Prohlídka pokračuje .....

Muzeum porcelánu je dosti rozlehlé, a členité takže projít celou expozici a něco nevynechat dá docela fušku. A nafotit zajímavé věci, které mne něčím zaujaly a které by se líbili i návštěvníkům blogu ještě větší. Takže teď si projdeme další část muzea abychom stihli následující program, a tím je návštěva v ukázkových ateliérech ....

V muzeu .....

.... nevíte kam se dřív podívat. Tedy alespoň skalní příznivci porcelánu a výrobků z něho. Já jsem toho slintání před vitrínami zcela ušetřená, protože mám ráda jednoduchost, a přezdobenost porcelánových servisů z Míšně mi zrovna nelahodí. Ostatně ani náš cibulák není tím co bych musela nutně mít a sbírat. Nepotrpím si na tyhle serepetičky, pro mne je porcelánový servis jen k tomu, aby se na něj dávalo jídlo a já se neklepala o každý talíř aby se náhodou nerozbil. Ovšem na druhou stranu smekám před tvůrci, ať před těmi dávnými či moderními. A co mne zajímá víc, než celý finální výrobek je to, jak vzniká.To pro ty, kdo by mohli namítat proč že jsem tedy na takový zájezd jela....

A to se mi také splnilo, takže za mne spokojenost. Ale i tuhle návštěvu jako tip na výlet vřele doporučuji. A doporučuji hlídat stránky porcelánky, protože pořádá dny otevřených dveří do všech částí výroby, od začátku, přes vypalování až po ateliéry malířů. Pokud nejede v termínu otevřených dveří, máte možnost nahlédnout pod ruce lidí tvořících tento porcelán jen v ukázkových prostorách a vyslechnout si v češtině výklad o tom, co a jak se tvoří. Tedy nemáte možnost vidět a zažít vypalování a jiné procesy.

A teď tedy vzhůru do muzea....

Nevíte co s penězi? Tak hurá do Míšně.....

...... protože tady nakupuje porcelán každý co něco znamená. Ať už mezi evropskou šlechtou, nebo mezi těmi nejvyššími společenskými patry. Protože míšeňský porcelán je pojem ...

Míšeňská porcelánka je nejstarší evropskou porcelánkou, vznikla v roce 1710 z příkazu a podpory saského kurfiřta a polského krále Augusta II. Silného. První manufaktura vznikla přímo v zámku Albrechtsburgu, vypínajícím se nad Míšní. 

Od roku 1722 také veškeré výrobky nesou označení dvou zkřížených mečů, které se ručně malují na každý z výrobků. O výjímečnosti míšeňského porcelánu také mluví jeho výroční limitované edice, které navrhují designeři s letitou zkušeností a jsou vyvíjeny po mnoho měsíců.

Dnes je porcelánka dole ve městě, kde je přístupné muzeum výrobků porcelánky, obchody kde si můžete (pokud na to máte) koupit nějaký ten výrobek zdobený zkříženými meči, nebo navštívit ukázkové dílny kde uvidíte jak tento nejznámější porcelán vzniká.

Když si tohle všechno projdete, dojde vám, PROČ je tak drahý. Všechno, i ty nejmenší detaily jsou ruční práce, včetně kompletování a malování. Takže každý kus, byť vypadají stejně, je originál. 

V porcelánce najdete na 30 000 forem všech výrobků od zahájení výroby. Takže kdekoli na světě se rozbije nějaký šálek ze servisu, není problém vyrobit nový. Ovšem za cenu luxusního auta....

Nejznámější míšeňský dekor je jednoznačně "cibulák" byť jde o broskev a granátové jablko, jehož předlohou byl čínský šálek z období Kangxi. Okamžitě si vydobyl takovou popularitu, že jej okopírovalo na 60 porcelánek, včetně té karlovarské. Nakonec musel v roce 1926 Německý nejvyšší soud prohlásit "Meissener Zwiebelmuster " za veřejný statek a tím zabránit dalšímu kopírování. Dalšími velmi známými výrobky jsou figurální pastorální výjevy, rokokové tanečnice či nádherné květinové dekory a porcelánové hodiny nebo porcelán zdobený malovanými purpurovými růžemi či fíkovými listy.

V reprezentačních místnostech areálu před samotnými výrobními prostorami také naleznete největší volně stojící porcelánovou sochu na světě. Je to socha Saxonie čili saské sochy svobody, která vznikla v roce 2014 u příležitosti 25.výročí znovusjednocení Německa. Na její sukni naleznete 8000 drobných kvítků porcelánových kvítků, váží 800 kg a vypalování trvalo celé 3 týdny.

