V dnešním článku se rozloučíme se zámkem saského kurfiřta a polského krále Augusta Silného Moritzburg a s výstavou v něm věnovanou filmu Tři oříšky pro Popelku. Těm z vás, kteří přemýšlí že by se tam vypravili s dětmi nebo vnoučaty jí vřele doporučuji, ale máte na to už jen dva měsíce. Výstava trvá do 3.3.19. Nemusíte se bát, že by jste něčemu nerozuměli, protože je německo - česká. Všude jsou k dispozici české popisky, doprovodné promítání je s českými titulky. Pokud by jste jeli s cestovkou, neměl by být problém se vstupem, ale jestliže by jste jeli sami po vlastní ose, asi by bylo lepší se na stránkách zámku objednat na určitou hodinu. Zájem o výstavu je opravdu velký a tak jsou termíny prohlídek hned plné. My jsme to dokonce měli protekčně, protože zámek otvírá v deset, ale jelikož měla ta cestovka co s ní jezdím vypravené dva autobusy, a nevešli by se do objednaných prohlídek, otevřeli kvůli nám už o půl desáté....
Samozřejmě, že nikde nesmí chybět sova Rozárka
Vloni jsem měla takový stromek udělaný doma také
Račte vstoupit do pohádky. Tady začíná interaktivní část výstavy
Dostali jsme se na samý konec výstavy, do kuchyně. Ve skutečnosti to je zámecká restaurace, nicméně ta očouzená pec je pravá a funkční. Jak je vidět, peče se tu chleba, pěkně postaru se ručně sází do pece a zřejmě obrat je hodně velký. Za tu necelou hodinu co jsem tu seděla sázeli dvakrát. A ta vůně! Je tu také prodej suvenýrů a dokonce tu můžete zakoupit pro malou princeznu repliku svatebních Popelčiných šatů.
Mě se náramně líbil tenhle kout. Prostě i to jaké WC kde je a jak vypadá vypovídá o kultuře národa. A to jsem si všímala ještě za bolševika když jsme jezdili do NDR na tzv. rabovací vánoční zájezdy. Už tenkrát nás překvapovala čistota a úroveň veřejných i restauračních toalet.
Shodou okolností včera Tři oříšky dávali, takže jsem se s chutí dívala. Jenže teď už jiným pohledem a všímala si spíš těch detailů, jako jsou střihy. Jednu chvíli jede Princ nebo Popelka hlubokým šumavským lesem kde je sněhu po kolena a hned v následujícím záběru už je jen lehce poprášeno tím umělým, po rybách smrdícím, sněhem v okolí zámku. Nikdy by mne tohle nenapadlo sledovat, nevědět to. Tak si říkám jestli to nakonec nebylo kontraproduktivní se všechny ty detaily o natáčení dozvědět. Jestli se ještě někdy na ten film budu moct podívat těma okouzlenýma očima, kterýma jsem ho sledovala při jeho premiéře v kině.....
Mně se vždycky líbilo vědět, jak film vznikal, najít místa kde se točilo, dozvědět se zajímavosti i zaregistrovat některé "nedopečenosti" ve střihu nebo ve skriptu. Vzhledem k tomu, že tenhle zájem má smysl jen u filmů, které za to stojí, myslím, že to filmové okouzlení nepomine, navíc člověk jako kdyby uzavřel jakési spiklenectví s tvůrci filmu :-)
OdpovědětVymazatTo jsem už zjistila, když jsme šli po stopách Amadea. I já moc ráda navštěvuju místa kde se něco natáčelo, nicméně nemusím vědět všechno do detailu :-D ....to mi pak nějak kazí chuť.
VymazatTak jdu opět pozpátku. Měla jsi spoustu skvělých zážitků. když je někde pěkné WC, tak mám také chuť si to tam vyfotit. I u nás se už hodně zlepšujeme a to natolik, že mnohde mám dokonce problém s tím pustit si vodu. Už si myslím, že jsem zažila všelico a ona mne zase nějaká moderna zaskočí. :-D
OdpovědětVymazatTaky si někdy připadám jak Jedi, máchám rukama a nic, ono to není na fotobuňku ale musí se stlačit kohoutek. Jinde zas tlačím a ono to je na fotobuňku :-D. Pamatuju se, když jsme byly s babí v nově zrekonstruovaném Anežském klášteře jaké tam byly na svou dobu opravdu přepychové toalety. Ani v leckteré hotelové restauraci na Václaváku takové nebyly....
Vymazat