Tak trochu kouzelné ....

 

.... dopoledne bylo to stříbrnonedělní. Jelikož 

jsem už potřebovala po těch deseti dnech v práci v atmosféře neustálého napětí a slovních útoků nutně si vyčistit hlavu někde venku, sama, jen s foťákem, na nedělní dopoledne jsem si prostě naordinovala procházku ať se děje co se děje. A musím říct, že mi počasí přihrálo skvělou šanci. Ráno jsem vstala, z radostí zjistila že stále ještě je dost sněhu i když zataženo. Než jsem si ale dopila ranní kafe padla najednou mlha jak mlíko. Fákt hustá. 

Sice mi to trochu změnilo plán kam jít fotit, ale nijak katastrofálně. Vyrazila jsem tak do míst kde už jsem dlouho nebyla, ale díky polní cestě a stromům okolo ní jsem si říkala, že se sněhem a mlhou by to tam mohlo být docela fotogenické. Navíc než jsem vyfuněla do kopce, začalo se ukazovat, že zřejmě mlhu brzy vystřídá sluníčko, protože se rapidně začalo měnit světlo podle toho, jak se si sluníčko razilo cestu ven. Když jsem se dostala na polní cestu po které jsem měla v plánu pokračovat, pípla mi zpráva od známého, že jsou na zahradě a jestli se nechci zastavit. Proč ne? A udělala dobře. Nejen že jsem si užila hezké povídání, a nádavkem k němu i grog, ale když jsem se vydala na další cestu, sluníčko už se prodralo mlhou natolik, že nejen že hřálo, ale i krásně začalo mlhu rozpouštět. Ale tak akorát aby něco už z mlhy vystoupilo, a něco se v ní ještě schovávalo ....

Třináctého jak ....

 

.... jak vyšitého. To je dnes od rána. Popravdě ani 

jsem původně neměla chuť dnesk psát nějaký příspěvek, byť včera jsem si užila zajímavé focení, ale mejl který jsem teď dostala mne nejen že naštval, ale ještě zhoršil mou už tak blbou náladu...

Ráno jsme museli nechat na dva dny na infuzích Bobího. Začal být apatický, spavý, hodně pil, málo jedl a to byla ta hlavní příčina proč jsme jeli k vetovi. On, který byl schopný člověku ukousnout ruku, jen kvůli tomu, že měl pocit že v ní držíte něco k jídlu co je určené jemu, si nevzal z ruky ani nabízené masko, a když tak opravdu jen tak laxně. Diagnóza zlá a prognóza ještě horší. Selhávání ledvin. Léčba neexistuje. Buď po dvou dnech proplachu se ledviny alespoň trochu zmátoří, nebo dožití doma a čekání na okamžik, kdy už  bude situace neúnosná. Hlavně pro něj. A rozhodnutí kdy ho poslat na cestu za Duhový most ....

Takže od rána pobrekávám, snažím se mezi tím něco upéct a zas pobrekávám. Ze všeho mne nějak těšila vidina sobotního výletu na Hlubokou a do Krumlova. A i tohle mi nevyjde. Teď jsem dostala mejl, že se i tenhle zájezd ruší. Prostě závěr roku jako vždycky. Bez klidu, se starostmi, naštváním a hodně blbou náladou ....

Nasněženo a .....

 

.... tak jsem v pátek na cestu do práce vzala 

foťák. Na chvíli dokonce z mraků vykouklo sluníčko a ozářilo zasněžené stromy. Navíc zvýraznilo i rozdíl mezi částí zatažené a částí modré oblohy. Ovšem jako vždy, zapomněla jsem vyměnit baterku a tak jsem toho zas tolik nenafotila. Ono stejně moc času nebylo, takže jsem ani moc naštvaná nebyla. Teď momentálně když píšu tyhle řádky venku padla zničehonic solidní mlha a tak si říkám, že vezmu foťák a půjdu fotit. Ostatně už si potřebuju vyčistit hlavu a protáhnout na vzduchu ....

Nasněženo potřetí ....

 

.... a zas na víkend. Ve čtvrtek jsme se zas nějakým záhadným

způsobem stali místo východními Čechami jižní Moravou, tedy alespoň co se počasí týče. Sněžilo tu a sněžilo a nasněžilo zas do krásných bílých peřin. Večer když mne vezla kolegyně z práce to bylo přímo luxusní. Měla jsem nejdřív cukání po příchodu domů vzít foťák a došmatlat do města nafotit letos nádherně ozdobené náměstí s vánočním stromem, ale byla jsem už tak utahaná, že jsem nakonec s radostí podlehla vábení postele a dvojky vína ve sklínce a rozhodla se pro činnost zvanou relax. Proto taky nikdy ze mne nemůže být ten správně zapálený fotograf. Jsem totiž na některé věci děsně líná....😉😆

Tentokrát nasněžilo z těch posledních tří víkendů nejvíc, a jelikož tu od minulého víkendu sníh moc neodtál, ráno jsem se po zahradě brodila až nad lem kotníčkových holin sněhem. Ostatně některé motivy jsem fotila znovu, a tak máte možnost porovnat jak to vypadalo poprvé i podruhé ....