Nejlevnější co si tu můžete koupit je třícentimetrová hlavička andílka, bez glazury za 15 euro, ale také si můžete koupit talíř za 84 000 euro. Takže si doma pěkně projděte památeční porcelán a podívejte se, jestli náhodou na něm někde nenajdete dva modré, zkřížené meče ....

Saxonie ....

.... a krásná vánoční výzdoba reprezentačních prostor. Samozřejmě že nesmí chybět moravská hvězda. Tu totiž v Sasku najdete všude. 

O ní si ještě povíme, stejně jako navštívíme muzeum a ukázkové dílny a projdeme se vánoční Míšní ....

Loučíme se s Moritzburgem ....

V dnešním článku se rozloučíme se zámkem saského kurfiřta a polského krále Augusta Silného Moritzburg a s výstavou v něm věnovanou filmu Tři oříšky pro Popelku. Těm z vás, kteří přemýšlí že by se tam vypravili s dětmi nebo vnoučaty jí vřele doporučuji, ale máte na to už jen dva měsíce. Výstava trvá do 3.3.19. Nemusíte se bát, že by jste něčemu nerozuměli, protože je německo - česká. Všude jsou k dispozici české popisky, doprovodné promítání je s českými titulky. Pokud by jste jeli s cestovkou, neměl by být problém se vstupem, ale jestliže by jste jeli sami po vlastní ose, asi by bylo lepší se na stránkách zámku objednat na určitou hodinu. Zájem o výstavu je opravdu velký a tak jsou termíny prohlídek hned plné. My jsme to dokonce měli protekčně, protože zámek otvírá v deset, ale jelikož měla ta cestovka co s ní jezdím vypravené dva autobusy, a nevešli by se do objednaných prohlídek, otevřeli kvůli nám už o půl desáté....

O natáčení, i ledacos okolo ....

Dnešní zastavení jsou i nejsou o natáčení. Ale představují občas i něco jiného, co mne na zámku zaujalo. Jako třeba pozvání pana krále na prohlídkovou trasu. Kdyby jste se nemohli totiž rozhodnout, jestli jít tudy nebo tamtudy, rád vám to ukáže ....

Kostýmní část II ....

Včerejší prohlídku kostýmů jsme započali v přízemí zámku

a skončili jsme v prvním patře. Takže vystoupáme opět o jedno patro výš a pokračujeme dále do pohádky....

Přání ....

Krásné a klidné vánoce všem!

A velké poděkování Majce (MarijaKes) za tohle krásně stvořené prání.

Kostýmní část výstavy I .....

Po dvou dnech přestávky, kdy jsem vstávala o půl páté, mazala do práce, tam až do půl druhé vlála jak urvanej plakát, jen s pár krátkejma přestávkama, doplazila se domů, případně si ještě odskočila uklidit na penzion, a pak už jen přemáhala křeče v nohách a brutální bolest v rameni, mám konečně zase svůj pravidelnej režim. Tedy ne že bych nic nedělala, dneska bude až do odpoledne čistě kapří a úklidový den, ale můžu vstát aspoň o půl osmé a dát si na probuzení v klidu kávu. A napsat nový článek, prorejdit ostatní blogy co je kde nového a odepsat na komentáře.

Dnes tedy se podíváme na originální kostýmy z filmu, tak jak jsou

naaranžované na výstavě ....

Výstava Tři oříšky pro Popelku .....

Jak už jsem podotkla, v Německu je film Tři oříšky pro Popelku natolik populární (skoro nastejno s Včelkou Májou) že v zámku Moritzburg je každý rok výstava týkající se natáčení tohoto filmu. Jsou zde zapůjčené i originální kostýmy, dozvíte se zde spousty věcí ze zákulisí natáčení, drby o hercích, můžete si v interaktivní části výstavy vyzkoušet různé dovednosti které jsou při natáčení filmu potřebné...

Mě třeba strašně dlouho vrtalo hlavou, co se stalo s hercem Jaroslavem Drbohlavem (ten tmavovlasý z dvojice princových kamarádů) Jako mladý holce se mi hrozně líbil a najednou zmizel. Nejdřív jsem si myslela že emigroval a proto se o něm nemluvilo. Ovšem pak prošel rok 89 kdy se navraceli emigranti z řad hudebníků a herců a nic. Ticho po pěšině. Až na výstavě jsem se dozvěděla, že zemřel v 38 letech na následky těžké cukrovky. Své poslední divadelní představení hrál skoro úplně slepý....

