Není to tak dlouho co jsem se zmínila že už se těším jak mi tu budou různě rozkvétat jarní kvítka. Krokusy už se začínají pěkně snažit, ale už se objevil i první minitrsík bledulek a dokonce jsem načapala i první letošní kvítek rozrazilu...a křivatce už mají poupata....
22 března 2012
Opravdu nečekaná návštěva.....
Myslím, že pokud by vám seděla u schodů lyska černá, tak jako dneska mě, tak by jste si taky asi nejdřív řádně promnuli oči, pak se ještě jednou pro jistotu podívali a pokud by tam ten úkaz byl pořád, tak by jste s co největší opatrností vyšli po těch schodech, nákup hodili na zem a svištěli pro foťák. Přesně jak dneska dopoledne já....
A tak jsem se snažila pěkně fotit ze všech stran, ale byla nějaká stydlivá, pořád dávala hlavičku stranou, a tak když jsem si přešla tak aby už jí nemohla dát stranou, konečně se asi naštvala a vzala nohy na ramena....
21 března 2012
První letošní bahenní koupel....
Oba přízemáci mají narozdíl od labíka velmi kladný vztah k vodě a ještě kladnější k blátu. Labík, ač plemeno vodní, do ní neleze. A když tak jen po "lokýtky" takže toho, že by skákal do vody za kachnami a chtěl je třeba přinést, se rozhodně nemusím bát. Jo, takovej Mates ten ač jezevčík, čili zase pes suchozemský hrabací se za nimi do té vody pustí v naprostém klidu.
A tak se dneska při procházce oba přízemáci vrhli střemhlav do svého oblíbeného místa v potoce, kde jim jemňoučké blátíčko pěkně leze do kožichu a museli se po zimě hned v tom blátě vyválet a vycáchat.....a vůbec jim při tom nevadilo že ta voda a potažmo i to bláto bylo ještě pěkně ledové.
No a labík? Ten mne nakonec taky překvapil, protože si vlezl do potoka dokonce i vejš nad loktíky....ovšem někde jinde, kde nehrozilo znečištění blátem. On je totiž estét a ne takový čuně jak ti dva přízemáci
!
20 března 2012
Hokus pokus
Včera jsem se už zmínila o tom, že mám v plánu na terasu udělat nějaké jarní aranžmá. Dokonce jsem si přinesla i nějaké větve a dokonce i jakous takous představu co bych chtěla udělat. Takže jak jsem se vrátila z města tak jsem se vrhla tu ideu realizovat....
No, mělo to být něco, co připomíná beránka, ale jestli to tak opravdu je, to posuďte sami....
Momentky z města.....
Měla jsem nějaké jednání v bance, a tak jsem se díky "chytrým" hlavám které nám naplánovali nové autobusové spojení a tím pádem nám zrušily všechny stanice v centru Třebové, táhla od nádraží na náměstí.
U nádraží se čekalo na vlaky i autobusy. Někdo stál, někdo seděl a někdo si dal na sluníčku šlofíka....
Paní učitelky z nedaleké mateřinky vzali děti na procházku, i když tedy jen tak courat po chodnících, nevím....park tu sice je, ale dost z ruky, takže asi jen tak si obejít blok domů a honem zpět domů....tedy do školky, aby to některé dítko nevzalo doslova jak kdysi můj muž. Paní učitelka řekla Děti jde se domů a on se sebral a šel....za dvě hodiny ho učitelka celá vyděšená našla an sedí na zíďce před domem a klinká si nožičkama. když na něj spustila co to provedl, nevinně jí opáčil Vždyť jste říkala, že jdeme domů....
A je vidět, že doma už dnešní ratolesti učí nejen že nemají s cizími nikam chodit, nebo si od nich brát bonbóny či jiné sladkosti, ale už i že se nemají nechat fotit. Když jsem šla okolo těch prťousů a viděli foťák, tak všechny holčičky začaly sborem křičet Jé...my nechceme fotit!!!!
Sedělo se a čekalo a smskovalo i na náměstí..
Napadlo mne, že když tohle je kolekce na ZIMU tak jak pak vypadá asi ta na LÉTO ???
Naposledy jsem vlastně ve městě fotila když bylo před vánoci. A to bylo šedivo a
pošmourno. Dnes to bylo o moc lepší....
Tak mě napadlo, že ani nevím komu je vlastně Třebovský kostel zasvěcen....nějak jsem to vlastně ani nikdy nepotřebovala.....
Za to vím že Česká Třebová má ve znaku kohouta s lidskou hlavou. Snad nějaký písař kdysi cosi zapoměl sepsat či co a nějak se do toho vložil čert a vše dopadlo tak že tu chodil písař s kohoutím tělem, nebo kohout s písařovou hlavou?