Slunce a ....

 

Slunce ...

 

Nasněženo podruhé ....

 

.... bylo zcela nečekaně dnes ráno. A popravdě od půlnoci

napadlo stejně sněhu jako minulý víkend za tři dny. Přitom dle předpovědi tu mělo pršet a ne sněžit. Já to říkám pořád, počasí se u nás dělí na Čechy, Moravu, Slezko a Rybník. Zkrátka vybírat si můžeme ze všeho a stejně to je nakonec úplně jinak ....

Tak jsem zas vzala foťáky, jo,jo, tentokrát oba, a šla se zas projít po zahradě. No a zkoušela si pro zajímavost různé speciální módy které jsem objevila na Nexíkovi. Takže dnes to je tak trochu o hraní si ....

Martin sice na ....

 

.... na bílém koni sem nepřijel už hodně 

dlouho, stejně tak se už dlouho nestalo, že by tu sníh napadl v listopadu, myslím že tomu tak bylo naposled jak mi připomněl FB před osmi lety. A to jen takový poprašek. Podle fotek v archívu tu pravidelně od roku 2016 začíná sněžit mezi prvním a sedmým lednem. A to většinou sněží tak pět dní, tudíž sněhu pak je dost. 

Letos ho dost na místní podmínky napadlo poslední listopadové dny. Dokonce i vydržel přes víkend  jak jste viděli z minulých fotek, kdy jsem se v týdnu pohybovala ve městě. 

Ale pro výzvu Trvalky První sníh jsem si nechala fotky ze zahrady, když byl sníh ještě krásně nadýchaný a bílý ....

Z bílé peřinky ....

 

.... po dvou nocích  a jednom dni deště

zbývá už jen málo, a stejně tak zbývá malinko fotek v mém archívu. Na nové focení můžu zvesela zapomenout, díky tomu, že kolegyně skončila v karanténě, byla jsem zas jako aktivní záloha povolána do práce i dopoledne. A na jak dlouho nevím. Ostatně nevíme ani pořádně jestli není pozitivní a v karanténě tak neskončí celá kuchyně. Antigen jí vyšel negativně, ale vzhledem k tomu že má najednou teploty a kašel a kdoví co ještě, doktor jí hned poslal do karantény a na PCR. Pokud budeme fungovat dál, tak ani o víkendech moc času nebude, neb se bude muset začít s pečením cukroví. 

Takže dnešní fotky jsou poslední co jsem vyškrabala a je to takový třebovský pelmel focený při cestách do města. Telefonem ....

Sníh, advent ....

 

.... mi tak trochu teď zabírali čas. 

Sníh proto, že neočekávaně napadl po mnoha a mnoha letech takhle koncem listopadu a krásně mi tak nahrál pro fotky do výzvy u Trvalky

co se týče prvního sněhu. V pátek napadl, zůstal, a hned jsme tu měli nehezkou bouračku. Včera krásně svítilo sluníčko a tak jsem musela hned vzít foťák a oběhnout zahradu. Dneska sněží zase, takže k těm prvním zhruba deseti centi pomalu přibývají další. 

Ovšem zkomplikoval mi zas ten náhle přišedší advent, neb mi zapadal strom který normálně zdobím světly a teď se do něj nemůžu dostat. A to jsem si to osvětlení na něj už namotala dřív, ale mezi tím foukalo, a světýlka jsou na solární panely a ty my zahučely někam do středu túje. Takže je potřebuju odtamtud vytáhnout a znovu nějak vymyslet jejich umístění tak aby na ně mohlo co nejvíc světla.

Od čtvrtka se motám kolem výzdoby, dodělávám, přidělávám, měním představy abych nakonec dneska všechno dotáhla do zdárného konce a začala svítit tak jak se na advent sluší.

P.S. Taky se vám zdá, že to nějak šíleně prchá dopředu ten čas? 

Podzim se pomalu ...