 A víte ....

..... že Popelku měla hrát původně Jana Preisová, jenže otěhotněla a tak roli získala Libuše Šafránková, kterou tato role katapultovala do hereckých výšin. Film se totiž měl původně natáčet v létě a to by ještě nebylo moc vidět, případně by se to dalo maskovat kostýmy. Stejně jako tomu bylo u druhé herečky, Dany Hlaváčové která hrála Doru. I ona byla těhotná, ale tady se její boubelatost dala snést. Ostatně Jana Preisová svými těhotenstvími motala hlavy režisérům. I v roli maminky v prvním díle Velryby byla těhotná, jenže to naštěstí bylo ještě v začátcích a tak se nemuselo moc řešit...

.... že kůň Jurášek byl ve dvou exemplářích protože v době natáčení vypukla v Čechách epidemie slintavky a kulhavky a koně se nesměli převážet. Takže byl Jurášek český a Jurášek německý....

A proč se natáčelo v zimě? protože film si vyžadoval mnoho komparsistů, jenže ti měli léto plné, ale v zimě se tolik nenatáčí a tak měli volno. V Moritzburgu se moc scén vlastně ani nenatáčelo, a stejně se z něj stala ikona. Víc se natáčelo na hradě Švihov, nebo na Šumavě....

.... že bylo potřeba pro některé scény hodně sněhu, kterého se ale v přírodě (světe div se, i v roce 1973) nedostávalo a tak umělý sníh  pro potřeby natáčení dodávaly rybárny které ho měly pro uskladnění čerstvých ryb. To, jak musel neskutečně zapáchat si asi dovedete představit! ....

.... že i prince měl hrát někdo jiný, ale režisérovi Vorlíčkovi padl při konkurzech do oka tehdy 23letý student JAMU Pavel Trávníček, jenže u něj nastal velký problém v tom, že mluvil tak šíleně po brněnsku, že ho musel pro film předabovat Petr Svojtka ....

..... že třeba právě Pavel Trávníček na Moritzburg dost často při různých příležitostech stále zajíždí....

Stromy okolo zámku ....

Jak jsem psala v úvodu, parkové úpravy okolo zámku v podobě, v jaké je chtěl mít kurfiřt August Silný, nikdy nebyly dokončeny, ale i tak jste mohli z leteckých záběrů vidět že se alespoň část  trochu francouzské zahradě podobá. 

A druhá věc která mne překvapila byly ty tvarované jírovce. Nebývá moc zvykem používat tyto stromy jako okrasné.

A právě ty bezlisté, dalo by se říct řezem zmrzačené stromy dodávají okolí zámku zajímavou a trochu strašidelnou podobu.

Obzvlášť v tom zataženém a studeném dni ....

Moritzburg - barokní skvost uprostřed rybníků ....

Bylo, nebylo .... 

V jednom městečku nedaleko Drážďan, nechal v roce 1542 saský vévoda Mořic postavit uprostřed rozsáhlých lesů renesanční lovecký zámek. Zámek i městečko nese jeho jméno, Moritzburg.

V roce 1723 ovšem saský kurfiřt a následně polský král August Silný začal s jeho přestavbou do barokní podoby a vznikl tak lovecký letohrádek, který je ukázkou skvělé architektonické jasnosti a krajinné harmonie. Zámecký areál nebyl vlastně nikdy dokončen do podoby jakou chtěl mít August Silný. Jeho záměrem byl zámek obklopený zahradami ve velkolepém francouzském stylu.

Až v roce 1800 jeden z jeho vnuků zasadil zámek do širší krajiny. Vznikl Bažantí zámeček, maják a přístav s molem u Dolního rybníka u vsi Bärnsdorf ....

V roce 1933 se stal zámek sídlem wettinského (Wettinové byli saskou vládnoucí dynastií a saskými kurfiřty, Adleta Míšeňská byla první manželkou českého krále Přemysla Otakara I.) prince Arnošta Jindřicha Saského. Wettinům byl zabaven  a vyvlastněn v roce 1945. A bylo, nebylo, v roce 1973 si zámek vyhlédl český režisér Václav Vorlíček aby se zde natáčely některé scény jeho filmového zpracování pohádky Boženy Němcové O Popelce.

