu a i listy jsou

dost podobné. Jedině že u platanu je ta kůra jemnější.

Něco podobného jak březová....

Bobeš a voda...

Přesto že jsme nešli tam kam jsem měla původně v plánu, přece jen jsme šli na místa kde jsme, tedy respektive já, dlouho nebyli. Pesani tedy ještě vůbec. Je to trasa po které jsme dřív jezdili na kole, do takovýho hnusnýho a hodně dlouhýho kopce. I když povrch je krásný asfaltový, protože se zde stále někde kácí a stahuje dřevo, takže se po něm dobře jezdí, já prostě můžu kopce z té opačné strany, to jest dolů.

Krásně se nám šlapalo, protože nebylo vedro, jenže najednou začalo ve stromech nějak povážlivě šumět, větřík už nebyl tak příjemně teplý a dokonce se začaly ozývat povážlivě vrzavé zvuky jak se třely větve stromů o sebe.

Najenou rána jak hrom a už bylo jasné, že budeme muset prchat. A aby jsme jo nebyli na pochybách začalo se hodně rychle zatahovat. No nestihli jsme to, a navíc zafungoval zákon schválnosti protože pršet začalo v okamžiku kdy jsme možnost se schovat v přístřešku u studánky minuli a další možnosti byli daleko před námi a vracet se už taky nemělo cenu.....a tak jsme dorazili domů pěkně mokří. Já i přízemáci.....

Takhle si Bobeš užíval ještě když netušil, že dostaneme plaváka....

Lesní květena....

Popisovala jsem sice sadec jak asi tak zhruba vypadá, jenže co je popis proti obrázku, že? Tak tutok ho máte v plné kráse....

Sadec konopáč

Vrbina obecná...

Kolotočník ozdobný...

A jedna ne zrovna mňamka, Vranní oko čtyřlisté , jedovaté!!!

Má všechno opravdu čtyřikrát, listy na stonku i lístky pod květem. Jen plod má jen jeden....prý je možné si ho splést z borůvkou....tedy nevím jak, protože všude tam kde jsem ho dneska viděla žádné borůvky nerostly. Bylo to v bučině, a tam prostě ty borůvky nee....

Kdopak si to tu hoví?....

Krom motýlů a nějakých broučat jsem ještě narazila na dva lesní obyvatele. Hověli se oba na velkých listech devětsilů a vyhřívali se na sluníčku. Predátor a jeho možná oběť....

Byla asi po obědě a relaxovala, protože ani neutekla když jsem k ní přišla, jen po mě výhružne hodila okem. Samička Ještěrky obecné.

Kobylka obecná...není tak pěkná jak ta od Pavla, ani jsme si spolu nepovídaly, ale myslím, že taky není k zahození...

A u cesty na kopřivě byl tenhle zajímavý šneček, později jsem na něj narazila ještě několikrát...

Dneska se zadařilo....

V pátek jsem fňukala že se mi motýli poschovávali a žádný nebyl k mání. Dnes jsem tedy s přízemákama vyrazila znovu, a tentokrát jsem si říkala, půjdu na Palici...budu na palici a vyrazím na trasu kde jsme ještě nebyli. Jenže cesta vede okolo míst kde jsem chtěla fotit a nenafotila. Ale už jak jsme vyrazili od domu, začali se před námi třepotat motýlci a já si v duchu říkala,že by přece dneska jen? No bylo o trochu víc slunečno než v pátek, tudíž proč ne?

A nezklamala jsem se, sice nesosali na sadcích ale na pcháčích. Ale se stejným nasazením a vytržením, takže nebyl problém se k nim dostat hodně blízko....

Zdržela jsem se zde zhruba půl hodiny a svůj cíl cesty tedy zas trochu přehodnotila. A asi jsem udělala dobře...

Na následujících několika fotkách je Babočka bílé C ale proč se tak jmenuje....na lepším záběru to asi bude jasné, výkroj křídel je bíle lemovaný a opravdu vypadá jak C...

Další z úlovků je Perleťovec kopřivový. Ten byl o dost dál, a když jsem se k němu chtěla dostat blíž, zjistila jsem že tam je taková trochu bažinka.....

Tenhle motýlek se jmenuje Ohniváček celíkový a podařil se mi jen ten jeden záběr....

Další z okáčů Okáč luční....od Okáče poháňkového se liší světlejším pruhem na spodním křídle...

Tady je ve společnosti Zdobence skvrnitého....

Ještě detail Okáče prosíčkového....

A na závěr klasika, stará dobrá Babočka paví oko...

Další fotečky jsou ke zhlédnutí zde....

Beze slov....

Něco z botaniky....

Potřebovala jsem zase protáhnout sebe i přízemáky, tak jsme vyrazili směrem sadcový ráj. Sadec je taková vyšší bylina rostoucí všude tam kde je vlhčí a kyselejší půda a má tu vlastnost, že strašně moc chutná motýlům, a ti když z něj začnou sosat nevidí napravo nalevo a sosají a nejsou ostražití, takže se dají krásně fotit. Jenže ouha, sluneční svit - nula. Rozkvetlé sadce - nula. Výskyt motýlů....správně, nulový. No tak když už jsme byli na trase, tak jsem si říkala půjdu fotit rulíky, je jich podél cesty vždy dost. A zase nic! Zmizely jak pára nad hrncem...to už jsem si říkala, že jsem si foťák brala vlastně úplně zbytečně. No nakonec jsem pár obrázků lesně - hajní květeny udělala, ale byla jsem vcelku zklamaná. Že by to bylo tím pátkem třináctého?