Každopádně kohout zdobí skoro všechno ve městě, věž radnice, nebo je pěkně vyveden i v dlažkách na křižovatce nebo zdobí stěnu staré městské trafostanice. A taky nesmí chybět na korouhvičce. Člověk by řekl, že než v Mecce železničářů je někde v kurníku....
A když jsme u těch ptáků, tak taky holobové tu jsou, ostatně jako všude ve městech....
Autobus mi měl jet až za třičtvrtě hodiny tak jsem to domů natáhla pěšky, a proč taky ne, v takovém krásném dni. Jen jsem si udělala po zimě v jarních botách i první jarní puchejře...
Kristus se nade mnou neslitoval a neseslal mi někoho kdo by mne svezl, tak jsem to musela i s těma puchejřema odťapat sama....
I ten jindy hnědý potok dneska měl modrou barvu od té vymetené azurové oblohy....
Jaro teprve začalo, a už se prodávají pomlázky....
Dnešním dnem se začalo astronomické jaro, to meteorologické už někdy v minulém týdnu,
a jak jsem zjistila dnes ve městě, tak někteří prodejci už mají velikonoce. Pomlázky,
vajíčka, různé velikonoční závěsy na dveře i okna a další atributy velikonoc.
A před každým květinářstvím barevné koberce z petrklíčů a jiných
jarních kvítků.
19 března 2012
Nové hrátky z fotografií.....
Moc ráda si fotím odkvetlá květenství merlíkovitých rostlin, mají něco do sebe
vypadají tak nějak křehce, jak malé hvězdičky. i když samotné rostliny
pěkně úporný plevel, který dostat ze záhonů je pěkná dřina
a stejně se to pořádně nedá. Mají dlouhé křehké kořeny
a tu vlastnost že i z malého zapomenutého kousku
kořínku se zase v krátké době rozrostou.
A i pro trávy mám slabost, proto jich mám na zahradě dost vysázených
a nové si stále kupuji. Ale tahle je z meze u pole...
Dívka strom.....
Z jedné strany obyčejný strom rostlý v kamenné zídce jakých je
tady po okolí desítky, aby ne, stavebního materiálu tu je dost,
ale z druhé strany....no posuďte sami....
Nejdřív mne zaujal z vrchu cesty ten kořen plazící se po kamenech, a tak
jsem si řekla, že snad ten strom bude vidět i z druhé strany...a byl...
A takhle vypadá celý.....
Jen relax....
Po víkendu věnovaném práci na zahradě a hlavně po pohledu z okna jsem zavrhla jakoukoliv práci. Nejen že jsem ten víkend pěkně cejtila ve všech svalech, ale navíc bylo zataženo, foukal vítr a bylo tak o deset stupňů míň než včera....a jak jsem koukala doma, bylo potřeba zase zcivilizovat pro změnu dům. Za ty dva dny neuklízení to bylo sakra znát. Ono s tou naší smečkou to ani nijak jinak nejde. Naštěstí už při přestavbě jsem chtěla dlaždice, nejen kvůli snazší údržbě, ale kvůli tomu, že máme chodbu skrz celý dům a když se chodí ze zahrady dovnitř, tak se člověk neubrání tomu, aby se nenanosilo domů i něco z ní. Tudíž koberec by se musel luxovat každou hodinu, v kuchyni mi připadal vůbec nepraktický. A navíc děti byly malé a to se zase nedalo hlídat kolik kamarádů proběhne domem tam a zpátky. Takže teď se ukázalo že při tom počtu psů to bylo i prozíravé řešení do budoucna. Když se mi zrovna nechce vytahovat lux, vezmu kbelík s vodou a vytřu. Z obýváku jsem ho prozřetelně odstranila s příchodem Matesa jako štěněte a už to tak zůstalo, takže jedině v ložnici zůstal, ale už mu taky odtikávají poslední měsíce života, protože se místo něj dá buď plovoucka nebo lino.
Takže jsem uklidila a najednou koukám, že se sluníčko nějak rozhodlo že přece jen bude svítit, obloha se vyjasnila do nádherné modři, tak jsem se sebrala a šla si pro nějaké větve břízy a kočiček na jarní aranžmá na terasu.....a zítra budu vyrábět
. Měl by byť jen na skok přijet ve středu kamarád, tak ať to máme ke kafi pěkné....
A jak jsem tak chodila a hledala vhodný materiál, zahlédla jsem že na sluníčku se už začínají vytahovat pupeny bezinky.
Trnky už také spěchají s tím aby se pochlubily co nejdřív svými květy....
A sluníčko nevytáhlo jen mne, ale jak jsem si všimla tak pro tentokrát i bílé krokusy, ale jelikož jsem se po záhonech dívala až teď později odpoledne, byly už zavřené....
18 března 2012
Den pracovní druhý....