Jelikož jej natáčel v česko - německé produkci, Němci jej okamžitě vzali za svůj a je tu stejně populární jako u nás. A možná ještě o chlup populárnější, protože u nás nikde nevznikla tak rozsáhlá expozice o natáčení pohádky století. Skvělá pro děti, ale i rodiče, protože není jen statickou výstavou kostýmů, ale je interaktivní a můžete si tu polibosti hrát s oříšky a přitom se dozvídat věci o natáčení, ale dokonce si i vytočit nakonec nějakou odměnu. A dokonce si i vyzkoušet některé kostýmy. Jak dospělí, tak i děti, protože jsou k dispozici i v dětských velikostech....

Kdo by nabyl dojmu, že zámek leží někde uprostřed plání, z jedné strany a lesů z druhé, byl by hodně překvapený tím co dokáže filmový střih. Naopak, jak je psáno v názvu článku, je to perla ležící uprostřed vodní plochy.

Tedy nesmí být ovšem suché roky, to pak leží uprostřed bahna...

Žlutě ....

Pořád je bílo, a tak na fotkách bude dnes vládnout barva sluníčková. Dneska tady u nás svítilo celé dopoledne, teď už je

zas zataženo, přesně dle předpovědi. Jen doufám, že zas nebude sněžit. O nějaké kalamitní situace nemám zájem. 

Sice je čas sněhu, lyžovaček, sáňkování (vlastně ani už nevím, jestli o něj děti mají ještě zájem) a vůbec všeho, co k adventnímu času patří, ale já prostě ten sníh dvakrát nemusím. Jsem zvědavá na sobotu. Jedu na adventní zájezd do Míšně a na zámek Moritzburg , trochu nasosat zas jiné atmosféry. Pokud někomu nic neříká jméno Moritzburg, tak vězte že to je onen zámek kam jela Popelka na ples.... jelikož jsou Němci na tenhle film tak pyšní, je na tomto zámku stálá expozice o natáčení téhle dnes už kultovní pohádky.

Však co by to byly vánoce bez Tří oříšků. Stejně jako kdysi byly pro mne vánoce a Pyšná princezna jedno, dnes to jsou Tři oříšky a S čerty nejsou žerty, nověji i s Andělem Páně I a II. Takže budu mít takový pohádkový výlet....

Slunečná Praha ....

Další pražská zastavení na vás čekají právě teď. Odpoledne 

bylo krásně slunečný a já si to cestou na nádraží užívala.

 Tu a tam jsem se zastavila, podívala, pokochala, a samozřejmě nafotila. ..

Hlavně díky všednímu, byť už dost předvánočnímu dni, bylo všude celkem tak akorát lidí, nemusela jsem se prodírat neprostupnou hradbou. Já už několikrát říkala, že ten pražskej frmol a rumrajch mi hodně chybí a když tu jsem, užívám si to, ale co je moc, to je moc i na mě. 

Červeně .....

Jelikož je venku bílo (tedy alespoň u nás ano 😒) tak si dáme přestávku od Prahy a podíváme se zas na nějaké květy. A aby byl ten kontrast co největší, dáme si barvu červenou. Ostatně bílá a červená je hodně používaná vánoční barevnost tak se i hodí.

Všechny jsou tentokrát ještě z návštěvy v botanické zahradě,

stejně jako některé v dalších barvách....

Pražská zastavení předvánoční .....

Koncem listopadu jsem musela jet do Prahy kvůli dědickému řízení. Nebýt liknavosti a bordelářství soudu v Ústí nad Orlicí, nemuselo tomu tak být, jenže oni tam ztratili celý spis a tak se po téhle zkušenosti notáři nedivím, že si mne raději pozval do Prahy. Nějak moc mi to nevadilo, výlet si udělám vždycky ráda. Původní plán byl jet hned ráno rovnou na chatu, a odpoledne pak do Prahy vyřídit tu návštěvu, pocourat se a jet zas přespat na chatu a druhý den domů. Nakonec ale jsem zvolila variantu tam a zpět. Stejně nás tam čekala cesta na víkend pro Myšpulína. U notáře proběhlo všechno O.K. a já vyrazila hned zpátky na nádraží.

Ale nedokázala jsem nekoukat kolem sebe a nefotit. Tentokrát jen mobilem, táhnout se s foťákem jsem zavrhla. Aspoň jsem si vyzkoušela, co umí foťák v novém telefonu, a přiznám, že jsem byla docela překvapená. Mile....

A tak vznikla tahle moje malá pražská předvánoční zastavení.

P.S. Nakonec ze všeho nejdéle trvaly cesty. U notáře jsem byla hotová za dvacet minut (čekala jsem, že naopak tam to bude nejdéle) . A stejně mne těch dvacet minut stálo skoro tři tisíce ...😕😖