 

.... ale jistě hodlá překlopit v zimu a nastane 

čas sušin. Tedy on už vlastně je, ale stále bylo možné fotit i čerstvé květy. Teď už těch možností je pomálu, tedy pokud zrovna se nezblázní hrachor a nekvete a nešplhá se po keři, a tak bude člověk rád i za ty sušiny. A jelikož jsem už nějaké stihla nasbírat dříve, tak si pár foteček dnes dáme ....

Možná detaily, možná ....

 

.... struktury? Dneska nějak nevím k jakému

názvu se vlastně přiklonit. Možná Detailní struktury? Protože některé struktury jsou focené detailně 😀. Nicméně tím dojedu svůj archív fotek, protože od návratu z chaty jsem foťák do ruky nevzala, a nic nového nenafotila.

 I plán s adventními výlety začal zas díky kokotviru dostávat vážné trhliny, první ránu zasadilo Rakousku se svým lockdownem, sice nebyla zatím řeč o tom, že by turisté do země nesměli, nicméně asi těžko budou vítat Čechy kteří se budou promenovat venku, zatímco jim samotným je nakázano chodit jen do práce a z práce s otevřenou náručí. Nemluvě o tom, že pokud máte jet na adventní trhy a všechny kulturní akce se zruší a zavřou se hospody, tak ani nemáte kde se najíst ani si vychutnat to kvůli čemu tam jedete.

Plánováno to je zatím ode dneška na deset dní. Pokud se ukáže že se situace zlepší, tak se to zruší, čímž by se termín stihnul. Pokud ne, a prodlouží se uzávěra na dvacet dní, tak jsme s Padesátkou v jeteli.

A to mám ještě zaplaceno do Horní Lužice advent na hradě Oibyn a Hlubokou s Krumlovem. Rozhodně jsem tedy nevěřila, že se zas do takových srágor dostaneme. A stejně to asi vidí i cestovka, která zřejmě bude zas muset vracet peníze za neuskutečněné zájezdy. Ach jo, já mít trpajzlíka, do rána z něj mám obra ....

Dnes už až na ....

 

.... pár výjimek na stromech listí nenajdeme,

nicméně vrátíme se ještě na chvíli do doby, kdy něco na nich ještě zbylo. Letos se mi moc nepodařilo vyrazit na chatu v době kdy ještě na stromech bylo a vzhledem k tomu že jsou tam hojně zastoupené buky, duby, obzvlášť dub červený, habry a javory, na podzim to prostě na hřebenech hraje všemi barvami. Jenže měsíc mezi jednou a druhou návštěvou stačil na to, abych přijela už jen k málu. Tedy spíš popravdě jen k ubohým zbytečkům ....

Pro lásku ....

 

.... a z lásky udělá člověk cokoli. To

je stará vesta. A také se z lásky dokáže naučit mít rád i věci, hudbu, knihy nebo filmy, které dřív byli mimo jeho okruh zájmu. Mě velká láska k jednomu člověku přivedla k hned několika hudebním stylům. Jazzu, blues a swingu. Poslední jmenovaný styl se pak ještě v mém životě zabydlel i díky pozdějšímu seznámení s členem našeho nejznámějšího swingového uskupení, který se stal mým dobrým a stálým kamarádem, byť se po odstěhování z Prahy vídáme už většinou jen na koncertech anebo když mi to vyjde, tak v Praze v obchodě.

První dva jmenované ale v sobě spojuje osobnost jejíž jméno začíná na S a tak je zařazená do dalšího kola Hudební abecedy. Pro mne, jako bývalou kytaristku, je fenomenálních kytaristů na hudební scéně

pět. Bryan May, David Gilmour, Joe Satriani, náš Lubomír Brabec a jako poslední, ale ze všech první je Carlos Santana. Troufnu si říct, že z mojí generace asi neexistuje nikdo, kdo by se na nějakém mejdanu neploužil se svojí láskou na jeho Samba Pa Ti. Ostatně tahle skladba se stala jakousi Santanovou obchodní značkou. Skladbou jejíž první tóny okamžitě odkáží na toho kdo hraje. I když je hlavně sólový kytarista občas vydá i desku duetů se známými latinskoamerickými zpěváky ....

Takže když S tak Santana a Samba Pa Ti

A hned ve třech verzích. Studiové a živé z koncertu ....

A pro mne zcela neznámé, kterou jsem objevila až dnes, když jsem hledala tahle videa, a to verzi zpívanou. Známým zpěvákem José Felicianem. Kytarové party si tu střihli oba ....

V hlavní roli ....

 

.... voda. Ale také odrazy v ní. Zrcadlo

nastavené tváři přírody. Stromům a jejich listoví, modré obloze....

Barvám podzimu, všem jeho krásám. Voda 

živá, voda líně tekoucí a voda nehybná ....