Neděle, ač den který by se měl zasvětit klidu a odpočívání, jsem stejně jak včera věnovala opětovně práci na zahradě. Z hrabání mě už hrabalo a dělaly se mi puchýře na rukou, kolečko za kolečkem mizelo na kompostu. A to podotýkám bylo všechno listí shrabané na podzim. Teď jsem uklízela mstu ozdobných trav, jejich listy rozfoukané po celé zahradě a jejich stříhání. To jsem ale u některých odmítla dělat již normálními nůžkami, protože jsou to za prvé velké trsy a za druhé jejich stonky jsou jak bambusové hůlky. A tak přišla ke slovu mechanizace respektive elektrické nůžky na živé ploty. Šlo to s nimi jak po másle, jen jsem si říkala že příští rok asi už budu potřebovat elektrickou pilu.....
Ráno bylo ale ještě pěkně zima a na plachtě u bazénu se vytvořila jinovatka která se v tom ranním sluníčku třpytila jak kdyby tam byly poházené diamanty....
A když jsem pěkně všechno ostříhala, vyhrabala, uhrabala a vysypala znovu mulčem, tak to dopadlo takto....
V tomto stádiu je nejvíc vidět "suchý" potok který se vine podel trsu Miscanthus zebrina a až si zase posbírám zbytek drobných kamínků tak skončí u náhrobního kamene. Točí se totiž kolem Matyldina hrobečku, ale on je to i zároveň symbolický hrob i pro ty ostatní dva hafuši kteří umřeli v době kdy byla zmrzlá zem a museli jsme je pochovat v kůlně, protože tam bylo sucho a nezmrznuto. Možná to zní divně, ale já bych nikdy nedovolila odvézt je do kafilerie, jak vlastně nařizuje zákon, tak proto ono zvláštní místo....
Ještě zbývá vypustit jezírko, vyčistit od napadaného listí a znovu uvézt do chodu fontánku a vrátit přezimující ryby.
A jelikož jsem už včera poprvé vytáhla ven i Ferdáska, tak dneska aby mu to nebylo líto jsme vyndaly s dcerou ven i Oskara. Ten na rozdíl od Ferdy musel celý den trávit v kleci. Ferda díky tomu že je pořád bez letkových per, tudíž pták pochodující a lezoucí, se uvelebil na větvi kterou jsme mu daly na terasu a tam se slunil a a všelijak upravoval. Je to jediná výhoda toho jeho škubání, že neulítne a tak je to pro mne stále dost exotické podívání na tak velkého papouška, který si spokojeně hoví ne v kleci ale na kusu stromu....
16 března 2012
Sluníčko vytáhlo všechny ven....
Musím říct že dnešní den byl přímo exluzivní, myslím si že ani nemá cenu se o tom nějak víc rozepisovat, ostatně u každého z vás tomu tak také bylo. A tak kávička na terase byla odměnou pro nás a hafušáci si mohli konečně pořádně lítat po zahradě a nemuset se při tom brodit kalužemi....a i na nich bylo vidět jakou už mají z toho sluníčka a z toho, že už evidentně to bílé, mokré a studené definitivně zmizelo, radost....
A nakonec si pěkně lehli na sluníčko a odpočívali po tom celoodpoledním honění...
15 března 2012
KONEČNĚ!!!!!.....
....jsem se dočkala toho, že je modrá obloha, že svítí sluníčko, a že mi rozkvetly první jarní kvítka.... ale to to trvalo!!!!
To sluníčko tu vylezlo až teď kolem čtvrté hodiny, a já si říkala, že si z nás ti meteorologové dělají srandu, když neustále říkají o tom jak bude pěkně.....
A nokonec to i vyšlo....
13 března 2012
Možná že přece jen bude....
.....a co? No samozřejmě JARO! Dneska jsem při bahenní koupeli zvané procházka na malém okruhu, u přehrady zjistila, že se tam začaly usazovat kačeny. Hladina je už celá téměř rozmrzlá a tak mohou hledat místa u břehu, kde zahnízdit. Budu jim držet palce ať v klidu vyvedou mladé a dochovají je zdárně do dospělosti. V minulosti se totiž několikrát stalo, že tam nějací pazgřivci
ta káčata ubili....
Zase kytičky....
Hanka mne na svém blogu inspirovala krásnými makro snímky orchidejí....musím přiznat že já kytičky taky ráda fotím a jediné které mi teď kvetou jsou ty orchideje a anturium které jsem dostala k narozeninám. No nejsou tak pěkné jak ty Hančiny, jenže to je jak okem tak hlavně foťákem. Něco prostě ten můj už nezvládá tak jak bych si přála....nebo že by to bylo přece jen tím neuměním?
A jelikož to anturim je taková trochu ďábelská kytka, která může leccos asociovat, napadlo mě si zase trochu s ní pohrát a dát jí ještě ďábelštější kabátek. A aby jó vynikla dala jsem k ní jedno andělsky bílé spatifylum....
Ale už se tak těším, že budu moci konečně fotit i ty kytičky venku....
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)